Novinka od Hostu: Naslouchač

Petře Stehlíkové právě vyšla novinka Naslouchač – a jak už jméno autorky napovídá, čeká nás původní česká fantasy. A tenhle nový svět je tentokrát fascinující, temný a bezútěšný. Protože sklenáři žijí v podmínkách, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo…

Stehlikova_NaslouchacAnotace

Velká válka rozdělila svět na dvě části, z nichž jedna je obyvatelná a druhá zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dokážou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Energetické pole štítu odsuzuje sklenaře k životu ve středověkých podmínkách, lidé z nížin je zotročili a těžba sklenitu jim způsobuje nemoci a znetvoření.
Třináctiletá Ilan se jako jedna z mála narodila bez deformací a navíc se vzácným darem — dokáže naslouchat sklenitu. Aby ji neodvedli od rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v masce a hábitu, které musejí sklenaři nosit na znamení podřízenosti.
Díky svému daru by snad mohla mít o něco lepší život, protože se může vyučit sklenařským brusičem.
Jenže její schopnosti jsou už teď tak výjimečné, že si ji vybere kapitán pětadvacítky, družiny, která chrání sklenařská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem.
Ilan ví, že musí své tajemství před pětadvaceti bojovníky za každou cenu uchránit. Jsou to přece nepřátelé a život sklenaře pro ně nic neznamená. Nebo se mýlí?

Svět otrokářů a otroků,
svět bohatých a chudých,
svět věčně mladých a těch,
kteří denně umírají v nelidských podmínkách.
Kdo je však na kom závislý?

Původní česká fantasy z fascinujícího temného světa, kde se na pravdu a naději téměř zapomnělo

Po několika úspěšných překladových titulech a dvojici upírských románů české autorky Karoliny Limrové vydává nakladatelství Host další knihu z žánru fantasy. Naslouchač Petry Stehlíkové je první díl plánované série o nadané dívce pocházející z utlačovaného národa sklenařů. Kniha vychází na květnový veletrh Svět knihy.

Rukopis románu se před pár měsíci dostal přímo do rukou ředitele nakladatelství Host. „Zaujalo mě to, jak je autorka schopná od první stránky vytvořit plnohodnotný a věrohodný svět a zabydlet ho ‚živými‘ postavami,“ vzpomíná na svůj první dojem z rukopisu ředitel Tomáš Reichel. Vzhledem k tomu, že chce nakladatelství Host v budoucnu vydávat kromě překladové fantasy i více žánrových knih českých autorů, nadějný text Petry Stehlíkové v něm vzbudil okamžitý zájem. „Pro vydání knihy hrál i fakt, že přestože cílí primárně na čtenáře fantasy, nezklame ani toho, kdo s žánrem ještě nemá mnoho zkušeností. Román není zaměřen jen na ‚technologii‘ nebo ‚magii‘, ale především na silnou hlavní postavu, se kterou se čtenář může snadno sblížit,“ dodává Reichel.

Temná atmosféra a silná hlavní hrdinka

Ústřední postava Ilan, která je zároveň vypravěčkou knihy, je přesně ten typ hrdiny, jenž příběh „táhne“ a nutí čtenáře pokračovat ve čtení, aby zjistil, jaké nástrahy mu autor přichystal. „Ilan je podle mě na příběhu to nejsilnější. Kniha nepatří mezi nejakčnější a hodně se soustředí na budování světa, ale postava malé sklenařky je tím, co čtenáře k textu připoutá a nepustí. Prostě musíte číst dál a zjistit, jak to s ní dopadne. A tento čtenářský zážitek byl důvodem, proč jsem se rozhodl knihu vydat a zkusit přesvědčit ostatní čtenáře, že stojí za to,“ vysvětluje ředitel nakladatelství.

Kromě ústřední postavy se čtenáři mohou těšit také na temnou atmosféru, kterou se autorce podařilo skvěle vykreslit. „Atmosféra provází čtenáře i hlavní hrdinku po celou dobu, kdy musí čelit jak nebezpečím, která přináší život v postapokalyptickém světě, tak i nástrahám vzpoury proti sociálnímu útlaku,“ popisuje redaktor sci-fi literatury a fantasy Jiří Štěpán. Petra Stehlíková se nesnaží čtenáři jeho cestu světem sklenařů příliš komplikovat, příběh je přímý, jasný a odvíjí se ve svižném tempu, které si v ničem nezadá s filmem. „Je velmi těžké Naslouchače jen tak odložit, protože Ilan vám to prostě nedovolí,“ doplňuje Štěpán. Naslouchač je zkrátka debut, který by fanouškovi fantasy určitě neměl uniknout.

Petra Stehlíková: Naslouchač
Vydal: Host
Formát: váz.
Počet stran: 376
Cena: 329 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

56 komentářů

  1. Nadaná dívka se zvláštní schopností, vyvolena změnit svět… .Budou tam doufám i vlkodlaci a fešný upír, nejistý, leč citlivý?

  2. Je to zvláštní, ale nejsou tam ani vlkodlaci, ani fešní upíři. Možná by to chtělo si to přečíst….???? 🙂

  3. To Podchaljuzin: sem cetl ukazku a tam chudicka ustredni hrdinka nakukuje skrze okno na bal tech bohatych. A to uz je sakra tezky kalibr, princip Popelky pomahal prodat aj Padesat odstinu sedi.

  4. to dva mraky: Bať, těžký kalibr! To jsou tak naivní příběhy, až se musí člověk smát! Třináctiletá proti totalitě! Ta by to vytrhla! Když se v Germánii přemnožili vlkodlaci a začali ve velkém mučit a zabíjet lidi, tak musel Car celou armádu poslat, a roky trvalo, než tu sběř vybili! A co vojáků tam padlo! Copak by tam nebo onde nějaké dítě zmohlo, když i silní chlapi se při útocích na bodáky podělávali strachy! Kdo nevěří, ať se zeptá staříčka Jemlichaje od nás ze vsi! Inu jak se říká: Za mala krávy dojit, za velka puškou skolit!

  5. To Podchaljuzin: Jsi člověk veskrze praktický, ale zase vem si že ve 13 letech spousta lidí sní o tom jak oni sami osobně změní svět, ale už vyrostli z té Popelky, tak čtou trochu složitější pohádky. Však život naučí, co je možné 😀

  6. Ale no tak, pánové! Mám vás rád, ale myslím, že byste si to měli fakt prvně přečíst, nebo ty komentáře spolknout. To vážně není fér, to takhle veřejně hanobit. A domnívám se, že Brambule to pochopila, když tu knihu napsala, ne? 🙂

    Ech…já mám dnes mimořádně moralizující náladu. Budu muset ještě na facebooku napsat senátorovi…

  7. To KarelC: Spíš moje soukromé pruzení proti rozjuchaným anotacím. A víš ty co, tak já si to přečtu.

  8. to dva mraky: Ale dyť jo. 🙂 Já nemám co mluvit…

    Nicméně mě potěšilo, že Host vydává i naše autory fantastiky.
    Já to koupím domů pro děvčata!

  9. to KarelC: Brambule nepochopila můj příspěvek. Zjevně není schopna rozpoznat ironii. Děvčatům bys měl raději koupit knihu Příhody svatého Kuzmiče, je to dílo plné neuvěřitelných historek a poučných příběhů!

  10. Pánové, fakt jste mě pobavili. 🙂
    KarelC: je to od tebe milé, že mě považuješ za autorku, ale musím tě zklamat. Fakt ne. Je mi líto. Ale beru to jako poklonu.
    Podchaljuzin: Tvoje ironie je zřejmě na tak vysoké úrovni, že my děvčata nejsme schopné ji rozeznat. Co se dá dělat. Budu i nadále ochuzena o tvoji genialitu. 🙂
    Mějte se 🙂 Příhody svatého Kuzmiče budou asi to pravé ořechové pro vás. Vřele doporučuji, byť jsem to nečetla. =D

  11. to Brambule: No bať, jakpak by děvčata mohla něco složitého chápať? U nás ve vsi ženy u kamen stojí a vodku na stůl podávají, jiných uměn jim netřeba! Ovšem ve městě, tam je jiná! Celé dny planě rozumují a rozkoly mezi lidmi plánují! To proto, že nemají co na práci! Inu, jak se říká: Střez se ženského plemene, jak tele zaníceného vemene!

  12. to Brambule: Za těch šestnáct let, co jsem tady mám zkušenost, že po obdobném zahejtování jako tady vyletí autor a pod tajuplným nickem nám vynadá. 🙂 A tvoje věta: “Je to zvláštní, ale nejsou tam ani vlkodlaci, ani fešní upíři. Možná by to chtělo si to přečíst….????” zněla dost podezřele, neb to ještě ani nebylo na pultech. Nicméně já jsem si neuvědomil, že to vycházelo na pokračování na netu, takže to můžeš znát odtud. Takže bys měla hned něco napsat, abych nebyl za pitomce! 🙂

    Na databázeknih.cz každopádně knihu hodnotí velmi nadšeně! http://www.databazeknih.cz/knihy/naslouchac-275144

    to Podchaljuzin: U nás ve městě zase platí, že: “Žena je rozhihňané stvoření, které trpí migrénou, v krizových situacích upadá do mdlob a její záhadný cyklus se vždy dostaví ve chvíli, kdy je to nejméně žádoucí a nedostaví se ve chvíli, kdy je to žádoucí snad ještě méně. Každopádně v obou případech je “nervosní”. V druhém případě pak strká do manželova (partnerova) zápisníku podivně zbarvené papírky v mylném přesvědčení, že ten snad to chápe (nechápe) a je dotčena, když se nedostaví během dne žádoucí reakce. Tudíž volám: “Dámy my na ty vaše přiblblé české filmy o životě chodíme jen kvůli vám, ale duchem jsme v amazonské džungli a prosekáváme se mačetou bambusovým porostem v touze objevit ztracené město, v zádech máme skupinku německy hovořících individuí s prstem na spoušti a co si povídá nějakej Trojan s Macháčkem je nám povětšinou u prdele!

  13. To Karel: soužití Venušanek a Marťanů je zkrátka veliký problém :-D, proto mám návratový modul trvale ve standby… ty jsi místní?

    Jsem na straně sto a opět jsem připraven rozsekat anotaci na prvočinitele, není pravda tak debilní jako ta na “Ve službách spravedlnosti” ale opět je z větší části mimo 😀

  14. to dva mraky: Jsem si to myslel… ale měl jsem potřebu napsat nějakou hlubokou morální myšlenku a vaše příspěvky přišly jako na zavolanou…

    Místní ve smyslu…jako pozemšťan? To si nejsem jist, ale zeptám se manželky…
    🙂

  15. Dočteno, takže přichází další post na téma mimozních anotací.
    Dobrá zpráva je, že vlastní anotace – první oddíl článku, která je součástí knihy, je OK. Ovšem další dva oddíly, (z pera redakce, textů distributora, nebo snad náhodou součást tištěné verze…?) to teda bohatě kompenzují.
    Z celého srdce přeji řediteli, že ho to chytlo, příběh odvyprávěný očima utlačované dívenky z beznadějně chudého prostředí má kouzlo Popelky, princezny v myším kožíšku, Olivera Twista… + přidaná dobrodružná a tajuplná hodnota
    Ale následuje mimoza a pokud by jí někdo uvěřil, po dvaceti stranách to háže z okna. Silná hlavní hrdinka, která táhne příběh? 😀 no…
    Ona silná hlavní hrdinka je zhruba na síle malého Bobše a obvykle je ve vleku událostí.(naprosto logicky – je to malá holka) Nadto na ni autorka v první třetině knihy docela kašle. Do života ji vybaví zdravím, fyzickou čistotou nezvyklou v jejím prostředí a obrovským talentem, přidá soubor jímavých událostí, celé to nasype do šablony normální holky bez zvláštních znamení a pak ji v podstatě použije jako informační kanál k prezentaci toho světa. Historky ze života nad rámec povinných traumátek? Co ji baví? Přátelé? Učednická léta? Zkrátka to co tak dobře oživuje podobné příběhy? Jen chabé náznaky.
    Například někde kolem strany osmdesát se dovídáme, že hrdinčina sestřenka je stejný blázen jako ona sama, ale ona bláznivost se dá odečíst jen a jen z kousku prologu… Text je prošpikovaný zmínkami o tom jak je tam či onde celá bez sebe strachy z výše postavených lidí z nížin, etc. Naštěstí zhruba za třetinou knihy se to zlepší a dostává víc prostoru, dokonce jí vyčítají vzpurnost což je ovšem potřeba vnímat relativně vzhledem ke společenskému uspořádání v tom světě. Teprve od cca půlky se povedlo hlavní hrdince vtisknout aspoň nějakou “vůni” a má šanci pořádně zaujmout, ale to nic nemění na tom, že je to v podstatě obyčejná holka občas statečná občas ne, s dobrým srdcem, ale produkt svého prostředí. Z hlediska knihy na tom nevidím nic špatného(naopak), ovšem rozplývat se nad tím, jak táhne příběh, je mimoza.
    A následuje temnota – temnota prodává, temnota je in. Jenomže není temný každý příběh, který se třeba odehrává v nevábných kulisách, nebo jsou tam mrtví. Oliver Twist se jistě odehrává v pochmurných poměrech, ale za temný ho asi nikdo neoznačí, známí tankisté se psem prošli spoustou zabíjení ale není to temný příběh z válečných let. Zolovy texty? To už je o něco blíže.
    A Naslouchač je, se vším respektem, proti Zolovi bukolická idyla. No dobře, trochu přeháním.
    Na straně jedné autorka až křiklavě vytahuje různé detaily jak sklenaři žijí strašně(jak jimi opovrhují, jak dostávají shnilé ovoce a vodu berou z blátivého potoka…. etc) na straně druhé nenechá čtenáře do té špíny natvrdo hrábnout. Nejsou zmínky že by se mezi sklenaři bonzovalo, šikanovali, kradlo… žijí spolu v jednotě a snáší svůj úděl s pokorou, jako Karafiátovi broučci. Současně se zhusta zmiňuje o tom jak by vládci někomu mohli ublížit, nebo kdysi ulbížili, ale žádné takové ublížení vlastně s hrdinkou nevidíme. Bojovníci pětadvacítky jsou skoro rytíři kulatého stolu a v postapo světě je zjevně hodně blahobytu. Tohle prostě není temná atmosféra, tady není žádná sžíravá beznaděj, nejhorší lidské vlastnosti a esenciální zlo plížící se kolem. Dobrodružství, obrazy bídy, záhady, zklamání, žárlivost, smutek, to ano. Jenže to by pak muselo být temné kde co.

    Příběh je tažen především světem, kde se odehrává. Navzdory stylistickým perlám typu: “…Jejich tváře ztvrdly, rty se semkly v úzkou čárku. Pak kdosi vykřikl to osudné slovo…”, navzdory okamžikům vypravěčské neobratnosti a promrhaným příležitostem, se povedlo to, o co u takové knihy jde. Povedlo se vytvořit umělý mýtus. Příběhy dávných křivd, tajuplné síly které nikdo nechápe, mistři jejichž talent nelze ničím nahradit, podivné bytosti z druhé strany… to je doplněné sociálním napětím, sbližováním protikladů, příběhem života v přestrojení, dobrodružstvími na stezce. Myslím, že přes evidentní problémy je toho zase docela dost, co se dá na knize pochválit. Tak proč proboha zase takové bláboly?

  16. V první řadě bych chtěla poděkovat paní/slečně Brambuli, která se zastala mého dílka.
    to KarelC: ne, tyto komentáře jsem nepsala já. Kdybych se do diskuze chtěla zapojit, psala bych je pod svým jménem (není nijak zvučné, ale mám ho od narození a tak nějak jsem si na něj zvykla:)
    to dva mraky: děkuji za poukázání na mé pisálkovské nedostatky. Věřte nebo ne, ale nečekám, že se všichni z Naslouchače posadí na zadní část svého těla. Budu ráda, když si kniha najde pár nadšenců, kteří budou chtít se mnou v příběhu pokračovat. Nicméně jsem ráda, že jste obětoval svůj čas a knihu dočetl do konce, i když to muselo být pro vás utrpení. Cením si toho.
    Vím, že jako autor bych se měla takových komentářů vyvarovat, ale nedalo mi to.
    Jinak přeji všem hezký den.
    P.S.

  17. to dva mraky: Dobrá recenze!

    Nicméně moje dcera si to teď čte a vypadá spokojeně. Náš problém možná bude enormní sečtělost, takže nás už máloco dokáže překvapit.

    to Petra Stehlíková: Jsem se vás taky zastal…
    Klidně se ozvěte! Autor si má stát za svým dílem a nebát se veřejné polemiky s recenzenty i náhodnými chytráky. To já uznávám a podporuji. Když něco vytvořím a někdo mi to hanobí, tak si to nenechám líbit a ozvu se. Je to stále častější (opět, za totáče platil nezpochybnitelný status recenzenta) i v odborných a naučně populárních magazínech. Ve Vesmíru se mockrát ozval autor po negativně laděné recenzi a došlo i k poměrně vyostřené diskusi. Viz třeba recenze Kronika zoologického poznávání od Ročka. Tam byla poměrně obsáhlá polemika.
    Protože pokud se autor neozve, tak u spousty lidí vzniká dojem, že kritiku přijal a podřídil se. Což často není pravda.

  18. To Karel C:
    Dceru plně chápu. Ono to totiž je velmi dobře vymyšlené Jen to zkrátka není temný příběh se silnou hlavní hrdinkou, jak se snaží nakukat neznámý expert výše. Je to fantasy říznutá pohádkou a trochou hrdinského eposu, aby to nemuselo být tak drsné, jak by být mohlo. Jenže jak je koncept dobrý, tak vynikne, že provedení není to na co jsme my léty zmlsaní čtenáři zvyklí. Autorka se s tím trochu pere, a chvílemi bych řekl, že ji to přepralo.
    MMCH: jak odvětila manželka v otázce původu.

  19. to Petra Stehlíková:
    A to jsem se do rozvoru knihy pořádně ani nepustil, většinou tam vyvracím mimozní názory z článku…
    Jak jste přišla na to, že by dočtení pro mě mělo být utrpením? Já to tam někde píši? Jen poukazuji na to, že ten text má problémy – klidně jsem ochoten je prezentovat a analyzovat.

