Výstava s názvem Planeta Eden – svět zítřka v
socialistickém Československu představí vize budoucnosti v umění a populární kultuře poválečného Československa. Současně ukáže dobový kontext, který je pomáhal formovat.
K tomuto kontextu patříla víra v komunistickou utopii a neomezený vědecko-technický rozvoj. V 50. letech a první polovině 60. let prezentovala populárně-kosmonautická ilustrace kompaktní komunisticko-utopickou ideologii lepšího, technologicky vyspělého zítřka. Od šedesátých let však do ní stále nepřehlédnutelněji začal pronikat pesimismus a obavy z možné celosvětové apokalypsy.
Přes různá omezení v této době vzkvétal vědeckofantastický žánr. Výstava nechce vyprávět podrobné dějiny sci-fi v Československu, ale na příkladech ukázat jeho estetiku tak, jak se projevovala v knižních a časopiseckých ilustracích, filmu a designu, a současně doložit jeho vliv na dobové výtvarné umění a architekturu. Výstava kombinuje prezentaci originálních artefaktů s jejich interpretací pomocí současných výstavnických prostředků, doprovodí ji obsáhlá monografie.
Expozice je členěna do sedmi částí.
Film – kolekce plakátů k vědecko-fantastickým snímkům ukazuje, že i těmto žánrům se věnovaly špičky domácího grafického designu. Plakátové plochy se v období totality staly jedním z nejsvobodnějších platforem výtvarného vyjadřování. Sbírku doplňují ukázky kostýmů Teodora Pištěka pro film Zítra vstanu a opařím se čajem a seriál Návštěvníci.
Svět zítřka – reprodukce představ o podobě příštích tisíciletí. V módě byly především vize racionálního města-stroje kombinovaného s ideály města zahradního. Za naprostou samozřejmost se považovalo přizpůsobení všech přírodních živlů potřebám člověka.
Technika vítězí – jak dokládají vystavené originály a reprodukce, lety do vesmíru byly zřejmě nejvýraznějším tématem při zobrazování technických možností budoucího člověka. Zároveň pro tehdejší mládež nahrazovaly svět divokého západu či exotických krajin z málo dostupné klasické dobrodružné literatury.
Sluneční město – zvláštní úsilí bylo vynakládáno na podchycení imaginace nejmladších vrstev společnosti. Výrobci hraček z ČSSR a okolních socialistických zemí se snažili nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh pestrou škálu lunochodů, lunárních vozidel, kosmických lodí a paprskometů. Fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů a základní rozdělení světa na kapitalismus a komunismus pochytila dětská generace nevědomky z četby populárních knih o Neználkovi.
Mezi Radarem a Labyrintem – nevelká část českých výtvarných umělců (Teodor Rotrekl, Dobroslav Foll, Vladimír Kovářík a další) cítila rozvoj techniky jako výzvu k tematizaci vlastní volné i ilustrační tvorby. Zároveň se objevovaly snahy jít proti přehnaně uniformnímu pohledu na budoucnost a konkrétnost literárních vizí vyvažovat abstrakcí, čehož příkladem je zejména antologie Adolfa Hoffmeistera Labyrint z roku 1962.
Retrofuturismus – současní výtvarní umělci nemohou ignorovat utopické přísliby, které byly součástí jejich dětství. Výběr z jejich díla ukazuje, jak výrazný vliv na ně měly knihy o Neználkovi či první úspěchy sovětské kosmonautiky a jejich mediální mytizace.
Sedmou místností je neobvyklá projekční „jeskyně“, v níž místo mihotavých stínů od ohně, které jitřily představivost našich pravěkých předků, probleskují echa pozdějších snů o dokonalém zítřku a věčně záhadném vesmíru.
Více na www.dum-umeni.cz/…planeta_eden.
