Hororová sbírka povídek Otomara Dvořáka nabízí pestrou směs příběhů pohybujících se na hranicích sci-fi a fantasy. Každá povídka je jiná a všechny spojuje lehce mrazivá atmosféra. Každý si však přijde na své.
Nová sbírka nedávno vzniklého nakladatelství obsahuje celkem šest povídek, z nichž dvě nejlepší jsou díky své délce a dějové obsáhlosti spíše novely. Jedná se o Mrtvý luh a Vzpoura mrtvých. Právě tyto dvě povídky mohou být čtenářům Otomara Dvořáka velmi povědomé, neboť vyšly společně ve sbírce s názvem Vzpoura mrtvých, vydané nakladatelstvím Epocha v knižní příloze časopisu Pevnost. Proč tedy kupovat a číst novou sbírku Mrtvý luh? Jednoduše: PROTO! V delší větě řečeno: protože je kniha ve všech směrech daleko lepší.
V původní sbírce doplňovala dvojici novel ještě třetí povídka, která však v nové sbírce chybí. Matně si pamatuji jen, že šlo o jakýsi dálniční americký thriller. Jelikož byla stejně slabší a navíc se odehrávala v USA, je dobře, že ji nakladatel (či autor?) v nové sbírce vynechal. Dvě novely totiž nyní doplňují hned čtyři povídky a úplně všechny se odehrávají v českém prostředí, takže tu máme jakýsi původní český a převelice pestrý horůrek.
Než ohodnotím knihu jako celek, napíšu několik málo slov o jednotlivých povídkách.
Sbírku otvírá velmi mysteriózní kousek s názvem Prokletý lovec. Žánrově jde o jakýsi mix fantasy a hororu. Atmosféra je tu tak hustá, že by se dala krájet. Tato povídka možná potěší čtenáře záhadologické tvorby Otomara Dvořáka, neboť zde autor uplatňuje to, čím se již dlouhá léta zabývá – v této povídce je to konkrétně fenomén tzv. divokého honu.
Poté následuje novela Mrtvý luh. Ta je podle mě jednoznačně nejsilnější z celé sbírky. I tady autor použil prvky ze své literatury faktu. Podivuhodné jevy a bytosti, jako jsou bludičky či přízračný pastýř Hans, to jsou věci všem nadšencům do záhad dobře známé. Tady je ovšem autor zamíchal do příběhu, jenž je strhující směsí sci-fi, fantasy a jakéhosi vojenského poválečného thrilleru. Atmosféra pustého šumavského pohraničí po druhé světové válce je už sama o sobě děsivá. Přidejte k tomu ještě pár nácků z partizánského hnutí Werewolf, nějaká ta záhadná světla a podivnou korespondenci Emy Destinové a výsledkem je dost originální lahůdka, na kterou hned tak nezapomenete.
Další povídka je zbrusu nový kus napsaný pro tuto knihu. Jak už její název Hagen napovídá, v příběhu figuruje legendární mrtvý nacistický voják Hans Hagen. Tato povídka jistě potěší každého trampa, mezi které se hrdě řadím i já, takže získat si k příběhu vztah bylo u mě velmi rychlé. Zaškatulkovat by se dala do pomyslné kategorie trampského thrilleru a nutno podotknout, že oplývá velmi živou atmosférou poválečného rozpuku trampingu u nás.
Po Hagenovi následuje Křivoklátská bestie. Tato povídka patří společně s Potulným lovcem mezi autorovy staré kusy, které kdysi vyšly časopisecky a v knize je můžeme najít poprvé. Dle mého je Křivoklátská bestie nejslabší ze sbírky a upřímně mě moc nebavila. Neznamená to ovšem, že by byla špatná. Problém je v žánru. Na můj vkus je v ní nedostatek fantastických prvků. Jedná se v podstatě o normální kriminálku, ačkoli název povídky evokuje cosi mnohem záživnějšího (čekal jsem hned něco o démonovi na hradě Křivoklátu). Bohužel příběh není ani o démonovi, ani v něm nefiguruje jeden z našich nejkrásnějších hradů. Pro milovníky psychologických kriminálních thrillerů a podobných žánrů to však může být zajímavé čtení.
Poté následuje další žánrové salto mortale s povídkou Špagety. Otomar Dvořák umí psát i sci-fi, čemuž se svého času věnoval hodně (pamětníci Ikarie si jistě vzpomenou na jeho povídkové příspěvky). Jednou z těchto starších povídek jsou i Špagety. Tato krátká virtual sci-fi ve vás zanechá znepokojivou pachuť nepříliš milé budoucnosti, která už pomalu klepe na dveře.
Sbírka je zakončená skvělou novelou Vzpoura mrtvých. Tento lehký sci-fi postapo horor jsem si s chutí přečetl už potřetí v životě a stále ho hltám.
Otomar Dvořák je autor, který dokáže vytvořit skvělou atmosféru snad ze všeho. Je to barvitý vypravěč a trochu i poeta, jenž se skoro až mazlí s každým souvětím. Jeho texty jsou vždy zárukou kvality, což dokázal nejednou svými historickými romány nebo třeba letos vydanou Sekerou Strážců (ta je mimochodem od stejného nakladatele a je i stejného příjemného paperbackového formátu). Stejně tak sbírka Mrtvý luh nejspíš jen málokoho zklame. Vždyť potěšující je už sympaticky nízká cena za hromadu hustého textu (žádná zbytečná bílá místa – chválím ekologický přístup).
Pokud bych měl hodnotit knihu jako celek, tak je jednoduše krásná v každém ohledu. Oproti starší Vzpouře mrtvých má i působivou atmosférickou (i když trochu kýčovitou) obálku, jakou si jistě zaslouží. V regálech knihkupců na vás bude kniha svítit a křičet: kup si mě!!! Navíc je nová sbírka ilustrovaná. Perokresby jsou jednoduché a opět kýčovité, ale jiné bych tady ani vidět nechtěl. V jednoduchosti je síla. Každá povídka je zde vhodně zastoupena svou vlastní ilustrací, která skvěle vystihuje její atmosféru, a navíc je ještě u každého nadpisu povídky malý obrázek s motivem z příběhu, přičemž obzvlášť pěkná je kresba německého bajonetu s nápisem Hans Hagen na čepeli. Líbí se mi i použitá písma a celkové provedení knihy.
Od nového nakladatelství Černý Drak je to teprve druhá kniha, a jelikož je na první pohled patrné s jakou láskou a péčí je dělaná, věřím tomu, že kouzelnou, a přesto prostou černou siluetu draka uvidíme na knihách stále častěji. Napjatě očekávám, zda přijde další titul Otomara Dvořáka pod hlavičkou Černého Draka, abych si v knihovně doplnil dvojici knih, které vznikly jednoduše proto, aby potěšily oko i duši čtenáře.
Otomar Dvořák: Mrtvý luh
Vydal: Černý Drak, 2016
Obálka: Roman Koňařík
Ilustrace: Roman Koňařík
Počet stran: 224
Cena: 191 Kč
Hodnocení: 90%
