Robert Holdstock – Dávné ozvěny

           Další román od mystika z Lesa, ve kterém se toho o Lese mnoho nedozvíme. Další román, který se zabývá spíše paranormálními schopnostmi lidí a jejich životem. Tu paranormální schopnost má chlapec jménem Jack Chatwin. Má jakési bdělé sny – při plné bdělosti má najednou vizi jakéhosi paralelního světa, ve kterém je svědkem útěku podivného páru, Šediváka a Zelenky. Když takto sní, kolem jeho těla se tvoří podivné záření – “mihotání”. Brzy se z Jackových snů dozvíme, že onen lidský pár prchá před jakýmsi býkem a že prchají kvůli nějakému strašlivému zločinu. Angela, Jackova spolužačka a později i blízká (velmi blízká) přítelkyně, mu pomáhá zkoumat jeho podivnou schopnost. Později se Jack seznámí s Johnem Garthem, archeologem s mimosmyslovou schopností “cítit” města, pohřbená v čase. Garth naučí Jacka několik triků a taky mu poví něco o paranormálních schopnostech, ale pak při podivném incidentu v lese zmizí v útrobách tajemného města, které se zničehonic vynoří ze země.

        Pak už je Jack dospělý, vezme si Angelu, ale podivní štvanci se stále objevují v jeho snech. Ke zbytku děje mi nezbývá než lakonicky dodat: “všechno dobře dopadne”. Děj je natolik bohatý a promyšlený, že vás nebudu zatěžovat s jeho zdlouhavým popisem, který by stejně skutečnost příliš věrně nevystihl. Jack cestuje do hlubin svého podvědomí, do podivných světů skrytých hluboko v jeho “nevědomí”. Cestuje tam proto, aby našel Zelenku, neboť její partner Šedivák unikne skrz Jacka do reality a díky své kouzelné moci vydírá Jacka, aby přivedl i Zelenku. Pomocí přístroje MIDACS tedy Jack vstoupí do svého nevědomí, zažije zde vskutku dech beroucí dobrodružství s archetypálními postavami ve svém nitru, znovu se setká s Johnem Garthem a hlavně zjistí, proč a před kým Šedivák a Zelenka prchají. Odhalí tajemství města Glanum a také zjistí pravou podstatu zločinu. Je to poněkud zkratkovitý popis děje tak složitého románu, jakým Dávné ozvěny jsou, ale konec světa se nezastavitelně blíží, takže už je to stejně jedno. To, že tuto recenzi čtete neznamená, že apokalypsa nepřijde! Ona přijde jindy. V roce tři tisíce? V roce milión? Nakonec si vás stejně smrt najde. A potom vám ani to, že jste si přečetli tuto recenzi nepomůže. Jste totiž odsouzeni k utrpení v ohni pekelném!

        Po malé chvilce optimismu se vraťme k Holdstockovu románu. Při četbě jsem se bavil dobře, romantika hvozdu mi chyběla jenom trochu, některé Holdstockovy teorie mě prostě uchvacují. Ačkoli jsem chvílemi vzpomínal na Geraltovy piruety a údery tercií, akce mi prostě u Holdstocka pořád ještě chybí, nasál jsem opět trochu romantiky neolitu či které to doby. Místy je jeho popis reálného života trochu naivní, ale jinak se mi to líbilo. Holdstockovy romány jsou skvělou fantasy a už se těším, až si od něj přečtu něco dalšího.

P.S.: Překlad Petra Kotrleho a ilustrace Zdeňky Bouškové přispěly celkové více než vysoké úrovni knihy. Pochvalně jim tleskám a modlím se ke svým bohům, aby takových bylo více a více a platili jim více a více, aby se jim jejich práce více a více vyplatila a aby se více a více knih žánru SF& F kupovalo a nakladatelé by nemuseli sahat k podfukům typu rozdělím román na dvacet dílů, “ať vydělám”. To naštěstí u Polaris nehrozí.