Vidíme jen výjevy – III. (prosinec/leden)

Jelikož je Fantasy Planet otevřena všem osobám bez rozdílu pohlaví, vyznání, sexuální orientace, věku, barvy pleti atd., vyhneme se naříkáním nad Vánocemi, Chanukou, Yom Kippur a podobnými atrakcemi. Opět jsme starší, blíže k zubaté. To je tragédie. Ale všichni máme právo si svou životní pouť malinko zpestřit a odreagovat se. Když čtete tyhle řádky, tak patříte lidem, kteří často unikají do fantaskních světů. Tohle, kromě stárnutí, máme společné. Proto se pro vás snažíme prostřednictvím Výjevů připravovat skromná nakouknutí na připravované projekty. Nezahlcujeme vás a nesnažíme se o vyčerpávající soupis, aby vás (a pochopitelně i vaše peněženky) příval nových a zajímavých titulů neochromil.
S novým rokem se otevírá brána plná skvělých překvapení. Všichni začínáme s čistým štítem a stejně tak i nakladatelé. VanderMeer vydal v Americe nový román rozšiřující universum Ambergisu, Pynchon vydal svoji nejpřístupnější knihu, nedávno posmrtně vyšel Nabokův nedokončený román, Jay Lake i přes vážnou chorobu vydal Květinové šílenství. Všechno jsou to tituly, které nás čekají a na které se těšíme. Co by to byl za život, kdybychom byli ošizeni o tyhle malé chvilky štěstí a radosti, které nám knihy/komiksy/filmy nabízejí. Milujte se, množte se a rochněte se v imaginárních ačasto i bizardních světech lidí, kteří nám zprostředkovávají únik z ubíjející reality.
Brzy začneme i my v redakci bilancovat, ale teď si ještě užijte zajímavé tituly z letošní i novoroční strany Vánoc. Martin Kudláč

DOMÁCÍ FANTASTIKA

Nenechte se odradit délkou, respektive krátkostí první části třetích Výjevů, počtem znaků vás oslní kolegové níže, já toho nabídnu méně, o to vytříbenější však mé menu bude. Co tedy fanouškům české a slovenské fantastiky nadělí nakladatelé letos? Některé lahůdky už mezi dárků chtivé davy pustili, rozhodně ale ještě neschovávejte prasátka a počítejte s tím, že se vám z nich ještě nějaké korunky vykutálí, zvláště jste-li příznivci historicko-dobrodružných příběhů ve westernovém kabátku či poetické městské fantasy. Konec řečí, pojďme se pod lupou podívat na konkrétní tituly a dát slovo těm povolanějším…

V minulých Výjevech jsem přehled domácí fantastiky končila Dobrodružstvím kapitána Báthoryho Juraje Červenáka. Slíbila jsem, že se k němu určitě vrátíme i ve třetím díle, buď jako k horké novince, či jako k titulu, který vyjde co nevidět. Správná varianta je za b), první díl (pod názvem Strážcové Varadínu) velkolepé ságy se na knihkupecké pulty dostane až okolo desátého prosince. Pokřtěn bude ale o několik dní dřív na brněnském Fénixconu. Nad obálkou slovenského mistra Michala Ivana slintáme už teď, v těchto Výjevech má však Mišo zdatnou konkurenci v podobě Jany Šouflové a její Paní z peřejí.

První část cyklu o protitureckých válkách v Uhersku, Sedmihradsku, Chorvatsku a Středomoří v letech 1660–1664.

Kapitán Kornelius Báthory, šermíř, rytíř a básník, už mnohokrát prokázal své vojenské kvality. Jako člověk však selhal, když po manželčině smrti zanevřel na svého syna a raději dal přednost vojenské kariéře. Dnes, kdy je Michalu Báthorymu dvanáct let, chce Kornel všechno napravit a opět se mu stát otcem.

Osud však chce, aby upřímnost svého pokání prokázal velkými oběťmi a podstoupil nevídané útrapy. Michal je totiž zajat loupeživými martalovci a než se jeho otec vyléčí z těžkých zranění, stopy po chlapci pohltí Osmanská říše. Skončil v otroctví, nebo v některém z janičářských výcvikových táborů? Je jen jediný člověk, který ví, kam přesně Michala zavlekli. A ten se právě připojil k turecké invazi do Sedmihradska. Kornel se vydává na cestu k transylvánské pevnosti Varadín, proti níž už táhne obrovská přesila Turků…

A co o knížce prozrazuje její autor Ďuro Červenák?

O projektu Dobrodružství kapitána Báthoryho jsem snil celá léta – v podstatě už od povídky Hrdlořez (hrdina se tenkrát ještě jmenoval jinak, ale už to byl vlastně Báthory), která vyšla ve Fantázii v roce 2003. Takže epos z dob protitureckých válek jsem připravoval už v dobách vydání prvního Černokněžníka. A nechával jsem jej zrát a zrát, protože jsem chtěl, aby to bylo mé zásadní dílo.

Zpočátku pro mě bylo důležité hlavně to téma. Protiturecké boje, které na území dnešního Slovenska probíhaly zhruba od Moháče (1526) do porážky Osmanů u Vídně (1683), byly nejkrvavější válkou, jaká kdy mou domovinu zasáhla. Nemluvě o tom, že kromě Turků se habsburskou monarchií v těch časech prohnala i třicetiletá válka či uherská stavovská povstání. Během těch zhruba 160 let se u nás, prakticky za humny, odehrály bitvy, vedle nichž je dobývání Minas Tirith jen klopýtavý LARP někde u zříceniny a bitva na Pelennorských polích drobný nácvik spartakiády na trávníku v parku. Zkrátka a dobře, ta doba a postavy, které zrodila (opravdové hrdiny i odporné padouchy), mě už dlouho fascinovaly.

Když jsem se pak po letech studia dané doby konečně odhodlal ságu napsat, ukázalo se, že je pro mě důležitá ještě z jednoho hlediska. Ten příběh totiž spojuje všechny žánry, které mám jako autor i jako čtenář či divák v oblibě. Je to především tradiční historicko-dobrodružný příběh. Jsou v něm však i prvky fantasy, kus hororu, nějaká ta romantika a hlavně můj milovaný western. To poslední může někoho zaskočit, ale western osobně považuji za nejryzejší žánr v rámci dobrodružné literatury a výrazné pistolnické prvky měl třeba už i černokněžník Rogan. Inu, teď k tomu budou i opravdové bouchačky. Abych to shrnul, vložil jsem do příběhů o kapitánovi Báthorym všechno, co mám rád.

Samozřejmě, Strážcové Varadínu jsou pouze prologem k rozmáchlému eposu, který se odehrává v letech 1660 – 1664, tedy během poslední velké invaze Turků do Uherska. Úvodní román je hodně osobním, téměř rodinným příběhem hlavního hrdiny – což ale neznamená, že tam nejsou i opravdu „výpravné scény“ a pořádná porce krvavé akce. V dvojce, na které už pracuji, se děj na nějakou dobu přenese do Středomoří a Orientu, můžete se těšit třeba na obléhání Kréty osmanskou flotilou či putování k ruinám Asýrie.

Už se těšíte? My taky. Dobrou zprávou je, že pokud si chcete Červenáka vychutnat dvojnásob, máte skvělou možnost v podobě zbrusu nového vydání Vládce vlků, prvního dílu cyklu Černokněžník, které brzy na trh vypustí nakladatelství Artis Omnis. Samozřejmě s obálkou Ďurova dvorního výtvarníka Mišo Ivana.

A hurá ke Strakám na vrbě. Ty se české fantastice věnují nejpečlivěji a na přelomu roku udělají radost především těm, které okouzlily první dva díly trilogie Kočičí noci Blanky Jiruškové. V prosinci či v lednu se totiž příběh ze škatulky městská fantasy prodchnutý renesanční atmosférou a jemnou poetikou uzavře třetí částí, nazvanou Paní z peřejí. Jirušková tímto románovým debutem nadchla, nemenší nadšení však vyvolaly i obálky Jany Šouflové. Dejme jí slovo…

Obálka třetího dílu Kočičích nocí je zakončením darínského panorama z předchozích dvou obálek. Lidé si toho nejspíše nevšimli, protože každá obálka má jiné barevné schéma, ale krajina na sebe víceméně navazuje. Namalovat něco takového bylo docela náročné na pozornost a trpělivost a po domečku č. 456 jsem se k smrti nenáviděla. Na druhou stranu mám ráda, když všechno dává smysl a ulice i mosty někam vedou, a tak mi nedělalo problém se při malování propadnout do spleti darínských uliček a dobře se u toho bavit. U třetí obálky jsem to asi dotáhla nejdál a zároveň jsem se přes darínský večer a darínskou půlnoc dopracovala k darínskému ránu v přístavu a tohle téma jsem si užila úplně nejvíce, protože moře miluju. Vyřádila jsem se na ostrůvcích v mlžném oparu, přístavu, plážích i tříštících se vlnách. V poslední obálce je vloženo více věcí – mohla jsem v ní pustit na svobodu svoji mánii ve východních krajinách a zároveň tam tiše dřímá skrytý drak a řekla bych, že pro lidi, kteří mají trochu představivost, nebude těžké ho najít.

Zazvonil konec a domácí fantastiky třetích Výjevů je konec. Nemějte ale strach, tento výčet jistě není vyčerpávající a uvidíte, že nakladatelé ještě nějaké triumfy vytahají z rukávů. A i kdyby ne a Kočičí noci či Strážcové Varadínu by vám nešly pod vousy, inspirujte se k vánočním dárečkům a lednovému čtení u kolegů níže. Přeji krásné čtenářské zážitky.

ZAHRANIČNÍ FANTASTIKA

V zahraniční fantastice bych si dovolil začít upozorněním na drobné resty. Nakladatelství Laser-books vydává Stíny v létě (blíže Výjevy 1) a Trůn z dračích kostí (Výjevy 2). V Argu je zase na spadnutí (přičemž „zase“ chápejme jako „opět“) sbírka povídek Susanny Clarkové, Dámy z Grace Adieu. Přejděme však raději rovnou k tomu novému. Předvánoční (a těsně povánoční) tabule patří k nejbohatším a ani letos tomu není jinak.

Laser-books sice u mne boduje hlavně oněmi restíky, ale i jinak nabízí zajímavé knihy – další Cardův příspěvek k Enderovi (Válka o dary), jejíž vydání před Vánoci je jen a jen logické, a Idoru od W. Gibsona, s nímž se počítá na začátek příštího roku. Mnozí si ještě nepochybně pamatujete aféru kolem úrovně překladu prvního českého vydání volné trilogie Bridge, takže nezbývá, než laserákům poděkovat a v rámci nalákání na vizionářskou sci-fi devadesátých let dát slovo nejen anotaci…

Stačí jeden anonymní příspěvek na síti a mezi pubertálními fanynkami kapely Lo/Rez se začne šuškat, že frontman skupiny plánuje svatbu s japonskou hvězdou Rei Toei. Co je ale pro jeho obdivovatelky největší rána: Zpěvákova nastávající není člověk z masa a kostí, ale uměle vytvořená idoru, dílo softwarových návrhářů. Nezbývá než zjistit, kolik je na téhle zvěsti pravdy, a tak fanklub vyšle přímo do Tokia na výzvědy čtrnáctiletou Chiu. Věci se ovšem začnou zamotávat, ještě než nastoupí do letadla… Colin Laney, intuitivní lovec informací, cestuje do Tokia pro změnu za novým zaměstnáním, které by mu umožnilo vyhrabat se z dluhů. Když se od nemluvného hrdlořeza konečně dozví, co má být jeho úkolem, ukáže se, že ještě nikdy nedostal takovou příležitost rozvinout svůj jedinečný talent – jenomže bulvární kanál, od kterého odešel, si dobře střeží svá tajemství a ještě s Laneym neskončil.

…ale i tomu nejpovolanějšímu – překladateli P. Bakičovi:

Hutný, technicistní, poetický, monochromní – takový je v obecném povědomí styl Williama Gibsona, v kostce vystižený slavnou první větou Neuromancera. Není to špatné shrnutí a také díky němu se i v době návratovských hrůz vědělo, jak by Gibson asi tak měl znít. Jedním dechem je ale třeba dodat, že jsme tu šíři autorova výrazového rejstříku zdaleka nevyčerpali: Popsaný styl si s ním kromě jeho originality spojujeme i proto, že se nejvíc blíží tónu vševědoucího vypravěče a tudíž jaksi i Gibsona samotného, v novějších příbězích ovšem probleskuje jen na několika dobře volených místech. Místo něj do vyprávěcích pasáží více nebo méně nápadně prosakuje pohled jednotlivých postav a spolu s dialogy a jemnými narážkami odkrývá plnou škálu Gibsonových poloh a inspiračních zdrojů. Vlezlá bezobsažnost reklamního sloganu, bombastičnost mediálních manipulátorů, neproniknutelné spletence postmoderního teoretizování, naivní odhodlání dospívajícího děvčete i lakonická brutalita, se kterou hrdlořezové dbají o svou pověst, mezi tím vším Gibson při vší stručnosti mistrně a nenápadně přechází. Že takovou řeč spíš než z každodenního života známe zase jen z literatury, filmu, televize? Právě mísení „fiktivního“ a „skutečného“, „pokleslého“ a „vysokého“ dělá Gibsona Gibsonem – nikoli vizionářem, ale komentátorem současnosti tak současné, až na papíře pořád připomíná budoucnost. Ve vzniklém pnutí pak z valné části spočívá dobrodružství četby, pokud mám ale mluvit za sebe, právě v Idoru ho autor z celé volné trilogie nejlépe vyvážil s dobrodružstvími, která zažívají hrdinové.

Zmínil jsem na začátku, že český čtenář ví, jak by měl Gibson znít, a po překladech Josefa Rauvolfa a Tomáše Richtra to platí stonásobně. Sejít se s jeho očekáváními mi pomáhalo hned několik pozorných prvočtenářů, za které bych tu rád jmenovitě poděkoval alespoň těm, kteří se mnou proharcovali celou knihu: Zbyňku Rohlíkovi, Pavlíně Poláškové a své bezmezně trpělivé přítelkyni Petře Minárikové. S ruštinou mi víc než vypomohla Ivana Kuglerová a s převodem některých klíčových termínů už se za mne musel u zbytku trilogie potrápit Tomáš Richtr.

Termíny servírování dalších dobrot z Laseru lze jen těžko odhadnout, a tak raději upozorníme pouze na chystané předvánoční překvapení. Nenajdeme jej v edičáku, ale pro zvýšení koeficientu očekávání snad postačí, když vzpomeneme, že loni funkci uzavření nakladatelské sezóny obsadil famózní Bruce Sterling se svým Vidím to jinak. Ať tak, nebo tak, nepochybuji, že plzeňští šéfkuchaři nezklamou a vytasí se se skutečnou lahůdkou.

Překvapit čtenáře Laser-books je rok od roku těžší, jsou už zvyklí na ledacos a díky širokému edičnímu plánu se mohou těšit na skvělé knihy různých žánrů. Na samotný závěr roku jsme si připravili knihu, která je moderní a přitom hledí do minulosti a snaží se s ní vyrovnat. Jde tak o spojení moderní fantastiky s historickým backgroundem a my věříme, že až si rozdáte vánoční dárky, zbude vám mezi svátky ještě čas zajít si do knihkupectví a podívat se, co jsme to pro vás připravili. Ano, slyšíte dobře, ostatní nakladatelé už budou mít nohy na stole, ale my uzavřeme letošní sezónu pravděpodobně až těsně před Vánoci nebo dost možná i pár dní po nich. V tiskárně z nás mají opravdu „radost“, to nám teda věřte.

