Je to paradox, ale s ruským spisovatelem Andrejem Beljaninem se naši čtenáři mohli dříve seznámit osobně, než prostřednictvím jeho knih. Jako host se totiž zúčastnil Festivalu Fantazie 2006. Po více než roce mu u nás vychází první kniha, ale opět je zde paradox. Není to totiž jeho zdaleka nejznámější kniha „Meč bez jména“, ale „Upíří chutě“, které v kontextu jeho díla údajně představují spíše netypický úkrok stranou.
Jsou všude mezi námi. Mágové, vlkodlaci, upíři, vědmy, Jiní – prostě všechna ta kouzelnická pakáž. Úspěšně koexistují s „normální“ většinou obyvatelstva a pokud možno nenápadně ji podle svých potřeb využívají. Je tu ovšem háček – pro mnohé nepřirozené entity, například pro upíry – představují lidé hlavně potravinovou základnu, což ovšem potenciální oběti nesou značně nelibě. A brání se. Hlavním hrdinou Upířích chutí je… upír. Dan Titovskij je však upírem značně netypickým, intelektuálně založeným a dokonce krev nesajícím. Avšak šídlo v pytli neukryješ. Jeho v mezích možností poklidný životní styl je násilně přerušen vpádem Ohařů, lovců upírů, což je začátkem komplikovaných peripetií. Na návštěvě samozvaných ochránců lidstva je totiž ledaco podezřelého a je na Danovi, aby zjistil, oč ve skutečnosti jde.
Beljanin se proslavil jako autor humoristické fantasy. Bývá dokonce označován jako „ruský Pratchett“, což je opravdu smělé tvrzení, které bude v budoucnu rozhodně zasluhovat verifikaci. Určit, do jakého žánru spadají Upíří chutě a komu je doporučit, však není jednoduché. Podle mého názoru je kniha dosti rozporuplná. Proč? Už dlouho jsem nečetl něco tak rozvláčného a nestydím se napsat užvaněného. Co pomůže, že autor píše lehkým, čtivým stylem, když píše o ničem. Knihu jako dobrodružnou fantasy zabíjí jednoduchoučký přímočarý děj, kde jsou zajímavější pasáže odděleny tunami balastu, kdy hrdinové debatují o ničem.
Jako humornou fantasy ji pohřbívá nedostatek… humoru. Ano ano, já vím, jen máloco je tak individuální jako smysl pro humor a o vkusu se nediskutuje. Takže pokud máte rádi rádoby vtipný humor ve stylu německé erotické komedie, mohli byste být spokojeni. Opět, jsou zde i docela vtipná místa a dobré momenty, ale je jich příliš málo. Snad to má být svérázná parodie na Lukjaněnkovu sérii o Hlídkách? Proti velkoměstskému moskevskému šmrncu působí Beljaninova Astracháň upachtěně a maloměstsky – jako parodie kniha nefunguje. Ve své roli oddychového čtiva tedy Upíří chutě propadly. Nuda se ke čtenáři připlíží nenápadně jako hladový upír a drží se ho až do konce.
Bratr to četl opilej a líbilo se mu to 🙂 Já střízlivá a připadalo mi to moc romantický, ale pokud máte rádi ruské reálie, proč ne.
Zase humor, ach jo…
Užvaněnost a křečovitost je bohužel takzvané humoristické fantasy vlastní. Ať už je to Moore, Rankin, Gardner nebo kdokoli z napodobitelů Terryho Pratchetta. Dělat humor vážně není žádná sranda, jak by jistě mohl dosvědčit i Petr Novotný. Pana Beljanina si odepřu, to si radši znovu přečtu Pondělí začíná v sobotu.
Ono to zas není vysloveně humoristické… spíš tak košilatě rozverné. PRostě hláškující upír, co je do něj každá baba celá pryč, asi tak.
alraune: takže to není o mě, co? :-/:-D
Není to o tobě, a jak odhaduju tvé chutě, ani pro tebe :))
Pro Regise to opravdu není. Náš vampýr je totiž inteleguán. Nebo jsem chtěl napsat intelektuál? No, to je jedno:-)
ivo: To říká ten pravej :)))
Alraune: Čítal som to triezvy :-)) a tiež sa mi to celkom páčilo.
fdg
gbfghnhgmfgrtfzsrtgtughjnfgjhjgfhgjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo