PRVŃÁCI 16: ELAINE A VINCENT LÓRE – POČÁTEK V KONCI

V dnešním dílu Prvňáků se podíváme na útlou knihu s mnohoznačným názvem Počátek v konci z autorské dílny tandemu Elaine a Vincenta Lóre. Bude to podobně úžasný zážitek jako filmový Počátek (Inception), nebo budou čtenáři v koncích?

Vydání knižní prvotiny je to pro mnohé autory splněný sen. V tomto případě to platí dvojnásob, protože příprava textu Počátku v konci se táhla poměrně dlouhou dobu a díky facebookové „kampani“ vzbudila mezi čtenáři zájem již dlouho před vydáním. Tak tedy vítej v našem světě, vytoužené literární novorozeně!

Na první pohled

Počátek v konci vypadá na první pohled… nestandardně. Jako něco, co nepatří do klasického fantastického mainstreamu. Papírová obálka nabízí místo obligátních vyprsených krasavic a mimozemských příšerek kresbu jakéhosi ponurého propletence. Až mnohem později zjistíte, že je obálka vlastně velmi symbolická a dost ladí s obsahem knihy, jenže marná sláva, pořád v tom tu fantastiku neobjevíte.

Prvním vážnějším problémem je anotace na zadní straně papírové obálky. Autorské duo sice přesně vědělo, co chtělo napsat, ale čtenář neznalý kontextu nemá na základě abstraktního textu anotace nejmenší šanci pochopit, co ho čeká. Je škoda, že když už do něčeho investovali autoři svůj čas a energii, nedotáhli k dokonalosti všechny aspekty; a zrovna obálka a anotace jsou v očích mnoha potenciálních čtenářů poměrně důležité věci.

Na druhou stranu má papírový přebal i jedno pozitivum. Kniha se prezentuje jako příběh zvláštního páru – a na záložkách (tedy, abychom si sjednotili terminologii – myslím ty části papírové obálky, které jsou uvnitř knihy a nejsou na první pohled viditelné) je krátké představení obou titulních postav, z každé strany pěkně jeden protagonista příběhu. Bohužel, nepříliš dobrý výsledný první dojem už tenhle nápad zvrátit nedokáže.

Svět je krutý

Po podrobnějším průzkumu toho, jak kniha působí na první dojem, pojďme nyní nahlédnout i dovnitř desek. Autorské duo stvořilo jako kulisy pro svůj příběh zajímavý svět. Temný, plný přízraků vymykajících se lidskému chápání. Ale pěkně popořadě.

Ústředními postavami a vypravěči příběhu jsou dva zcela odlišní jedinci. Jako první se seznámíte s Eileen, úspěšnou mladou dámou, která kvůli zaměstnání tak trochu zapomíná žít. To Christopher umí naopak žít na plné pecky – jeho doménou jsou totiž hazardní hry, alkoholové večírky a jízda na silné motorce. Tato zdánlivě nesourodá dvojka postupně zjišťuje, že má společného více, než by se jim zdálo v nejdivočejších snech. Pro začátek třeba oba vidí podivné bytosti, které nevidí nikdo jiný.

Obě hlavní postavy vypráví příběh „z vlastních očí“, tedy v ich-formě. Aktéři se střídají, jméno vypravěče, nebo hlavního protagonisty, chcete-li, je uvedeno vždy na počátku kapitoly. Později se přidá také vyprávění z pohledu několika dalších osob, což je dáno vývojem příběhu; tato situace ovšem není příliš častým jevem. Hlavní protagonisty od sebe v textu rozeznáte bez větších potíží: Eileen mluví květnatě, používá různá přirovnání a slovní „kudrlinky“, zatímco Christopher je drsňák a spisovná čeština není nic pro něj.

Jednotlivé úseky nejsou nikterak dlouhé, ale podařilo se je vybalancovat tak, aby ve většině případů neměl mít čtenář pocit, že příběh zběsile přeskakuje z jedné osoby na druhou.

Děj knihy je spletitou cestou odkazující k minulosti obou postav. Oba aktéři zjistí, že jsou součástí složité hry, a že karty nedrží ve svých rukou. Chápu, že toto sdělení má zhruba podobnou infomační hodnotu jako anotace, ale celý děj je založen na faktu, že čtenář nic předem netuší a postupně si odhaluje tajemství a skládá informace do celistvého příběhu.

Christopherův part působí o něco věrohodněji, možná právě díky použitému jazyku. Celkově však mohou mít náročnější čtenáři s psychologií postav trochu problém. Autoři totiž čtenáře nepouští příliš hlouběji do jejich vnitřního světa, zaměřují se spíše směrem ven, na dění okolo. Mnohem více se hraje v knize na efekt, a tak občas díky tomu budete tápat nad motivací k některým činům nebo považovat řešení situací za nevěrohodné.

Příliš složitý hlavolam

Elaine a Vincent Lóre se pokusili přinést čtenářům zajímavý čtenářský zážitek. Na rovinu – skládání příběhu prostřednictvím vyprávění několika postav je vcelku originální vypravěčský postup, ale tento styl nemusí sednout každému. Je zřejmé, že autorské duo je ve spisovatelské branži nováčky, protože vyprávět příběh tímto stylem vyžaduje řemeslnou zručnost a mnohdy to bývá oříšek i pro ostřílenější borce. Nelze se proto divit, že v ději se objevují díry; občas prostě bezdůvodně přeskočíte „někam“ nebo se „něco“ stane a čtenáři poraď si. Není to nijak závažná vada na kráse, ale souvisí s tím i další aspekty.

Dlouho, ale opravdu hodně dlouho, budete čekat na chvíli, kdy se začnou věci vyjasňovat. Rozfragmentované drobné epizody jsou sice čtivé, ale když jakožto čtenář nemáte ani v půlce knihy představu, k čemuže to vlastně směřujete a o co tady vůbec jde, příliš to ke čtení nepovzbudí.  Představte si čtení jako skládání puzzle, přičemž jediný zádrhel tkví v tom, že se na sebe snažíte napasovat dílky obrázkem dolů. Jde to, ale že by to byl extra požitek, to ani náhodou.

Ale pokud snesete trochu toho čtenářského nekomfortu, budete odměněni. Závěrečná pointa e zajímavá a je vrcholem celé knihy. Všechno se pěkně spojí (i přes výše zmiňované mezery) a nejspíš to ve vás vyvolá nějakou emoci – překvapení, úžas… Pro konzumnější čtenáře může být ovšem pointa složitá až příliš. Každopádně je třeba autorské duo pochválit za pečlivé plánování. Tempo příběhu sice trochu klopýtá, ale je zřejmé, že oba věděli zhruba jak a především kam chtěli příběh vést, takže pointa má hlavu a patu a nestojí úplně na vodě, což u prvotin nebývá úplně obvyklé.

Ukryto ve stínech

Už jsme zmínili, že Počátek v konci vykresluje temný svět plný přízraků, bludů a fikcí stvořených (nejen) v mysli člověka. Tak nějak z toho logicky vychází, že by jednou z hlavních devíz příběhu měla být silná a hutná atmosféra s hororovými prvky. Ano, ale…

Některé momenty jsou dobré a překvapivě silné. Mnohdy ovšem atmosféra nefunguje právě díky stylu, kterým je kniha napsána. Přeskakování a potřeba zorientovat se v každé nové kapitole atmosféru dost rozbíjí, podobně jako autorská nevypsanost. Navíc dostanete několik efektů, které by skvěle fungovaly ve filmovém zpracování, ale v textové podobě potřebnou sílu bohužel nemají.

Počátek v konci je rozporuplná kniha. Nabízí mnoho zajímavého, přičemž nejvýraznějšími klady jsou vypravěčský postup a dotažená pointa. Jenže s materiálem si dvojice autorských nováčků nedokázala poradit podle představ čtenářů. Kniha má příliš dlouhý rozjezd a atmosféra není tak tísnivá, jak zřejmě bylo zamýšleno. Je dobře, že se autoři pokouší přinést do lehce zatuchlého fantastického rybníčku něco nového, jenže tentokrát své síly mírně přecenili.

Je to tedy na vás, čtenáři. Pokud se nebojíte experimentů a máte navíc trochu trpělivosti, má kniha šanci vás oslovit.

Elaine a Vincent Lóre: Počátek v konci

Vydal: Grada Publishing – Cosmopolis, 2018

Obálka: Roman Křivánek

Počet stran: 296

Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď