Fantasticky prostřeno – Vejce se slaninou podle Samuela Elánia

Fantastika může nabývat nejrůznějších podob. Nemusíte jen číst, chodit do kina, hrát hry, navštěvovat cony či sledovat seriály. Můžete si ji pustit třeba i do kuchyně! Receptů na jídla známá z žánrových děl je spousta, a proto vítejte u zbrusu nové rubriky Fantasticky prostřeno, která vás seznámí s vybranými lahůdkami ze světa Zeměplochy, Harryho Pottera, Pána prstenů a mnohých dalších. Vaří FP šéfkuchaři, vše ozkoušeno na vlastní žaludek, takže se nebojte a pojďte kuchařsky kouzlit s námi. Začínáme těžkým kalibrem – báječnou snídaní / obědem / večeří (vyberte si dle libosti) podle Samuela Elánia (Terry Pratchett – Úžasná Zeměplocha).

Káva Šáma Hargy byla jako roztopené olovo, ale měla jednu přednost: když jste ji dopili, měli jste nesmírný pocit úlevy, že jste se konečně dopracovali ke dnu šálku.

„Tak tohle,“ ušklíbl se Elánius, „byla strašlivá káva, Šáme.“

„Aby ne,“ přikývl Harga.

„Já jsem tedy za svého života vypil celé litry mizerné kávy, ale tahle, tahle mi připadala, jako když mi někdo po jazyku tahá sem a tam pilu. Jak dlouho jsi ji vařil?“

„Kolikátého je dnes?“ zeptal se Harga, který leštil sklenici. Většinou leštil sklenice. Nikdo nikdy nezjistil, kam přišly ty vyleštěné.

„Patnáctého srpna.“

„A rok?“

Šám Harga se usmál, nebo spíš přeskupil několik svalů v obličeji. Šám Harga vedl podnik veřejného stravování už mnoho let, a to hlavně díky tomu, že se dokázal neustále usmívat, nikdy nedával na úvěr a uvědomoval si, že jeho hosté chtějí jídlo, které má čtyři vyvážené složky: cukr, škrob, tuk a opečenou kůrčičku.

„Dal bych si pár vajec,“ řekl Elánius, „s hodně udělanými žloutky, ale bílky musí téct jako med. A chci slaninu, tu, co je krásně do černá vyuzená a přitom má tučné kousky. A jednu topinku. Na másle a s česnekem. Takovou, že když se na ni podíváš, tvůj žlučník a slinivka začnou zelenat strachem.“

„To je nějaká objednávka,“ zabručel Harga.

„Včera se ti to podařilo. A nalej mi ještě další kafe. Černé jako půlnoc za bezměsíčné noci.“

Harga se zatvářil udiveně. Tohle nebyl normální Elánius.

„A jak je taková půlnoc černá?“ zeptal se.

„Černá jako nic jiného, řekl bych.“

„No, nemusí to být tak docela pravda,“ odpověděl Harga.

„Cože?“

„Když nesvítí měsíc, je na obloze vidět mnohem více hvězd. Za bezměsíčné noci vlastně může být dost světlo.“

Elánius si povzdechl.

„Co takhle bezměsíčná noc, kdy je zataženo?“

Harga upřel zamyšlený pohled na jeho šálek.

„Kumuly, nebo cyronimby?“

„Cože? Co jsi to říkal?“

„Od kumulů, které plují velmi nízko, se odrážejí světla města, chápeš? A abys věděl, tak se někdy stává, že ve velkých výškách jsou rozptýleny ledové krystaly a ty -“

„Dobrá,“ povzdechl si Elánius unaveně. „Noc černá jako dobré černé kafe!“

„To je ono!“

„A koblihu.“ Elánius chytil Hargu za usmolenou vestu a přitáhl si ho k sobě, až byli nosem proti nosu. „Koblihu tak koblihovatou, jako jsou koblihy udělané z mouky, mléka, vajec, cukru, másla, špetky soli, kapky rumu a dobré marmelády podle chuti konzumenta, jasné? Ne koblihovatou ve smyslu nějaké metafory. Prostě koblihu. Jednu.“

„Koblihu.“

„Tak.“

„Mně stačí říct.“

Harga si oprášil vestu, vrhl na Elánia ublížený pohled a odšoural se do kuchyně.

(Terry Pratchett – Muži ve zbrani)

Na tuhle pasáž si čas od času vzpomenu, když jsem doma sám, chytím slinu a současně jsem líný vařit něco složitějšího. Z uvedeného popisu i následného seznamu ingrediencí je celkem evidentní, že ačkoliv se nejedná o velkou porci, je to takový kalorický handgranát. Asi by to neškodilo trochu kompenzovat nějakou zeleninou, přičemž je třeba mít na paměti tezi Lady Sibyly, že kečup není zelenina, dokonce ani to uschlé kolem hrdla ne. Koneckonců, kečup, případně hořčice, je nezbytné dochucovadlo potravin na hranici poživatelnosti, jako trpasličích pečených krys, uzenek Kolíka A.S.P. nebo supermarketových uzenin (což je nejspíš do jisté míry totéž). V tomto případě je škoda kazit výslednou chuť.

Použité suroviny:

2 krajíce žitnopšeničného chleba z místní pekárny (Boubín bez éček od Cajsů)
2 vejce
3 plátky anglické slaniny á cca 5 dkg
1 kobliha s marmeládou z místní pekárny
1 stroužek českého česneku z farmářských trhů
přiměřené množství zrnkové kávy
přiměřeně velký plátek másla

Topinky: Obvykle je dělám ze staršího chleba a na oleji, nebo na sucho v topinkovači. Dělat topinky na másle bylo něco nového. Čili: na pánvi nechat rozpustit máslo. Vložit krajíc chleba (nebo dva až n-, podle velikosti krajíců). Opéct do křupava. Potřít česnekem, lépe z obou stran, aby topinka měla grády (měla).

Slanina s vejci: Kus slaniny vyuzený do černa jsem neměl. Ne, že by to nešlo, koupit kus slaniny v celku a doudit, ale to by vyžadovalo čas. Plátky slaniny opečené na pánvi považuji za důstojnou náhradu. Použít strojně nakrájené plátky se mi nechtělo, proto jsem zakoupil kus slaniny v celku a plátky nakrájel silnější, cca pětidekové. Hodit na pánev, opéct. Přidat dvě vejce. Není mi jasné, jak se Hargovi podařilo vyrobit volské oko s hodně udělanými žloutky a bílkem tekutým jako med. Obvykle to dopadne přesně obráceně, ale je to problém hodný dalších výzkumů.

Kobliha: s marmeládou z místní pekárny. Ač by mě kombinace topinky se slaninou a koblihy nenapadla, nebylo to vůbec špatné. Takový moučník na závěr.

Káva: zde jsem byl trochu na rozpacích. Kávy je k dispozici řada druhů, povětšinou dost tristní kvality (viz příslušný díl Pekla na talíři na stream.cz). K dodržení Ankh-Morporkských reálií by nejspíš bylo na místě použít odpadní zrnkovou kávu, ale na to jsem nesebral odvahu. Vystačil jsem si proto (ano, trochu trapně) se standardní mletou Jihlavankou.

Nicméně pro fajnšmekry nabízím stylový – a podotýkám, že osvědčený – recept na trapperskou kávu z éry osídlování Severní Ameriky: „Zrníčka kávy nasyp do plátěného pytlíku. Rozdrť pažbou. Do pytlíku přidej závaží a zašij! Pytlík s kávou vhoď do vody a nech projít varem. Podávej. Podle chuti přidej cukr, případně rum.“ Místo pažby lze použít tupou strnu sekery, hlavici meče, obušek Noční hlídky, podkovu, trpasličí chleba. Pytlík by samozřejmě měl být z přírodní látky, tzn. 100% len, bavlna. Ne umělá vlákna, pochopitelně. Jako závaží se osvědčila mosazná závažíčka ze staré kuchyňské váhy z předdigitálních dob, lze použít například oblázek z řeky. Pro autentičtější chuť je lepší použít třtinový cukr a pravý rum.

Výsledkem je rychlá a vydatná snídaně / svačina / večeře, při které žlučník a slinivka opravdu začnou zelenat strachem, v tomhle se pan Prachett nemýlil.

Dobrou chuť!

Pokud už máte s fantastickým vařením zkušenosti a máte chuť se na rubrice spolupodílet, neváhejte se ozvat na redakce@fantasyplanet.cz.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

17 komentářů

  1. Já bych řekl, že Jihlavanka průměrné ankh-morporské standardy celkem i splňuje 🙂

  2. Ňam, ňam, ham, ham – bylo první co mě napadlo při pohledu na článek a zejména na fotku – nedivte se jednoduchosti tohoto shrnutí, ještě jsem dnes nesnídala 🙂

  3. Recepis
    “hodně udělanými žloutky, ale bílky musí téct jako med”

    Ja len či by to nemalo byť naopak…. t.j. hodně udělanými bílky, ale žloutky musí téct jako med.
    Lebo na vajci sa vždy ako prvé uvaria bielka (čisté bielkoviny) a až potom žĺtky.

  4. Alfi
    Kdepak takle je to přesně jak Napsal Terry a přeložil Hozna Kantůrek, takže jeto jasný, udělaný žloutky sou právě ten kumšt!

  5. Klasika! Něco podobnýho si sem tam udělám k obědu, ale je fakt, že dávno jsou pryč ty rozmarné časy, kdy jsem měl postavu jako Brad Pitt. 🙂

  6. Dobrá káva
    Správna káva má byť horúca ako peklo, sladká ako pomsta a čierna ako svedomie… 🙂

  7. Vynikajííc nápad na novou rubriku
    A děkuji všem bohům zeměplošským, že si tento článekdávám coby přílohu k nedělní snídani, jinak bych byl hladov a šíleně nevrley. Neboť po tomto popisu chuť těch vajec na slanině přímo cejtím a do ucha se mi vkrádá chroupání přikusované topinky …

  8. Ty žloutky bych zkusila před smažením oddělit, a dát smažit dřív, a teprv když se skoro udělaj přilejt ty bílky… když o tom tak přemejšlim;-)
    A ilustrační foto chválim, fakt stylový nádobí:-)
    Každopádně jste mi s tou rubrikou připomněli, jak kdysi náš táta říkal: “Chci udělat toho králíka, ale nějak netušim jak.” A my na sebe se sestrou mrkly: “Samvěd, měl zajímavej recept…” A už se listovalo… dobrej byl;-)

  9. Eirellin
    Klidně můžete přispět svou troškou do mlýna této nové rubriky. 🙂

  10. BTW
    “Cyronimby” s tvrdým jsou čí chyba?
    A koukám, že při vší úctě ke kuchařským schopnostem pana Kantůrka je Pratchettův recept na koblihu poměrně odlišný: “A doughnut as doughnutty as a doughnut made of flour, water, one large egg, sugar, a pinch of yeast, cinnamon to taste and a jam, jelly or rat filling depending on national or species preference, OK?”

  11. Pěkně děkuji…
    … mám hlad 🙂 Jen se zeptám recenzenta/kuchaře – pouhý jeden stroužek česneku na dva krajíce chleba? Já to mám nastavené jeden stroužek = jeden krajíc a zpátky ni krok 🙂 A manželka česnek taky miluje take není co řešit, když topinky, tak opravdu poctivé 🙂

    Btw, když už jsou v pácu literární recepisy….prosím, prosím, mrkněte do série Sten od Collea a Bunche, taková Atomová slepice nebo Imperiální vejce musí stát za to! Nemluvě o Císařově chilli…..

    A samozřejmě se připojuji k chvále, báječná nová rubrika, děkuji a jen tak dál 🙂

  12. 2 Fenris 13
    Česnek je poctivý český, žádný čínská náhražka, čili má grády. Krajíce jsou poloviční než obvykle, neb pocházejí z půlkilového bochníku, potřené z obou stran. Takže to vychází 🙂

    S recepisy odjinud se netřeba přimlouvat. Stačí vzít příslušnou pasáž, uvařit, vyfotit, zkonzumovat, popsat, poslat na adresu redakce. Tohle je otevřená rubrika, příspěvy p.t. čtenářů vítány.

  13. to Jacques
    Však použít jiný česnek než český je blamáž a neumětelství nejhrubšího kalibru 🙂

    Ok, zkusím….láká mně to chilli a v současném počasí je řádně pálivá poživatina vítána 🙂

  14. Nějak jsem nepochopil poznámku pana Vaňka. Já myslel, že postačí kobliha z pekárny?

Zveřejnit odpověď