Upíří chutě – Beljanin Andrej

Je to paradox, ale s ruským spisovatelem Andrejem Beljaninem se naši čtenáři mohli dříve seznámit osobně, než prostřednictvím jeho knih. Jako host se totiž zúčastnil Festivalu Fantazie 2006. Po více než roce mu u nás vychází první kniha, ale opět je zde paradox. Není to totiž jeho zdaleka nejznámější kniha „Meč bez jména“, ale „Upíří chutě“, které v kontextu jeho díla údajně představují spíše netypický úkrok stranou.

Beljanin Andrej - Upíří chutěJsou všude mezi námi. Mágové, vlkodlaci, upíři, vědmy, Jiní – prostě všechna ta kouzelnická pakáž. Úspěšně koexistují s „normální“ většinou obyvatelstva a pokud možno nenápadně ji podle svých potřeb využívají. Je tu ovšem háček – pro mnohé nepřirozené entity, například pro upíry – představují lidé hlavně potravinovou základnu, což ovšem potenciální oběti nesou značně nelibě.  A brání se. Hlavním hrdinou Upířích chutí je… upír. Dan Titovskij je však upírem značně netypickým, intelektuálně založeným a dokonce krev nesajícím. Avšak šídlo v pytli neukryješ. Jeho v mezích možností poklidný životní styl je násilně přerušen vpádem Ohařů, lovců upírů, což je začátkem komplikovaných peripetií. Na návštěvě samozvaných ochránců lidstva je totiž ledaco podezřelého a je na Danovi, aby zjistil, oč ve skutečnosti jde.

Beljanin se proslavil jako autor humoristické fantasy. Bývá dokonce označován jako „ruský Pratchett“, což je opravdu smělé tvrzení, které bude v budoucnu rozhodně zasluhovat verifikaci. Určit, do jakého žánru spadají Upíří chutě a komu je doporučit, však není jednoduché. Podle mého názoru je kniha dosti rozporuplná. Proč? Už dlouho jsem nečetl něco tak rozvláčného a nestydím se napsat užvaněného. Co pomůže, že autor píše lehkým, čtivým stylem, když píše o ničem.  Knihu jako dobrodružnou fantasy zabíjí jednoduchoučký přímočarý děj, kde jsou zajímavější pasáže odděleny tunami balastu, kdy hrdinové debatují o ničem.

Jako humornou fantasy ji pohřbívá nedostatek… humoru. Ano ano, já vím, jen máloco je tak individuální jako smysl pro humor a o vkusu se nediskutuje. Takže pokud máte rádi rádoby vtipný humor ve stylu německé erotické komedie, mohli byste být spokojeni. Opět, jsou zde i docela vtipná místa a dobré momenty, ale je jich příliš málo. Snad to má být svérázná parodie na Lukjaněnkovu sérii o Hlídkách? Proti velkoměstskému moskevskému šmrncu působí Beljaninova Astracháň upachtěně a maloměstsky – jako parodie kniha nefunguje. Ve své roli oddychového čtiva tedy Upíří chutě propadly. Nuda se ke čtenáři připlíží nenápadně jako hladový upír a drží se ho až do konce.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Bratr to četl opilej a líbilo se mu to 🙂 Já střízlivá a připadalo mi to moc romantický, ale pokud máte rádi ruské reálie, proč ne.

  2. Zase humor, ach jo…
    Užvaněnost a křečovitost je bohužel takzvané humoristické fantasy vlastní. Ať už je to Moore, Rankin, Gardner nebo kdokoli z napodobitelů Terryho Pratchetta. Dělat humor vážně není žádná sranda, jak by jistě mohl dosvědčit i Petr Novotný. Pana Beljanina si odepřu, to si radši znovu přečtu Pondělí začíná v sobotu.

  3. Ono to zas není vysloveně humoristické… spíš tak košilatě rozverné. PRostě hláškující upír, co je do něj každá baba celá pryč, asi tak.

  4. Pro Regise to opravdu není. Náš vampýr je totiž inteleguán. Nebo jsem chtěl napsat intelektuál? No, to je jedno:-)

  5. Alraune: Čítal som to triezvy :-)) a tiež sa mi to celkom páčilo.

  6. fdg
    gbfghnhgmfgrtfzsrtgtughjnfgjhjgfhgjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Zanechat odpověď