Pomníky zimy: česká space opera v nejlepší formě

Čekali jsme dlouho. Čekali jsme (ne)trpělivě. A nakonec jsme se dočkali! Zatímco první dva díly cyklu Algor z dílny autorského tandemu Jan Hlávka a Jana Vybíralová vyšli rychle po sobě, na třetí s názvem Pomníky zimy museli čekat čtenáři téměř dlouhé čtyři roky. Stálo však všechno to čekání za to?

Vzhledem k tomu, že knihy Mráz a hry a Tenký led byly prozatím nejlepší space operou z české produkce a neztratily se ani v porovnání se světovou konkurencí, začali být fanoušci této série nervózní. Dlouhá autorská přestávka totiž většinou nevěstí nic dobrého. Nebudu vás napínat – Pomníky zimy jsou důstojným následovníkem, který s přehledem potvrzuje pozici krále žánru!

Zpočátku budete oprašovat v paměti děj i postavy, ale díky tomu se jen utvrdíte v tom, že tato sága se opravdu umí zarýt do paměti. Tápání totiž nebude trvat dlouho, po pár stranách už se opět budete v příběhu cítit jako doma. Rychle si vzpomenete zejména na konec předchozího dílu, kdy byla po krvavé přestřelce a zradě unesena císařovna Viktorie. A právě kolem tohoto nestoudného zločinu se točí většina děje celé třetí knihy.

Skupin pátrajících po Viktorii je hned několik, přičemž významnou roli sehraje osobní garda unesené, ale také její manžel a algorský císař v jedné osobě, který ztrátu své ženy bere velice osobně. Od začátku je jasné, že Avrian Dann, premiér planety Menabaran a zároveň zmetek, který má celou akci na svědomí, situaci „lehce“ neodhadl a znepřátelil si lidi, kteří umí jít za svým přes mrtvoly, které si nejdřív vlastnoručně vyrobí a pak si do nich pro jistotu ještě párkrát kopnou. Pátrání zahájí i viridianská tajná služba – její šéf Michail Petrov se totiž nebojí riskovat vlastní krk a pátrá po unesené císařovně přímo v jámě lvové, tedy na Menabaranu. Dannovi tak pořádně hoří koudel u sedací části těla, čemuž příliš nepomáhá ani zrádce v jeho vlastních řadách.

Tento spletenec linií se rozjíždí velmi pozvolna, ostatně jako celá kniha. To však pravidelného čtenáře, který je na podobnou rozvláčnost zvyklý, nemůže překvapit. Děj plyne poklidně, sem tam se dočkáte svižnější akční vložky, ale dávkování je natolik chytré a vyzrálé, že podvědomě budete napnutí, protože je stále cítit, že se, byť pomalu, každou stranou blížíte cíli. A jako obvykle po drobných posunech graduje dění ve velkolepém explozivním finále, které se nepřekvapivě točí kolem osvobození a záchrany unesené císařovny.

 

Ztraceni ve vesmíru

Nezapomínejme však na linii Derrena Iversona coby kapitána lodi Udatný Achiles. Ta je pravým protikladem linií zmiňovaných v předchozím textu, protože od počátku absolutně netušíte, kam se bude ubírat a co se na čtveřici hrdinů vlastně chystá. Dočkáte se hororového nádechu, mrazivého napětí a pár morbidně ironických situací. Nerad bych prozrazoval více, abyste si užili alespoň tento skok do neznáma.

Troufnu si říct, že právě linie s Iversonem je králem celé knihy, ozvláštňuje ji a výrazně ovlivňuje výsledný dojem ze čtení; snad jen závěrečné vyústění je mírně přitažené za vlasy, ale jeho oprávněnost budeme moc plně posoudit až v dalším dílu série.

Ke čtivosti Pomníků zimy přispívá i práce s postavami. Na šestistechpadesáti stranách se jich prohání opravdu hodně, proto je obdivuhodné, že mnoho z nich se vám dokáže dostat pod kůži díky svojí propracovanosti. Autoři jasně vysvětlí jejich pohnutky a motivy, a jejich chování dává tím pádem dokonalý smysl. Pravda, díky tomu jsou mnohdy hrdinové předvídatelní (a co si budeme povídat, přílišná předvídatelnost je prostě nuda) a čtenář tak stojí před těžkou volbou: je lepší křivák převlékající kabáty, ve kterém se nevyzná nebo konzistentně se chovající hrdina, u kterého je možné jeho činy s vysokou mírou pravděpodobnosti předvídat?

A když už jsme u těch postav – je třeba zmínit speciálně premiéra Danna, kterého autoři se zjevnou škodolibostí grilují a dusí ve vlastní šťávě. Vše je podáno tak, abyste doslova cítili každý jeho nerv napnutý k prasknutí a užili si situace, při kterých stojí nebohý gauner na hranici emocionálního výbuchu. Zkrátka lahůdka a ukázka výtečného propracování charakteru.

Je těžké říci, zda jsou Pomníky zimy nejlepším dílem série Algor. Ale dobrá zpráva je, že nasazenou laťku se podařilo s přehledem udržet. Celá kniha se nese přesně v duchu předchozích dílů; zda je to dobře či špatně nechť každý posoudí sám. Nezbývá než zvolat: „Král je živ a jeho vláda trvá!“

 

Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Pomníky zimy (cyklus Algor 3)
Vydal: Brokilon, 2017
Obálka: Florent Llamas
Počet stran: 652
Cena: 398 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentářů

  1. Neoblibuji si nijak recense, jejichž perexy končí otázkou ve stylu “Stálo to čekání za to?” – poslední dobou je takhle píše kdekdo a obvykle to už předem znamená, že odpověď vyzní záporně. Rád vidím, že je to konečně taky jednou jinak…

  2. Na druhou stranu – jak jinak by to mohlo být, když už v titulku autor vykecal, že to čekání za to skutečně stálo.

Zveřejnit odpověď