Raymond E. Feist – Královský Bukanýr

     Ten, kterého bych typoval už leda tak na berličku a domov důchodců, stále třímá pevně v rukou kormidlo své lodi a podniká objevné výpravy. Mluvím o Amosu Traskovi. Před……

     Ten, kterého bych typoval už leda tak na berličku a domov důchodců, stále třímá pevně v rukou kormidlo své lodi a podniká objevné výpravy. Mluvím o Amosu Traskovi. Před třiceti lety za Trhlinové války jsme se seznámili s ostříleným pirátem tohoto jména a nyní je stále svěží a na jeho hlavě se teprve začínají sem tam mezi vlasy ubydlovat nějaké ty šedivé pramínky. Tento muž se stává kontrastem pro všechny ty staré hrdiny, pro které spisovatel úspěšně nachází náhrady. Pug přebírá naplno post Macrose Černého, panoš Harry vlastnosti (hlavně sex-appeal) Lockleara a Nicholas osobitost svého otce Aruthy…  Staří hrdinové v lepším případě odcházejí spolu se svými manžely či manželkami do ústraní, v horším případě už umírají, jako třeba před třiceti lety mladá, zdravá a šťastná Katala, žena Puga. Ale kapitán Trask k těmto vadnoucím a upadajícím nepatří. Jako by nestárl, ale proč, to nikdo neví. Ostatní nestárnoucí – Pug a Nakor – to mají v popisu práce, takže Amos je vyjjímka.

     Tak to jsme si upřesnili situaci s hlavními hrdiny dalšího skvělého románu autora Trhlinových válek – Raymonda Eliase Feista. Co od této fantasy můžete očekávat? Zase skvělý příběh, zápletku a napínavý děj. Prvních padesát stránek ovšem docela kazí první pocit. Feist se nám snaží poměrně násilnou formou vysvětlit, co se všechno důležitého stalo v předešlých pěti knihách a jaké následky z toho plynou. Nenechte se zmást a garantuji vám, že po dalších padesáti stranách ze už od čtení neodtrhnete.

     Vše začíná znovu na dvoře prince Aruthy. Devět let po návštěvě Keshe jeho dvěma syny začíná dorůstat do mužského věku i jeho třetí syn – Nicholas (nikoli Nicolas, jak je uvedeno na obálce). Je na čase, aby si tento nejmladší syn z králoské rodiny ConDoinů zbalil buchty do ranečku a vydal se na zkušenou. Arutha ho posílá do Crydee k Martinovi. Ještě než odpluje s Amosem Traskem a panošem Harrym, objeví se na dvoře Ghuda a Nakor a k výpravě se přidají. To, z jakého důvodu, ví jenom Nakor a nechce se s tím nikomu svěřit. V Crydee se Nicholas stává Martinovým panošem, ale brzy se vyrovná s hořkou prací tohoto oboru. Feist ani tentokrát nezapomněl na romantiku. Nicholas se zamiloval do dívky Abigail a panoš Harry do Martinovy dcery Margaret. Když jsou ale v „nejlepším“, a vzájemě si vyznají lásky, přicházejí velké věci. Tentokrát to není jen nějaké blbé nalezení vraku lodi, ale rovnou brutální vyhlazení Crydee!! Krev a oheň. Mezi unesenými jsou mj. i obě dívky.

     A co dál? Na Královském orlu vypluje výprava hrdinů všech hrdinů za osvobozením dívek a vyřešit problém z hadími lidmi. Za celým incidentem totiž stojí právě oni. Jejich stopy dovedou naši výpravu až do neznámých míst. Objeví nový světadíl daleko na jihozápadě v Nekonečném moři – jmenuje se Novindus.

    A co říci závěrem? Dovolil bych si rozdělit čtenáře této knihy (částečně platí i pro Královskou krev):

  1. Fanoušek, který miluje Feistovu literaturu a je nadmíru potěšen další knihou, která je úplně skvělá. Tato kniha se stává jeho nejoblíbenější. Nedovede si představit, že by se tady dal najít nějaký zápor.
  2. Fanoušek, který miluje Faistovu literaturu, ale uvědomuje si, že čte vlastně zase ten samý případ v jiném provedení než minule. Jeho smíšené pocity přetrvávají po celou první knihu, ale v druhé se už neudrží a některý se nejspíš přeřadí do 1.
  3. Čtenář, který nečetl ani Trhlinovou válku ani Královskou krev. Tuto knihu považuje za velmi dobrou a s ničím podobným se ještě nesetkal. Zanechává v něm povětšinou kladné zážitky. Moje hodnocení mu sedí.
  4. To jsem já, protože nevím, jestli patřím k 1 či 2. Bylo pro mě dost těžké, uvědomit si všechny chyby a nedostatky a nedat tomu třeba 95% stejně jako by tomu dali 1.
  5. Čtenář, který nemá názor popř. se mu to dokonce nelíbilo (a to i když se mu líbila Trhlinová válka) a nenechal by se zařadit do žádného ze všech pěti bodů, tedy ani sem. Takový čtenář nemůže číst více než pět fantasy knih a je naprosto ztracená existence.

     Ti, co ještě žádnou Midkemianskou knihu nečetli jsou nejspíš pořádně zmateni a vyvedeni z míry z tolika jmen a názvů. Ale to už prostě k Feistovi patří. Tento příběh totiž prožívá tolik hlavních postav, že je nemožné na nějaké to jméno zapomenout.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Super
    Tak sem to právě dočet a řek bych že tohle je po Riftwar sáze asi nejpovedenější příběh.. škoda že to už mám dočteno…. Bravo pane Feiste!

Zanechat odpověď