  20. to KarelC: já si za svým dílkem stojím a rozhodně se nestydím, že se mi ho podařilo vydat:) Mým záměrem (touhou, pokusem) bylo napsat příběh, který by mi učetl mladý i dospělý čtenář, popř. muž či žena. Jestli se mi to alespoň trochu podařilo… nevím. Ale samozřejmě počítám s negativními komentáři (ne že bych tu skákala dva metry radostí:). Tomu se člověk nevyhne. Určitě každý má právo vyjádřit svůj názor, já ho u plno věcí vyjadřuji taky.
    to dva mraky: víte, když si sednete ke knize s propiskou a budete se soustředit výhradně na části, které Vám nesedí, tak je najdete u každé knihy. A mně připadá, že Vy jste je i najít chtěl:) Neexistuje dokonalá kniha (tím myslím pro každého). Co se týče “temného světa”… to také není jednonázorové. Co jiného vyděsí, druhého rozesměje. Ono je to spíš myšleno v porovnání s ostatními dystopiemi, které teď vychází. Já sama Naslouchače charakterizovala takto:
    Naslouchač je v první řadě o přátelství. Je ale také o tom, že vše se děje z nějakého důvodu a vše má svou minulost, kterou je potřeba odhalit. Že nenávist nevzniká jen tak a nikdo není bez viny. Je i o lidských chybách a špatných rozhodnutích.
    Já sama nedokážu říct, jak moc je nebo není ten svět temný (pro srovnání využiji filmy: Pád do tmy je pro plno žen nechutný horor, na který se nedá dívat, já to pojala jako příběh o přátelství:) nebo díky Paranormálním aktivitám jsem několik dní nespala, kdežto pro kolegu to byl čajíček).
    Co se týče hlavní hrdinky: “síla” není myšlena fyzická ani psychická. Jde o to, že v každém příběhu potřebujete vytvořit hlavního hrdinu, který čtenáře zaujme. Můžete sestavit svět sebelepší, ale vždycky to visí na “průvodcích”. Je důležité, aby čtenář chtěl vědět, jak hrdinka dopadne, jaká bude její další cesta. Ve finále můžete napsat sebevětší slátaninu, ale pokud Vám postavy budou “dýchat”, tak Vám čtenář ostatní chyby odpustí. Podle Vás se mi to nepovedlo. podle pana ředitele ano. Já osobně mám Ilan ráda a jinou bych jí stvořit nechtěla. Takhle to ze mě vypadlo, takhle to podle mě má být. Ani bych neřekla, že se s tím peru, příběh se psal lehce. Stejně tak má stylistika a vyjadřování. Já jsem také čtenář a jedu dle svého čtenářského vkusu. Mně květnaté věty dost vadí. Příběh se musí líbit hlavně mně, jinak nemá cenu psát. Pak už jen můžu doufat, že někoho osloví. Možná to zní trochu sobecky, ale takhle to podle má při psaní fungovat.

    Tímhle svým komentářem nechci říct, že si nevážím kritiky a jsem jí otevřená, ale musí to korespondovat s mými představami. Naslouchač je přesně takový, jaký jsem chtěla, aby byl a stejně takové je to i s postavami. Ale samozřejmě se každému do vkusu netrefím.

  21. To Petra Stehlíková
    Hmmm takže si sice vážíte kritiky ale jak do toho někdo tne, je samozřejmě rejpavý prudil, který tam ty chyby hledá schválně. Dělat vám betu musí být fakt radost :-D.

  22. To dva mraky: já betu mám a myslím, že nám to klape:))) On Vám taky betu musí dělat někdo, komu se ten příběh líbí a ne někdo, kdy by to celé přepsal:). S mým stylem stěží něco uděláte, takhle já prostě píšu. To, jak mi to běží v hlavě, taky neovlivním. Co se mohlo vyškrtat nebo změnit, to se změnilo. A hlavně zapomínáte, že jsem teprve na začátku příběhu. Ty postavy se taky budou vyvíjet. Ano, pětadvacítka je momentálně parta správných chlapů, což je z důvodu, že je nic netlačí. Jsou světem adorizovaní, žijí dlouho a teď dokonce našli sklenaře, který je může zbavit bolesti. Nic jim neschází. Oni se taky ale budou měnit vzhledem k okolnostem. Co se týče “jednoty” mezi sklenaři, tak si myslím, že tam je popisovaná, ale až v druhé polovině. Ilan se s tím prostě do té doby nesetkala a poznala to opravdu až díky Evaldovi. Víte, já první díl už asi nepředělám:))) A nevím, co byste si představoval, že by se mělo dít.

  23. Neříkal jsem, že se mi to nelíbí.
    Proč berete jakékoli moje konstatování o Vaší knížce jako něco negativního?? Pokud napíši že pětadvacítka evokuje rytíře, je to prostě informace, nevnímám to jako něco špatného.
    Co se stylu týká… pokud by si každý řekl: “Těžko s tím něco nadělám” nikdy se nikam neposune. To jistě není důvod poslouchat co si o tom myslím já, ale zamýšlet se nad tím a třeba naslouchat nějakým důvěryhodnějším lidem by za to možná stálo.
    Myslím k vývoji postav jsem se nijak nevyjadřoval.
    MMCH: Jednota mezi sklenaři je zjevná od začátku, vyplývá z kontextu. Z toho že udrží tajemství, v jejich čtvrti je bezpečno a tak.

  24. to dva mraky: no… ta recenze rozhodně nebyla pochvalná:)) Ke všemu věci, které Vám nesedly ( a že jich bylo), jste vypichoval téměř se vztekem.
    Jednota mezi sklenaři v Ilanině okolí, to ano. Posléze se dozvídá, že věci jsou trochu jinak.
    Se stylem je jeden problém: já jsem žena a vy muž. Teď jsem v jednom komentáři četla, že ženský rukopis je v knize znát, což je logické k faktu, že opravdu žena jsem:) Nicméně, jestli mátě náladu a čas, klidně mi připomínky vypište, já se ráda na ně podívám a samozřejmě zapřemýšlím, jak by se daly uplatnit v dalším díle (pokud bude:)

  25. No jasně se vztekem. Jistě Vás nenávidím pro Vaši zjevnou genialitu…
    Opravdu si myslíte, že po podobných pokusech o telepatii se dá nabídka k věcné diskusi brát vážně?

  26. to dva mraky: No noc. Děkuji za komentáře a přeji hezký den.

  27. Musím předeslat, že knihu jsem nečetl a číst ani nebudu, zjevně nepůjde o můj šálek čaje. Nebudu proto hodnotit kvalitu knihy, ale zdejšího vystupování autorky. Autorka knihu považuje (a je to logické) za své dítě a stejně jako některé matky opravdové děti, miluje zřejmě toto své literární dítě opičí láskou a kritiku, byť vedenou sebelepšími úmysly, odmítá jako celek a ještě má potřebu kritikovi nasazovat psí hlavu. Je to její boj, ale dovolím si usoudit, že část potenciálních čtenářů takhle odradí, protože si řeknou, že osoba s takovou mírou kritické sebereflexe dobrou knihu prostě napsat nemohla. A slečno Stehlíková – pokud jste si knihu nevydala samonákladem, nedokázala jste ji vydat Vy, ale nakladatelství, které do ní investovalo a s největší pravděpodobností na ní nezbohatne. Tím se nevyjadřuji ke kvalitě knihy, ale reflektuji dobu, stav knižního trhu a žánr, do kterého jste se pustila.Trochu pokory bych doporučoval.

  28. to LOJR: ale co já s tím teď udělám, když kniha je vydaná? Já přece napsala, že se ráda na připomínky podívám a zapřemýšlím, jak bych nimi mohla naložit v druhém díle. Zatím se převážně řešila anotace. Bohužel mi přišlo, že kritika byla opravdu napsaná ve zlém a ne v dobrém úmyslu. Opravdu nevím, co se ode mě očekává. Uznala jsem, že kniha nemusí sednout každému a že to ani neočekávám a že dokonalá rozhodně není.

  29. Podle mne je v naprostém pořádku, když autor polemizuje s kritikem. Stejně tak je v naprostém pořádku, když svoji vlastní knihu považuje za “svoje dítě” a nekriticky ji brání. Kdo taky jiný, že? Autor má být svůj a to i navzdory okolí. A mne by autorčina obhajoba od nákupu neodradila. Spíše naopak.

    Někdy ovšem obhajoba vlastního díla má i kuriózní důsledky. Pamatuji jak jeden soudobý autor okultní literatury podal, (po sáhodlouhé polemice na netu a v osobní korespondenci), na svého recenzenta dokonce trestní oznámení.

    Kritická sebereflexe je možná úžasná věc, ale v současné době se s ní nikam nedostanete.

    A jedna věc je vzít si ponaučení od zkušeného recenzenta v tištěném periodiku a druhá věc je brát si ponaučení v anonymním fóru na netu. Tady naopak považuji za velice sympatické, že se autorka nebála veřejné polemiky a jasně sdělila svůj názor. Palec nahoru!!

  30. Prý že neexistuje dokonalá kniha! A co Příhody svatého Kuzmiče!?

  31. to KarelC: děkuji, jsem ráda, že to tak berete. Dle mého názoru na přijetí kritiky je potřeba i nějaký ten čas. Já sama se většinou tak týden vztekám a na dotyčného nadávám, že tomu nerozumí, než se zklidním a začnu o tom víc přemýšlet.
    Na trestní oznámení nejsem dostatečně aktivní člověk:)))
    Ale vážím si Vašeho komentáře. Ještě jednou díky.

  32. to Petra Stehlíková: Už jsem tu legendární recenzi našel: 🙂
    http://www.malachim.cz/malachim/inspirace/767-recenze-magie-j-vesely-vs-j-kallwach.html

    Já se vám nedivím. Já jednou slepil a namaloval model z Warhammeru, hodil to na modelářské fórum a někdo mi to tam poplival. Jak já ho nenáviděl! Jak já ho proklínal!! 🙂 No ale nic jsem nenadělal… Možná měl i pravdu…(neměl!) 🙂
    (Já nemám co mluvit, já si taky někdy nevidím do huby a vyplodím nějaké to moudro. )

  33. to Podchaljuzin: To je dobrá kniha, ale nepochopil jsem ponaučení ze sedmé strofy, kde Kuzmič káže slepcům a ti na něj házejí shnilá jablka, která ovšem nepadají na něj, nýbrž na daňové výběrčí vlevo od lešení a ti nechají Kuzmiče zatknout a pohodit v prach u cesty volajíc: “Ni vítr sázej, kolena dávej!”

  34. to KarelC: Toť přece jasné! Kuzmič tím ukazuje, že malověrným se kázati musí, leč nelze od nich očekávati ni vděku, ni pochopení Písma. Na to přímo odkazuje strofa devátá, kde Kuzmič, vzpamatovavše se ze svých zranění vezme budzigan a krutou pomstou, proměňujíc se v tu chvíli v děsivou trestající Ruku Boží, ztrestá slepce, daňové výběrčí i proradného Vasku Paskejoviče!

  35. to KarelC: 🙂 🙂 🙂 Co na to říct? By mě celkem zajímalo, jak to nakonec dopadlo. Mě by ani nenapadlo, že je možné někoho žalovat za urážku “nulou” :)))

  36. To Petra Stehlíková: celkově mě udivuje míra pokusů o dezinterpretaci, a pokusy převést to na osobní level – záměna útoku proti článku za celou recenzi, točení se na neutrálních konstatováních, kritika psána se vztekem, kritika byla napsána ve zlém úmyslu…
    Je milé, že jste se mě třeba ani, nezeptala jestli se mi to líbilo, jestli jsem se bavil. Protože to bylo přece jasné, že :-D.

    Ty rozjuchané anotace a zdvořile pozitivní kritiky (např Khaar, BLíženci), jsou v důsledku kontraproduktivní, především když text na kterém je co pochválit, je chválen za věci, které tam nejsou. (pouták má být pochvalný, ale ne mimozní)
    To v důsledku povede k tomu že takovým textům lidi neuvěří a rozšíří se blud, že kniha na které kritik něco negativního najde, je špatná.

    MMCH: líbilo

  37. to Podchaljuzin: Jo tak teď jsi rozesmál ty mě! 🙂 Tak nějak to bylo!

    to Petra Stehlíková: Já myslím, že to nakonec odložili. Se spíš divím, že to Pepa neřešil vyvoláním nějakého zvláště nepříjemného démona! 🙂 Ale já tohoto mága a spisovatele miluji! Četl jsem od něj všechno a všechno si rád koupil. Nicméně s Kallwachem bych kvůli němu do sporu nešel…

  38. to dva mraky: Já se domnívám, že u tak velkého vydavatele jako je Host, bude mít anotaci na svědomí někdo z marketinku a autor na to nebude mít žádný vliv.

  39. to dva mraky: ani ne. Spíš se člověku nechce pouštět do žádných diskuzí. Ono se totiž zapomíná na jeden fakt. “Spisovatel” v ČR je obyčejný jedinec, který pracuje, číhá na akce v Lídlu, slevy v Penny atd. V USA dostane vysoký honorář a může se věnovat psaní, ale tady píše někdy až nad rámec svých časových možností. Já jsem třeba svobodná matka, a když se večer dostanu k počítači, tak jsem ráda, že ještě dýchám, takže na nějaké řešení už kolikrát nemám sílu. Tím nemyslím, že by mě to nezajímalo. Přečtu si to, to určitě, ale víc nedám. Jen člověk spíš myslí na to, jak by si šel lehnout.
    mmch: jsem ráda, že se to líbilo. A moc. Děkuju.
    to KarelC: no, určitě není dobré člověka, který “ovládá” magii, pokoušet, že?:) Nicméně způsob, jakým byla kritika napsaná, mě pobavil, takže díky za odkaz. Poslední dobou jsem se nějak moc nenasmála, čímž nebudu devalvovat autora ani kritika. Spíš mi byl blízký ten styl psaní.

  40. V tej Americe, tam se ti lidé musí mít! Všickni berou vysoké honoráře a mohou si celý boží den dělat co chtějí! To my sprostáci holt musíme bandory pěstnírovať! Svatý Kuzmiči, kde se jen ta bezbřehá naivita v lidech bere!? Dříve se komunistům poklonkovalo a nýčkon zase tletěm amerikánským pseudoliberálům! Vlastní cestou jděte, lidé! Bohem, carem a svatým Kuzmičem se nechte vést, a né nějakými prolhanci, kteří vaši zemi chtějí ve vazalský stát proměnit!

  41. to Petra Stehlíková: Jo to je moje oblíbená recenze! A někdy si přečtěte i tu recenzovanou knihu a pobavíte se ještě víc! 🙂

    to Podchaljuzin: Já třeba bych rád poklonkoval Brazílii. Nebo Nigérii! Proč se nepoklonkuje Nigérii? Podle mne je to nespravedlivé a mělo by se to promptně řešit na půdě OSN! A bušit při tom botou do řečnického pultíku. To se už jednou osvědčilo! Nebo taková Kostarika! To je země! Jen tři války tam měli. Jedna trvala dvacet minut, druhá dva dny a třetí měsíc a půl, po níž tamní rozumná vláda naznala, že takto to dál nejde a v roce 1948 zrušila armádu.

  42. Neblázni, Karle 🙂 Vláda která zruší armádu si zasluhuje leda tak frontální útok! Zvláště nýčkon! Vzchopte se lidé! Vzpomeňte na velkého Žižku, jak ten bil proradné Němčíky! Nenechte zničit svou krásnou zemi! Však už i v Rakousích se začínají lidé probírať!

  43. To Petra Stehlíková: Psaní je na jisté úrovní až nebezpečně podobné práci. Potom, co skončí ta zábavná tvůrčí část začne obyčejné řemeslné obrábění.
    Je fakt že USA se svou cca 30x větší čtenářskou obcí+anglicky mluvící zbytek světa má produkci a tím i zisky v úplně jiných řádech. Jenže i tam platí, že většina píšících autorů nikdy neprorazi a první věci taky píší při práci. Jak to hezky popisuje King ve své knize “O psaní”

  44. to Podchaljuzin: Nejen v Rakousku. O víkendu jsem hovořil se svojí kolegyní, téměř sedmdesátiletou lékařkou z Drážďan a ta pravila, že silně uvažuje o tom, že se přestěhuje na důchod do České republiky! Neb prý se tam díky uprchlíkům úplně změnil ráz některých měst. Takže nevím čím Obama a spol vydírá Merkelovu, ale samotní Němci to cítí podobně jako ty. To tady ale zase někdo smaže, neb o tom se nesmí mluvit. Ale nejvíc jsem se pobavil, jak nás vypekli ti “křesťanští” uprchlíci, co vzápětí uprchli i z naší krásné vlasti.

    Ono zřejmě není v Kostarice o co bojovat. Okolní státy mají úplně stejnej kus bažinaté džungle, stejný banány a stejný američany, kteří do nich nalijí nějakej ten dolar. Jak mě ovšem vysvětlila dcera, tak o obranu se v Kostarice stará nějaká agentura, podobně jako až donedávna v Japonsku. To taky nemělo “armádu” v pravém smyslu slova. Přeci jen je něco v tom zemáku naučí. 🙂

    to dva mraky: To je klasika. Ovšem úplně nejlepší recenze a nenávistné články najdeš v odborně zaměřených časopisech z konce devatenáctého století. Zvláště když TGM zpochybnil pravost RKZ. To je přímo pohádka si to číst! A v dobových lékařských je to kolikrát ještě lepší! Třeba: “… pan kolega se jednou vyspal s ctěnou svou chotí a vznikl u něj zmatečný dojem, že ví o ženských chorobách vše!”

  45. Toť, aby nám sem Němčíci ještě na důchod lezli! Jen ať si pohár hořkosti do dna vypijí! Až budou v ulicích o život bojovat, tak sami sobě nafackují za to vítání cizáků! Co se Kostariky týče, nedávno tam jeden od nás ze vsi byl. Příroda prý pěkná, zviřátka též, ale obyvatelstvo, obzvláště ve městech, by ti pro kopejku krk podřízlo! Jinak tam ještě mají pěkné kamenné koule, pozůstatky po mimozemšťancích. Hlavně aby se ta agentura, co tam hlídá nejmenovala Blackwater 🙂

  46. To Karel C:
    Ano incident s křesťanskými uprchlíky mě taky pobavil. A tolik se se s tím čeští profesionální dobrodějové nadřeli. Tohle ilustruje, jak strašně ohrožení jsou ti lidi, co se hrnou do Evropy.

    Přiznám se, starými odbornými časopisy jsem nedotčen. Od doby, co všechno převzala jeho veličenstvo evidence, je odborná literatura poněkud suchá 😀

  47. To Podchaljuzin: Tyhle agentury jsou slizké jako úhoř, mění jméno každých pár roků, takže ona se určitě nebude jmenovat Blackwater.

  48. Každá dobrá agentura se alespoň jednou do roka přejmenuje. 🙂 Stejně jako každá správná česká firma.

    to dva mraky: Obecně bych řekl, že odborná literatura svým slohem stále více připomíná sbírku zákonů. A spousta vědeckých oborů má až hysterický strach s přílišného zájmu veřejnosti. Například psychologové, zejména ti kliničtí, jsou až patologicky tajnůstkářští.

  49. To KarelC: co se mi v moderním světě líbí, že může existovat velká firma u které se nedá zjistit komu patří a odkud vlastně přišla 🙂

    Kliničtí psychologové jsou z těch, kteří si svá tajemství musí chránit. Jsou v tom prachy – některé jejich služby stojí balík. A znalost metodiky mezi lidma by krom toho znehodnotila nejeden jejich vyšetřovací postup.

  50. Tož koukám, že se nic nezměnilo. Barvy vyblité, slidetleto navozují záchvaty padoucnice… Inu, což

Zveřejnit odpověď