Nad českými zeměmi slunce nezapadá

Vždy, když se někdo rozčiluje, jak mohou Němci v dobrém vzpomínat na Třetí říši, dotyčnému položím otázku: A tobě by se nelíbilo, kdyby tvůj národ byl světovou velmocí? Jistě, jsou tady aspekty, pro které je vzpomínání v dobrém na hitlerovské Německo prakticky morálně nepřípustným zvěrstvem, ale… Jen si to představte. České země určují politické dění v Evropě, blízké Asii a i některých evropských zemích. Ekonomika roste. Životní úroveň také. No, není to představa k zahození. A taková je vize Jana Kotouče v novém románu Nad českými zeměmi slunce nezapadá.

V polovině dvacátého století je Česko-slovenské království hlavní velmocí na evropském kontinentu. Napomohla tomu katastrofa z poloviny 19. století, která vymazala obrovské části zemského povrchu, a navždy tak změnila tvář země a oceánů. Z českých zemí se díky tomu stala námořní velmoc, což vystřelilo jejich ekonomiku a mezinárodní význam strmě vzhůru. Nyní se ale nad jejich državami stahují mračna. Ruský car zatoužil po zemědělské půdě, jíž je po zničení Ukrajiny příliš málo. Jelikož obě mocnosti mají největší sílu na moři, je jasné, že otázka kdo s koho se bude rozhodovat na moři. A poměr sil není českým zemím příliš nakloněn.

Představovat čtenářům fantastiky Jana Kotouče by bylo pověstným nošením dříví do lesa. Tento zkušený autor, který má již na svém kontě pěknou řádku knih, je známý především svým zalíbením v žánru military sci-fi ala David Weber. Prostředí se v nové knize změnilo, ale náplň zůstává stejná. Opět půjde o válku, akci a špionáž. Jen temné dálavy vesmíru vyměnil za naší modrou matičku Zemi čtyřicátých let minulého století.

Autor se tentokrát s ničím nepáře a hned ze začátku rozjede solidní akci. Pěkně nastavené tempo však vzápětí ztratí na síle a autor se začne věnovat tomu, co je jeho silnou a zároveň slabou stránkou – rozebírání reálií, seznamování s prostředím, historickými souvislostmi a technickými parametry lodí a letadel. Chvílemi to dělá více méně šikovně a čtenáři jsou předkládány informace v ději nebo v rozhovorech. Jindy však vysvětlování působí až příliš křečovitě. Nejvíce mi v paměti uvízla chvíle, kdy zmlácená prostitutka vykládá s pláčem, kdo jí to udělal. Že by u toho použila vždy celé označení jeho hodnosti (tříslovné), mi přišlo velmi nereálné.

Postavy vůbec jsou dosti slabou stránkou románu. Chybí jim plastičnost a jediná hloubka, kterou mají, je ta v kontextu jejich služebních povinností. Jako by ničím jiným než službou vlasti ani nežili. Řekl bych, že šustí papírem, ale spíš to zavání přílišným vlivem filmů o „těch pašácích v uniformách“. Dobře, jeden z hlavních hrdinů má jakýsi komplex z pověsti svého otce, ale celý problém je tak prvoplánový, že mě pro to nenapadá jiný důvod, než snaha odlišit ho od těch ostatních správných hochů.

Výše zmíněná obsese uniformami a celým tím zeleným kolosem pak strašně ubírá na dramatičnosti knihy, která mohla být přece jen o pár řádů výš. Přes nablýskané výložky a pevné držení těla v pozoru dostává popisovaná válka až romantický nádech. A přes to všechno není už cítit žár rozpálené oceli, pach spáleného masa a železitý odér krve, a ani slyšet křik umírajících mužů. Velká škoda.

Autor nezklamal, ale ani nepřekvapil. Dobrodružný román odehrávající se v zajímavém, velmi komplexně představeném alternativním světě, zaujme na první pohled, chytne a nepustí. Jen škoda drobností, které vedly k nevyužití potenciálu, který kniha rozhodně měla.

Jan Kotouč:  Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Vydal: Brokilon, 2016
Editor: Robert Pilch
Obálka: Tomáš Flak
Počet stran: 317
Vazba: váz.
Doporučená cena: 368 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentářů

  1. No jo, ty militry scifi. Nečetl jsem jich mnoho, maximálně několik set, to je pravda, takže mé poznatky jsou nutně omezené, že ano. Ale bohužel, prakticky téměř ve všech se vyskytují rysy, které recenzent autotorovi vyčítá. Počínaje Henleinem (ne Konrádem) … Asi jsem četl jiné než autor. Ono mi to totiž připadá, že je to prostě takový obecný rys těchto scifi … ta patetičbnost, vlastenectví, jednoduchost, vojáctví, obětavost a hrdinství … já vím, von Heller či Hašek píšou jinak. Taky mají pravdu, jistě. Akorád jjich hrdinové ke své vlasti a jejích zájmech nic necítí.
    No, jistě, Kotouč samozřejmě důkladnosti a záběru takového Drnka nedosahuje. Ale čte se to báječně. I když je to samozřejmě blbost. Ale po přečtení jsem byl tímhle nesmyslem tak nějak potěšen. Nějak jsem cítil, že to bylo o našich. Vyhráli. Bohužel, opravdové české výhry už jsou pár staletí pryč …

  2. To Racek: taky si říkám že ona kresba charakterů je daleko víc vlastnost než vada :-D. I když myslím, že autor recenze chtěl říct, že lze mít oddané a současně prokreslené vlastence a ještě ke všemu trochu té opravdové bitevní špíny… tady ale nemůžu sloužit, jestli se to někomu povedlo.

  3. Dobrá recenze – mám víceméně stejný názor.

    Zmlácená prostitutka si většinou úřadům nestěžuje. Od toho má pasáka, aby dotyčnému v některé temné uličce polechtal kudličkou ledvinu.
    Ne, vážně, to byl jeden z totálně ujetých momentů v knize. Nicméně je třeba uznat, že podobné úlety měl v knihách i takový borec jako byl Tom Clancy (R.I.P). Po technické stránce vynikající, ale ty momenty, kdy se autor snažil ukázat “lidskou” stránku věci to bohužel celé shazují. A stejně tak to měl s oním sklouznutím po akčním začátku následoval víceméně fádní popis techniky a její vzájemné kombinace.
    Ale přísně vzato srovnání s velikým Tomem by Jan Kotouč ustál.

Zveřejnit odpověď

Nad českými zeměmi slunce nezapadá

České střemhlavé bombardéry proti carským bitevním lodím! V polovině 19. století postihla svět katastrofa. Celé části zemského povrchu byly vymazány, hladiny oceánů se zvedly. Zanikly celé státy, jiné vznikly. Jedním z nich bylo Česko-slovenské……

České střemhlavé bombardéry proti carským bitevním lodím!

V polovině 19. století postihla svět katastrofa. Celé části zemského povrchu byly vymazány, hladiny oceánů se zvedly. Zanikly celé státy, jiné vznikly. Jedním z nich bylo Česko-slovenské království.

V polovině dvacátého století je z království námořní velmoc s koloniemi a državami po celém světě. Kdo vládne mořím, vládne světu. Ale Češi nejsou jediný národ, který touží vládnout oceánům, jedním z největších hráčů na světovém poli je carské Rusko, které si brousí zuby i na česko-slovenské území.

Carovo námořnictvo má drtivou materiální převahu. Aby Češi mohli vyrovnat síly, musí vsadit na novou, nevyzkoušenou­ zbraň.

Námořní letectvo.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

15 komentářů

  1. Jediný účinný způsob jak porazit cara je – poslat mu tam v zapečetěném železničním voze Lenina. Ten už se o zbytek postará…

  2. Lenina nepošleš, nevedou tam koleje. Kromě toho po zkušenostech z naší reality by to bylo z bláta do louže
    Po přečtení musím konstatovat, že docela dobrý, jen to poněkud sráží, že je to v podstatě převyprávění jedné bitvy z 2. světové války.

  3. Zase jeden text, který se lidem snaží namluvit, jak jsou ti Rusové špatní a zlí… to je velká, velká chyba! Jednoho dne ještě budete prosit, aby car poslal bataliony, které vám zachrání zadek!

  4. to Podchaljuzin: aspoň to klišé je aktuální, to Novotný se v Křižníku Thor myšlenkově zasekl v předválečné špatné fantastice.

  5. Medak: Neřekl bych – u Novotného není podstatné, že ti zlí jsou Číňani, ale že jsou to komunističtí Číňani (s důrazem na politickou stránku). Kdyby Sovětský svaz pořád existoval, nebylo by ve Thoru třeba “žlutého nebezpečí”… A kdyby byl psán jen o tři roky později, asi by taky vypadal jinak.

  6. Vtom případě ještě hůř, tak se zasekl před 25 roky a je salonní komunistobijce.

  7. to Medak:
    Když nepomůže Lenin, nezbývá než začít obohacovat uran.

  8. Myslíš doktrínu MAD? Jinak se omlouvám, ten anonym jsem byl já, nezkontroloval jsem před odesláním.

  9. Ach ano
    Přečetl jsem to nadvakrát … Je to úplná nepravděpodobná blbost… No jo, ale když ono se to tak báječně čte a je to napínavý a autor je neobyčejně spravedlivý ke stranám konfliktu a hele, ty Rusy do boje žene vlastně hlad a vůbec to nejsou ty hordy co nás jimi dnes denně straší my češi taky nejsme ouplně nevinní a máme taky expanzivní choutky vlastně a ten svět je takový nějaký víc normálnější a možná spravedlivější než ten náš i když drsný a tvrdý a tak jsem si zase vzpoměl na Drnka a jeho žáby co už má v tisku závěrečný díl, taky češi bez příkras a co dokážou když jim osud dá příležitost no a pokračování nás doufám nemine …. pánové a dámy, moc jsem byl potěšen!!!
    Ale stejně, občas se vyskytne svět, ve kterém bych si troufal žít a kde jsou hrdí na svou zemi. Kdysi v mládí to byla země z Mlhoviny Andromedy (pořád si ji rád čtu) … dnes jsou to spíš světy pana Kotouče a Drnka..

  10. uvidíme
    Uvidíme, jak to bude vypadat, až mi to dorazí. Co se týká Drnka, ten měl bejt už na vánoce, ale Naše vojsko se tradičně zaseklo. Sice bude leccos jinak, než avizovaly doplňkové informace v prvním dílu, ale aspoň se to podařilo nějak uzavřít…

  11. Už to čeká v mé knihovně až dočtu “Pána moří” od Neffa. A už tuším, na jaké téma bude jeden z mých příštích modelů v SIGu “What If” 🙂

  12. Z téhle knihy mám rozporuplné pocity:
    Knížka je velice pěkně napsaná – začal jsem ji číst ve 20:30 a dočetl ji na jeden zátah v 02:55.
    Na druhou stranu po tom, co jsem ji dočetl jsem ji zavřel a řekl si “To byla ale blbina”.

    Těch cca šest hodin čtení jsem si užil a peněz za knížku nelituju, ale nedovedu si představit, že bych si někdy v budoucnosti chtěl přečíst tuhle knížku ještě jednou.

  13. Jeden, nevím který, klasik pravil: “Kniha, kterou jste nečetli aspoň dvakrát nestojí ani za to, abyste ji přečetli jednou”. Tak nevím…

Zveřejnit odpověď