Nevím jak ostatní čtenáři, ale osobně považuji knihy z edice New Weird za něco na způsob literárních lahůdek. Lahůdek, kterými sice nemohu ukájet svou potřebu každodenního čtení, ale které mi spolehlivě uspokojí občasnou chuť na „něco jiného“. Na něco zvláštního, dekadentního, znepokojivého… Vryté město australské autorky Kirsten J. Bishopové těmto požadavkům bez výhrad odpovídá.
Při nedávné zajímavé diskusi s jedním mým známým jsem vyslechnul názor, že New Weird jako literární styl je jen nafouknutá bublina, která brzy splaskne, stejně jako třeba slavná Nová vlna šedesátých let. Samozřejmě, taková myšlenka se nemusí líbit každému, ale je na ní hodně pravdy. I literatura má své módní trendy a to, co je dnes „in“, leží zítra zapadané prachem na regále antikvariátu. Něco však přece jen zůstane – postupy a metody, které se osvědčily a které jsou přínosné, obohatí arzenál spisovatelů, ochotných se učit. Mohu se sice plést, ale K.J. Bishopová podle mě k takovým spisovatelům patří.
Její literární debut Vryté město sice už na první pohled obsahuje typické znaky New Weird, jako je děj odehrávající se (většinou) ve velkoměstě, dekadentní atmosféru, barvité popisy, a navíc předkládá představivosti čtenáře opravdu neobvyklé obrazy a výjevy. Autorka naštěstí nezůstala jen u toho. Přidáním slušné dějové linie, dávky mystiky a neobvyklých, ale životných postav se posunula o kousek dál a přičinila se o to, že kniha je přístupná dosti širokému okruhu čtenářů. Samozřejmě, stále píšu o knize, která vyšla v edici New Weird, což znamená, že je notně divná a že pro spoustu čtenářů přestavuje tvrdý oříšek.
Dějově je kniha jakýmsi chameleónem. Začíná jako typický western kdesi na pouštním světě (nikdy se nedozvíme, zda je to Země po jakési katastrofě, nebo úplně jiný svět), kde sledujeme dramatický útěk dvou hrdinů, zkrachovalých revolucionářů a pochybných existencí Gwynna a Raoule. Po napínavém a velice dějovém úvodu se hrdinové přesunou do tropického velkoměsta Ashamoilu, podobajícímu se kříženci Londýna 19. století a Miévillova Nového Krobuzonu. Vyprávění zvolní tempo, kniha se začne podobat klasickému zástupci „New Weird“, jenže s postupujícím příběhem se poznenáhlu objevuje stále více mystických prvků. Nejprve se prvky nadpřirozena objevují jen jako útržky drogových snů hlavního hrdiny, ale pak jako by docházelo k stále většímu mystickému „průsaku“ do světa jinak racionálně uvažujících obyvatel Ashamoilu. Postupem času si autorka stále více zahrává se surrealismem a nakonec čtenář s překvapením zjistí, že klamně nedůležité mystické a spirituální prvky mají ve skutečnosti zcela zásadní význam. Problémem však je, že leckdy jsou (mám na mysli hlavně Gwynnovy rozpravy s Reverendem) do knihy zakomponovány poněkud neohrabaně a neúnosně zpomalují již tak volné tempo vyprávění.
Poklidné tempo, jakým nám spisovatelka předkládá příběh, je sice občas přerušeno akčnějšími pasážemi, ale vcelku předpokládá to, že se čtenář bude na knihu soustředit. Čas ubíhá v horkém Ashamoilu líně, autorka nespěchá a čtenář by také neměl. Silnou stránkou románu je atmosféra a originalita, ne děj. Pokud dokážete tuto skutečnost akceptovat, pak vám může Vryté město připravit neobvyklý čtenářský zážitek. Na prvotinu je to až překvapivě vyzrálé dílo.
Ja by som ako hlavny prinos videl to, že Laser sa rozhodol do jednej edicii sústrediť diela, kt. sú niečím iné, výnimočné, zaujímave a odlišne od bežnej “konzumnej fantasy”. Je to dobrá alternatíva k oddychovejším dielam.
New weird se jako nafoukla bublina da jiste chapat, nezridka na tento smer byvaji naroubovavani autori pisici jiz zname zanry ala dark-fantasy. Stejne se da chapat jako skvela obchodni znacka Laseru. Presto si z teto skvele edice nenecham ujit jedine dilo, vcetne zde orecenzovaneho.
2 Mezz
Súhlasim, ale ja tak je to iba prospešné, že rôzne dobré diela vychádzajú v spoločnej edicii, nech už sa volá akokoľvek…
Souhlasim, to bylo celkem trefne, vnimat New weird jako edicii vybornych knih. oP
Vryté město je opravdu skvělá kniha a řekla bych ,že není úplně jednoduché než se člověk začte a začne více chápat nějaké komplikovanosti,ale potom až se překoná tato fáze mi přijde jako něco báječného ,co člověka obohatí a ohromí zárověň.
Ach jo.
Záleží koho chcete podpořit a komu ublížit. Splácaniny tohoto druhu jsou budď nazvány slátaninami nebo náročnou literaturou. Tady se z této dělá ta rádoby náročná.
marina: rádoby náročná? můžeš mi, prosím, jmenovat nějakou nerádoby náročnou? dík.
ale jo začíst se bylo celkem snadný, ten začátek je celkem konzumní,” ale později jeto celkem nekonzumní, tak jak napsal Ivo
Není to jen edice Laseru. New Weird, v předkadu Nový podivný by měl být nový směr, alespoň podle anglické Wikipedie. Rozhodně to není jen výběr kvalitních knih – např. Nádraží Perdido od China Miéville se na Vryté město kvalitativně nechytá.Jako debut rozhodně nepřehlédnutelná kniha s výborným závěrem. Mimochodem, neví někdo, kdy u nás vyjde další dílo od Bishopové? Mělo by pojednávat o středověkých rytířích, víc nevím.
Poměrně stručná, ovšem výstižná recenze i odpovídající hodnocení. Doporučuji nečíst, pokud se člověku zrovna nechce přemýšlet – přes vcelku akční začátek nejde o odpočinkovou knihu.