Robert Holdstock – Les kostí

     Robert Holdstock? Nic proti, ale poslední dobou jsem nějaký ospalý…ne, ty prášky za to nemůžou…to sou povídky?!? Fakt?!?         Vskutku! Robert Holdstock nám skrze nakladatelství Polaris přihrává extra smeč……

     Robert Holdstock? Nic proti, ale poslední dobou jsem nějaký ospalý…ne, ty prášky za to nemůžou…to sou povídky?!? Fakt?!?

        Vskutku! Robert Holdstock nám skrze nakladatelství Polaris přihrává extra smeč – povídky z dvou sbírek – The Bone Forest a The Merlin´s Wood. Nevím, podle jakého klíče byly povídky vybrány, ale rozhodně byly vybrány dobře. Na úvod své vyčerpávající „recenze“ musím poznamenat, že ke knize jsem přistupoval s despektem (měl jsem zrovna rozečtené nové „Leo Čtení“, recenze někdy příště ). Obálky s kostlivci mi připomínají od jisté doby Čáru hrůzy, stejně jako jméno Robert Holdstock mi připomínají od jisté doby citát „Rolls Royce se zadřeným motorem“ by Nakor v recenzi na Lavondyss. Když jsem zjistil, že jde navíc o „Nový výraz britského ducha pro pravou fantasy“, což mě přinutilo zamyslet se o tzv. zlaté střední (neznám totiž žádnou „levou“ fantasy, v poslední době dokonce ani levnou). Ale co, kdekdo se dnes musí živit psaním reklamních noticek na obálky. Neřešme to a pusťme se do díla.

        Kniha vtipně začíná stranou devět, na které tedy ve skutečnosti začíná první povídka. Jmenuje se (ta povídka) Země a kámen (Earth and stone) a je o nalezení skutečné a jediné pravdy, klidu, míru a tak… samozřejmě za doprovodu skvěle popsaných „pohanských“ obřadů, nechybí přenos časem, brutální chlapec Tig (jeho téma je později suprově rozvedeno v Lese mytág a Lavondyss) a další srandy. Nechybí ani Tuthanachové. Výborný otvírák, stojí za to.

        Další je Šaman (Magic man) ale nenajdete v něm ani Conneryho, ani Seana, ani Amazonskou džungli, ani lék na rakovinu (áá sakra). Jde zde spíš o velmi netradiční objasnění funkce kresbiček na stěnách starých jeskyní (i když Sapkowskiho vysvětlení je vtipnější). Dobrý nápad, má to spád… stojí za přečtení.

        Třetí v pořadí a asi předposlední v kvalitě je Chlapec, který překonával peřeje (The boy who jumped the rapids). Příliš dlouhé, příliš jasné. Konec jsem odhadl na můj vkus příliš brzy. Pokus o psaní „realističtější“ fantasy, mezi ostatními kolosy se nevyjímá tak, jak by mohl.

        Chtěl jsem knihu odložit na nějaký čas k ledu, ale mým zlozvykem je začít číst další povídku a pak teprve knihu odložit. Jenže právě ta další povídka mi nic takového nedovolila. Jmenuje se Čas stromu (Time of the Tree) a je to jedna z nejvychytanějších povídek ve sbírce. Holdstock se v ní tak trochu nechá unést ekologizováním, strachem z toho, že lidé tady „všechno zničí“, ale tyto myšlenky rozehrává v takových kulisách a z takového úhlu pohledu, že vás to nechá po dočtení obdivně vzdychnout a zírat na zamlžené sklo okna…hele, soused už jde zpátky, motá se, no to zas bude řev…

        Démon (The Shapechanger) Co dodat. Objeví se archetyp „zaklínače“ – hrdiny likvidující nadpřirozené i podpřirozené. Tady se jmenuje Vlkohlav, má učedníka a rozhodně je překvapivý. Artušovské legendy posté opět jinak, časový posun a další humory a tumory s radioaktivitou. Dobré. Dál?

        Thorn, v originále originálně Thorn. Jak jinak by jste chtěli přeložit slovo Thorn? Třeba Thorn. Nebo Thorn, i když to není tako thornovsky přesné. Jsme svědky souboje „starých ostrovních bůžků v čele s Thornem“ a „Velkého Pána Nebes, samotného Pánaboha“, skrze kamenorytce.

        Téma smíšení pohanských rituálů a křesťanské víry prolíná i další povídkou, která se jmenuje česky Scarrowfell a anglicky taktéž a je o vesnici Scarowfell a o jedné velmi netradiční oslavě Večera Páně. Ačkoli je to téma dobré, tak nějak mě to příliš nechytilo, přišlo mi to v dnešní době „new age“ a „zen-buddhismu“ poněkud pasé (Znáte písničku „Kdopak to ty husy pasé“). Takže jsem ji ohodnotil jako nejhorší, byla na mě buď příliš nepochopitelná, nebo příliš nudná, nebo příliš složitá. A vedle další povídky bledne jako ortodoxní hinduista nad porcí pořádného hovězího bifteku.

        Silvering (Silvering) , povídka naprosto vybočující z cyklu. Nevím, jestli to je důkazem mé recenzentské impotence (jiné ne!!!) ale prostě k ní nedokážu napsat víc, než že je o velmi netradiční lásce, konci jednoho člověka a velmi zvláštním přírodním koloběhu. Rozhodně si jí přečtěte. Nikdy jsem nečetl něco podobného. A je také asi nejlepší v knize. Už kvůli ní doporučuji více než málo.

        A přichází titulní novela, Les kostí (The bone forest). Les mytág jsem nečetl (zatím) ale podle všeho je tato novela jakousi glosou k právě první části cyklu. Setkáváme se s dvěma vědci, Georgem Huxleyem a Edwardem Wynne-Jonesem, kteří zkoumají mytága, snaží se zmapovat les až na to jeden z nich doplatí.

        Co říci závěrem? Holdstockovy knihy patří rozhodně k tomu nejlepšímu co u nás vyšlo. (proto je taky čtu…) Opět se zatajeným dechem sledujeme naprostou autorovu fascinaci lesem, vše je živé, země, les, pohanští bůžci, vše se mění. Co však bylo v předchozích dílech na pomezí iluze, to je v Lese kostí prostě reálné. Odvážím se tvrdit, že Holdstock vytvořil úplně nový typ fantasy, kde jsou země trpaslíků a draků kdesi daleko a zůstává jen les a s ním archetypy jungovské psychologie, tajemné obřady a ten kouzelný svět, který zahlédnete jen na úplném okraji periferního vidění…stačí si prostě vybrat les a jít. Povídky jdou Holdstockovi mnohem lépe od ruky, neunudí vás, pouze vás pohltí, zahltí a pak naprosto okouzlené vyhodí, ba co, vykopnou do reality. Ale fantasy je tu přece od toho.

        Kvalitní překlad, velice krásné obrázky i obálka, i když něco takového by stálo za to číst i v podobě umaštěného rukopisu. A co chybí k dokonalosti? Já vím že skoro nic, ale přece jenom mi to připadá jak „sto komárů ubilo osla“ – autor předloží nápad, vykreslí jej, chvíli se tím zaobírá a nakonec to znuděně odloží (i když někdy nechybí pointa)… prostě tomu chybí trochu té jasnosti. Mlhy a tajemna je tam dost a dost.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Knížka doplňuje obraz Holdstockova světa. Jsou to povídky které náleží nejen do „Lesa mytág“, ale i samostatné povídky. Vzhledem k tomu, že jsou napsané v poměrně velkém časovém období, můžeme sledovat autorův vývoj. Svou kvalitou jsou různé, od průměrných k vynikajícím.

  2. odezva
    robert piše nadhernou fantasi kdo psal tuto krytiku na nej a jeho nadherny čtení je iiidiot

  3. holdstock
    prokletím recenzistů je jistá „deformace“přílišným zkoumáním díla.Muzika pro mne měla také mnohem větší kouzlo,než mi ji učitel rozkouskoval na tempa,takty,ůdery,noty…tato je dobře zvládnutá.Řekl bych,že souhlasím,i když Holdstocka a LESY miluju.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *