Superman Frost neví, kdy přestat

Na scénu české akční fantasy vstoupil nový hrdina – bojový mág Zikmund Frost. Jeho eskapády vyplňují krátký, leč akcí nabitý debutový román Oskara Fuchse, minimalisticky pojmenovaný Frost. Na pulty knihkupců jej v již standardizované a velmi pohledné grafické úpravě dodala Epocha.

Na druhou stranu, ilustrace na přebalu věrně zachycuje, jaký hrdina bude, a vlastně tak i napovídá, v jakém duchu se celé vyprávění ponese. Upřímně, nic nového pod sluncem.

Jako příklad si popišme Zikmunda, nebo možná lépe „Sigiho“, čemuž dává magií nasáklý rek přednost, a budeme mít jasno. Je to: silný bojovník s prořízlou pusou na troušení uštěpačných poznámek, a to za každých okolností. Obléká dlouhý černý kabát, a když střílí, drží pistoli v každé ruce. Prudce originální, vskutku. A ten příběh? Akce, akce, drsný vtípek, akce, občas sex v explicitní až vulgární podobě a zase nějaká ta akce, v níž se tentokrát nestřílí sperma po hrudních koších, ale kulky z hlavní.

Ano, přesně tak. Je to děsná prča. Především první část.

 

Osvědčená receptura

Oskar Fuchs se nesnaží o žádné rozbití stále pevnějších mantinelů žánru akční fantasy řežby. Čtenáři od první stránky nalévá čistého vína, že tato kniha bude akčním bijákem jak z osmdesátek. Nic víc, nic méně. Kdo hledá jednoduchý výplach notně okořeněný testosteronem a spáleným střelným prachem, tady má naplno možnost své choutky ukojit a náležitě vychutnat povedené scény plné destrukce, násilí a vtipných hlášek.

A ty fórky jsou přesně tak nedospělé, obhroublé a nečekané, že přesně zapadají do celkového ražení knihy. Pro ilustraci si poslužme citací z výslechu hlavního hrdiny na policejní stanici:

„Když se za oknem objeví hlava žirafy v růžovým pleteným kulichu, je to poslední kapka.

‚Já se z toho poseru,‘ zaúpí Smrk. Přání mu rád splním. Pokud touží mít z prdele hydrant, proč ne.“

A takových hlodů jsou tam desítky! Prostě ideální kniha pro „pánskou společnost“, která nechce nic řešit, jen vypnout a užívat si. Zároveň je naprosto zjevné, že ji ocení pouze část čtenářů, která už nějakého toho Kulhánka, Kotletu nebo Kopřivu četla. (Podivil se někdy někdo nad tím, že počáteční příjmení trojice ústředních autorů žánru akční fantasy řežby dávají dohromady KKK?)

 

Až moc nadčlověka

Zpět k Frostovi. To je vám takový řízek, že jakmile se o této knize dozví militantní feministky, svazek si koupí a rituálně jej upálí na hranici ze vzteky vytrhaných podpažních chlupů. Hrdina, potažmo autor se s nějakou genderovou korektností nemaže. Pro ilustraci si pomožme další citací:

„Hrudní pancíře totiž nejsou dělaný pro ženský. A proč asi? Já vám to řeknu. Protože, při všech svatých, u válečnejch mágů nikoho s kozama a vagínou nenajdete. Všechny nazifeministiky s neoholenýma nohama a podpažím si můžou třeba ukroutit knír a u toho vyřvávat svý pošahaný teorie o rovnosti pohlaví, ale tak to zkrátka je.“

Abychom ale nekřivdili, ženských postav kniha obsahuje více než dost, a rozhodně tu nejsou jen na sklácení. Některé předtím pronesou i nějaký monolog… a pak začne leasing, fisting… éééh….

Takže, to Frostovo střílení. Kniha jej obsahuje fakt hodně, ale celé to má jeden obrovský háček, který sráží nadějné dílo do naprostého průměru. Fuchs se tak moc soustředil na vybroušenost vtípků, až do knihy zapomněl dát to hlavní – děj. Pravda, děje se tam furt něco, ale bez nějakého uceleného ladu a skladu. Ústřední příběh se krčí v pozadí a slouží jen jako pojítko mezi scénami plnými destrukce a humoru.

Druhou nohu knize podráží samotný Frost. Je to takový übermensch, že prostě nenachází sobě rovného protivníka. Respektive mu jej autor zapomněl přimyslet. Sledovat věčné pobíjení nohsledů vydrží čtenáře bavit jen chvíli. Kdykoliv to už vypadá na slušnou férovku, autor přidá pár bodíků na viditelně nekonečné škále supermanovství svého reka nebo mu přičaruje nějakou posilu a jede se dál. Kniha tak působí jako hraní střílečky na nejnižší obtížnost.

 

Hledá se děj

Do třetice všeho zlého tu jsou ty veletoče. Ještě tak u šedesáté stránky jsem se královsky bavil a smíchy kávou poprskal zánovní ubrus. U stodvacáté stránky jsem nevěřícně zíral na text a přemýšlel, co to kurva čtu! Autorovi se povede dost šílený obrat a v několika málo odstavcích převrátí naruby již tak dost chatrný děj a co hůř, začne jej nafukovat.

Příběh se definitivně rozpadá na nesouvislé činy hlavního hrdiny, které vypadají, jako když si je autor v nouzi cucá z prstu, aby nějak překlenul potřebné stránky k již vymyšlenému konci. Do děje pustí hrátky s časoprostorem i dimenzemi, a aniž by se to nějak obtěžoval byť jen náznakem vysvětlit, nechá ten celý guláš jen tak se plácat sem a tam. Horší je, že občasné zmínky, co se dělo, zatímco byl hlavní hrdina a jeho suita pryč, znějí lákavěji a zajímavěji, než celý obsah knihy jako takové.

 

 

Frost více než cokoliv jiného připomíná moderní akční film. Během četby budete s úsměvem žvýkat popcorn, nesmíte však nad dějem ani na minutku přemýšlet, protože pak se rozsype na fakt hodně blbé součástky. Ve výsledku tu máme průměrný literární debut. Autor našlápl perfektně. Břitkost jeho vtipů výborným způsobem okořenila jinak standardní vyprávění v ich-formě o magickém pistolníkovi, kterého tajemná Organizace pošle splnit úkol. Nezvládnutý konec však příjemný zážitek vysloveně zkazí. Jako, ten konec tam je, ale člověk se musí opravdu hodně dlouho snažit, aby jej uznal jako konec. A to ještě možná.

 

Oskar Fuchs: Frost
Vydal: Epocha, 2017
Počet stran: 168
Cena: 159 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

25 komentářů

  1. Díky za recenzi a za včasné varování. Jednu chvilku jsem dokonce přemýšlel, že bych si to i koupil. Naštěstí jsem vydržel.
    V poslední době mám dojem, že česká fantastika ujíždí na tobogánu jehož poslední třetina je zanořená v žumpě… Z recenze jsem získal dojem, že toto dílko se snaží posunout laťku ještě o nějaký ten stupínek směrem dolů.

  2. Pokud bys chtěl celkem obstojnou a slušnou českou s-f, tak koukni na http://www.alexdrescher.estranky.cz/ …. má tam dva romány na pokračování …. první je komplet, nicméně se přiznám, že ač není úplně zlý, tak mně osobně až tak nesedl. Ten druhý … aktuální … se mi ale zatím jeví velmi slušně.
    Až tedy na to, že tyhle věci na pokračování mne z principu tak trochu … ehm … nesedí:-) …. ale zase darovanému koni:-) a fakt to není vůbec špatný.

  3. KarelC : Vaníčkova recenze například nezmiňuje, že autor obohacuje akční vypalovačku o nové prostředí, hrdina se coby válečný mág vymaňuje z pojetí upírů nebo robotických zabijáků. Nejsou tu ani katany. Ano, na nic si to nehraje, ale díky tomu prostředí a nápadům je to příjemný zpestření.

  4. Tím novým prostředím je co?
    A z uvedeného pojetí, bez katan, se vymaňuje kde co/kdo …. jako jo, válečný mág je docela rarita, takže pokud by to někdo chtěl do sbírky … :-).

  5. prostředí – Býčí skála, Lanškroun. Je to jiné, neokoukané. Navíc hrdina dává autorovi prostor splétat dohromady přítomnost s minulostí
    a navíc se to čte dobře, jako prvotina to není vůbec špatný

  6. Karle vy jste v tom vašem klubu mimo realitu. Ale fakt je ten, že do takové Charity to má hooodně daleko. Osobně mi tam nejvic vadil ten sex. To bylo mimořádně trapné. Ale já jsem starej, takže je to možná normální.

