Prvňáci (3) – rozhovor: „Že budu sám někdy psát, mě nenapadlo ani ve snu,“ říká Oskar Fuchs

Oskar Fuchs sa narodil v roku 1982 v Lanškrouně. Vyštudoval strednú školu elektrotechnického zamerania a v tomto obore aj stále pracuje.

Je fascinovaný najmä históriou, povesťami viažucimi sa k Lanškrounu a hlavne históriou kraja Hřebečsko, v ktorom žije. Okrem toho sa zaujíma aj o mytológiu, vojenskú techniku, rád navštevuje múzeá a oddych hľadá v lone prírody. Dlhé roky sa venoval kynológii a teraz mu voľný čas zaberá hlavne písanie a akvárium.

Našiel si svoj vlastný štýl, v ktorom spája históriu, historické postavy a fantasy prvky. Jeho prvotina Frost sa už takmer vypredala. Bola som preto zvedavá, aký je v skutočnosti. Síce sme sa nestretli osobne, no vďaka modernej technike sme sa aj tak dobre porozprávali a nasmiali sa viac, ako dosť. No a aký je? Je to naozaj milý muž so zmyslom pre humor a nohami pevne na zemi. Ale viac sa o ňom dozviete z nasledujúceho rozhovoru…

 

Aké boli tvoje začiatky? Písal si pre radosť do šuplíka, do súťaží, na blog? Mimochodom, tvoj blog sledujem a veľmi sa mi páči…

Začínal jsem na blogu, dobře se mi rovnají myšlenky, když jim dám písemnou formu. A pro radost píši stále. Pokud jde o staré věci, jsou v šuplíku, a je jim tam moc dobře. Občas na ně kouknu, abych viděl, že jsem se sice od té doby posunul, ale stále je co zlepšovat.

 

Prečo píšeš práve fantasy?

Umožňuje mixovat zdánlivě nesourodé prvky, z čehož pak vznikají vtipné, nečekané a mnohdy i absurdní situace. Jediné omezení je pak ve vaší fantasii a nutnosti se držet vlastních nastavených pravidel. A taky logiky. Což zní ve výsledku možná trochu paradoxně. Nikde jinde ale nemáte tolik autorské svobody. V tom je tento žánr naprosto unikátní.

 

Kedy si dostal nápad napísať Frosta?

Při návštěvě muzea Anthropos. Koukal jsem s přítelkyní zrovna na reálnou předlohu Wolfiho, když přišla inspirace toto vše propojit s lokální historií mého rodného regionu.

 

Súvisí meno Frost s tým, že hrdina ako keby zamrzol v čase? Alebo to je preto, že rýchlo a účinne „zmrazí“ každú magickú bytosť, ktorá si začne príliš  dovoľovať?

Popravdě si již přesně nevybavuji, jak jsem k tomu příjmení došel. Bohužel. Ale mohu prozradit něco jiného. Křestní jméno hrdiny je inspirováno Zikmundem Lucemburským. Po návratu z Anthroposu jsem kouknul na facebook, byl tam nový strip z komiksu Opráski sčeskí historje – a bylo vymalováno. Ostatně, pro spojení silně nekorektního humoru a historie mám slabost.

 

Kam chodíš po inšpiráciu?

Základem jsou knihy, filmy, časopisy a lidé kolem. Někdy také stačí jedno slovo či jméno, které zadám do prohlížeče. Pak už to funguje jako řetězová reakce, kdy přecházím od odkazu k odkazu, fantazie začíná pracovat naplno, hromadí se poznámky. Někdy také pomůže Wikipedie a klikání na položku „náhodný článek“.

 

Často v knihe opisuješ dámske oblečenie. Takže, ženská móda… si odborník, alebo máš poradkyne?

Odborník rozhodně nejsem. Během času se mi ale povedlo získat celkem kvalitní poradní sbor. A nejen ohledně oblečení. Každý umí něco jiného. Ale nefunguje to tak, že by mi někdo udělal na požádání přednášku k danému tématu. Prostě mi pošlou odkazy na weby či literaturu, a následuje obligátní: hledej, „šmudlo“. Zlatý podnos se nekoná. Jedinou cestou je samostudium. Nárokovat si něčí čas, když ho sami máte málo, je navíc sobecké.

 

Keď sme už pri poradcoch, často sa na niekoho obraciaš pri písaní s prosbou o pomoc alebo si všetko zvládaš naštudovať sám?

Snažím se tyto žádosti omezovat na absolutní možné minimum. Ono bohatě stačí, když má někdo po vás číst delší text. Většinou to dotyční dělají v čase, kdy by se mohli věnovat vlastnímu psaní. Čehož si také velmi vážím.

 

V súkromí… Si taký ten super chlap, ktorý si vie so všetkým poradiť sám?

Ne vždy to jde. Někdy je zkrátka lepší k práci zavolat odborníka. Co si budeme nalhávat. Základní domácí práce a opravy ale zvládám. Dokonce bez sebepoškození. Většinou.

 

Venuješ sa štúdiu histórie. Máš svoje obľúbené obdobie a historickú osobnosť?

Ano. Působení Markomanů na našem území. Z osobností mám rád Marii Terezii a přemyslovské kněžny/královny.  Velmi mne také zajímá historie a pověsti bývalého regionu Hřebečsko, ve kterém leží i mé rodné město.

 

Čo koníčky? Máš na ne čas?

Už moc ne. Pokud nejsem v práci, snažím se psát. Nebo si dohledávám reálie a podklady. Naštěstí mě to baví. Hodně. Také si snažím vyšetřit čas na čtení. Přednost má, logicky, česká akční fantastika.

 

Na čom teraz pracuješ?

Rozpracováno mám vícero textů. Nejblíže k dokončení má v současné době příběh o Michaelu Lindnerovi. Taktéž si tam budu opět hrát s technikou, magií, historií a mytologií. Více ale zatím neprozradím.

 

A čo ty a škola?

Škola. Ehm. Míval jsem poruchy soustředění, věkem se to naštěstí zlepšilo. Těch 45 minut bylo prostě příliš dlouhých (i dneska, když absolvuji nějaké delší školení, mám problémy tu pozornost udržet. Hlavně pokud je výklad monotónní, školitel nepracuje s hlasem a jen mechanicky odříkává slova).

Neskutečně mě to ubíjelo. Navíc tehdy bylo běžné vynucování slepé poslušnosti. Přemýšlím poněkud odlišným způsobem a potřebuji dojít k výsledku po svém. Dost často proto byl problém takto podávaný výklad vůbec pochopit.

 

To ale neznie ako pekné spomienky…

Ono se tomu dneska asi těžko věří, ale my ještě museli celou hodinu sedět s rukama za zády, stát v pozoru ve frontě na oběd, nesměli u toho ani promluvit, apod. Individuální přístup byl utopie, což na mě, jako leváka, silně dopadlo. Jak jsem později zjistil, snad všude jinde by to nebyl problém, ale u nás v okrese se leváci natvrdo „přeučovali“. Taky se nebral žádný ohled na alergie, bylo to šmahem označováno jako výmluva a snaha na sebe „upozorňovat“.  Mám třeba problémy s trávení laktózy, ale tehdy přišlo nařízení, že žáci musí vypít o velké přestávce půl litr mléka. A přes to nejel vlak. Což bylo neskutečné peklo.

Takže vzpomínky na soudružky ani školu nejsou moc pozitivní.

 

Tušil si už v škole, že z teba raz bude spisovateľ? Písal si potajomky do zošitov svoje prvé fantasy príbehy? 

Vůbec. Rád jsem četl, ale že budu sám někdy psát, mě nenapadlo ani ve snu. Jak už bylo řečeno, tehdejší školní systém na mě působil depresivně a silně nepřátelsky. Logickou obranou reakcí proti tomu pak bylo uzavření se do sebe a bytostný odpor k veškerým „společným“ a „hromadným“ aktivitám. Z té doby mám taky zafixovanou nedůvěru ke komisím, autoritám, nebo věcem typu talentové zkoušky.

 

Kam chodievaš relaxovať a načerpať novú energiu?

Lanškroun má skutečně krásné okolí, navíc mám jen kousek za barákem pole, louku a do lesa to není daleko. Dokázal jsem hodiny courat, nebo si prostě jen sednout a koukat do krajiny. Nejlíp se psem. Bohužel, doba se změnila, z lesních pěšin jsou široké cyklostezky, jak se stalo módou trávit odpočinek tzv. aktivně, všude jsou migrující stáda cyklistů, běžců, pejskařů a výletníků. Kde dřív člověk nepotkal za celou dobu živou duši, dneska táhnou zástupy lidí toužících splynout s přírodou.

Nesu tu změnu hodně těžce, k relaxaci jsem vždycky potřeboval samotu. Na druhou stranu, Lanškroun byl vždy vedený jako rekreační oblast, takže v podstatě došlo jen k naplnění dlouhodobého záměru, přitáhnout sem více lidí.

 

Chceš povedať čitateľom niečo dôležité, na čo sa ťa ale ešte nikto v rozhovore nespýtal?

Nic důležitého ke sdělení asi nemám. Přeci jen, věnuji se oddechové literatuře, velká témata a důležitá sdělení tedy přenechám jiným.

Přejít na recenzi Frosta

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď