Solomon Kane – Howard Robert E.

Solomon Kane je další z hrdinů, kteří brázdí zemí a pomáhají slabým a utlačovaným. Vysoký, štíhlý a vždy neúplatný. Solomona Kane bychom mohli zařadit do druhé poloviny 16. století.

Howard Robert E. - Solomon KaneJe to doba mladých šlechticů, stydlivých šlechtičen, krvelačných zloduchů a taky mnohých objevitelských cest. Ano, a zde najdeme Solomona Kane, vždy neúplatného hrdinu, který své problémy řeší rapírem a dýkou.

Solomon Kane putuje po celém světě, pomáhá slabým a utlačovaným a se zloduchy se napárá. Tu zničí bandu hrdlořezů, tu zas pomůže mladé šlechtičně nebo domorodým vesničanům od upírů. A takhle putuje světem. Na cestě mu sem tam pomůže domorodý kouzelník, který se umí převtělovat do mrtvých i živých lidí. Zastavit ho nemůže nic – ani vrazi, či zloději, únosci, upíři, harpye ani piráti. Během čtení se podíváme do celého světa, ale převážná část se odehrává na černošských kontinentech.

Knihu Solomon Kane bych shrnul asi takhle: celá kniha má 16 kapitol plus nějaké podkapitoly. Kapitola vypadá asi tak, že zde najdete nějakého zloducha – buď zloděje, únosce, upíra nebo hrdlořeze. Na začátku kapitoly se hlavní hrdina dozví o nějakém zločinu, pak vyhledá toho zločince, i kdyby měl cestovat přes půl světa, a zabije ho. Někdy je to až neuvěřitelné, co je schopen hlavní hrdina udělat kvůli nějaké křivdě. Teda, řeknu vám, utíkat bych před ním nechtěl, protože buď ho zabijete nebo on zabije vás. Taky během čtení si všimnete jedné zvláštnosti, že zde není popsána většina jeho cest. V praxi to vypadá asi takhle – Kane bojuje s hrdlořezem ,ten mu uteče, a další kapitola začíná kousek před hrdlořezovou skrýší. Ale že cestoval, přes moře a během hrdlořezova útěku ho málem chytili, to se dozvíte během vyprávění jen ve zkratce. Možná by bylo lepší kdyby autor popisoval jeden příběh a během toho by tak Kaneovi vkládal různé nástrahy.

Boje jsou zde samozřejmě v každé kapitole. Většinou je to boj Kaneova rapíru a dýky, které ovládá perfektně. Boje jsou popisovány, pro mne, příjemnou a srozumitelnou formou. Když si začnete číst úvod, který mě moc nelákal, tak si všimnete, že zde je napsáno něco o mušketě v tom smyslu, že je nešikovná, těžká a
pomalá zbraň. Nemusíte se však bohužel bát, že by našemu hrdinovi někdy taková mušketa dělala problémy. 

Když jsem začal číst knihu tak mi připadala velice přitažlivá, ale čím víc jsem se začítal, tak jsem začal zjišťovat, že kapitola za kapitolou mi připadá pořád stejná a ze stereotypu vás vůbec nic nevytrhne. Ano, stereotyp, to je to jedno slovo, kterým by se dala popsat celá kniha a přece této knize nechybí mnoho do dokonalosti. Stačil by nějaký románek, nebo nějaká nedokonalost, nebo i chyba hlavního hrdiny, ale ne Solomon Kane je dokonalý a neúprosný hrdina.

A co na závěr říct? I když to vypadá, že jsem celou dobu knihu jen kritizoval, tak to tak není. Komu nebude vadit hodně viditelná jednotvárnost knihy, ten si bude ve čtení libovat, ale i když mě jednotvárnost knihy docela vadila, tak jsem rád, že jsem si knihu přečetl a přečetl bych si ji znovu. Taky i cena není podle mě zas tak špatná! 139Kč za 311 stran.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Jak se muze autor v pristim vidani poucit, kdyz uz je davno mrtvej? Pokud vim,tak Robert E. Howard spachal sebevrazdu nekdy roku 1931.

  2. Myslím, že to bylo v roce 1936, ale to nic nemění na tom že autor recenze je tak trochu mimo mísu. Vydavatelství Laser se snaží vydat i neconanovská díla REH. Některé věci jsou spíše pro sběratele a tak je třeba přistupovat i k hodnocení. Laseru díky.

  3. Recenze?
    Moje řeč. Když někdo píše recenzi, tak by měl něco vědět o autorovi. Přečíst knihu za půl dne je jistě zajímavý výkon, ale tím se ti patrně slily všechny povídky v jednotvárný celek. A tu druhou půlku dne příště využij ke shánění nějakých těch informací okolo (kdo byl R. E. Howard, co napsal, co vyšlo atd.). Ono vědět, že povídky vznikly ve dvacátých letech a ne předloni, může mít docela vliv na přístup k textu. Tak příště!

  4. Myslím , že autor se již nepoučí , protože je už nějaký ten pátek mrtvý.

  5. Sorry, k tomuhle řeknu jen, že je to velmi velmi slabý článek. Opravdu nevím, co napsat víc…

  6. To aby někdo psal recenzi na knihu R. E. Howarda a nevěděl, že autor Conana a dalších fantasy hrdinů je už hezkejch pár desítetek let pod drnem(budiž mu země lehká) je docela silný kafe i na mě. Až příště budeš psát recenzi, tak si na přečtení knihy nech aspoň dva dny(ono neni umění přečíst knihu za pár hodin a pak nedokázat odlišit jednu kapitolu od druhé) a stejně tolik času na sehnání informací o autorovi.

  7. Tímto bych chtěl omluvit svoji něvomost o smrti autora a asi bych měl vážně, příště víc věnovat autorovi.
    Všem fandům sorry.

  8. Re: Omluva
    Bylo to ode mně velmi lajdácké, když jsem si nezjistil pořádné informace o autorovi a tím to bych se vám chtěl omluvit za můj článek, už se to nikdy nestane.

  9. Howarda je třeba vnímat v kontextu doby – jde o to, že vydané povídky nebyly autorem nikdy myšleny jako jedna kniha. Howard se v podstatě živil jako spisovatel pro noviny, kam umisťoval své povídky. Byl tak pod neustálým tlakem, aby pravidelně publikoval a občas si nějaký námět zkrátka “zopakoval”. Nebo ho napsal s jiným hrdinou trošku jinak. Čtenáři regionálních plátků si toho mohli stěží všimnout. Howard ve své době mohl těžko tušit, že bude jednou uznávaný a téměř VŠECHNY jeho povídky že se někdo pokusí vydat najednou tiskem. To by ho asi omyli. Laser se nyní snaží pokrýt svou novou edicí celé Howardovo dílo, ale myslím, že pradávný (a nedávno reeditovaný) výbor Svatyně odpornosti byl lepším řešením. V té vyšlo opravdu to nejlepší z neconanovské řady, co se dá sehnat. K dobrým neconanovským věcem bych ještě zařadil Tygry moře, ale to už je poněkud protěžování mých oblíbených titulů… :-))

  10. Tygři moře
    O Howardovi je známo, že se velmi ztotožňoval s hrdiny svých povídek, proto nemohou být ani slabí, ani nemohou chybovat. Jeho svět je světem velkého zla, které je vykupováno absolutním dobrem. Pochybování a větší plastičnost přinesl až závěr století, i Tolkienovi hrdinové jsou lehce černobílí, a to z podobných důvodů.

  11. Jdu trochu s penicilinem po funuse, ale ta edice není laserovská, nýbrž převzatá i s chlupama od Baena, který na ní odvedl výbornou redakční práci. Bohužel ani ta nepozvedne Howardovy horší úlety.

Zveřejnit odpověď