František Kotleta: Fakt hustej nářez – první dojmy

Do redakce nám dorazily zážitky jednoho z prvních čtenářů pokračování Kotletova bestselleru. Neváháme se o ně podělit.

František Kotleta: Bratrstvo krve 2 - Fakt hustej nářez

Když jsem si v pátek odnesl domů Fakt hustej nářez od Františka Kotlety, věděl jsem, že celý víkend se mnou nic nebude a bytem se ponese akorát zvuk otáčených stránek. Neměl jsem bohužel pravdu – Fakt hustej nářez dostál svému jménu, a tak na mě finální scéna čekala už v sobotu v šest hodin ráno. Prostě jsem nemohl přestat číst.

A protože já už jsem svoji dávku vyčerpal a závidím všem, kteří na knihu teprve čekají, rozhodl jsem se, že se podělím o své první, naprosto osobní, dojmy. Nečekejte recenzi ani spoilery (i když jsem byl v pokušení sem nějaké propašovat, čistě proto, že já už musím čekat na třetí díl, kdežto vy máte druhý před sebou), nic tak složitého, prostě vám řeknu, co si o knize myslím.

Příběh Jana Bezzemka nám autor začal vyprávět v době, kdy zemi celkem solidně obsadili takový hnusní malí alieni v zatraceně odolných brněních. Natolik odolných, že s nimi mají problém i jedničky na potravinovém řetězci – upíři. Když dostali upíři od Kartanů pořádně na zadek, rozhodl se Jan, že to tak nenechá a začal celkem úspěšně srovnávat skóre, což vyústilo v odpálení jedné hezké atomovky. Tím končí první díl, aby na něj druhý hned navázal – Jan Bezzemek a jeho milovaná emo upírka si užívají relativní klid v Jižní Americe, když tu náhle…

Tak a tady začíná to, co by nezvládl ani Kulhánek, kdyby měl na knihu deset let. Naprosto masakrální a krutopřísná akce, kdy se hlavní hrdinové brodí po kolena v krvi, sebejistě se zbavují Kartanů, aby za moment utíkali před naštvanejma upírama, kteří se rozhodli kopat za silnější tým, a Janu Bezzemkovi nezbývá nic jiného, než se obrátit na pomoc tam, kde by to nikdo nečekal.

Fakt hustej nářez netrpí nešvary druhých dílů trilogií – nečekejte tedy obyčejnou vatu mezi prvním a třetím dílem. Tahle kniha má více zvratů a akce, než kolik má seriál Ulice dílů.

Konečně se dozvíme, jak to s těmi Kartany vlastně je, kdo jsou jejich nepřátelé a tedy možní spojenci Jana Bezzemka a jak na Zemi vznikli upíři. S Janem Bezzemkem procestujeme skoro celý svět, potkáme nejstarší upíry a drze ukradneme nejnovější Kartanskou vesmírnou loď, abychom v závěru naprosto nevěřícně koukali na poslední odstavec a nechápali, jak se to Františkovi Kotletovi povedlo. Ten člověk je opravdu šílenec, ničeho se nebojí a zažité literární postupy má na háku stejně jako dobře uleželé hovězí.

Jediné, co mě na knize opravdu štve, je to, že je tak zatraceně krátká a že vy všichni ji máte teprve před sebou. To, co jsem dříve cítil u knih Jirky Kulhánka, se teď asi tak zdesetinásobilo a já se jen tiše modlím, aby ten třetí díl vyšel ještě letos.

Fakt hustej nářez si své místo na slunci vrchovatě zaslouží a přejme Františkovi Kotletovi, aby se zavčasu vrátil ze své expedice v Jižní Americe a napsání finální knihy ze série Bratrstva Krve nestálo už opravdu nic v cestě!

P. S.: Článek jsem odevzdal v pondělí, dnes, tedy v úterý, jsem měl v poště email: „A co jsi čekal jiného? Píšu knihy, stejně jako dělám špekáčky – samotnej si na nich musím pochutnat, jinak je hážu do koše, chápeš? Pozdravuj tam u vás. A vyřiď všem, že jdu s dobou, a tak je tenhle druhej díl ode dneška jak v papírový podobě, tak taky jako ebook, kterej se dá koupit na palmknihach, kosmasu a na Itunes“ F. K.