    To Dex jako prvotina, která by byla zadarmo na netu by to bylo přesně takové jak píšeš. Ale jako vydaná kniha mi to přijde jako něco co se veze na jedné komerční vlně jen je tu snaha jít do ještě většího extrému.

  7. to Spilas: snaha jít do extrému? tak tenhle pocit jsem vážně neměl. A je to přesně takové, jaké píšu jako vydaná kniha 😉 Ale chápu, že je to věc názoru.

  8. to Špilas: Jak to myslíš s tím klubem? Vždyť ty jsi jeho zakladatel! 🙂 Jo tak německá propracovanost je pochopitelně přeci jen někde jinde. Ale nechtějí to vydávat, protože je to drahý ( práva + překlad).

    to Dex: No to sice nezmiňuje, ale nemyslím si, že by to hrálo u tohoto druhu čtiva nějakou významnější roli. Jestli masakrovaným tvorům říkáš upíři, nebo rákosníci na věci samé vcelku nic nemění. A to samé platí pro „nové, neokoukané prostředí“. Skála je skála, ať už je na ní Vyšehrad, nebo svatyně ze staršího eneolitu. A to samé platí pro města. Ulice, baráky, sklepení, střechy… to jsou jenom kulisy s jiným názvem. Znovu dodávám u tohoto druhu čtiva. U propracovaného díla to pochopitelně roli hraje, ale z té recenze jsem nenabyl dojmu, že by zrovna tohle byl ten případ.

  9. „Skála je skála“ tak to se mýlíš, protože to roli hraje. Zvlášť když to autor vytěží a dokáže to zakomponovat do příběhu, což v tomhle případě udělat. A téhle recenzi bych teda nevěřil ani za mák – knihu jsem četl už dvakrát a pokaždé jsem si to užil. Ale jak už jsem psal výš tvoje věc když se řídíš jednou recenzí, místo aby sis to přečetl sám…

  10. “ … prostředí – Býčí skála, Lanškroun. Je to jiné, neokoukané.“ … jo takhle, jako že každý okres by měl mít nějakou tu „svoji“ scifárnu …. hmmm … to mne teda nějak nenapadlo.
    Ale vlastně proč ne, a mohlo by se to financovat z nějaké dotace na reginální rozvoj a na místních infocentrech rozdávat grátis:-).

    Jinak to Spilas napsal za mě.

    Já přečetl ukázky, dříve než vyšla recenze, a jak jsem u komentu u knihy samotné již napsal … já za to peníze nedám. Ale třeba se někdy budu nudit, stáhnu si to a pak dám vědět celkové dojmy:-).

  11. jo jo, je vidět, že tahle republika a její obyvatelstvo jde do kopru, přiznat se, že si to třeba jednou stáhnu… to už chce fakt silnej žaludek 🙂

  12. Minimálně to bude specifickým způsobem vtipné, což je popravdě víc, než dosáhla většina lidí, co někdy pokusili o literární tvorbu 🙂
    Jinka, Dexi, klidně se můžeš rozepsat o neotřelé výstavbě dějového oblouku tohoto kousku. A neboj se spoilerovat.

  13. Drahý Dexi, chápu tvoje rozhořčení, ale kdyby sis to přečetl celé … a trochu se nad tím zamyslel, třeba by ti i něco došlo:-).

  14. to MichaelS: Koukal jsem na ten odkaz a není to vůbec špatné na volnou net knihu.

    to Dex: Člověče, to vypadá jako by jsi tu knihu nejen četl, ale dokonce i napsal. Já pouze konstatoval, že tato recenze mne od koupení zmíněné knihy odradila. Tečka. Pokud máš na knihu jiný názor, je tady obrovský prostor k napsání anti-recenze. Jak píše Dva mraky – neváhej a rozepiš se – třeba mne to přesvědčí. Jinak pokud jde o další recenze na netu, tak tady ta Vaníčkova mi přijde nejobjektivnější. Ta Stručovského na Sardenu mi zavání silně PR. Vaníček naprosto konkrétně uvádí co mu vadí a co se mu naopak líbí. A já usoudil že to co vadí jemu, by vadilo i mně. Ta poslední recenze ve Svět mezi řádky – není špatná, ale vychází pod nickem – autorku neznám a nevím jak moc je zkušená a kolik toho má načteno, aby mohla dílo objektivně posoudit. Vaníčkovi recenze znám a prakticky nemám nikdy výraznější výhrady.

  15. To KarelC … Drescher je taková klidná síla:-). Jinými slovy, slušná poctivá kvalita. Není to nějaká WOOW bomba, jako třeba …. doplňte si sami:-) …. ale nenasere, neznechutí, nemá tam nějaké očividné ptákoviny nebo minely, prostě poctivá oddechová četba. Zejména Prolnutí … Yggredd nebyl taky úplně marnej, ale bylo to takové syrové, chtělo to vypilovat.

    Nebudu tvrdit, že jsem nic lepšího nečetl … to zas ani omylem … ale u Prolnutí(Yggredda jsem měl půjčeného) jsem měl pocit, že jsem za svoje peníze dostal adekvátní protihodnotu.

  16. Od Frosta mě odradila příliš průrazná reklama.
    Světla v temnotách od Dreschera má letos v plánu vydat Fantomprint. Jenom doufam, že se pokusí formátem trefit k předchozím dvěma příběhům z Prolnutí, i když je vydal někdo jinej. Jinak doporučuju nový Lovce monster – spin off od Ringa je posazenej do 80. let a i když mi připadá o chlup slabší než původní Correia, rozhodně to neni špatný. Hlavně proto, že popisuje události před základní řadou.

  17. No, tak jsem to včera „udělal“. Čte se to docela dobře, hlášek jsou tisíce a většinou docela dobré, pár zajímavých nápadů, dobré prostředí, dialogy ujdou … Ale co mi po přečtení první napadlo … Troškův Kameňák. Protože hlášek je příliš, o co vlastně jde se člověk těžko domýšlí, za co se bojuje jakbysmet … a kdo jsou vlastně ti protagonisté se pochopit nedá (tedy až na hlavního hrdinu, ale zas jen tak trochu) … a lidé? Spotřební materiál, jediní trochu živí jsou, jak jinak, hloupí a neschopní policajti, že… A vlastně pro koho to neomylní, sebestřední a
    schopní hrdinové dělají…??? Nevím. Scéna s babkou, psíkem a hooonem je tak směšná, až je odporná.
    No, autor psát umí. Ovšem chybí mu to hlavní, hlavní myšlenka utvářející kostru děje. Škoda. Hlášek je na 5 románů, nápadů na tři, ale děje na 10 stránek. Ale talent tam rozhodně je. Jen je poněkud chaotický.

  18. to Racek: A to „jiné, neokoukané prostředí“ tam hrálo svoji zasádní roli, nebo šlo jen o kulisu?

  19. Bože můj,ta diskuze tady je tak ..hm nevím jak to popsat…hádka o ho.ě ???
    Výkřiky „ty peníze za to nedám“ myslel že stojí jako kompletní dotisk Malažanů,
    tak jsem šel a knihu jako ebook za 89 kachlí koupil.
    Až přečtu zdělím svůj názor.

  20. Když už Jan nakousl ten Malaz – nevíte někdo jak je na tom pokračování té poslední trilogie? V angličtině už to mám doma, ale raději bych zrovna tohle četl v rodném jazyce. (A nevíte jak je na tom Triton s dokončením Hodderovi pentalogie?)

  21. Tak konečně dočteno, a….
    Ve většině bodů musím souhlasit s recenzí ale i tak, se jedna o příjemnou akční jednohubku,
    které vytýkám pouze tento krátký seznam věcí
    Autor toho ve svém světě příliš nevysvětlil
    Co jsou „hlísty“?
    Co je „organizace“ zač?
    Několikrát zmíněné „imperiální síly“?
    Princip oživení či vytvoření zvířat a neandrtálců v můzeu??
    Tohle bych všechno překousl,
    ale pro mě je , toho sexu na stránkách knihy poměrně dost,
    spíše bych dal přednost akci ,
    a né číst poslední stránky knihy,
    o tom co kde strčím zástupu ženských které se mi nabízejí.
    Ale což, snad to autor postupem času, trochu vyladí,nebo se naopak stane timto stylem proslulý
    Lehké drnkání na vlasteneckou strunu a machistický styl mi vůbec nevadí.

  22. KarelC: K Malazu: Překlad „Fall of Light“ je hotový, prochází betačtením a jsem jeden z těch, co ho mají na stole. Kdy vyjde, to nevím, letos každopádně, tipuji podzim až Vánoce. Je to 880 stran a je to HODNĚ „hardcore Erikson“ – místy mi z toho mozek teče ušima.

  23. To BorgDog – tak to je výborná zpráva! Na tohle si rád počkám!!!

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *