Nominace na Ceny Akademie SFFH za rok 2011

Přinášíme vám výsledky prvního kola hlasování Akademie scifi, fantasy a hororu za rok 2011. Druhé kolo začne počátkem dubna, vítězové budou tradičně vyhlášeni v rámci veletrhu Svět knihy 19. května 2012 v Praze.

Pořadí je abecední, nikoliv dle počtu hlasů. Odkazy vedou na recenze na FP.

Nejlepší SF

Paolo Bacigalupi: Dívka na klíček (Argo)
Cory Doctorow: Malý bratr (Triton)
Greg Egan: Luminous (Talpress)
Ted Chiang: Příběhy vašeho života (Albatros Media – Plus)
Dan Simmons: Flashback (Plejáda publishing)

Nejlepší fantasy a horor

Joe Abercrombie: Hrdinové (Polaris)
Peter S. Beagle: Poklidné a tiché místo (Argo, Triton)
John Crowley: Malý, velký (Triton, Argo)
M. John Harrison: Viriconium (Laser-books)
Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost (Crew)

Nejlepší povídka

Zuzana Droppová: Telo (Fantázia 2011)
Karolina Francová: O chlapci, který kreslil komiks (Tajná kniha Šerosvitu)
Jan Hlávka: Vyrovnání (Tři kruté příběhy)
Jana Rečková: Annin čas (XB-1 8)
Michal Spáda: Sedem dcér poštára z Mittwaldenu (Fantázia 2011)

Cena za dlouholetou práci pro SF

Michael Bronec
Petr Kotrle
Richard Podaný

Nejlepší původní čes. nebo slov. kniha

Juraj Červenák: Ďáblova pevnost (Brokilon)
Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost (Crew)
Jiří Walker Procházka: Druhý krok nikam (Brokilon)
Pavel Renčín: Věk nenávisti (Argo)
Petr Schink: Vylévání krve (Epocha)

Nejlepší překlad

Adéla Bartlová (Crowley: Malý, velký)
Jan Kantůrek (Pratchett: Obléknu si půlnoc)
Petr Kotrle (Bakker: Tisícerá myšlenka)
Richard Podaný (Bacigalupi: Dívka na klíček)
Milan Žáček (Harrison: Viriconium)

Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka

Jan Dřevíkovský (Tajná kniha Šerosvitu)
Michal Ivan (Červenák: Ďáblova pevnost)
Tomáš Kučerovský (Zelazny: Tvorové světla a temnoty)
Milan Malík (Bacigalupi: Dívka na klíček)
Jana Šouflová (Medek: Dobrodruh 3)

Nadějný nováček / počin roku / zvláštní cena

Ivan Adamovič za výpravu ke kořenům české science fiction v antologii Puls nekonečna.
Autoři antologie Cynické fantasie, zřekli se honoráře ve prospěch dětí Martiny Šrámkové.
Helena Diesing za Český komiks 1. poloviny 20. století.
Dračí doupě II, nová česká hra na hrdiny navazující na původní hráčskou klasiku.
Nakladatelství Netopejr za knižní řadu Pramlok, mapující CKČ od začátku soutěže.

Nejlepší nakladatelství

Argo
Brokilon
Laser-books
Straky na vrbě
Triton

Nejlepší povídková kniha

Ivan Adamovič (ed.): Puls nekonečna (Albatros Media – Plus)
Philip K. Dick: Podivný ráj a jiné povídky (Argo)
Ted Chiang: Příběhy vašeho života (Albatros Media – Plus)
Jiří Walker Procházka: Druhý krok nikam (Brokilon)
Jonathan Strahan (ed.): Nejlepší science fiction a fantasy 2010 (Laser-books)

Nejlepší internetové médium

Fantasy Planet (www.fantasyplanet.cz)
Legie – databáze knih Fantasy a Sci-Fi (www.legie.info)
XB-1 (www.casopisxb1.cz)

www.asffh.info

Souhlasíte s nominacemi, nebo byste mezi nimi rádi viděli něco jiného? Podělte se s námi o váš názor!

Za svolení k použití obrázků děkujeme www.casopisxb1.cz.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

54 komentářů

  1. Eriksonovi se nominace vyhýbají už dlouho, tuším že důvodem je, že je to táááááákhle dlouhá sága 🙂 Na druhou stranu, modří už vědí že je nejlepší a proto je zbytečné, aby se takovýchto trachtací účastnil 🙂

  2. Hanina
    Není tam Powers, z našich pak Medek, Darion, Moire, Tina a z webu Nový sarden; špatné:-((((

  3. Zvláště pohled na sekce Nejlepší povídka a Nejlepší původní čes. nebo slov. kniha je smutný. Povětšinou řezničiny proložené tu a tam rádoby vtipnými hláškami.

  4. Duncan a máš pravdu!!, chvíľu mi to trvalo, kým som na to došla, (asi že som už úspešne dokončila kriplavého boha????) ale dust of dreams vyšiel v češtine minulý rok, fakt prečo tu chýba????ale Fenris má pravdu, my eriksonovci máme svoj rebríček-:))

  5. to Kulagin
    Taky mi z toho bylo smutno. Víc to asi nemá cenu řešit a řešit nebudu…

  6. Dle mého je nejproblematičtější ten Kulhánek. Rozhodně si nemyslím, že je to nejlepší pvůodní čsl. kniha (v kategorie Zklamání roku by naopak měl velké šance), ovšem nominace v kategorii Nejlepší fantasy a horor je to vysloveně úlet. Pokud by šlo o fantasy, pak se přidám k hlasům, které tam spíš vidí Eriksona, horor zase tak nesleduju, ale že by se opravdu nenašlo nic lepšího? Například Simmonsovy Ohně z ráje?
    Z povídek jsem nečetl ani jednu, takže tam nemám názor. Ve zbytku v podstatě spokojenost.

  7. Kulhánek
    Dvojitá nominace Kulhánka mi opravdu přijde ujetá. Ta kniha není výjimečná ničím jiným, než že se na ni čekalo tak dlouho.

  8. Kulagin:
    za povídky mluvit nemůžu, ale z kategorie nejlepší původní čes. nebo slov. kniha bych za (cituji): „Povětšinou řezničiny proložené tu a tam rádoby vtipnými hláškami.“ označil možná toho Kulhánka. Červenák – skvělá historická fantasy, Procházka – mix originálních povídek, z nichž jsou mnohé perly, Renčín – zakončení skvělé epické urban fantasy, Schink – román těžící z noirových filmů se zajímavým světem. Takže o tom, co píšete, fakt nemůže být řeč.
    Hanina: jo, Dobrodruh mě taky zamrzel a rád bych tu viděl třeba můj oblíbený Prsten od vévodkyně…

  9. výsledky
    Osobně bych tam samozřejmě rád viděl víc Strak, ale jinak mi to letos připadá docela snesitelné… 🙂

  10. to: M. Stručovský
    Označovat to můžeš jak chceš, ale o nic jiného než řezničiny nejde 🙂 Otevři ty knihy na jakékoliv straně a určitě tam zrovna budou někoho zabíjet, nebo se k tomu chystat, nebo o tom mluvit 🙂

  11. Kulaginovi: Jak vyzrálé literární názory…
    A co má tedy nějakou hodnotu?

  12. To Kulagin
    Pokud to vztahuješ i na tyhle tituly, osobně se domnívám, že dát Městským válkám a Báthorymu nálepku řezničin je velice diskutabilní a nelze se nezeptat, zda jsi to četl? Akční ano, ale řezničina? Pod tím si fakt představím spíš toho Kulhánka, Kopřivu nebo Kotletu. Zajímavé je jak člověk čte. Já když otevřu Červenáka na jakékoliv straně, vidím hlavně obdivuhodně zmáknuté reálie a historické zázemí, a to až tak, že uvažuju, jestli je to ještě fantastika 🙂 Btw. marná práce, oni ostatně dějiny 17. století řezničinou byly 🙂

  13. to: Michael Bronec, Schramm
    Michael Bronec: Třeba právě Dívka na klíček.

    Schramm: Zmáknuté reálie… a co z toho? Stejně slouží jen jako kulisy k tomu vraždění. To si můžu radši přečíst Waltariho.

  14. Kulaginovi
    Kde je problém? Dívka na klíček je v nominacích…

    Přečtěte si Waltariho.

  15. (Já si můžu jít přečíst zase Tolkiena, ale dost bych se ochudil, kdybych to dělal celý život stále dokola.)

    Osobně mám dojem, že česká fantastika prožívá právě svůj Zlatý věk a vycházejí fakt zajímavá díla…

  16. Kulagin
    Na to asi nejde co říct. Ale přijde mi, že s podobnou argumentací se dá jako řezničina odbýt i Návrat krále 🙂 No nic, ještě že si každej čteme svoje a je toho dost na výběr 😉

  17. Schrammovi
    A to ani nemluvíš o tom, jakou řezničinu představují třeba staré ságy!

    Že by Geatové, Vikingové, Seveřané a další nebyli dost intelektuálně na výši…? :))

  18. to: Michael Bronec
    Dívka na klíček je v nominacích za Nejlepší SF. Ty řezničiny jsou nominovány za Nejlepší původní čes. nebo slov. kniha. Je smutné, že za čes. nebo slov. knihy není nominováno také něco, co by nebylo tak prvoplánové. Jinak Vikingové a spol. byli krvelační primitivové, což jejich ságy jasně dokládají 🙂 (Četl jsem: Edda, Kalevala, Béofulf, Píseň o Nibelunzích – to jen pro pořádek, než mi někdo začne radit abych si to přečetl). Samozřejmě souhlasím s tím, že číst se mají i nové věci, ale to neznamená, že se mi musí líbit.

  19. to: Schramm
    To je velký omyl. Myslím, že jsi Návrat krále nepochopil. A jistě, každý ať si čte svoje.

  20. Kulaginovi
    Ano, „proplánové“, to je velmi intelektuální slovo… 🙂
    A píše se to Béowulf. Znamená to myslím něco jako „včelí vlk“, tedy vlastně medvěd.

  21. Kulagin:
    řezničiny? ježiši, tady někomu hráblo, ale já to teda rozhodně nejsem…

  22. Já myslím, že tam je málo Lince 🙂

    (alespoň nějakou cenu za samochválu by mohl dostat, ne? 😉 )

  23. to: Michael Bronec, M. Stručovský
    Michael Bronec: Splést se při psaní nějakého slova může každý, jak ostatně dokazuje tvůj poslední příspěvek :-))) Béowulf – včelí vlk ve smyslu vrah včel – medvěd.

    M. Stručovský: Smiř se s tím, že každý nesdílí tvé pubertální nadšení pro Procházku, Červeňáka, Kulhánka a spol..

  24. Kulagin:
    Můj poslední příspěvek v rámci této diskuze:
    1. nejsem puberťák (je mi 22 a studuju VŠ) – to jen pro informaci, takže si vyprošuji tykání, zvlášť když se osobně neznáme. A myslím si, že jako recenzent si můžu o tomhle dovolit psát a říkat, zda je to řezničina či nikoliv.
    2. Mě a dalším ostatním lidem, kteří se zajímají o domácí produkci je jasné, že domácí autoři nikdy nebudou psát nic jako vámi vychvalovaní zahraniční autoři – naši autoři musí chodit do zaměstnání, protože je u nás psaní neuživí = mají úplně jiné možnosti a podmínky. A z toho, co jsem četl v posledních dvou letech, se spousta domácí produkce té zahraniční vyrovná (např. Kopřivův Holomráz nebo Poláčkův Spěšný vlak)
    3. dovolím si vás opravit, je to Červenák a ne Červe**ň**ák. Když se rozhodnu někomu říkat „autor řezničin“ tak si alespoň zjistím, jak se správně píše jeho příjmení…

  25. Teda, že se diskuze pod jakýmkoli článkem o Cenách akademie dříve či později zvrhne ve výměnu názorů na to, kdo je větší pitomec, to už jsem si zvykla, ale letos to sjelo do škarpy hned od začátku…

    To Martin Stručovský: Stačí si projet diskuze pod několika články z poslední doby a zjistíte, že s tím hrabáním nejste až tak mimo:) Zajímavé je, že podobnou entitu jako je Kulagin jsem nedávno našla na stránkách jedné knihy – Murder on the Nile. Mr. Ferguson, že ano? Řečičky o úpadku civilizace, „levicově intelektuální“ rétorika, hlasitá ramena proti zavedeným autoritám a veškerý žádný vlastní názor.

  26. Hm, Death on the Nile, opravuji sama sebe. Murder byla v Orient expressu, četla jsem to rychle za sebou:)

  27. Passa: Bane, většinou se to zvrhne do roviny že celá akademie je naprd, k čemuž zatím nedošlo (a nechci to přivolávat)…

  28. 2 Kulagin:
    Hm, dobře – návrhy toho, co z domácí tvorby považujete za nominovatelné a zároveň „ne-řezničiny“?

  29. to: M. Stručovský, Elinor, Passa
    M. Stručovský: Puberta nemusí být vždy záležitost věku. K tomu ostatnímu – že má někdo kromě psaní ještě jiné zaměstnání přece neznamená, že nemůže dobře psát.

    Elinor: Nějak mě nikdo nenapadá, co tebe? Proč je to vlastně rozděleno na cizí a domácí? Kniha jako kniha, ne?

    Passa: ???

  30. to gulagin
    Máš pravdu, Gulagine, osobne jsem dodnes nečetl větší prvoplánovou rezničinu než Procházkův Druhý krok nikam. Nechapu, Co na tyhle primitivní literatauře lidi viděj. ?

  31. 2 Kulagin:
    Rozděleno je to především proto, že domácí tvorba je celkově někde jinde než ta zahraniční – už kvůli podmínkám, atp. 🙂 Navíc domácí shrnuje tvorbu daného roku, zahraniční, co vyšlo v překladu.

    ad. nemůže dobře psát – možná to chce definovat, co znamená pro vás „dobře psát“.

    Pro mě osobně je 5 „TOP českých knih za rok 2011“:
    **Ďáblova pevnost** (tu řezničinu tam nevidím víc než třeba Sienkiewiczovi nebo Jiráskovi, a právě ta skládanka historických faktů mi přijde okouzlující)
    **Prsten od vévodkyně** (KKK jsou mimořádný počin, tohle je z podstaty dosti kontroverzní námět a autor si s ním poradil se ctí)
    **Druhý krok nikam** (postmoderna, drsná postmoderna)
    **Tristanská občanská válka** (můj zcela subjektivní pohled na věc)
    **Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války** (až remarquovsky nastřelená věc o tom, že válka je sviň a nepřítele si ten dobrý vypěstovává sám)

    ————————-
    uvidíme, co se urodí letos, momentálně už ale mám dva kandidáty (Bandžuchovo Ve službách republiky, které by asi označení „řezničina“ podle vaší logiky neunikly, a Písně větru od Sierry Dawn)

  32. to: Elinor
    Nevím, proč by měla být domácí tvorba někde jinde. Myslím že s tou zahraniční se může směle rovnat. Problém je, že i ta zahraniční není často žádná sláva 🙂 Dobře píše například Robert Reed. Jeho Morek/Dřeň je skvělý. Povídky v Druhém kroku nikam nejsou postmoderna, ale normální scifi nebo horory, psané patrně v nějakém rozjitření mysli, to pak jako postmoderna vypadá všechno 🙂 Ve službách republiky si přečtu. Podle recenzí bych neřekl, že to je „řezničina“. Z Písní větru jsem četl ukázku, která mi připadala silně mimoidní, nechápu jaký má smysl psát knihu napůl česky a napůl anglicky – asi další postmoderna 🙂

