Paměti lovce monster aneb hodně divný deníček

Kdybych si všechny ty potvory, které jsem ulovil, vycpal a vystavil na stěnu, lidi by se mi smáli. Asi je lepší, že se o nás moc neví, a že se neví hlavně o těch věcech, které jsou naším cílem. A když si představím, jak by asi většina úlovků nechutně smrděla… Byl jsem jeden z nejlepších ve svém oboru. Jmenuji se Oliver Chadwick Gardenier, ale tohle jméno nesnáším. Takže jsem prostě Chad, lovec monster, a rád se s vámi podělím o pár zkazek z dob, kdy jsem byl v plné formě.

Když John potkal Larryho

Než se podíváme na zoubek a drápek knize samotné, zastavme se u příběhu jejího vzniku. Jméno Larry Correia mnohým z vás nebude neznámé. Tenhle chlapík v akční fantastice umí chodit, a kromě třídílných Grimnoirských kronik má na svém kontě také pětidílnou sérii Lovci monster. Lovci monster jsou chytlavá a inspirující záležitost, a tak se po jejich zhltnutí rozhodl jiný známý spisovatel, John Ringo, sepsat k celé sérii spin-off zasazený do zlatých osmdesátek. Mimochodem, tohoto autora také určitě budete znát z kooperací s Travisem S. Taylorem nebo Davidem Weberem.

 

Ringo se rozhodl, že zahraje na jistotu, a protože oba pánové publikují shodou okolností u stejného nakladatele, podařilo se Ringovi vnutit pod průhlednou záminkou, že by rád, aby jeho kniha nekolidovala s detaily původní série, Correiovi svůj rukopis. Ten mu ho vrátil s opravdu velkým množstvím poznámek. A protože se mu příběh líbil, uvolil se celý text přepsat; to totiž bylo údajně jednodušší než opravovat ho poznámku po poznámce. A tak vznikla knižní série Paměti lovce monster, jejíž první díl s podtitulem Grunge si nyní představíme.

 

Začátek se oproti původní sérii příliš neliší. Po parádní akční scéně, ke které se autoři vrátí zpět až téměř na samém konci knihy, děj výrazně zvolní. Postupně se seznámíte s Chadem a dozvíme se o jeho dospívání a úžasné rodině – otec profesor a proutník k pohledání, matka „divný pavouk“ s názory omezujícími život mladého muže na nudu a podivínství a bratr hajzlík k pohledání. Jako projev revolty se Chad rozhodne vstoupit do armády (přičemž tajně doufá, že jeho matku z toho trefí šlak). Jenže armáda příliš neprospívá zdraví, a tak Chad na hranici smrti musí učinit rozhodnutí a nechá se vést vyšší mocí. Netrvá dlouho a Chad se stane součástí týmu společnosti s všeříkajícím názvem Lovci monster. Práce pro společnost se stane jeho životním posláním bez ohledu na utržené šrámy a hrozící nebezpečí.

 

Ktož sú boží lovci monster

Paměti lovce monster dělají čest svému názvu. Jsou totiž opravdu pojaty jako kronika, ve které jsou vylíčeny jednotlivé epizody, jejichž společným jmenovatelem je nějaké to monstrum. Kniha tak získává povídkový nádech, protože kromě Chada a jeho parťáků nemá žádný výraznější jednotící prvek, nevrcholí žádnou pointou; prostě se jedná „jen“ o povídky volně řazené chronologicky za sebou a spojené vloženým vyprávěním.

 

Grungi však najdete stejný výbušný mix, na jaký jste byli zvyklí v původní sérii. Právě díky rozčlenění na jednotlivé případy je kniha různorodá: lov na trolly nebo pavouky je čistá adrenalinová akce s využitím mnoha palných i sečných zbraní, zatímco na elfy se musí spíše chytře a elfí princezna, odporná a rozmazlená obludka, vám zaručeně vyloudí úsměv na tváři. Svůj part sehraje i jakuza, která provozuje nejlepší sushi bar v Seattlu, a její zvyky a čest mohou být cesta do pekel dřív, než mrknete.

 

Povídky jsou využity také k tomu, aby se do hry dostalo co nejvíce různých monster. Zombie a vlkodlaci jsou již v dnešní době inventářem, který nikoho nepřekvapí, elfové a pavouci velikosti krávy také nejsou zrovna inovativní, ale třeba trollové, impové nebo několik zástupců orientální mytologie, to už nejsou právě běžní protivníci.

 

Velká síla obou autorů tkví v umění vyprávět. Děj Grunge je velmi čtivý a ozdobený dvěma dominantními prvky. Prvním z nich je akce, která je „limitována“ výběrem zbraní dostupných v osmdesátých letech, kdy se kniha odehrává. Dojde i na pár skutečných zbrojařských lahůdek, výbušniny a další méně obvyklé propriety. Překvapivě zde však funguje nepřímá úměra – čím méně zbraní a parťáků, tím větší jízda.

 

Druhou silnou zbraní Grunge  je humor. Autoři se snaží dostávat hrdiny do „ulítlých“ situací a u toho je nechávají trousit nezbytné černohumorné drsňácké hlášky. To vše je navíc podtrženo Tipy profíka, krátkými glosami s Chadovými doporučeními s humorným nádechem vloženými do textu. Občas je však snaha o humor až příliš okatá a násilná; navíc, ačkoliv překladatel dělal co mohl, jsou některé vtipy do češtiny přenositelné těžko nebo vůbec, a tak se část fórků ztratí v překladu.

 

Na první pohled by se mohlo zdát, že Paměti lovce monster I: Grunge jsou pouhým slepencem povídek. Ale pokud máte rádi kombinaci ironického humoru a svižné akce, nebudete o ladění knihy přemýšlet, ba právě naopak – oceníte různorodost a dynamiku, kterou kniha díky tomuto pojetí získala. Pravda, oproti původní sérii je první díl Pamětí možná trochu slabší, ale rozhodně nezklame jak milovníky Lovců monster, tak i nováčky touto ságou doposud nepolíbené.

 

Larry Correia, John Ringo: Paměti lovce monster I: Grunge
Vydal: FANTOM Print, 2017
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Petr Willert
Počet stran: 336
Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentáře

  1. Připadalo mi to o chlup slabší, než základní řada, ale má to i přínosy. Zobrazuje to americké poměry v době k kdy tady hrozil “takový boj za mír, že nezůstane kámen na kameni“. Co je ale důležitější – je to o tom, co bylo před základní řadou a tedy i před zničujícím výročním večírkem . Co se týká příručního železářství, Ringo evidentně není takový zbraníznalec jako Correia a tak si vystačí s málem. Nabídka byla tehdy možná pestřejší, než dnes (Dan Wesson tehdy ještě nepatřil České zbrojovce a Smith-Wesson nebyla outdoorová značka). K pyrotechnické terminologii mám jen jednu drobnost – v knize se vyskytuje “detonační kabel“ – správně česky je to “bleskovice“ – tři závity stačí na pokácení stromu o průměru třiceti centimetrů. V principu to byla (v době mý vojenský služby) bužírka plněná pentritem, co je uvnitř dneska nemám tušení. Už je to hodně dlouho…

  2. Dobrá recenze, nicméně myslím, že se v ní vyskytuje chyba, která by navíc mohla čtenáře předchozích knih ze světa Lovců monster zmást. Zmínka o elfí princezně by naznačovala, že se jedná o Tanju, s níž se čeští čtenáři setkali poprvé v Lovci monster: Legie. Tak tomu není, v Grunge se jedná se o princeznu fae, přičemž fae a elfové nejsou v této sérii rozhodně jedno a totéž.

  3. Patřil jsem k těm „nepolíbeným“, ale „Grunge“, který mě opravdu zaujal, mě přivedl k původní sérii a investoval jsem do všech 5 dílů v elektronické podobě a zatím (jsem zhruba v 1/3 prvního) paráda.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *