Vstupte do mysli Alana Campbella, člověka, jenž čtenářům umožní pouť napříč svým podvědomím v obrazotvorném Babylonu plném různorodých nápadů, teorií, filozofií a mytologie. Cáry naší reality jsou pohlceny spisovatelovou fantasmagorií a imaginární elementy zpracovány do fiktivního univerza, do bizarní projekce reality.

Tekuard nikdy nechtěl být mágem. Jediné, po čem toužil, byl klid a možnost stát se vinařem. Jeho otcem sice byl vládce Vegaše, ale v otázce následnictví se odjakživa počítalo pouze s jeho starším bratrem Maxem. Jenže ten zemřel. Pitomá nehoda a Tekuard zjistil, že krvavý rituál vegašské korunovace, který má zajistit, že se moci chopí ten skutečně nejsilnější, bude ten nejmenší z jeho problémů…

Andělé. Tématika, která bývá ve fantastice tu a tam propírána, skrývá mnohé možnosti, kam se nechat unášet představivostí. Alan Campbell dal andělům punc jinakosti, když toto téma zabarvil temným odstínem a poslal je do světa ještě temnějšího.

Měli bychom si dávat pozor na to, co si přejeme, mohlo by se nám to vyplnit. Obzvláště nebezpečné jsou pak prosby zoufalé. Své o tom ví pan z Deronu, velitel přístavního města Darína. „Spravedlivý Šarzi! zasténal v duchu pan z Deronu. Zemřu třeba tisíckrát, jen tohle nedopusť! Ne v mém městě!!! Netušil, jak troufalou žádost do tmy vysílá.“ Ano, opravdu netušil. Protože zřejmě právě tato jeho vyslyšená žádost odstartovala události, jež otřásly samotnými základy Darína.

Nastává Zjizvená noc… pospíchejte raději rychle do svých domovů a zavřete na desatero západů dveře i okna a neotvírejte nikomu. Protože dnes v noci se nad městem vznáší Pijavice, padlý anděl jménem Karneval, a zanechává po sobě jen těla zbavená krve. Již déle než dva tisíce let je na ni pořádán hon, chystány pasti a nejlepší z nejlepších umírají, když s ní zkříží zbraně. Karneval, dávný nepřítel, všemi nenáviděný… dokud se neobjeví někdo mnohem horší…