Kočas 2017 aneb i ten vzadu může zabodovat

Žili byli dva bratři. Ten prvorozený na sebe poutal mnoho pozornosti, zatímco druhorozený žil tak trochu v jeho stínu. Prvorozený sbíral tituly kdežto druhorozený měl mnoho zvláštních libůstek a nedokonalostí, které mu bránily na titul dosáhnout; ale možná právě proto byl tak zajímavý. Řeč je o antologiích z literární soutěže Cena Karla Čapka – prvorozený dostal jméno Mlok a je přehlídkou vítězných prací, ten druhý z bratrů nese jméno Kočas.

Možná si říkáte, proč v rámci jedné literární soutěže vycházejí hned dvě antologie. Jiřina Vorlová, administrátorka soutěže, však dobře ví, co dělá. Všechny soutěžní povídky jí projdou rukama a ona do Kočasu vybere ty, které se do Mloka nevešly, ale zároveň v sobě mají něco… A právě v tom NĚČEM tkví kouzlo této knihy – dostanete možnost seznámit se s kusy, které se námětově či svým pojetím vymykají mainstreamu (jinými slovy nezvyklé či „zvláštní“ kusy) nebo vykazují známky autorské nevypsanosti, přesto však mají kvalitu a především potenciál zaujmout.

I ročník 2017 byl na podobné chytlavé kusy bohatý a Kočas díky tomu obsahuje celkem dvanáct povídek. Nečekejte žádná známá jména z první spisovatelské ligy, spíše se jedná o díla úplných autorských nováčků nebo stoupajících hvězd zejména povídkové tvorby poslední doby. Za všechny jmenujme Věru Mertlíkovou, Jitku Ládrovou či Jelu Abasovou; zajímavé je i jméno Milana Pohla, kterého čtenáři mohou znát spíše jako překladatele než tvůrce.

Na Kočasu 2017 je skvělá obrovská pestrost námětů. Začtete se do povídek hororově laděných, klasických fantasy, sci-fi nebo třeba cyberpunku. Některá díla jsou natolik originální, že po pár řádcích budete chápat, proč pro ně nezbylo místo na předních příčkách soutěže. Další doplácí na nezkušenost autorů nebo nezužitkování dobrého námětu (ano, dát povídce dobrou pointu je velké umění!). Oproti literárním „profíkům“ jsou možná tato díla psána živelněji, ale je z nich cítit tvůrčí nadšení a snaha nabídnout čtenářům to nejlepší, co daný autor zvládne.

Povídky, které zaujmou

Jak již bylo uvedeno výše, antologie Kočas 2017 je úžasně různorodá. Proto je nemožné najít povídku, kterou lze označit za nejlepší; kolik čtenářů, tolik chutí.  Je ale možné vypíchnout několik děl, která čtenáři utkví v paměti nebo ho zaujmou. První v pořadí je text Z ohně zrození Kateřiny Vágnerové. Čtyřstránková mikropovídka vám utkví zejména díky své magicky zasněné atmosféře; škoda, že obsažený příběh je podán naivně.

Noc bez světel Kristýny Obrdlíkové je další z děl, které zákonitě musí uvíznout v hlavě. Časem se možná vytratí příběh, ale rozhodně si budete pamatovat, že v rámci antologie je zcela unikátní svým nemainstreamovým námětem a zpracováním.

Zdeněk Hlaváček ví, že Brýle patří do pouzdra. Námět hororově laděného příběhu není z nejhorších, práce s postavami také není zlá, atmosféra kulminuje… aby vše pohřbil uspěchaný a nedotažený závěr. Přesto doufám, že se s tímto autorem ještě setkáme, protož potenciál rozhodně má.

Pokud máte rádi humornou fantasy, jsou tu pro vás Nováčci Milana Pohla. Úsměvná zkazka o mimozemské invazi, která začne ve špatný čas na špatném místě má jedinou slabinu – je předvídatelná. Na zábavnosti jí to sice pranic neubírá, protože cest jak dojít k očekávanému cíli může být mnoho, ale může se jednat o důvod, proč Pohlův text neskončil v Mloku namísto Kočasu.

A nakonec z mého pohledu jedna z nejnadějnějších povídkářek současné české scény. Zákon hrdinů Věry Mertlíkové je příběhem mladého chlapce, který na prázdninovém táboře zažije mnohem větší dobrodružství, než kdy doufal a změní se z outsidera v hrdinu. Zpracování si s profesionály nezadá a jediná moje výtka k celému textu spočívá v tom, že Mertlíková nevěděla „kdy skončit“. Když už se zdá, že text vrcholí, následuje pokračování s další, ještě údernější pointou – a takhle se to stane během příběhu několikrát.

Příjemné je, že nechybí ani stručný úvod editorky antologie Jiřiny Vorlové a v závěru také představení tvůrců formou autorských medailonků.

Kočas 2017 rozhodně není tím druhým vzadu. Má svoji kvalitu, a díky velké různorodosti dokáže zaujmout široké spektrum čtenářů. Mnohé povídky jsou natolik originální, že si na ně vzpomenete kdykoliv vezmete útlou knihu do ruky. Nahlédněte do budoucnosti – většina z obsažených děl totiž skýtá naději, že se s jejich autory ještě setkáte, jen tentokrát už možná ve zcela jiné roli.

 

Jiřina Vorlová (ed.): Kočas 2017
Vydala: Cena Karla Čapka ve spolupráci s nakladatelstvím Nová vlna, 2017
Obálka: Miroslav Dvořák
Počet stran: 232
Cena: 255 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď