Lovci monster ovládli loňské Žoldnéře Fantasie

Na podzim vyšli již sedmí Žoldnéři Fantasie. Připočtěme k tomu 10 ročníků Drakobijců (tak se jmenovali sborníky ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera – soutěže, která předcházela Žoldnéřům), a máme tu sedmnáctiletou tradici. Žoldnéři Fantasie tak jsou jednou z nejprestižnějších literárních soutěží u nás, co se fantastiky týče. Výsledný produkt – tedy sborník vítězných prací – by měl být zárukou určité kvality. Podívejme se, jestli je tomu opravdu tak.

V antologii naleznete deset vítězných povídek seřazených od první po desátou, dále pak hostující, takřka devadesátistránkový, text od Tomáše Bandžucha, a jen osmiststránkový, leč zábavný a čtivý teoretický článek na téma podtitulu od Leonarda Medka.

 

Žoldneři fantasie nejsou soutěží na dané téma. Podtitul sborníku vznikne na základě toho, jaké se sejdou práce. Letos jsou to Lovci monster, a je to název více než výstižný, protože povídky na pomyslném pódiu (tedy první tři) obsahují právě ony bijce nadpřirozených bytostí. Vítězná práce Pomsta je cítit křídou od Jitky Švubové nabízí lovce zrůd, který se vrací na místo, kde se v dětství setkal s prvním monstrem. Nastupuje jako školník do školy, v niž se jako žák setkal s houbákem – krvelačným stvořením složeným z umývacích hub. To však netuší, že i ono monstrum se přerodilo, či vzniklo nové. To druhá v pořadí Kristýna Sněgoňová pracuje s podmanivou atmosférou. V textu Ochránci klidného spánku se setkáváme s letitým plyšovým medvědem, který se noc co noc utkává s mordony – různorodými monstry, která chtějí ve spánku zabít medvědova chráněnce – malé dítě. Na povídce lze ocenit to, jak reálně působí zpracování relativně šíleného, nebo spíše pohádkového, nápadu. Poutník a Maurobijce od zkušené autorky Lucie Lukačovičové pak přistupuje k tématu tradičněji. V její práci se ocitáme ve Španělsku, kde se seznamujeme s dvojicí na svaté pouti – s lovcem monster a strašně šeredným knězem. Námět není příliš originální, neboť ke kněžím patří vymítání zla odnepaměti. Autorka však k tradiční látce přistupuje s novým pojetím, když k odstranění nadpřirozeného monstra pomůžou moderní technologie. Všechny tři povídky se na nejvyšší mety dostaly právem. Autorky přišly s něčím novým, nebo aspoň pojaly své texty invenčně, prostě jejich texty si zapamatujete na delší dobu, a tak se pozná dobrá povídka.

 

Aby nevznikl pocit, že se jedná o monotematický sborník – další autoři přispěli k tematické různorodosti.  Čtvrtý text v pořadí, který zdatně sekunduje třem výše hodnoceným pracím, Román o růži, dává vzpomenout na film Adéla ještě nevečeřela. Přístup k tématu je natolik invenční, že o plagiátorství nelze mluvit. Snad jedinou klasickou fantasy v antologii napsala Linda Koutová. Jako jediná v tomto sborníku potvrzuje klišé o ženské fantasy, když v knize plné ženských autorek probírá jen ona okatěji vztahy. Píseň bílé tmy je sice taky o vztazích, ale pojímá u nás nezvyklé téma eskymácké mytologie. Vít Martin Matějka zase představuje alternativní historii prolínající se do současnosti, kde mimo jiné dobarvuje svůj svět, když nechává nacistickým Německem vybombardovat USA jadernými zbraněmi.

 

Všech deset soutěžních prací je velmi kvalitních. Ani v pořadí desátá Miroslava Dvořáková nezaostává v kvalitě za ostatními. Je to i tím, že všechny povídky svým rozsahem takřka vytěžují povolených 46 000 znaků, a díky tomu působí antologie vyrovnaně.

 

A pak je tu hostující Tomáš Bandžuch a jeho Pramen naší svobody. Povídka, nebo spíše už novela, je paradoxně nejméně čtivým příběhem, protože autor mícha formy vyprávění. Tento trochu nepřehledný a pozornost si vyžadující způsob sdělení však má odůvodnění, když jeho fantasy-polit-fiction vede k mnoha zamyšlením. Člověk si s textem uvědomí, že svoboda je ideologie zneužitelná stejně jako jakákoliv jiná. Ano, z povídky je poznat, že autor už získal za své kratší práce cenu Akademie SFFH, a nebylo by překvapením, kdybychom ho letos mezi nominovanými objevili zase.

 

Jestli lze najít ve vítězných pracích Žoldnéřů fantasie společnou vlastnost, tak je to čtivost. Autoři tohoto sborníku prokazují řemeslnou zručnost a dokazují, že i neakční zápletku lze pojmout čtenářsky vstřícně. Opravdu se dá říct, že loňský ročník nemá slabých míst, a dá se ohodnotit jako nejlepší za tu dlouhou dobu, kdy sborníky ze soutěže u Strak na vrbě vychází. Připočteme-li k tomu sakra dobrý poměr počet stran/cena plus přidané ilustrace, neměl by žádný čtenář české fantasy povídky váhat.

 

Michael Bronec (ed.): Žoldnéři fantasie 2016 – Lovci monster
Vydal: Straky na vrbě, 2016
Obálka: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 480
Cena: 250 Kč

Hodnocení: 75 %

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Děkuji za poměrně pronikavé hodnocení!
    Jsem rád, že si toho Bandžucha někdo všiml, je to trochu literární experiment a těžší text, proto jsem tomu dal víc prostoru (k tomu by ostatně Žoldnéři měli sloužit). Bylo by samozřejmě příjemné, kdyby se Pramen naší svobody dostal do nominací Akademie, ale pokud se nemýlím, bylo by to zcela poprvé, co by nějaký text z Drakobijců nebo Žoldnéřů takto uspěl.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *