Světla severu – Pullman Philip

Slavný příběh britského spisovatele Philipa Pullmana nám přináší trochu jiný pohled na fantasy. Kniha je sice označována za dětskou fantasy a často srovnávána s Harry Potterem, ovšem je ještě více vhodná i pro dospělé čtenáře, než je tomu u slavnějšího konkurenta od Rowlingové.

Pullman Philip - Světla severuTrilogie britského autora Philipa Pullmana „Jeho Šerá hmota“, jejíž první díl „Světla Severu“ nám přineslo nakl. Classic, je ověnčena bezpočtem více či méně známých literárních cen. Classic ji přiřadil do své edice Classic books Fantasy. Osobně si ale myslím, že za fantasy, jak ji prezentuje Classic v neuvěřitelém množství cyklů, to určitě nikdo nebude považovat. Sám nevím, kam bych knihu zařadil. Spíše než fantasy bych ji pojmenoval jako fantaskní příběh. Pod pojmem fantasy si většina čtenářů představí tvorbu Tolkiena, Jordana, Feista atd. S tím kniha „Světla Severu“ nemají příliš mnoho společného. Jestli se může k něčemu přirovnat, tak možná námětem ke knize „Alenka v říši divů“ a i to není příliš objektivní srovnání.

Příběh dívky Lyry se odehrává v nám podobném světě, ale přitom tak odlišném. Je to svět, který Vám bude z počátku připomínat Anglii 19. století, ale pak se tam objeví takové termíny jako benzinový motor a dokonce narazíte i na pojem atomová energie. Je to svět, kde má největší moc církev, ale přitom v příběhu nenarazíte na žádné pámbičkáře ani náboženské rituály. Tomu našemu geograficky podobný svět má ovšem kromě nám známých bytostí i své vlastní: mluvící inteligentní lední medvědy (panserbjoerne), víly, útesové příšery a DAEMONY. Přesně podle věty na obálce – “…každý má svého daemona…“ – zde každá lidská bytost má od narození svého vlastního “démona”, který je s člověkem spojen metafyzickým provazem. Jejich životy jsou navěky svázané a smrt jednoho znamená konec i pro druhého. Jsou to hmotné bytosti, které po určitou dobu vývoje mohou měnit svoji podobu na kterékoliv zvíře. Až člověk dospěje, jeho daemon na sebe vezme trvale podobu zvířete, které nejvíce připomíná charakter člověka. Slabí mají pokojové psíky, silné charaktery leopardy, brutální Tataři např. vlky. Jejich funkce není přesně jasná; mohou se svým člověk komunikovat, pomáhat mu v různých zvířecích podobách, radit mu atd. Jsou to takoví soukromí bůžci. Možná proto je jejich lidští nositelé titulují Pane.

V tomto světě žije v Oxfordu dívka Lyra, sirotek vychovávaný na prestižní universitě Jordan College. Je to mazlíček zdejších lidí, který toho ale často zneužívá. Není to žádný andílek v růžové sukénce. Vše tajemné a zakázané je pro Lyru velmi lákavé, přímo neodolatelné. Tajně schovaná v šatní skříni se tak dozví o záhadných věcech na Severu – Prachu, který je možná částicí zla nebo i dobra, Světlech Severu, polární záři, ve které se objevují jiné světy. Ničemu z toho Lyra nerozumí, ale musí to být dost závažné, protože to přivezl její oblíbený lord Asriel. V téže době se začnou po celé Anglii ztrácet děti, potichu, ale beze stopy. Zmizí i Lyřin přítel Roger, což dost těžce nese. Ale v jejím životě se objeví tajemná paní lady Coulterová, která ji bere pod svoje křídla a odváží ji do Londýna vychovat za lady. Tato pohádka končí zjištěním, že lady Coulterová je vlastně hlavní organizátorka Hltounů, lidí unášejících děti. A okouzlující Lyru chce k tomu zneužít. Dívka utíká k Plavcům – lidem žijícím na řekách a  kanálech po celé Anglii. Tento nárůdek se nezdá tím, čím je. Mají velmi dobré informační zdroje a i oni chtějí najít své ztracené děti. Tak začíná Lyřino strastiplné dobrodružství na Severu za osvobození dětí. Je to cesta plná násilí a krve, kde mnoho lidí a tvorů není tím, zač se vydává, kde mnoho lidí a tvorů se nechová tak, jak by se očekávalo.

Právě to z této na první pohled dětské knihy dělá zajímavou četbu i pro starší a otrlejší čtenáře. To, co např. Rowlingová použila až ve třetím dílu svého slavného Harry Pottera – zabíjení dětí, to Pullman bere za naprosto normální a vhodné i pro svůj příběh. Autor se vůbec nerozpakuje popisovat podřezávání a roztrhávání lidí, děti nevyjímaje. Tím přestává tato kniha být pro dnešní mladé čtenáře pouhou pohádkou, ale napínavým čtením.

Kniha, kterou vkusně doplnil ilustracemi J. Patrik Krásný, vydal Classic ve velkém hardcoverovém vydání. Někteří lidé z branže tvrdí, že tím chtějí přilákat pozornost čtenářů, kteří by jinak po jejich paperbackových knížkách nesáhli. Považuji toto dílo za profesionálně napsanou knihu, jejíž kladem je především nový námět ve fantastice. Doufejme, že se kniha ujme a Classic vydá i další díly.

Pozn. redakce: Bohužel, ani tato kniha se neubránila notorickému “nešvaru” nakladatelství Classic, kterým je nekvalitní překlad. Už samotný překlad názvu trilogie HIS DARK MATERIALS jako JEHO ŠERÁ HMOTA neuvěřitelně tahá za uši a vhodně předznamenává, že tady něco nebude zcela O.K.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Pullman
    Závěrečná poznámka recenzenta svědčí o jeho naprosté ignoraci. Britský profesor se zcela zřetelně hlásí k odkazu Johna Miltona a jeho Ztraceného ráje, což autor článku naprosto nepostřehl a pravděpodobně o tom nemá ani páru. V recenzi není jediná paralela k tomuto dílu, přestože se jedná o stěžejní informaci.

  2. Malinko se omlouvám recenzentovi. Větší část ignoranství padá na hlavu redakce. Přehlédl jsem autorství poznámky. Recenzent se o Ztraceném ráji “pouze” nezmínil.

  3. Co se tyce prekladu nazvu trilogie, navrhoval bych, aby recenzent (a my vsichni) pockal, az vyjdou vsechny tri dily – treba nam pak ten “za usi tahajici” nazev uz tak divny pripadat nebude. Pripomina mi to jednu starou recenzi ze sci-fi serveru (ktery je uz dva roky “ve vystavbe”), na knihu Do Predpekli (Dennis McKiernan, vyd. Classic), kde recenzent napadl prekladatele za to, ze chybne prelozil nazev serie jako “Helska nistej”, ze pry se nejedna o “nistej”, tedy jakysi tavici kelimek, ale o “zkousku”. A ze pry dej knihy jeho nazor jen potvrzuje. Druhy dil duologie Do pekla ukazal, ze preklad je naprosto spravny, ze se jedna o mistni nazev uzemi, kde dojde k rozhodujici bitve (nakonec na mape byl nazev pouzit uz v prvnim dile). Po cetbe Svetel Severu nevim, proc se cela serie jmenuje Jeho sera hmota, nicmene to prejdu mlcenim a budu zvedavy, co se poodhali v dalsich dilech, a nebudu to kritizovat predem!Nebo jinak: vyzyvam nakl. Classic, aby trilogii prejmenovalo na JEHO TMAVE MATERIALY, aby Boboking mohl klidne spat…Jeho poznamka spise “predznamenava”, ze O.K. nebude zcela jeho nad-ego.PS: Vsiml si Boboking, kdyz knihu cetl tak pozorne, ze se Lyrin daemon jmenuje PANtalaimon, a ze to by prave mohl byt duvod, proc mu Lyra rika “Pane”?

  4. Tak s tím jménem daemona jsem to fakt nespojoval. Sorry. Ale s tím překladem názvu trilogie. Jak už napsal nějaký Martin, je to pozn. redakce. A to já tedy nejsem. A do pozn. redaktora NAkora nezasahuji. Tak jako já si nevšiml PANE, tak Mirek si nevšiml POZN.REDAKCE. Jinak pro čtenáře, kteří nejsou takový ignoranti jako já, zde je adresa recenze opravdu asi super, bo je tam zmínka o Ztraceném ráji i dalších clasických knihách (samo, že celé v angličtině): http://www.iplus.zetnet.co.uk/nonfiction/northern.htmJinak pěkný zbytek dne a tu knihu si určitě přečtěte! Je dobrá.

  5. Pokud by se pan Jires znovu kouknul do knihy, zjistil by hned z uvodnich stran, na kterých se nachází úryvek básně původního překladu (jak doluji z paměti cca 1916) již citovaného skvělého eposu Ztraceného ráje, že název je naprosto v pořádku a nemohl by zabedněně trvat na svém. Svědčí to pouze o jeho neznalosti tohoto světového díla a jeho velikém egu. Navíc pan Mirek (jeden z komentářů) je skutečně velice prozíravý – následující romány Jeho šeré hmoty tento výraz zcela vysvětlují.

  6. Je-li to prevzato z prvniho prekladu, pak uznavam svou chybu. Miltona samozrejme znam.

  7. Ach jo, přece jen budu muset…
    Nehodlám opakovat, co jsem minulý měsíc napsal na sci-fi konferenci (kdo chce, muze si to dohledat třeba Googlem), snad vyjma tohohle: Pullman je to nejlepší, co se žánru fantasy “pro mládež” stalo od zeměmořské trilogie; že ho vydává Classic, je tragédie, překlad je dost špatný, ale asi ne úplně v posledním percentilu tamní produkce, zrovna v tom názvu opodstatněný a pořád méně strašný než recenze (a velká část následné diskuse).

  8. Hle promluvil mimozemšťan. Tak p. Vaněk je úplně mimo mísu.

  9. Martinovi
    Vaněk je jako obvykle informován nadmíru dobře. Pokud nechápete, co tím chtěl říci, porucha je na vašem přijímači.

  10. Re: Pullman
    Svatá pravda, ten Ztrcený ráj je pro celou trilogii zásadní záležitost, četl jsem to v angličtině a na český překlad jsem zvědavý…

  11. Prosím vás, neví někdo jestli budou Světla severu vážně zfilmovaná?

  12. komentar
    Tato trioligie je naprosto strhujici, ale ne proto, ze by cloveka pritahovala popisem podrezavani a trhani lidi. Kdybych knihu neznala, po precteni toohoto clanku bych si ji nekoupila. Rekla bych, ze nazev je za usi tahajici i v anglictine a presto trilogie slavi uspech. Je to rozhodne dilo hodne precteni, v originale urcite a pevne doufam, ze cesky preklad bude nemene ctivy.

  13. cover
    V knihovně jsem skutečně sáhla po knížce, když jsem viděla její krásnou obálku a aniž bych si přečetla o čem kniha je, půjčila jsem si ji 🙂

  14. Recenze
    Ten, kdo psal tuhle recenzi je chorobomyslnej choroš!!!!

  15. Yes!
    Kniha je rozhodně naprosto úžasná a vřele doporučuju. Nicméně mi vrtá hlavou, proč je na všech knižních serverech úplně stejná recenze? A jen tak na okraj – nezdá se mi, že by lidé oslovovali své daemony ´Pane´. To dělá pouze Lyra, protože ten její se jmenuje Pantalaimon a Pan je taková familiérní zdrobnělina.

  16. Na to,že je to detská fantasy to má dosť zložitú myšlienku,hlavne v dalších knihách.a je strašne sympatické,že prvý diel je čiastočne proticirkevný…

  17. četla jsem to asi před rokem… je to napínaví, smutný i veselý

Zveřejnit odpověď