  33. Zahraniční vs. domácí
    Mě to oddělení domácí a zahraniční tvorby přijde docela logické. Už proto, že součástí hodnocení zahraniční knihy je (nebo by mělo být?) i hodnocení překladu v rámci celkového dojmu z knihy. Druhá věc pak je, že k překladu dochází tu s větším, tu s menším odstupem, takže by bylo divné (podle mého) v roce 2011 nominovat dejme tomu knihu z roku 2008, ne-li starší. A nominovat originály, které sice loni vyšly, ale tady je málokdo zná? To je taky mimo si myslím.
    A k těm odlišným podmínkám domácích autorů. Něco na tom je. Už s ohledem na velikost trhu. Nevím přesně, kolik a jestli vůbec našich spisovatelů žánru se tím živí, ale myslím si, že je trochu rozdíl, jestli si to člověk sepisuje po večerech (další případ je, že se tím sice sice, ale o to víc vlastně musí psát, takže si nemůže dovolit se s textem babrat třeba jako Tolkien nebo Martin :-)) nebo zda je s ohledem na svou prodejnost na celosvětovém trhu na volné noze a k odevzdání další knihy ho zas až tak nic nenutí. Sám si nejsem jist, jestli je tohle nutně nějaké omluva pro kvalitativní rozdíl, ale je to myslím fakt, který tu prostě je.

    Pro Kulagina: Možná jsem to přehlédl a pak se omlouvám, ale jaká čsl. kniha by tedy v té nominaci měla být místě těch stávajících? Protože já si vážně myslím, že se tam dostaly hodně výrazné tituly (viz srovnání např. s bilancí loňského roku v Pevnosti). Snad s výjimkou toho Kulhánka, který podle mě už žije jen z minulosti, protože Vyhlídka podle mě skutečně není žádnej zázrak ani v rámci svého žánru. V rámci zábavné akční oddechovky bych tak osobně raději viděl Medkova Dobrodruha – už proto, že má výraznou přidanou hodnotu v backgroundu podobně jako Červenák. Nebo to byl obecně povzdech nad tím jak česká literatura stojí za prd? 🙂

  34. to: Schramm
    S těmi překlady máš pravdu. V roce 2011 mě žádná čsl. kniha nezaujala. V roce 2010 se mi líbily Střepy z Apokalypsy od V. Šlechty. Tam je sice také mrtvol požehnaně, ale podle mě je to slušně napsané. Navíc se při objevování Šlechtova postapokalyptického světa občas dostaví „pocit úžasu“ což u Kulhánka, Procházky nebo Červeňáka nehrozí 🙂

  35. hm
    Jen k pár drobnostem: Tolkien, pokud vím, byl vysokoškolský a především vysokoškolsky aktivní profesor, takže nikoliv spisovatel z povolání. Obecně je blbost tvrdit, že když mají někteří autoři ještě zaměstnání, tak nemohou psát tak dobře… to ovlivní jen rychlost, nikoliv kvalitu. Ano, kvůli stavu trhu a nutnosti zaměstnání, si třeba od od našich domácích přečteme méně věcí, ale ne méně kvalitních než od zahraničních.
    Ke Kulaginovi, který nevidí přidanou hodnotu v Červenákově Báthorym (ale ve Střepech, které mám mimochodem rád, ano), jen tolik: smutný příběh.
    Jinak nominace nenominace Leonarda Medka – škoda no, ale asi je to v tom, kdy vyěšel, já ho dočetl třeba poměrně nedávno.

  36. to: Boris Hokr
    Nedá se nic dělat. Mě prostě neohromí, že si někdo nastuduje, jak to (asi) vypadalo v 17. století. V tom žádnou „přidanou hodnotu“ nevidím 🙂

  37. Škoda
    Je škoda, že se do nominace místo Kulhánka nedostal spíš Medek, o produkci JWP lze vést spory a zatracování Červenáka Kulaginem je zcela mimo mísu. Historická „přidaná hodnota“ je v tomto případě asi důležitější, než samotný příběh (nehledě na to, že realita byla daleko krvavější, než nám „bátoryáda“ předkládá). Navíc čistě intelektuální žvásty jsou v zásadě neprodejné, takže si holt Kulagin bude muset jejich vydání financovat sám….

  38. To Boris
    Máš pravdu, na druhou stranu, u toho Tolkiena je celý Pán prstenů vlastně odpad (nadsázka!!!) z jeho vědeckého díla, takže mu to vlastně zaplatila už univerzita. Šlo by říct, dámy a pánová, kdo z vás to má? 😀
    Ale jasně, já jsem myslel spíš na tu rychlost produkce, než na kvalitu. Ta se podmínkama menšího trhu nedá pořádně omluvit a snad to z toho mého příspěvku vyznělo, ač koukám, že jsem se nevyjádřil úplně jasně.

  39. 2 Kulagin:
    Proč? – protože má česká fantastika nějakou vlastní výroční cenu, krom té kontroverzní akademie? Ne. Zahraniční mají, a to, co u nás vychází a oceňuje se i v rámci akademie, jsou povětšinou věci, jež prošly předvýběrem v podobě čtenářského úspěchu a velmi dobrých umístění v rámci cen.

    No, postmoderna je v mnoha ohledech jako Borgové – dojde si k něčemu z ostatních žánrů a prohlásí: „Budete asimilováni!“
    A ano, u Procházky je právě projevem postmoderny specifičnost (lze číst i – ujetost), jak v některých povídkách a knihách pracuje s brakem a s jeho esencemi. Na jedné straně se všem těm stereotypům vysmívá, degraduje jim a ukazuje jim prostředníček, na tu druhou jim ale vášnivě vyznává lásku. A když se k tomu připočte jeho spisovatelská póza antiintelektuála, již prezentuje krom diskuzí i prostřednictvím volby literárních prostředků… 🙂
    S Písněmi větru je to složitější. Ta dvojjazyčnost vytváří velmi specifickou poetiku a atmosféru, hodně důležitá je hravost a to, co bych nejlépe vyjádřila jako „uměleckost“. Písně větru mají podle mě potenciál buď čtenáře absolutně nadchnout, nebo budou působit jako „totální mindfuck“. 🙂 Ale rozhodně je to knížka jedinečná prací s příběhem a naprosto mimo průměr (a předpokládám, že tím pádem i zájem čtenáře oddechovek).

    U Ve službách republiky zatraceně záleží na tom, co je pro vás „řezničina“. Přiznám se, že v tom absolutně nemám jasno – protože jestli Červenák ano (i když – četl jste něco ze série o Báthorym? Protože posun od Rogana a jeho kousků je OBROVSKÝ) a Šlechta ne…
    (Pokud ale vycházíte u Červenáka z nebáthoryovských zkušeností, tak tam něco jako logiku vidím, byť já osobně bych kategorii „řezničina“ pojímala jinak.)

    Pocit úžasu je dosti subjektivní kategorie, u Šlechty ho nemívám, u série Kapitán Báthory se dostavuje od první stránky prvního dílu. 😀 Kvůli práci s jazykem a prostředím, nastudováním mentality, celkové rozvíjení a odvíjení příběhu… Šlechta mě „jen a pouze baví“.
    Jinak pokud jde o to podrobné nastudování reálií, někteří v tom tu přidanou hodnotu vidí a zatraceně velkou. Nevím, jak jste na tom s četbou historických románů, ale většina (tak 96%, z mojí zkušenosti – historie je moje velká láska, takže čtení tohoto žánru beru jako opakované záchvaty masochismu) z nich právě na tomhle vyhoří.
    Mám pocit, že autoři se buď omezují na studium materiálů na úrovni v lepším případě středoškolské učebnice dějepisu, případně spoléhají na dojmologii, nebo – v těch nejméně závažných případech – si nastudují reálie a hodí do toho moderní mentalitu a stereotypy. Paradoxně autoři historických fantasy dělají podobný bordel na menším levelu, a navíc jim kolem toho lítá jistý stereotyp o fantastičnosti a možnost se vykecávat na alternativní realitu, kterou ale většina nevyužívá a raději poctivě studuje prameny a holduje (snesitelnému pseudo)realismu.
    U Červenáka se tak v ranných pracích akorát setkávám s Conanovým syndromem, a ten postupně (k nelibosti mnoha jeho čtenářů a nadšení mnoha jiných) mizí a v Báthorym takřka není (osobně bych řekla – už není, ale pár věcí by mohlo být bráno jako hodno polemiky, zda se tam náhodou neprojevují zbytky).

  40. to Střelec
    Jen malá vsuvka – znamená to, že existují jen akce plná násilí na straně jedné a intelektuální žvást na straně druhé? Nic mezi tím není? A co u nás projde cizincům, to by se našincovi neodpustilo? To se mi snad ani nechce věřit… Nehodnotím nijak Akademii, ani autory, ani jejich díla. Mně bylo spíš smutno z toho kontrastu zahraničních a domácích knih vhodných ve výběru. Neumíme, my autoři, neakční věci psát? Neumíme je my, čtenáři (a porotci) ocenit? A proč by vůbec akčnost, potažmo více či méně detailně podávané násilí, mělo být samozřejmým atributem žánru? Hodně otázek, nastolila letošní nominace – a jen málo odpovědí…

  41. to: Střelec, standa.e, Elinor
    Střelec: Takže Šlechta a Reed píší podle tebe intelektuální žvásty? Tos mě teda pobavil 🙂

    standa.e: Velmi dobré otázky, nad kterými bychom se měli všichni zamyslet.

    Elinor: Já tam toho Conana prostě vidím pořád.

  42. Naopak dobrá akce intelektuální čtivo ctí. Vzpomeňte Sníh, či Brasyl a Řeku bohů

  43. to sicco
    Tak sqamozřejmě, že špičkový autor dokáže zaujmout inťouše i pistolníky. Otázkou je, zda „dobrá akce“ vyžaduje detailní popisy praskajících lebečních švů a rotační kulomety (nebo alespoň sekačku na trávu ;-)). S jistou dávkou tolerance by se za akční daly označit i Mluvčí za mrtvé, Měsíční prach, Umírat v nitru, Temný obraz, Solaris, Setkání s Rámou… 😉 Jenže to abychom pak my všichni nebyli náhle akční hrdinové.
    (A zkusme se oprostit od osobních preferencí!) Osobně třeba nedokáži souhlasit s Neffovým (?) tvrzením, že správná dobrodružná kniha potřebuje záporáky (nedej bože ultimativní bossy a finále ;-)). Vždy mi to přišlo spíš autorsky a čtenářsky jednodušší řešení, protože pro ty echt záporáky máme prostě snad vrozenou slabost.

  44. 2 Standa:
    Pokud autor neumí „bossy“, jsem radši, když se o to nepokouší – oni ti echt záporáci mají sklon bývat zatraceně nudní. 😀

  45. A podle mě to zdaleka neplatí u všech. Třeba takový Šlechta podle mě ect-zaporáky nemá.

  46. A všimli jste si, že když si nalejete Plzeň z plechovky, tak vůbec nepění? 🙁 Tomu říkám úpadek.

  47. To Joker
    A ta chuť taky už není co bejvala, žejo? Bacha na licencovanou výrobu z Polska 🙂

  48. Nevím. Tyhle spory „inťoši vs. akčňáci“ mi přijdou jako blbost, vždycky je to individuální. Třeba Hlávkovo Vyrovnání v povídkách, námět oddrbaný, prostředí „dekonstruovaného Star Treku“ poměrně ujeté, ale když to člověk čte, na konci ho škaredě zamrazí. Téhle povídce bych vyhrát docela přál.

Zanechat odpověď