Loni začátkem prosince vyšla nová kniha Ondřeje Neffa „Rock mého života“. Poprvé byla k mání na Fénixconu a posléze se začala šířit i do obchodů. Po delší době nejde ani o pochybný recyklát starých povídek, ani o literárně-archeologickou vykopávku, ale o opravdu novou knihu Ondřeje Neffa. Název románu nabudí vzpomínky pamětníků na Neffův letitý nářez „Měsíc mého života“(1988), na který “Rock” volně navazuje.
Měsíc je osídlený a Země ze značné části ovládaná muslimy, kteří udělali z Evropy svůj protektorát. Švýcarsko je vymazané z mapy jaderným útokem. Luna zachovává neutralitu, ale množí se teroristické útoky. Po výbuchu přepravní lodě dochází na Zemi k likvidaci celé řady muslimských vůdců, jako zbraň posloužili robotičtí nindžové. Útok prý přišel z Luny, policie pátrá po protimuslimských teroristech, přezdívaných „neformální tým“.
Ke známému starožitníkovi Kubovi Nedomému v lunárním habitatu Arkádii dorazí místní policajt Luigi Mantella. Přináší varování – ajatolláhové prý Kubu považují za organizátora „neformálního týmu“ a chystají se ho zlikvidovat. Na scénu postupně vstupují další staří známí – kyborg Dědek Čuchák, doktor Kurz a majitelka čínské restaurace Su Wang-li, Kubova přítelkyně. Právě v její restauraci Kubu napadne robotický nindža – koule velikosti fotbalového míče, vybavená psychonaváděním, výkonným paprskometem, několika chapadly a schopností létat. Události nabírají spád. Su sice robota zneškodní a ochočí, ale výskyt legendárního stroje neunikne pozornosti místních médií ani bezpečnostních složek. Kuba musí nejen ve vlastním zájmu přežít všechny intriky a pokusy o likvidaci, ale také zjistit, kdo za celou aférou stojí.
Ondřej Neff po letech zase dokázal, že umí napsat rozsáhlý a přitom svižný a svým způsobem nepříjemně aktuální román. Úspěšně navázal na letitý Měsíc mého života a s ním spojené povídky (Měsíc… vyjde v reedici, ale jen čerti vědí, proč až po Rocku) a vytvořil pestrou a velice akční směs klasických dobrodružných motivů a aktuálních jevů naší současnosti. Nechybí zde čínská bojová umění, honičky, souboje, pochybní politici (i když ti jen jako kulisa v pozadí), spiknutí a přeukrutná tajemství (Elvis žije! Ale opravdu je to ten pravý?), je zde prezentován vliv, moc a manipulační schopnosti médií i schopnosti nezávislých, finančně zajištěných výzkumných organizací. Celková stylizace příběhu vychází z klasiky – detektivek drsné školy, jimž je prostředí do jisté míry přizpůsobeno. Autor si vystačil s hrstkou hlavních postav a s (často virtuálním) davem čumilů v pozadí. Příběh není nikterak složitý, zato je velmi čtivý. Na své předchůdce odkazuje jen v některých detailech a proto je není nutné znát.
Rock mého života je napsaný s bravurní profesionalitou, jak lze od tohoto autora po právu očekávat. Finále příběhu je však založeno na dost nepravděpodobném předpokladu, kterého si v plném rozsahu všimne jen pozorný čtenář.
Po technické stránce kniha spadá do vyšší kategorie – hardcover, relativně decentní přebal, slušně odvedená redakční práce. Po stránce obsahové jde o skvělé, i když místy znepokojivé oddechové čtení na velmi solidní úrovni, které by nemělo chybět v knihovničce žádného pravověrného scifisty.
Takové superlativy
Takové superlativy a nakonec 7/10. Takže, ta sedmička, je za to, že román nepřináší nic nového a je jen řemeslo ?
už se na to třesu, ještě sem se k tomu nedostal.Neff už “Tmou” dokázal, že umí napsat až neuvěřitelně reálný příběh…TMU sem přečetl 2x a v metru se jí už prostě bojím otevřít, mám z ní normálně strach.Tak sem zvědav jestli tady bude pokračovat v nastoleném trendu 🙂
Tma byla úžasná, Měsíc mého života výbornej, taky se nemůžu dočkat mám ji doma už 2 měsíce, ale neni čas 🙁
Precetl jsem uz mnohe, ovsem Tmu 2.0 povazuju za mozna to nejlepsi. Neuveritelne vyborna a sugestivni kniha. Kdyz jsme u Rocka meho zivota – da se to cist samostatne? Jelikoz je to takova tak trochu druha cast drive napsanyho romanu, nejsem si jistej, zda se do toho mam poustet.