Prvňáci (1) – rozhovor: „Moje tvorba se málokdy zabývá hezkými věcmi,“ říká Marek Dvořák

Marek Dvořák je tohtoročný debutant na poli fantastickej literatúry. Taký prvňáček medzi ostrieľanými spisovateľmi. Nakoľko som ho vôbec nepoznala, bola som zvedavá, ako prebehne naša komunikácia a celý rozhovor. Marek ma skutočne prekvapil. Je veľmi milý, ochotný, skromný a hravý. Ako mnoho mužov. Miluje deskovky, počítačové hry a nemal problém odpovedať na všetko, na čo som sa ho spýtala. Nakoľko je to môj kolega, recenzent, mala spolupráca s ním zvláštny nádych. V každom prípade som viac získala ja. Zabavila ma jeho kniha Nesvatý otec a ešte som sa dobre cítila pri rozhovore, ktorý ponúkam aj vám.

Túto otázku ti asi kladie a ešte dlho bude klásť každý… Dlhé roky sa venuješ recenzovaniu kníh. Čo stojí za tvojim rozhodnutím, že prejdeš na druhú stranu a sám začneš písať?

Psát jsem chtěl celý život, nějaké menší pokusy, třeba povídky, už jsem v minulosti hodně zkoušel. Jenom jsem čekal, až budu mít pocit, že jsem schopný ukočírovat i něco většího. Nevnímám to tedy jako přechod na druhou stranu, spíše jako dospění do fáze, která je mi nejbližší. Jako přísný kritik hledající každý nedostatek se totiž necítím.

 

Aký je to pocit, keď teraz kolegovia recenzujú tvoju knihu a ty čítaš o jej kladoch ale aj záporoch?
Dost zvláštní, musím říct. Kritiku se ale musí naučit přijímat každý a já nejsem výjimkou. Snažím se ji tedy akceptovat se vztyčenou hlavou a ochotou se poučit. Koneckonců, sám rád říkám, že kdo není ochotný po dopsání přijmout fakt, že jeho text se nepovedl, a přepsat jej nebo hodit do koše, bude mít v tomhle oboru hodně tvrdý chleba.

 

Prečo práve fantasy?
Na fantasy jsem vyrostl a s fantasy i umřu! Nebo si to alespoň myslím, protože zatím mě tento žánr provází celou cestu životem. Někdy bych taky prubl urban fantasy. Lákalo by mě i třeba sci-fi, ale historie je mi přeci jen bližší než futurismus a moderní technologie. Uvidíme, co se stane v budoucnu, třeba budu mít odvahu zabrousit do neprozkoumaných vod.

 

Máš svoju múzu? Kde čerpáš inšpiráciu?
Mám sice krásnou ženušku, ale moje tvorba se málokdy zabývá hezkými věcmi, umělecké stimuly tedy čerpám jinde. Hlavně v literatuře, ale také v počítačových hrách, historii, současném dění, ve všem, co zrovna dělám, vidím, poslouchám nebo ochutnávám. Nápady jsou všude kolem nás.

 

Prečo Nesvatý otec, v podstate veľmi problémový chlap? Je takýto typ hrdinu pre teba niečím obzvlášť zaujímavý?
Protože každý člověk je trojrozměrná bytost. Všichni umíme být jak přátelští a obětaví, tak sobečtí, protivní, náladoví a lakomí. Nikdo z nás není bez poskvrnky a já mám rád literaturu, která to reflektuje. V tomhle mi hodně otevřel oči Clavellův Král krysa, který mi ukázal, že nejhorším jednáním není samotný amorální čin, ale pokrytectví, které si jej nepřizná.

 

Hlavný hrdina Phineas Mortimer má veľa zlozvykov a temných stránok. Máš nejaké zlozvyky aj ty? Priznaj sa…
To víš, že ano, a spoustu. Ale preferuji, ať si na ně udělá každý názor sám. Přece se nebudu pomlouvat, že jo, to za člověka vždycky udělají jiní.

 

Dá sa povedať, že ústredným motívom tvojej knihy je viera. Komu/ čomu veríš ty?
Věřím v Descartovskou pochybnost. Cokoliv na světě jde zpochybnit, a jen tím, že se budeme na věci dívat kriticky a nebudeme činit předčasné závěry, se můžeme dobrat k jakés takés pravdě. Ale určitě věřím v existenci jiné inteligentní rasy ve vesmíru!

 

Čo rád čítaš? Tvoji obľúbení spisovatelia…
Nekonečný seznam, takže zkusím aspoň někoho. King, Neomillnerová, Šlechta, Kulhánek, Lovecraft, Card, Jan Kravčík a jeho parťáci, Pecinovský, Martin, Pratchett, Lukjaněnko… Mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho, mám totiž rád každou kvalitní literaturu bez ohledu na styl a žánr.

 

Ako si sa dostal k recenzovaniu?
Jeden z mužů v pozadí Mfantasy Honza Belanský mi to kdysi v začátcích mé vysokoškolské éry nabídl. Nebo jsem se mu vetřel, to už si přesně nevzpomínám. A zůstal jsem u toho doteď, protože mě to zkrátka baví.

 

Stal si sa nováčikom medzi spisovateľmi. Viem, že si vyštudovaný pedagóg. Takže, ako sa cítiš na začiatku svojej spisovateľskej „školskej dochádzky“, ako prvňáček?
Jo, to je hodně přesné přirovnání. Jako absolutně netušící prvňáček. Jasně, debut mě něco naučil, ale přesto mám pocit, že musí ještě spadnout hodně hvězd, než se budu cítit jako ošlehaný veterán. A kdo ví, jestli…

 

Aké máš spomienky na školu?
Jestli myslíš vysokou školu, tak půl napůl. Jsem velmi vděčný za všechny znalosti a dovednosti, které do mě natloukli. Na druhou stranu, člověk taky musel dělat spoustu úplně zbytečných věcí, třeba nekonečné vypisování deníků z praxe. Nejdůležitější má podle mě být praxe sama, ne pětihodinová administrativa po ní.

 

Čo propagácia tvojej knihy? Chystáš sa na Cony, autogramiády, či iné podobné akcie?
Tohle je pro mě trochu bolestivé téma, nerad se někde ukazuji nebo si hraju na důležitého a nerad chodím na masové akce. Naprosto ale chápu, že je to nedílnou součástí oboru, takže když mi Epocha řekne nebo doporučí nějakou akci, půjdu tam a udělám všechno, co můžu, aby byli lidé spokojení. Ale abych takové věci inicioval nebo dokonce organizoval, takový typ člověka prostě nejsem a nemám v plánu to tlačit na sílu. Psaní je pro mě hlavně zábava, i když ji beru vážně.

 

Píšeš už niečo ďalšie?
Na něčem už jsem začal pracovat, ale nerad prozrazuji, navíc ještě netuším, jak to celé dopadne, jestli bude ještě příležitost něco vydat a podobně. Nerad zapíjím kůži vlka, který stále běhá po lese.

 

Aké máš plány do budúcnosti?
Moc daleko se nekoukám, snažím se jít krok po kroku. Dalším plánem je tedy dopsat, co mám rozdělané, a pokusit se text co nejlépe vyladit. Potěšilo by mě, kdyby bylo patrné nějaké zlepšení, byť třeba malé.

 

Veľa informácií sa o tebe zatiaľ nedá nájsť. Čo zaujímavé zo svojho života by si bol ochotný prezradiť našim čitateľom? (Pikošky z práce, tvoje lásky a vášne, koníčky…)
Obávám se, že zase tak zajímavý život nemám. Pracuji za stolem v kanceláři, doma nejradši hraju deskovky nebo hry na počítači, občas se snažím sportovat a jednou za rok nebo za dva někam vypadnu na dovolenou nebo zmizím s partičkou do hvozdů, kde obětujeme panny a vzýváme Strážce na zápraží Yog Sothotha… Sakra, k tomu jsem se vůbec dostat nechtěl…

Přejít na recenzi Nesvatého otce

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *