Temnější tvář magie: Dobrodružství napříč Londýny

Trvalo dva roky, než anglická spisovatelka a autorka úspěšného Archivu a Dveří do prázdnoty znovu potkala múzu a napsala ještě Temnější tvář magie. Nechybí nějaké to kouzlení s pořádnou dávkou vtipu a nebezpečí. Je však tato kniha lepší než její předchůdci?

Co je lepšího než jeden Londýn? Rovnou čtyři paralelní Londýny! A některé z nich jsou navíc plné paradoxů! I když v našem případě tedy spíše jen první tři. V monarchistickém Červeném Londýně magie vzkvétá a lidé se k ní chovají s úctou, protože věří, že podstata magie se nesmí využívat, ale respektovat. V Šedivém Londýně se na magii zapomnělo a nikdo ji rozhodně připomínat nechce a nebude, protože by to mohlo mít fatální následky. Na druhou stranu Bílý Londýn, je přesným opakem; obyvatelé razí filozofii magii si musíme podrobit. Jenže to se magii samotné nelíbí, proto se stáhla do útrob země a nechává mocichtivé jedince pomalu vyhladovět, dokud nezačnou blednout, až nakonec úplně zmizí. Vládcem se zde můžete stát jedině tak, že zabijete předchozího vládce. A nakonec Černý Londýn -, ten je v knize zmíněn několikrát jako Ztracené město. Magie se v něm nacházela také, ale pozřela úplně všechno, včetně obyvatel, a město se zhroutilo. Veškeré známky jeho existence nebo věci z něj byly zničeny, nebo si to alespoň všichni mysleli…

 

Každý Londýn představuje vlastní svět, který má svoji vlastní oficiální řeč a vlastní panovníky. Náš hrdina jménem Kell je mág, jenž mezi nimi může cestovat. Označuje se jako Antari, neboli  člověk, v jehož krvi proudí magie samotná a může se díky tomu pohybovat mezi Červeným, Šedým a Bílým Londýnem. Kell se řadí na seznam ohrožených druhů, protože Antariů není mnoho – vymírají. Vlastně jsou pouze dva – Kell, jehož domovem je dvůr Červeného Londýna, a Holland, který působí na dvoře toho Bílého, i když tak trochu proti své vůli.

 

Delilah, nebo jak by ona sama řekla„ prostě Lila“ netouží po ničem jiném než stát se pirátkou, vlastnit loď a vypadnout ze Šedého Londýna, protože v něm nemá co pohledávat a nic tam na ni nečeká. Tedy kromě plných kapes smetánky. Když na své každovečerní obchůzce okrade Kella, netuší, jaké dobrodružství ji čeká. Dramatické. Smrtící. Nebezpečné. A Lilu by tyhle věci přece nemohly zajímat méně.

 

Příběh se točí především kolem Kella a jeho pašeráctví. Ze svých návštěv z různých Londýnů si totiž většinou bere malé suvenýry, což je zakázané a dopouští se tím vlastizrady, za niž by mohl skončit za mřížemi, nehledě na následky takového chování.  A právě u jedné takové žádosti na propašování se stane obětí a vezme s sebou zpět do Červeného Londýna artefakt ze Zakázaného města. A o zábavu bude postaráno – zvlášť když artefakt ukradne výše jmenovaná zlodějka dříve, než ho Kell stihne vrátit tam, kam patří.

 

Autorka na začátku knihy vsadila na pomalejší rozjezd; a musím uznat, že se to vyplatilo. Postupné seznamování s (nepříliš) obsáhlou historií Londýnů, vysvětlování původu hlavního hrdiny, který si ovšem prvních pět let života nepamatuje, i když má tušení, že s tím mají něco společného král a královna – to rozhodně upoutá pozornost.

 

Přiznám se, že druhá hlavní postava mi na začátku až tak sympatická nebyla, přímo mě iritovala. Schwabová Lilu popsala jako devatenáctiletou dívku, která se celý život musela o své místo v životě prát, je proto tvrdohlavá, prohnaná a dělá si, co chce. Na druhou stranu, kdyby Kella v určitých chvílích poslechla (vrátila mu artefakt, netrvala na cestování s ním), několik věcí by se nemuselo pokazit tak kolosálním způsobem. Co Lile musím přičíst k dobru je fakt, že ve druhé polovině knihy už přestává být spratkovitou zlodějkou, která myslí především na nejlepší východisko pro sebe, a stává se tím snesitelnou, ba i sympatickou postavou.

 

Docela mě mrzí skutečnost, že autorka v příběhu víc nerozvinula Kellovu minulost nebo vedlejší postavy. Například Rhy, korunní princ Červeného Londýna a Kellův nevlastní bratr, začíná být sympatický od první věty, kterou vypustí z úst, a to se v knize objeví všehovšudy čtyřikrát. Dalšími nedotaženými postavami jsou třeba Daneova dvojčata, která vládnou v Bílém Londýně; dokonce by mi přišla zajímavá i minulost Antariho Hollanda, který dvojčatům slouží. Jedná se ale o první díl trilogie, proto několik otázek autorka ponechala otevřených, a doufejme, že v dalších dílech je zodpoví, jelikož některé mají opravdu veliký potenciál zamíchat s dějem a bohatě k němu přispět.

 

Temnější tvář magie není bez chyby, ale rozhodně stojí za přečtení, neboť má sympatické postavy, zajímavý děj a velké plus v podobě originálního  nápadu s Londýny. Doporučila bych ji čtenářům, kteří nehledají příliš náročnou četbu, ale spíše jen odpočinkovou. Je možné, že se v první polovině knihy budete nudit, ale ve druhé půlce se děj rozjede opravdu rychle, příběh vás doslova vtáhne. A pak s lítostí zjistíte, že už je konec.

 

Victoria E. Schwabová: Temnější tvář magie
Překlad: Lukáš Houdek
Vydal: Argo, 2016
Formát: Vázaná
Počet stran: 342
Cena: 348 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *