Představte si planetu (jmenuje se třeba Kalgaš) se šesti slunci, kde je každý den, každou hodinu a minutu nějaké či nějaká na obloze. A pak, jednou za čas, tedy přesně za dva tisíce čtyřicet devět let, je na obloze jen jedno a to je ještě překryto drzým a do té doby neviditelným tělesem tak, že nastane absolutní zatmění. Co to znamená pro civilizaci, která nezná tmu a pouhá patnáctiminutová jízda temným tunelem dokáže jejím příslušníkům buď vážně psychicky uškodit, nebo je dokonce i zabít? Samozřejmě, že totální katastrofu.
 |
A přitom vše začne celkem nenápadně – objevem archeoložky Siffery, která je díky vrtochu počasí přítomna objevení starověkých sídel, která byla zničena s ohromující přesností jedno po druhém. Paralelně s tím je vyslán do města Jongloru psycholog Sheerin kvůli posudku bezpečnosti bizarní atrakce, takzvaného Tunelu záhad, po jehož projetí bylo duševně zmrzačeno nebo zahynulo několik lidí. Ve stejném čase se mladý astronom Beenay díky několika setům výpočtů blíží k fenomenálnímu objevu a zároveň nabourání staré, do nynějška téměř neprůstřelné astronomické teze. Všichni tito lidé se navzájem znají, a tak se po prokombinování svých poznatků dostávají k nevyhnutelnému a šokujícímu závěru – za rok dojde k zatmění na dlouhých čtrnáct hodin. Ani jednomu z vědců se však zprvu nechce své teorie předkládat světu, a to z dobrého důvodu – podpořili by tím předpověď sekty Apoštolů Plamenů, která ze svých náboženských spisů o této katastrofě ví už dávno předtím, než byl tento fakt odhalen samotnými vědci.
První část příběhu je tak spíše debatní, nastiňování a doplňování možných následků z hlediska psychologického, astronomického a zpětné vazby z poznatků archeologických. V této části velmi hezky vyznívají hypotézy (pro kalgašské dost fantasmagorické) o představě nekonečného vesmíru, binárních systémů a ostatních hvězd nebo implementace teze, která jako když Occamově břitvě z oka vypadne. Čtenář je tak snadno přesvědčen, že mnoho vědeckých disciplín na tom bude podobně i u civilizace, která má o pár sluncí víc nad hlavou než my a fyzicky nám vůbec nemusí být podobná.
Druhá část příběhu čtenáře posunuje těsně ke katastrofě, v předvečer samotného příchodu Tmy. Stále se držíme hlavních aktérů, Siffery, Beenaye, Sheerina a nadto i novináře Theremona, zapřisáhlého realisty, který svými články úspěšně udržoval obyvatele kalgašské největší metropole Saro City v blažené letargii, když veškeré aktivity vědecké skupiny negoval a zesměšňoval. Přesto i jeho žene strach smíšený se zvědavostí a je schopen pravdivosti předpovědi – vědecké, náboženské v žádném případě – uvěřit až v okamžiku samotného úkazu. Následný útok na místo, ze kterého hlavní protagonisté jev pozorují v režii šílícího davu, celou skupinu roztrhne na jednotlivce, snažících si zachránit holý život. Tento boj neutuchá ani ve třetí části příběhu, v době následujícího rozbřesku, ba naopak, stává se o to urputnějším. Tato část románu je tak nejakčnější a Asimov se Silverbergem dokazují, že mistrně zvládají jak konverzační části, tak i „pohyblivější“ pasáže, ale i sugestivní výjevy rozkladu, zmaru a lidského hyenismu. Všechny hlavní postavy jsou měšťáci, průměrní lidé žijící v teplé záři a pohodlí svých malých vesmírů a jistot, které jsou jim náhle ukradeny, rozdrceny na prach, a oni bez toho, aby věděli, zdali mají ještě nějaké své blízké, bojují o holý život mezi kvanty šílenců, kteří byli poznamenáni nejen samotným zatměním, ale hlavně odhalením hvězd a tím i rozbití jejich centralistického chápání světa. Víra v pomoc bližního se tak stává takřka smrtící a de facto směšnou. I nejcivilizovanější a nejpříčetnější obyvatel Kalgaše si tak odbude své (libovolně trvající) období šílenství a v rozpadu všech jemu známých hodnot se obnažuje až na kost – vraždí kvůli potravě, ošacení, kvůli přežití nebo z prosté tupé nenávisti. Autoři však své „vyvolené“ nenechávají zešílet na dlouho – určitě nejsou tak normální jako byli před zatměním, ale jsou na tom pořád lépe, než drtivá většina kalgašské populace. I oni však jsou nuceni dělat věci, které by za svého bývalého života shledali nemyslitelnými. Bránit se za cenu zabití, živit se vlastními silami, přidat se ke skupině, se kterou by kdysi nemohli mít nic společného. Nabubřelé řeči pronášené před katastrofou tak splaskávají jako mýdlové bublinky, ale hlavně jsou zapomenuty, protože jediné, co zbylo, je teď a tady. Jediným záchytným bodem ve víru smrti a šílenství je pouť do Amganda, kde se údajně shromažďuje nejsilnější ustálená skupina, protože malá královstvíčka, vyrůstající z děsivou rychlostí pod vedením lidí, kteří mají možnost si urvat něco moci a nikdy by se za normálních okolností k této šanci nedostali, jsou jen jepicemi ve velkém rybníce mocenského boje. V závěru příběhu se veškerá pozornost soustřeďuje na Theremona a Sifferu kvůli jejich pomalinku vznikajícímu vztahu a hlavně závažnému rozhodnutí se, na čí stranu se definitivně postaví.
I když se příběh postupně přelévá od dialogů k akci a hlavně už od začátku čtenář ví, o co půjde, Příchod noci se i tak čte jedním dechem a v poli katastrofických/postkatastrofických děl bude jedním z těch, které se bez problému udrží na čele pomyslného pelotonu. Navíc, když se v současné době z mnoha stran valí na člověka předpovědi o konci světa v roce 2012, román ještě nabírá na své zajímavosti. Možná nemáme téměř nikdy nekončící den a jsme zvyklí na tmu a hvězdy, ale mašinérie katastrofy, ať už implementovaná na tak exotický svět jako je kalgašská soustava nebo na náš, ale s jinou hrozbou za zády, bude stejná. Taktéž boj smýšlení vědeckého s náboženským, cesta jednotlivce za ohmatáním svých maximálních hranic a upnutí se k naději, byť třeba slabé a ubohé. Ta přeci umírá jako poslední. Pod šesti slunci nebo pod jedním úplně stejně.
Spojení dvou mistrů science fiction přináší nezapomenutelný příběh z podivuhodné planety. Kalgaš je planeta se šesti slunci, planeta neustálého světla a dne, takže v jejích obyvatelích už jen představa temnoty vyvolává nevýslovný děs. A nyní se blíží konec tzv. Roku zbožnosti, kdy bohové mají ztrestat bezbožné lidstvo. Civilizace na Kalgaši je rázem na pokraji chaosu, rozpolcena mezi šílenstvím náboženského fanatizmu a neústupnou racionalitou vědců. Pouze hrstka lidí na planetě je připravena postavit se pravdě – šest sluncí se znovu po více než dvou tisících letech uspořádá tak, že nastane Zatmění. A to podle Apoštolů Plamene znamená příchod Tmy a Hvězd – a hlavně konec civilizace, jak ji všichni znají. Ale ani vědci si nedokáží představit, jaký vliv může na lidi mít Tma. Příchod noci zobrazuje psychologii katastrofy, houževnatost lidského ducha, a, v neposlední řadě, ozdravnou sílu naděje. (anotace)
- Příchod noci
- Autoři: Isaac Asimov, Robert Silverberg
- Překlad: Luboš Makarský
- Forma: paperback
- Počet stran: 408
- Cena: 269 Kč
- Vydal: Laser-books, 2011
Vendula Brunhoferová (redaktor)
vlcacka@atlas.cz
