Magie pro každého – Jiří Pavlovský

Po přečtení anotace a okouknutí obálky prvního dílu série Kladivo na čaroděje jsem jakožto řadový konzument usoudil, že to bude asi něco o magii, zombíkách a že by to mohla být celkem legrace. Ale vlastně – proč ne? Pokud mi paměť slouží, nic podobného se v naší malé kotlině ještě neurodilo.

Pavlovský Jiří: Kladivo na čaroděje 01 - Magie pro každého

Během čtení Magie pro každého se ve mně začaly rojit desítky dojmů a domněnek. Prvním byl jistý kalkul, ovšem v pozitivním slova smyslu, s jakým pan Pavlovský pracuje s postavami. Rozhodně nevytvořil bandu klaďasů, ba spíše naopak – s každým z nastíněných hlavních hrdinů je pro většinu čtenářů dost těžké identifikovat se. Plus je však ve vedlejších postavách – většina z nich vyvolá zájem a vkrádá se ono nezbytné: „Co to, sakra, je? O tomhle bych si rád přečetl něco víc!“ Nezbývá než zatleskat, protože chvílemi jsem si díky vysokému počtu nahozených vějiček na čtenáře připadal jak kapr uprostřed lovné sezony.

Tým tvořený hlavními postavami je ovšem trochu jiná kategorie – jsou dosti neuvěřitelné, chovají se místy iracionálně a vůbec mi přišly tak trochu vytržené z kontextu – na druhou stranu, pokud bylo záměrem vytvořit bandu podivínů, kteří se nedostanou pod kůži hned při prvním čtení a je třeba si k nim budovat vztah dlouhodoběji, pak se zadařilo, neboť celá kniha určitě nevyznívá tak, že by se člověk už k sérii po přečtení prvního dílu nechtěl vrátit. Navíc doufám, že výčet postav není konečný a že se v dalších dílech objeví ještě jedna, dvě posily.

Nesporným kladem prvního dílu Kladiva na čaroděje jsou kvanta různých popkulturních odkazů (za mě jednoznačně vyhrává hodný strýček Baloun, neboť jsem milovník Šimka a Grossmana), které čtenáře praští do očí a mnohdy i přinutí stáhnout ústa do grimasy zvané úsměv. A to hádám, že jsem ještě spoustu věcí nepochopil, neboť autor ukazuje, že má skutečně široký kulturní rozhled a nebojí se udělat si legraci z čehokoliv.

Co se týče příběhu – je jasné, že v tak krátkém rozsahu není možné vytvořit žádné monsrtdílo přetékající originalitou. Naštěstí se však nejedná ani o případ, kdyby nám pan Pavlovský servíroval plytkou a předvídatelnou pitominu, tudíž bych hodnotil zhruba slovy „zápletka adekvátní očekávání“, možná (zejména díky zpracování, ovšem) mírně očekávání předčící. Možná by to chtělo trochu zvýraznit příběh na pozadí, který se bude táhnout napříč dalšími díly jako leitmotiv, ale to už je spíš kosmetická vada.

Suma sumárum: dobré grafické zpracování, poměrně kvalitní příběh s velmi dobrým zpracováním a především výborně zbudované předpolí otevírající a osvětlující základy „nového světa“ dalším autorům dávají sérii poměrně slušnou šanci u čtenářů.

Má však série šance přežít? Aneb malý výhled dopředu

První díl má z mého pohledu několik zásadních „chyb“ pro budoucí pokračování. První z těch výrazných je přílišná kvalita textu. Ano, je to tak – Kladivo je nacpané různými odkazy, vtípky a hláškami, a zdá se, že tento trend je do budoucna neudržitelný, neboť se obávám, že další autoři nedokáží překročit Pavlovského stín. Otázkou je, zda mohou velká očekávání čtenářů prvního dílu po několika dalších odradit (zvlášť pokud se jiní autoři chopí látky po svém a například vše zakční či „zhororují“ či se odchýlí od daného trendu).

Druhá podstatná chyba pro vývoj série je nedostatek identifikačních znaků. Stylizované Kčko v nadpisu nebo „tlamy“ oddělující jednotlivé kapitoly by se mohly stát poznávacími znameními celé série a najít i další komerční využití – odznáčky, trička či jiné propagační materiály budou možná časem skalními fanoušky série vyhledávány, a proto by bylo dobré jim od samého počátku dát nějaké logo či symbol, který bude jasně ukazovat, že se jedná o Kladivo na čaroděje, a v duchu tohoto loga pak sjednotit design knih a více ho čtenářům ukazovat, aby se výhybky v jejich myslích podvědomě spojily.

Třetí negativum je fakt, že kniha nepřipravuje čtenáře žádným způsobem (snad kromě malých návrhů obálek na záložce obálky, abych si nevymýšlel) na další díly. Neškodilo by ukončit knihu oznámením názvu či předpokládaného data vydání další knihy, případně jakýmkoliv dalším promem na díly budoucí. Výhledově by se daly zařadit i rozhovory s autory či jejich medailonky, prostě přihřívat vlastní polívčičku, jak jen to bude možné. A lákačka v podobě další obálky (mimochodem, kresba na prvním díle se velice vydařila, ačkoliv si ji nějak nedokážu spojit s ničím konkrétním z obsahu knihy) určitě má svoji váhu.

Abych však zabrousil také do pozitivních věcí – celá série je prvním dílem dobře rozehraná a dává opravdu volný výběh fantazii. Přímo podsouvá čtenářům několik otázek a je možné, že časem se objeví požadavky na konkrétní příběhy či osudy postav. Z mého pohledu opravdu velké plus a pochvala. Navíc dobře zvolené prostředí (u zarytých antipražáků si ovšem Kladivo ani neškrtne…).

Suma sumárum II: můj osobní názor je, že série má opravdu velký potenciál, ale kvalitní knihy samy o sobě nestačí – je třeba ji podpořit a nepromrhat tuhle skvělou šanci. Drobným handicapem je fakt, že Pavlovského jméno není tak masivně známé jako třeba Žamboch, ale kvalita jeho textu mě spíš utvrzuje v tom, že je to škoda a že by se měl do psaní vrhat častěji. Zda jsem v případě této série aspoň zčásti prorokem, stejně ukáže až čas.

Přečtěte si i recenzi Josefa Horkého na první díl.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

4 komentáře

  1. Hmm, nic ve zlém, ale když už nadpis hlásá zamyšlení nad sérií, možná by to chtělo přečíst i druhý díl, který už je nějaký čas vydán. Pak by třeba odpadlo ono třetí negativum, protože druhý díl už tohle všechno má.

    BTW, druhý díl se v Praze odehrává jen chvilku v úvodu, takže i poznámka o antipražácích v tomto kontextu vyznívá dost do ztracena.

  2. Nemůžu než souhlasit s předchozím komentářem, minimálně název je zvolen špatně. Protože uvažovat nad sérií na základě jednoho díla, mi nepřijde nosné. Třeba já jsem díl druhý hodnotil o mnoho lépe než první. Přesto pořád nevím, jestli u série zůstanu – rozhodne asi i složení autorského týmu (třeba hned následující autor je pro mne velká neznámá: na jednu stranu tak vzbuzuje zvědavost, na druhou nevím, jestli s koupí nepočkám až na recenze).
    Ale objektivně k nastíněným bodům:
    Bod první sdílím. Klíčové bude, jak se styl různých autorů podaří udržet v soudržnosti. Taky bych se trochu bál, že styl Jiřího Pavlovského je až moc specifický. Ale zatím bych ještě neházel kladivo do žita 🙂
    Bod druhý je pro mě osobně naprosto nevýznamný.
    Bod třetí: nejsem si jist (nemám knihu po ruce), ale není název druhého dílu na konci prvního oznámen? V díle druhém už ale postrádané údaje jako název, anotace a datum přibližného vydání jsou – čímž se opět dostáváme k tomu, že bylo lepší přečíst si i dvojku 😉

  3. Zamyšlení nad sérií?
    V tomhle se autora zastanu, protože on i já jsme ten nadpis pochopili tak, jako že se zamýšlí nad možným vývojem série po úvodním dílu. A nechtěla jsem, aby to působilo jako normální recenze, když to má něco, byť málo, navíc. Ale upravila jsem to. 😛

  4. Komentář
    Já bych se sám sebe (tj. autora 🙂 také zastal – dostal jsem do ruky knížku s tím, že to je první díl a jak bych to viděl do budoucna.

    Druhá věc je, že tohle zamyšení je publikováno v podstatě „omylem“ a původně ani nebylo určeno pro oči veřejnosti, ale spíš jen jako můj osobní názor na celou věc – čemuž odpovídá i ona nerecenzní forma.

    A do třetice – aspoň se mi bude s každou další přibývající knihou dobře sledovat vývoj mého názoru! Přečtení druhého dílu je samozřejmě v plánu, ale chce to maličko odstup.

Zanechat odpověď