„Dan Storch mě bije,“ říká nový šéfredaktor Pevnosti Josef Horký

Život je změna. Na většinu z nich, i když jsou logické a nutné, se nadává. Rádo a hodně. Ale my budeme dnes určitě diskutovat, protože Pepa Horký si to zaslouží.

IMAG1313

Aktuální Pevnost je prvním číslem čistě v tvojí režii… Jak by ses čtenářům představil?

Rád bych věřil, že čtenáři (a obzvláště ti, kteří pravidelně navštěvují Fantasy Planet) už nějakou představu mají, po těch takřka dvou stech textech tady. Nicméně, mám-li se do představování přeci jenom pouštět, zredukoval bych ho do jediného slova: fanoušek. Nadšenec do filmů, knih, komiksů, her a hraček, subkultur a vůbec takřka všeho, co se kolem fantastiky děje.

Jak a kdy jsi se dostal k fantastice? A jaká byla tvoje dosavadní „profesní“ kariéra?

Pasivně už coby dítě, zhruba prvňáček, který narazil na knihu Starých řeckých bájí a pověstí od Petišky. Často a rád říkávám, že odtud to k Tolkienovi není tak daleko. Aktivně jsem se pak fantastice začal věnovat před maturitou. V době, kdy jsem si usmyslil, že budu velký spisovatel, jsem napsal pár povídek, přihlásil se na workshop Míly Lince, seznámil se s relevantními lidmi a začal psát pro Fantasy Planet. Kromě toho jsem „obšťastnil“ několik mimožánrových webů, napsal pár textů do XB-1, víc textů do Pevnosti, a teď jsem tady.

Jak se člověk stane šéfredaktorem?

Šéfredaktorem se člověk nestane, šéfredaktorem se rodí! (Aneb dodáte-li svojí práci špetku osudovosti, hned je ještě přitažlivější.) Teď vážně. Kromě toho, že má spousty štěstí? Jde si za tím, co motory dovolí. I když jsem se publicistikou neživil, snažil jsem se psát doslova ostošest. Nejen sem na web, chytal jsem za pačesy každou příležitost, kterou jsem v našich žánrových magazínech dostal, a snažil se přitom odvést co nejlepší práci, abych dostával další a další. A k tomu je potřeba nebát se poznávat nové lidi, protože bez kontaktů by byla píle k ničemu. A pak je samozřejmě třeba být na správném místě ve správný čas.

Když na to přišlo, nezaváhal jsem ani na moment.

Když na to přišlo, váhal jsi? Radil jsi se s někým? A jaký to má zatím na tvůj život – časově i třeba z hlediska vlastního ega – dopad?

Když na to přišlo, nezaváhal jsem ani na moment. A ani se s nikým neradil, nebyl důvod. Popravdě, měl jsem tehdy problém s prací, které jsem se chtěl co nejrychleji zbavit, a nabídka šéfování Pevnosti přišla v ten nejlepší moment. A dopady? Popravdě, mám pocit, že jsem nikdy nepracoval víc, přestože jsem teď pánem vlastního času. Ale na druhou stranu mě to baví, takže možná ještě budu workoholikem. Ne, spíš ne. Mám pocit, že s egem mi to nehnulo, jsem namyšlenej pořád stejně. A navíc je kolem mě dost lidí, kteří by můj vzlet v případě potřeby razantně přibrzdili pořádným pohlavkem – především pak Dan Storch, ten mě bije s chutí a nadšením.

Jsi pátým šéfredaktorem časopisu. Vybavuješ si nějak historii Pevnosti? Dokázal bys charakterizovat své předchůdce? Něco na nich vypíchnout, co bys od nich chtěl převzít...

Matně si vybavuji, kterak jsem si koupil úplně první číslo Pevnosti, samozřejmě kvůli obálce s Pánem prstenů. To je nějakých takřka 12 let, že? Raná puberta. Pak přišla ta horší fáze s navazováním bližších kontaktů s děvčaty, alkoholem a s elektrickou kytarou v „kapele“, kdy můj zájem o četbu a fantastiku ochladl až k bodu mrazu. K Pevnosti jsem se pak vrátil někdy v roce 2010, kdy už časopis dávno vedl Tomáš Němec, a právě jeho znám samozřejmě nejlépe. Rád bych měl jeho přehled o domácí literární scéně a způsob, jak umí vyjednávat s lidmi a jak na ně umí zapůsobit. A taky bych chtěl mít Bětčiny koule. Teda, asertivitu. A krásu.

Už jsi se musel s někým pustit do křížku? Dupnout? Zakopat v lese?

Tvorba časopisu je pořád hlavně práce s lidmi, se všemi pozitivy a negativy, co tohle sousloví obnáší. Lidé od fantastiky jsou všeobecně povahově různorodí a barvití – a tak se to má i s „mými“ redaktory, s grafiky a s dalšími. Většina spolupráce šlape jako po másle, a kde ne, tam čekám, že bude jen otázkou času, kdy si jednotlivá ozubená kolečka sednou.

Pevnost prošla v posledním roce výraznými změnami. Vedle radosti, že projekt pokračuje, se také ozvala i řada kritických hlasů. Jak bys charakterizoval váš cíl? Co má představovat nová Pevnost?

Náš cíl je jasný – přežít. Jinak to dneska ani nejde. Bohužel za sebou nemáme zapáleného miliardáře, který nad červenými čísly mávne rukou, v níž drží kreditní kartu. Musíme být ekonomicky soběstační, jinak prostě žádná Pevnost nebude. Odchod z tančírny.

Kritické hlasy samozřejmě chápu, ostatně není možné, abychom se zavděčili všem. Rád bych ale na oplátku požadoval totéž – zkuste pochopit, v jaké situaci se dnes mediální (ale třeba i knižní) trh nachází. Časopisy jsou rušeny jako na běžícím pásu a každý druhý je ve ztrátách. Proto musíme jít cestou, při níž si nejen uchováme současnou čtenářskou základnu, ale ještě ji i rozšíříme – ideálně ve formě předplatitelů, kteří se časopisu vyplatí nejvíce – a zároveň tak, aby práce na časopisu bavila i nás. Doufáme, že nejlépe toho docílíme tím, že z Pevnosti uděláme zábavný a informacemi nabitý časopis.

Vím sám, že se poslední dobou inklinovalo spíše k prvně jmenovanému… a právě hledání a nalezení toho nejlepšího mixu zábavnosti a informační hodnoty je do budoucna náš primární úkol. A vybudovat pořádný web.

Jelikož tohle číslo je tvoje první… jaké články a proč jsou podle tvého zatím nejblíž ideálu, jaký byste v Pevnosti rádi měli? A kde jsou naopak největší rezervy?

No, myslím si, že tohle závisí na preferencích jednotlivých čtenářů. Někdo raději filmy, jiný knihy, další hry. Mně osobně se líbí tematický článek o RoboCopovi, v němž je poměrně dobře nastavený právě ten výše zmiňovaný poměr zábava : informace. Poté článek o loučící se a do důchodu odcházející režisérské legendě anime filmů Hajao Mijazakim. Jednoduchá, ale hravá (rovněž důležité slůvko pro směřování Pevnosti do budoucna) grafická podoba článku mě ohromně potěšila stejně jako jeho obsah. Hrdý jsem i na nové rubriky – komiks a geekzóna. A rezervy? Ty v blízké budoucnosti zůstanou dávnou minulostí.

Právě soutěže jsou klíčem k otištění

Zmínil jsi, že jsi prošel fází „já psát povídka“. Teď se budeš muset povídkami zaobírat pracovně. Máš nějaký tip pro autory a autorsky bažící po publikování v Pevnosti? Je nějaká cesta, jak ti elegantně podkouřit? Mrtvým děckem v první větě?

Ač zní závěr tvojí otázky trochu absurdně, není daleko od pravdy. První dojem – první věta, odstavec, stránka – je opravdu jedním z nejdůležitějších aspektů povídky. Protože když vás nechytne hned zezačátku, máte ještě důvod se jí věnovat dál, nebo raději přejdete k další? Optimální by také bylo, aby měli autoři nějaké „renomé“, tedy již nějakou publikovanou povídku, anebo úspěch či úspěchy v literárních soutěžích. Právě soutěže jsou klíčem k otištění (nejen) v Pevnosti.

Můžeš nějak nastínit čtenářům, na co se mohou v nejbližší době těšit a na co se každopádně spolehnout?

Těšte se na každé další číslo. A spolehněte se, že na nich odvedeme co nejlepší práci.

A něco speciálně pro FP? Provolání ke (skoro) tvým národům?

Snad jen: Díky. Za všechny ty pozitivní i negativní (ty člověk potřebuje možná ještě více) komentáře, za čtenost článků… A vlastně, mám tak trochu – díky mému posunu dál a rapidně se snižujícím časovým možnostem – ještě jedno oznámení: na shledanou. Nejlépe v Pevnosti.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

9 komentářů

  1. Jojo, zábavný a informacemi nabitý časopis, v tom to vězí. Zatím jsem měl spíš dojem, že nová Pevnost jde cestou bombastickýho vizuálu, kde už ale není tolik prostoru pro ty informace (budu se opakovat, ale na recenzích je to hodně vidět). Po letmém prolistování a pomalém pročítání aktuálního čísla se mi ale zdá, že se to trochu vrací zpátky. Takže – držím palce – a i to logo jsem schopnej oželet 🙂 I když teda ten font je strašlivě, ale strašlivě nudnej a O to samo o sobě imho nevytrhne. I tahle nová obálka se mi po dlouhý době líbí. Náhodou jsem to srovnal se starým číslem, kde pro samý titulky nebyl ten Riddick pomalu ani vidět 🙂 a tohle je fakt působivé. K Robocopovi ten minimalismus tak nějak sedne 😉

  2. Pevnost si předplácím už několik let. Jsem ráda, že nezanikla, kterážto představa ve mně vyvolávala hrůzu, neb jsem už dávno závislačka. Proto taky pomáhám Pevnosti v rámci svých možností a podstrkuji přátelům dárky v podobě předplatného v naději, že se u nich závislost rozbují ve stejné míře. Držím tvůrcům palce a stojím pod hradbami s kyblíkem malty a se zednickou lžící, připravena ucpávat díry po nepřátelských střelách.

  3. Taky držím palce aby jste všechno zvládli a Pevnost i přes předsevzetí odkupuji dále. Minulé číslo mě potěšil Zaklínač, uvidím co teď. Obálka je vážně lepší, nepůsobí jak šílená americká přeplácaná reklama.
    Nové sekce mě zajímají.

  4. Pevnosti mám všechny a tahle se mi docela líbí. Uvidíme, co bude dál, každopádně budovatelům Pevnosti i nám držím palce…

  5. Kousnu to toho jabka a budu za vysírače i tady 🙂 Mě se zdá tahle pevnost „na omak“ nějaká tenčí v porovnání s předchozíma dvěma číslama. Jen to jen dojem?

  6. Satyrovi: Ten dojem jsem měl taky (čili to není jen dojem). Leč nebyl jsem líný, vzal nejbližší číslo, co mi padlo do ruky (loňskou dvanáctku), a podíval se na počet stran. Je stejný, tedy v rámci šetření došlo na menší gramáž… (Ale i tak mám pocit, že dřív těch stran bývalo víc. Jenže to bych musel hledat výrazně starší čísla, a na to už líný jsem.)

  7. No zmizel minimálně Dech draka. Každopádně o počtu stránek to u mě zas až tolik není, záleží spíš, co je na těch stránkách napsáno a jak. (V čemž mi tenhle rozhovor dal trochu naději, že by se mohlo podařit najít nějaký rozumný kompromis mezi „být časopisem pro každého“ a být časopisem pro SFaF nadšence)

  8. Ano i mě se zdá, že tohle číslo začíná pomalu ale jistě nabírat ten správný kurz. Víc zajímavého a obzory rozšiřujícího čtení podaného ve stravitelné formě na úkor tupé zábavy a barevných obrázků. Tak co napsat k číslu – robocop i film jdou mimo mě takže tady asi nic moc, jenom cestopis potěšil a navnadil, mohl by pokračovat. Na literární sekci mi naštěstí nikdo nešahal, povídky byly skvělé a rozhovor potěšil. Co se týká komiksu žádný nadšenec nejsem ale i tady jsem nalezla dva objekty zájmu, takže ano určitě do Pevnosti patří a tu dvoustránku si zaslouží. Historie je na kamenně neměné dobré úrovni, koukám že i písmenek bylo přidáno do těch vpravdě klasických obrázků. No a Geekzóna mi jako velká novinka nepříjde, co sem tak odpozorovvala je to další z řady náleven, tavern, listáren etc. Když se to má jmenovat zrovna takhle proč ne. Konečný verdikt. Je to na dobré cestě, jenom houšť a větší kapky.

  9. Nová obálka, nová Pevnost
    Jupí, Pevnost konečně vypadá jak normální časopis a ne fanzin, co si čtou jen polonazí šílenci pobíhající s dřevěným mečem po lese, palec nahoru!

    PS: Ta fotka v kombinaci s tričkem JL nemá chybu 🙂

Zanechat odpověď