  • Fakt hustej nářez
  • Autor: František Kotleta
  • Překlad: –
  • Série: Bratrstvo krve 2
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 288
  • Cena: 259 Kč
  • Vydala: Epocha, 2012

Přečtěte si recenzi Pavly Lžičařové na první díl a zprávu Tomáše Němce o cestě do autorova rodiště, Bruntálu.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

24 komentářů

  1. Jak se řika tam na severu, bo kraj je to razovity, leč upřimny: piča, von to ma už přečtene a u nas to pořad ani nemaji… 🙁 🙂

  2. Že by …?
    První dojmy čtenáře, kterému kniha očividně sedla. Jako bych se viděl, když píšu o něčem co mě baví 🙂

    Soudlě dle „masakrální a krutopřísná akce“ (už mi tu chybí jen slovo hustodémonská) bych Honzu Všimného tipoval na mlaďocha kolem 20 let. Na tom samozřejmě není nic špatného, jen vlastí zkušenost, že když od dvaceti let uplyne dalších dvacet, tak už ty masakrální knihy nejdou tak dobře do hlavy jako za mlada, alespoň u mě. Asi proto mi hodně sedla Vyhlídka na věčnost, která už té samoúčelné akce nemá tolik a je tam i něco ze života.

    Každopádně abych nebyl za kritika, co to nečet a žvaní o tom, tak (ne ještě sem tam nebyl abych nakouk), knihu s nějvětší pravděpodobností pořídám. Už jen proto, že je FK český autor a ty je potřeba podpořit.

  3. To Herne
    Souhlas. Ve Vyhlídce samoúčelná akce není, bohužel, je tam spousta samoúčelných pasáží, až je to skoro samoúčelná kniha 🙂 Ale abych nerýpal, co myslíš tím něco ze života? Doufám, že ne ty pohádkové pasáže o tom jakže chlapák lesbičce ukázal o co všechno přicháží až tato prozřela? 🙂

  4. mazec jsem nečetla
    Já to také nečetla, ale jakkoli je akce masakrální a krutopřísná, je i logická? To je totiž kámen úrazu většiny takových masakrálně-krutopřísných a hustých akcí typu „mazec, masakr.“
    Jako třeba když se hrdinové brodí v krvi, je tam tolik mrtvých a patřičně ohraničené místo, v němž by se v té krvi mohli brodit?

  5. Janě Dvořákové
    To je ovšem trochu nepochopení žánru. Neříkám, že akční styl musí sednout každému, ale je to podobné jako vyčítat nerealističnost filmům se Stallonem nebo Schwarzeneggrem, prostě zlatá osmdesátá a la Hollywood. Pravda, nesmí se to přehnat, pak je z toho Kopřivovo Zabíjení 🙂

  6. Mam precteno a souhlasím s recenzi i s nazvem je to fakt hustej narez. Ten konec me zabil. Nemuzu se dockat pokracovani.

  7. Ač jsem vegetarián, sežral jsem Kotletu na posezení.
    Tak jsem vzal oba díly, dva dny o víkendu a dočetl oba v rychlém sledu.

    Čtení velmi svižné, dvojka dle mého podstatně „vyzrálejší“ text než jednička, až jsem si chvilku myslel, že to psal někdo jiný (jako by každý díl psal jiný autor. Že by Kotleta byl spolek tří autorů…? :-)) hlášky zmírnili a je jich akorát.
    Čtenářům kteří znají dobře tvorbu Jiří Kulhánka to bude připadat jako kdyby četli znovu v mixu Vládce strachu, Cestu krve a dle druhého díly hlavně Divoké a zlé, kterým se to velmi ale velmi podobá. Nic nového pod sluncem, ale jak říkám velmi dobře napsané. Děj ze života, autor nešetří sexem (hurá, že by konečně konec větám typu „a spočinuli v milostném obětí…“), akce, hlášky, dobrý závěr.

    Když jsem u toho srovnání JK a FK. Chybí mi u Kotlety dvě věci. JK umí perfektně změnit děj, až z toho zamrazí. Většinou napětí které vygraduje střihem „a…kulky začali cupovat místnost“ apod., JK má tohle zmáknuté na jedničku, FK výrazné zvraty děje zatím jen náznakem.
    A chybí mi pasáž se zbrojením před akcí, které opět JK mistrně zvládá a člověk se od toho nemůže odtrhnout.

    Byť jsem byl po prvním díle spíše za kritika, tak dvojka mě velmi potěšila a těžím se na další díl.

    Recenze jednou větou:
    Ač jsem vegetarián, sežral jsem Kotletu na posezení.

  8. Dá se to číst bez znalosti jedničky? A není to tak trochu jako Noční klub? Ten se mi nelíbil, násilí mi nevadilo, ale bylo tam často úplně neopodstatněné. Nechápala jsem, proč nějaké postavy zemřely pomalu a brutálně, když mohly zemřít rychle a padouchové se jejich pomalou likvidací v podstatě zdržovali (ale zase tam nebylo, že by si to ti zlouni užívali – aspon ne v první půlce knihy).

  9. to Hanina
    Jsem na cca straně 100 a něco a myslím, že to v podstatě bez znalosti jedničky číst lze. Něco málo je zrekapitulováno, něco málo si člověk domyslí. Ale samozřejmě je lepší si nejdřív přečíst jedničku 🙂
    Co se týká Kulhánkovin, srovnání s NK mě ani netrklo, to spíš ten motiv okamžitě upomíná CK. Ale v tomhle nebudu objektivní, bo mám NK z Kulhánkových knih nejraději 🙂

  10. Macros
    „Tak a tady začíná to, co by nezvládl ani Kulhánek, kdyby měl na knihu deset let. Naprosto masakrální a krutopřísná akce, kdy se hlavní hrdinové brodí po kolena v krvi, sebejistě se zbavují Kartanů …“ a tady končí objektivní před recenze, dál asi nemá cenu číst. Knihu jsem ještě nečetl, četl jsem jedničku, která mě moc nezaujala, resp. přečteno, dobrý ale nečetl bych znova. Na dvojku jsem samozřejmě zvědavý. Jenom mi přijde trochu divné srovnávat JK a FK, když je zřejmé že FK má v JK inspiraci.

  11. to Macros
    No, mě naopak přijde logické srovnávat JK s FK (popř. MM nebo ŠK v případě Zabíjení nebo Asfaltu) právě pro tu příbuznost a vřejmý vliv. Zvlášť pokud „žáci“ začínají Mistra dorůstat (JF) nebo dokonce předrůstat (ŠK) (= osobní názor).

  12. re Macros
    „Naprosto masakrální a krutopřísná akce, kdy se hlavní hrdinové brodí po kolena v krvi, sebejistě se zbavují Kartanů …“…což právě není u dvojky tak úplně pravda, autor prvních dojmů byl asi v euforii když to psal.
    Ve srovnání s jedničkou, kde se to tluče od začátku do konce je dvojka v akci pozvolnější a promyšlenější a dle mého názoru o třídu lepší kniha.

    Pro mě je tenhle typ knih super oddechovka, kterou jde číst skvělě v MHD protože se člověk do akce snadno začte a nemusí u toho přemýšlet. Případně po Kulhánkovi, Kopřivovi apod. sahám, když nemám chuť číst nic nového a přitom mám chuť něco číst nebo na dovolenou.
    Vesměs můžu říct, že až na pár vyjímek, jsou právě tyhle autoři ty, jejich knihy čtu vícekrát, narozdíl od ostatních knih. Vládce strachu už bych ani repeta nespočítal 🙂

  13. to Herne
    Podepisuju. Teda, já jsem cca na straně 150, ale jednička byla (zatím se zdá) oproti dvojce mnohem větší akční nářez. Tady už se příběh víc košatí. Já jsem zatím opravdu spokojenej.

  14. Souhlas s rozdíly mezi díly ….. první mi místy přišel až moc prvoplánový, že Kotleta tlačí až zbytečně moc na pilu a často byla akce pro akci a hlášky pro hlášky. Dvojka je mnohem lepší, protože to co bylo dobré si uchovává, a těchto necností se vcelku autor vystříhal. Jinak mi to připomíná…když už…Vládce strachu. NK max tím, že jde o upíry, ale chybí tam vývoj hlavní postavy což je pro mě základ NK, CK mi to nepřipomíná už prakticky ničím, o Patejlovi ani nemluvě.

  15. re MichaelS
    Patejla už vůbec ?
    Až na Dianu, který tu hraje prim hned po hlavním hrdinovi, stejně jako úplně stejná postava s jiným jménem v jednom z dílů Divokých a zlých. To přímo mlátí do očí 🙂
    Z NK nevzal FK zatím zhola nic, zatím je to v duchu tří JK knih: Cesta krve – přiletěli; Vládci strachu – úpír a jeho matka; Divocí a zlý – Diana…

  16. Patejl je typická „one-man show“ aneb Nepotopitelný potap proti celému světu za jeho záchranu:-)))))), vše ostatní je křoví (Merlin, Veronika a Elvírka prominou:-)))), a já tam fakt nějaké styčné body nevidím, resp. to už je stejně vidím třeba i v Bajajovi:-))))) ….. s CK to má společnou taky jen tu invazi emzáků na Zemi, ale to je v kde čem …. tématicky už by to spíš inklinovalo k Čtyři v tanku a pes …. i když je to jen OTéčko a je jich 1 1/2:-))))))).

    Ale jinak ať si tam každý najde po čem jeho duše a srdce touží, já jsem v tomto trochu asi natvrdlej, a dodneška mi taky nedošlo, jak někomu může Vyhlídka připomínat Asfalt;-).

  17. MichaelS
    Máš naprostou pravdu. Ale už se nad tím nerozčiluju.

    Pokud někdo načte stovky a možná i tisíce knih, tak zjistí, že staletí, nikdo nic nového nevymyslel. Ta schémata se stále opakují a prakticky vždy nalezneš starší knihu, kde už něco podobného bylo.

    Záleží pouze na autorovi, jak chutně ten mix připraví. Jak věrohodný je svět, jak sympatičtí jsou hrdinové, jak čtivě dokáže psát…

    Porovnávat dva autory, kteří používají stejné metody vytváření příběhu, jako stovky jiných před nimi, je přinejmenším úsměvné… 😉

  18. to MichaelS
    Vyhlídka právě že Asfalt ani zdaleka nepřipomíná, to je její největší problém 😉

  19. Jinak konečně dočteno a u mě vládne docela spokojenost. Autor je zas o něco dál. Fakt hustej nářez sice nechytí okamžitě jako Hustej nářez a nevyplivne člověka úplně semletýho až neví čí je (takže maličko mate tím názvem), ale je to rozhodně vyzrálejší, ne tak prvoplánový dílo. Hodně oceňuju postavu Freda Channona, dodalo to příběhu rovnováhu. Pořádnej záporák jedničce chyběl, neb Kateřina bylo „jen“ děvka. Kdyby takhle dopadly poslední počiny Kulhánka a Žambocha, byl bych šťastnej jak blecha – byť na seznamu podobných počinů posledních let pořád kraluje ten Asfalt, marná sláva. I když… Jedna výtka by se vlastně našla, a to ne úplně malá. Za ten konec by ten bastard škodolibej teda zasloužil přesně to, co slibuje Fred Bezzemkovi v upoutávce na Mega hustej nářez! 🙂

  20. re: MichaelS
    My na to koukám každý z jiného pohledu, což jsem pochopil až z posledního postu 🙂
    Já nesrovnával knihu jako takovou (děj), ale právě ty řekněmě styčné body ve smyslu, čemu FK dává poctu jak uvádí on nebo z čeho jen kopíroval jak to mohou vidět ti, co znají knihy JK.

    Mimochodem včera jsem znovu rozečetl Divoké a zlé, a protože mám FK v čerstvé paměti, tak za sebe musím zůstat u tvrzení, že Jiří Kulhánek je daleko za ostatními. Po první 50 stranách jsem se znovu jako před lety lámal smíchy, mrazí mě při zvratech děje a žasnu nad drobnými nápady.

  21. Macros
    nebyl špatně pochopen, chápu že každý má jiný názor, líbí se mu něco jiného, ale mě se nelíbil mnou citovaný odstavec z předrecenze nebo jak to nazvat. Prostě to vyjádření že by tohle JK nezvládl.
    JK je můj oblíbený spisovat, vládce strachu mam doma první vydání :). Pokud někdo preferujete FK, váš názor, vaše věc, neberu vám ho, ale jak píšu, nemůžu říct třeba že noční klub je nej na světe, protože se líbí mě.
    Srovnání asfaltu a vyhlídky taky nechápu :), mě se líbilo oboje, smrt Tobiáše jsem málem obrečel :).

  22. To Schramm
    Já bych naopak řekl, že štěstí, ale to už je úhel pohledu každého soudruha:-))))…ale u obou knih jsem rád, že je mám, četl je, ne jednou a určitě není všem dnům ještě konec:-).

    To Herne …. mně vůbec Patejl přijde jako nej postava celé české sci-fi/fantasy, a ač děj občas Mistrovi:-))))) zahapruje, tak je to pro mě pořád to nej, to je marný. Podobně oblíbenou postavou, byť jiného ražení, je pro mě snad jen Logan Devítiprsťák, a pak nikdy ničím nepřekonaný životní vzor, Mrakoplaš:-))))).

    Smrt Tobiáše jsem málem obrečel také. Štěstím ….. já nic neřek:-))))

  23. Ohodnocení
    S jedním s Kotletou souhlasím – je lepší než Martin Moudrý. Ale jinak ono parodování sebe sama mi přijde ještě lacinější než jeho tvorba. Od těch zatracovaných dědků typu Kulhánek by se měl setsakra ještě něco přiučit, aby mezi ně skutečně patřil.
    Jinak je to vcelku čtivé a není to špatné. 7/10 za prvotinu.

  24. „Tak a tady začíná to, co by nezvládl ani Kulhánek, kdyby měl na knihu deset let. „
    Chachá. Ani náhodou. Věta měla znít: „To by Kulhánek zvládl, kdyby měl deset let.(věk)“
    Přečetl jsem oba díly, a Kulhánkovi nesahají ani do pasu, a to jsem v pokušení psát ani po kotníky.
    Ale každému se líbí a vyhovuje něco jiného. Jinak souhlasím s Kheynom.

Zanechat odpověď