Není vyprávění jako Vyprávění

Konečně jsme se dočkali dalšího kousku z hainské skládačky, kterou nám postupně odkrývá slavná americká spisovatelka Ursula Le Guinová. Máte-li v oblibě akční střílečky a potoky krve, prosím, nečtěte dál, leda byste byli zvědaví, jak se dá v boji vítězit, aniž by člověk musel zabíjet.

VyprávěníTohle vyprávění není lecjaké vyprávění, je to vyprávění s velkým „V“. Proč? Obsahuje v sobě totiž tisíce příběhů, nesoucích znalosti celého národa. Obrovský soubor mýtů původní kultury na planetě Aka, nyní však zakázané. Všechny její projevy jsou nemilosrdně potlačovány a knihy okamžitě likvidovány. Vládnoucí Korporátní stát nahradil poučení z příběhů moderními technologiemi a z akadských obyvatel se automaticky stali výrobci-spotřebitelé. Za nejvyšší zákon platí Vizdiat neboli Byznys, který ospravedlňuje všechno. Současná totalitní vláda jakoby se zhlédla v jistých  terranských vymoženostech… Do hry ale vstoupí planetární společenství Ekumen, které je situací znepokojeno a rozhodne se vyslat lingvistku Sutty (nebo vzhledem k jejím indickým kořenům spíše Sati?), aby zjistila, zda přeci jen něco z původní kultury nezbylo.

Máme tu typický motiv celého Hainského cyklu, kam román Vyprávění spadá: cizinec přijíždí na některou z planet, kolonizovanou vyspělou civilizací Hain, a poznává místní zvyky a poměry. Logicky dojde ke střetu kultur či hodnot, které nejsou nepodobné těm, jaké dobře známe z pozemské historie. Tentokrát se Ursula Le Guinová nechala zjevně inspirovat čínskou kulturní revolucí, která taktéž plošně zničila veškeré tradice a vše duchovní označila za „zastaralé“. A kontrastně k ní postavila autorka filozofii, jakousi variantu na taoismus a zen, založenou na úctě, lásce a pokoře, jejímiž reprezentanty jsou „máz“, dvojice učenců v doživotním párovém svazku (heterosexuálním, homosexuálním či sourozeneckém), kteří jediní jsou povoláni k tomu, aby předváděli Vyprávění.

Sutty se po vzoru klasických kulturních antropologů pustí do terénního výzkumu, zabydlí se mezi domorodými obyvateli, postupně se s nimi sbližuje, učí se jejich starý jazyk, potkává máz a účastní se Vyprávění. Dělá si poznámky a pravidelně je reflektuje a snaží se neodsuzovat, pokud něco neladí s jejím vlastním přesvědčením. Nejenže Sutty na Aku přichází s vlastní kulturní zátěží, moc dobře si totiž pamatuje, co způsobila éra fundamentálních unistů na její vlastní planetě, ale navíc díky podsvětelnému letu se značným časovým odstupem, takže její akademické znalosti místního jazyka i písma patří dávné minulosti. Přesto se v prostředí plném vládních propagandistických hesel a věčného pobízení k „Pochodu ke hvězdám“, který zní všude do oblbnutí a vyzývá k nekonečné spotřebě, vůbec necítí dobře. Daleko bližší jí je „zaostalý“ venkov, kde nachází stopy ztracené kultury. Postupně zraje ve svém poznání a získává si důvěru akaďanů, až přijde klíčový okamžik a nabídka vydat se do hor do místa zvaného Silong. Náročný pochod přes zasněžené štíty se jí vyplatí, protože objeví úplný poklad. Stojí však před velkým dilematem – měla by překročit meze svého pověření pouhé Pozorovatelky, nebo přijít na způsob, jak toto nesmírné bohatství zachránit? V patách jí je neustále slídivý pohled korporátního Dohlížitele…

Ač děj možná vypadá triviálně a ze zápletky je příliš zřejmé, kdo je tu nepřítel, možná vám i tak román dost zamotá hlavu. Příběhu rozhodně nechybí napětí, navíc se nenápadně stupňuje, jak se kolem Sutty pomalu stahuje smyčka. Nic nakonec není tak černobílé, jak se ukáže na postavě dohlížitele Yary či Suttina šéfa Tonga, a řešení situace si vyžádá víc než tradiční použití zbraní v duchu hesla „co nejde silou, jde ještě větší silou“. Paradoxně je to nakonec Suttina schopnost empatie a porozumění hodnotám druhé strany, které vede k překvapivému rozuzlení.

Jistě není bez zajímavosti, že právě otec autorky Arthur Kroeber patřil k významným kulturním antropologům a malá Ursula se účastnila jeho výzkumu mezi kalifornskými indiány. Není pak asi divu, že ve svých dílech často využívá pohled této u nás podceňované disciplíny a bojuje proti ignorantství spíše tolerancí a porozuměním. Tím nechci říci, že by autorkou vytvořený svět Hainu nepodléhal určitému zidealizování, přesto je škoda, že z něj k nám bylo zatím přeloženo tak málo. Snad nás vylekalo feministické pozadí Levé ruky tmy, že se v první polovině 90. let objevil ještě Vyděděnec a Rocannonův svět, a pak už nic. Jakoby se po světoznámé autorce a zakladatelce žánru, držitelce literárních cen Hugo, Locus, Nebula, World Fantasy Award, Jupiter, Tiptree a dalších (a řady z nich opakovaně), slehla zem, ačkoliv samozřejmě psala dál. Dlouho tedy zůstával v povědomí českých čtenářů především její cyklus Zeměmoří, omylem některými knihkupci zařazený mezi dětskou beletrii. Až do loňského roku, kdy vyšel román Vyprávění.

Nedostává se vám však do ruky přičiněním některého ze zavedených nakladatelských domů, jak by člověk u tak věhlasné autorky očekával, ale díky nedávno vzniklému malému nakladatelství Gnóm!. Vlastně bychom mohli jít ještě o rok zpátky a připomenout si pozoruhodnou sbírku povídek Plameňák na konci léta, v níž se Le Guinová taktéž objevila, jako první vydaný titul zmíněného nakladatelství, zastoupeného osobou Jakuba Němečka, editora a překladatele v jednom. Jeho knížky poznáte snadno podle formátu i obálky. Hledejte malé knížky, svou velikostí tak akorát do zadní kapsy džínů, s uměřenou ilustrací na obálce a nelesklým papírovým přebalem. Tato netradiční vnější podoba velmi dobře upozorňuje i na velmi netradiční obsah a společně tvoří malý klenot uprostřed záplavy současné knižní produkce.

Román Vyprávění, nevelký svým rozsahem, ale nesmírně působivý a plný paralel vedoucích k zamyšlení, tak přináší do naší žánrové tvorby svěží vítr, který vedle nekonečných ság a naředěných prequelů či spin-offů tolik potřebujeme.

Ursula K. Le Guinová: Vyprávění
Vydal: Gnóm!, 2016
Obálka: studio Typonaut (perokresba na deskách Lenka Šimečková)
Počet stran: 248
Cena: 280 Kč

Hodnocení: 90 %

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Snad jen malá drobnost – a totiž že Čaroděj Zeměmoří je přímo autorkou míněn pro děti a mládež a tudíž jeho zařazení do této sekce literatury není chybné.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *