Terry Goodkind – Duch ohně 1

Duch ohně sleduje dvě dějové linie, obě bohatě větvené. Tou první linií jsou osudy Richarda, Kahlan a jejich přátel, kteří krátce zůstávají u Bahenního lidu. Brzy však přichází potíže, když se ve vesnici objeví zabíjející monstrum, měnící svou podobu. Teď se vtělilo do malého kuřete (Goodkind si v souvislosti s tímto vystřihl skvělý horor a lá Hitchcockovi Ptáci). Richard je přesvědčen, že se jedná o jakéhosi “Číhače”, ale snad ani nechtějte vědět, kdo ho tak napálil, aby ho odstranil mimo mísu. Ve skutečnosti totiž hrozí daleko větší nebezpečí. Na svět byly vypuštěny chiméry (a není vyloučeno, že ono kuře by mohlo být jednou z nich). Chiméry jsou mocná stvoření z podsvětí, které se mohou vtělit do jakéhokoliv zvířete. Ne snad, že by byly samy o sobě nebezpečné jako bojovníci, ale hlavní problém tkví v něčem jiném: ničí magii. A tak se opakuje situace z minulého dílu. Tentokrát však není nemocné tělo, ale magie. Richardovi a Kahlan trvá poměrně dlouho, než si uvědomí, jak se celá situace má.
Druhá linie se věnuje Císařskému řádu a Jagangovi. Vlastně celé politice ve Středozemí. Rozvine se nový příběh z pohledu nezúčastněného pozorovatele – služebného chlapce Fletche. Něco podobného jsme však četli už v Prvním čarodějově pravidle v epizodce s děvčátkem Rachel, nemyslíte?

        Tahle kniha svou atmosférou zůstává na úrovni předešlých dílů, ale pozor, nepleťme si líbivost příběhu a oblíbenost hrdinů s kvalitou. Tady už mám některé velké připomínky. Zvláště k hlavní zápletce. Ta byla totiž vytvořena podobně jako všechny předchozí. Na konci předcházející knihy se něco stane, ale jako vedlejší efekt se však stane něco ještě horšího, aby bylo jednoduše co v další knížce řešit. Konkrétně tady chiméry vyvolala Kahlan, protože vyřčením jejich jmen zachránila Richarda, uvězněného v Chrámu větrů. No, prostě tenhle způsob se mi dvakrát nelíbí. A jak už jsem napsal výše, tentokrát se děje to samé co minule v bledě modrém: Nejde o nemoc těla, ale magie. V důsledku to však vypadá naprosto stejně: život vymírá. Mimochodem Zedd také ztrácí svou magii a situace je do puntíku stejná, jaká byla v Krvavé církvi (pokud si dobře vzpomínám na zápletku s nepovedenou iluzí zlaťáků). Vůbec komu se minule stýskalo po Zeddovi, který v podstatě nebyl vidět, tak teď si ho užije na začátku poměrně dost.

        Určitě jsem zapoměl na hromadu věcí, které jsem vám chtěl ještě vyjevit, ale určitě si na to při příštím dílu vzpomenu. Zvláště o mnoha věcech zde nemůžu mluvit (kritizovat je), protože jednoduše nevím, co se z nich vyvrbí. Počkáme si na zakončení a pak vynesu závěrečný ortel. Tento díl je ale svou kvalitou nejhorší, proto i na Meč pravdy poměrně nízké (ale stále velmi vysoké) hodnocení.