Poněkud záhadný je přelom roku i u Arga, které se zatím ve své edici Fantastika, připravované ve spolupráci s Tritonem (spojené síly jsou rozhodně k dobru věci), prezentuje vyváženým mixem absolutních klasik (jimiž splácí české dluhy vůči světové fantastice) a klasik budoucích. Do první kategorie patří I. Asimov a jeho Nadace a říše.

Proroctví Hariho Seldona se naplnilo. Nastal Pád. Kdysi mohutná galaktická Říše se rozpadla; jejím troskám teď vládne poslední císař Kleon II. Nadace však důsledně plní Seldonův původní plán – co nejvíce zkrátit období třiceti tisíc let předpokládaného období temna – a úspěšně překonává další krize. Na scénu však vstupuje činitel, s nímž nepočítal ani geniální psychohistorik: mutant s naprosto nepředvídatelnými biologickými vlastnostmi.

Do kategorie druhé zase jedna ze sci-fi událostí roku. Do indického hávu zahalená Řeka bohů. V této knize nás Ian McDonald zavádí do exotické země, aby nám na pozadí strhujících příběhů předvedl mix futuristické technologie, sociologie a tradiční kultury. Prosili bychom i nášup.

15. srpna 2047 – všechno nejlepší ke stým narozeninám, Matko Indie! V polovině jednadvacátého století je Indie stále stejná – starobylá a plná života, nesmírně chudá, a zároveň pohádkově bohatá. Rozmanitá, divoká, nádherná a strašná, vzrušující a nepochopitelná. Národ překypující lidmi a kulturami, rozpolcený propastnými rozdíly. Bezmála dvě miliardy lidí se tísní na indickém subkontinentu a v tamějších kolotajících městech – cyberabádech, kde se snoubí prastará, věčná kultura se supermoderními technologiemi. Vzejde z jejich sňatku nový inteligentní život? V den stých narozenin Matky Indie sledujeme každodenní peripetie devíti hlavních protagonistů – gangstera, policisty, jeho ženy, politika, sólového komika, seriálového návrháře, novinářky, vědkyně a rebela. A pak je tu Áž – ztracená dívka bez minulosti, vyvolená, spasitelka.

Řeka bohů je velký román nového tisíciletí, stejně opojný a fascinující jako jeho námět. Čtenáři předkládá nádherně pestrý soubor hlavních i vedlejších hrdinů – od geneticky modifikovaných „bráhmanů“ přes zloděje orgánů a americké vědce až po elitní Krišnovy policisty, kteří loví zběhlé umělé inteligence. Jedinečný vypravěč a mistr jazyka Ian McDonald splétá jejich osudy a starodávné mýty a východní filozofie a špičkové technologie a kosmická tajemství ve velkolepý příběh, který plyne tak, jako plyne řeka Gangá nedozírnými rovinami severní Indie.

Jestliže Laser-books a Argo s Tritonem nabízejí na přelom roku trochu hádání, na co z jejich edičního plánu se dostane, další nakladatelé jsou momentálně zcela ve hvězdách, ale minimálně u Strak by se nějaké to vajíčko vyklubat mohlo – snad konečně legendární (kvalitou i délkou čekání na druhé vydání) Pán světla. Jiná nakladatelství se zase před zahájením další kulinářské sezóny připravují na dokončení svého ročního plánu.

Začneme u Polarisu. Tam na přelom roku připadají hned tři zajímavé tituly. Pro příznivce temných, nijak komplikovaných příběhů román N. Longa Zabíječ elfů, který jistě opět rozvíří diskuzi na téma „kdyby to viděl King“, stejně jako „díky za Longa“. Pro náročnější čtenáře je zde po dlouhé době návrat R. Holdstocka do světa mytág. Román Avillion bude opět vybaven atmosférickou obálkou Zdeňky Bouškové, která dává nejen Holdstockovým knihám již léta nezaměnitelnou, a především nádhernou tvář. Inu, na výsledku je vidět, že se dělají poctivě:

Ptáte se, jak se mi dělají obrázky k R. Holdstockovi. Jsou mé nejoblíbenější a nejzajímavější ze všech, které jsem dělala, i když mi dávají dost zabrat (jako všechny). Nejtěžší je rozhodnout co na obálce bude. Většinou po dohodě s nakladatelem nakreslím detailně 2-3 návrhy, kde už přemýšlím o barvách, světle a stínech. Práce na vybraném návrhu mi pak trvá poměrně dlouho – 3 až 4 týdny. Stále nad tím sedím a “vylepšuji”. Když hotovou obálku odevzdám, najednou vím, co mělo být jinak a jak jsem to měla udělat lépe – bývám s výsledkem nespokojená. Ale stejně – mít nakonec v ruce hotovou knihu je hezký pocit a jsem nakladatelství Polaris velmi vděčná, že mi celou sérii Holstockových knih (i Kedrigerny J. Morressyho) svěřilo. (Musím ale dodat, že nebýt mého syna, nikdy bych ilustrace nekreslila.)

V době, kdy jsme se spolu o knize bavili, již návrhy existovaly a podle paní Bouškové vypadá i samotná kniha velmi zajímavě. Takže v lednu do lesů, vážení.

Příběh začíná tam, kde skončil děj knihy Les mytág. Steven Huxley a mytágo Guiwenneth žijí v Ryhopském lese, v ruinách římské vesnice z doby železné. Guiwenneth se zde cítí dobře a Steven už se dávno vzdal všech myšlenek na to, že by se měl vrátit do svého vlastního světa. Chovají zvířata, sklízejí úrodu. Mají spolu dvě děti, napůl lidi a napůl mytága. Jack je jako jeho otec, bystrý chlapec, který touží dozvědět se všechno o světě; Yssobel je spíš po matce. Jenže idyla nemůže vydržet dlouho. Lovci, kteří chránili Guiwenneth jako dítě, ji teď přišli varovat, že je v nebezpečí. Navíc Yssobel začíná pravidelně snít o Stevenově bratru Christianovi, který se v Lavondyssu ztratil, a Jack zase touží poznat svět svého otce. Osud rodiny se začíná měnit.

Poslední tip pak připadá na již minule zmíněného Joea Abercrombieho, jehož Poslední argument králů by se měl objevit na přelomu listopadu a prosince. Zakončí se tak jedna z nejzajímavějších sérií poslední doby. Temná, ironická, sarkastická, potměšile shazující všechna žánrová klišé a schémata. Na jednu stranu nepochybně škoda, ale naštěstí v edičním plánu na příští rok nalezneme i autorovu novou knihu, takže Polaris má ve své stáji snad dalšího plnokrevníka pro ty nejprestižnější závody. Kam na ně chodí?

Přichází konec.

Logena Devítiprsťáka už možná čeká jeho poslední bitva, ale ta bude stát za to. Po celém Severu zuří boje, král Seveřanů se pořád drží a zastavit ho může jen jediný člověk. Jeho nejstarší přítel, jeho nejstarší nepřítel: je čas, aby se Krvavá devítka vrátil domů.

Je tolik nadřízených a tak málo času. Představený Glokta vede úplně jinou válku. Tajnou bitvu, ve které není nikdo v bezpečí a ve které se nedá nikomu věřit. A protože jeho dny s mečem v ruce jsou už dávno ty tam, je velké štěstí, že dokáže tak účinně využít zbraně, které mu zůstaly: výhrůžky, vydírání a mučení. Jezal dan Luthar se rozhodl, že honba za slávou je příliš bolestivý podnik a obrátil se zády ke kariéře vojáka kvůli prostému životu se ženou, kterou miluje. Ale i láska může být bolestivá a sláva je zvyk, který se nestydí připlížit se ke člověku, když ho nejmíň čeká.

Král Spojeného království leží na smrtelné posteli, rolníci se bouří a šlechta se rve o jeho korunu. Nikdo nevěří, že stín války hrozí padnout na samo srdce Království. Jenom První z mágů má svůj plán, jak zachránit svět – ostatně jako vždycky – ale tentokrát je to velmi riskantní. A žádné riziko není tak strašlivé jako porušení Prvního zákona…

A na závěr našeho malého přehledu nakladatelství Talpress. Zde se chystají především dva tituly, které budou ozdobou knihovničky každého fanouška. Druhým z nich bude nový román Gavriel Guy Kaye Ysabel, za který získal autor konečně World Fantasy Award. Bude zajímavé sledovat, zda se mu podaří ulovit cenu i u nás, když už loni k tomu měl se svými Lvi z Al-Rassanu blízko. Ysabel slibuje opět náročnější, ale nádherné čtení a podle vyjádření nakladatele (a s přihlédnutím k Argu, které připravuje druhý díl Fionavarské tapisérie) by se dal příští rok nazvat rokem Kaye. Což není, i s ohledem na propast zvící sedmi let po vydání Písně pro Arbonne, špatná představa. Proč jsme vlastně čekali tak dlouho?

Vyjádření nakladatele:

Problém byl v tom, že autor zpychl a zastavil prodej práv na své knihy, doufaje že prodá práva napřed filmařům a pak se zvýší cena jeho knih na překlady. Bohužel (bohudík), filmy se nekonaly, a tak po letech byla práva opět k prodeji. No a my jsme byli na řadě se Lvy. Jinak od něj máme ještě Ysabel a další dvě knihy, Sailing to Sarantium a Lord of Emperors (jsou u překladatelky a vyjdou v půli a koncem roku 2010).
Nám všem se styl vyprávění Kaye velmi líbí (asi nejlepší vypravěč v žánru), ale odezva čtenářů je slabší. Titul Píseň pro Arbonne jsme svého času museli dát do levných knih. S titulem Lvi z Al-Rassanu se odbyt o dost zlepšil… takže s autorem pokračujeme.

Ve svém dalším díle vrhá Guy Gavriel Kay nové světlo na to, jak historie – ať už rodinná či celých kultur – odmítá být zapomenuta. Patnáctiletý Ned Marriner doprovází svého otce do Provensálska na šest týdnů trvající pracovní cestu, jejímž výsledkem mají být fotografie do nové knihy. Ned postupně odhaluje velmi starý příběh, který se odvíjí přímo před jejich očima ve světě iPodů a mobilních telefonů. Toto je svět, kde se moderní auta prohánějí po silnicích, po kterých kdysi pochodovaly keltské kmeny a římské legie. Za jedné posvátné mystické noci, kdy mizí hranice mezi živými a mrtvými, a na horách se zažehují ohně, jsou Ned, jeho rodina a přátelé nečekaně vtaženi do tohoto příběhu také, a před nimi se začnou objevovat nebezpečné i mýtické postavy z dávné minulosti, aby jim navždy změnily život.

A na závěr kniha, která pravděpodobně v době vydání Výjevů už je servírována jako hlavní chod nejednoho fanouška: přichází S. Erikson a jeho Malazská kniha padlých. Již sedmý díl, nazvaný Vichr smrti, nás opět zavádí do Lederské říše, ale i na mnohá další místa. Zmínky o ději, postavách, vše marno jest. Tohle je prostě série, která píše historii žánru. Kdo ji už zná, ví své, kdo ne, měl by se urychleně seznámit. Nenabízíme ochutnávku (to by zavánělo distribucí těžce návykových látek), ale malé pozvání od paní překladatelky Dany Krejčové, které snad jasně ukáže, že toto není žádná tuctová fantasy ani po stránce jazykové:

Musím říct, že jak série postupuje, je překládání na jednu stranu komplikovanější a na druhou stranu jednodušší. Komplikovanější je kvůli obrovskému množství nových postav, které Erikson vrhá do děje, často aniž by je aspoň trochu přiblížil – minimálně ve věci pohlaví (to dokonce párkrát sám změnil). Taky se občas dvě postavy jmenují stejně, jindy má jedna postava víc jmen. A občas se sice jmenuje stejně, ale píše se trochu jinak – jak mi vysvětlili fanoušci, kteří spravují neoficiálně oficiální stránky Malazan Empire a s problematickými místy mi velice ochotně radí, jazyk se od dob První říše vyvíjí, proto se někdy mění i pravopis. Jenomže to má za následek, že i když si vedu obsáhlý seznam (už by pomalu vydal na menší knihu), jinak napsané jméno se vážně dohledává špatně. Na druhou stranu ale už existují autorem více méně posvěcené mapy, takže při letmém nahození čtenář aspoň ví, zda se jedná o kontinent nebo o město. Zpočátku to byl dost problém – zvlášť když část místních jmen byla v mapách přiložených v knize úplně jiná než v textu. Ale k čemu by nakonec byli čeští fanoušci, kdyby zmoženému překladateli neporadili s překladem několika jmen, že?
A Erikson konečně začíná i něco vysvětlovat a mnoho situací odlehčuje humorem, který knize dodává šmrnc. I když stále platí, že mrtví nejsou vždycky tak docela mrtví :-).
Jak se dějové linie z jednotlivých knih konečně začínají proplétat, jsem zvědavá, kde všechno skončí. A hlavně doufám, že alespoň tato hlavní linie bude mít konec KONEC, bez ohledu na kolegu píšícího další a další díly Malazské knihy padlých.

Lederská říše, poháněná korupcí a sobectvím, se rozpadá. Císař Rhulad Sengar, obklopený pochlebníky a agenty svého úplatného kancléře, se propadá do šílenství. Všude se kují pikle. Říšská tajná policie vede zastrašovací válku proti vlastnímu lidu. Bloud, kdysi prozíravý bůh, náhle přestává vidět budoucnost. Chaos a děsivé síly se stahují ze všech stran. Na tomto rozbouřeném, zrádném pozadí se snaží říši opustit skupinka uprchlíků. Jedním z nich je Strach Sengar, hledající duši Skabandariho Krvookého, protože by tak mohl zachránit svého bratra císaře. Jenomže s ním putuje Skabandariho nejstarší a nejzatrpklejší nepřítel: Silchas Zmar, bratr Anomandera Dlouhý vlas. A nezahojené rány v jeho zádech nezpůsobil nikdo jiný než právě Skabandari. Motivy Silchase Zmara rozhodně nejsou jasné. A k domovu se blíží velká edurská flotila s válečníky vybranými z bezpočtu národů. A s ní připlouvají i Karsa Orlong a Icarium Zloděj životů – a oba hodlají zkřížit zbraně se samotným císařem. Jenomže při plavbě přes polovinu světa za sebou Tiste Edur zanechali záplavu krve. A taková krutost nemůže zůstat bez odezvy. Někdo za to musí zaplatit, pro někoho to zdaleka neskončilo… Vichr smrti je surový, drásavý příběh o válce, zradě a temné, nezvladatelné magii. Je to nanejvýš nápaditá epická fantasy vyprávěná tím nejnapínavějším stylem.

Těšíte se? Já už rozbil a upekl všechna prasátka a to jsme zmínili jen pár z titulů, které v období prosinec-leden vyjdou…

KOMIKSOVÁ FANTASTIKA

Živí mrtví – Robert Kirkman, Tony Moore

Vydala Crew počet stran 144, cena 299 Kč, brož.

Opět jsou zpět! Všude to páchne hnilobou a zvuk tisíců šourajících se nohou je nesnesitelný. Moderní mor, biblická apokalypsa nebo Romerův ráj. I tak by se daly charakterizovat události odehrávající se na stránkách komiksu Živí mrtví, který v těchto dnech vychází u Crwe. Zombie jsou zpátky, ale tentokrát skutečně ve velkém stylu. Zapomeňte na všechna klišé a béčkové filmy. Živí mrtví jsou jedním z nejkvalitnějších komiksů současné produkce. Nejenom spousty nechutných detailů, ale v první řade lidské drama. Již tradičně se příběh odehrává kolem skupinky přeživších, nemrtví jsou jenom kulisa, i když mnohdy dost iritující…

Robert Grimes se probudil z hlubokého komatu jenom proto, aby zjistil, že celý svět je v řiti. Apokalyptická epidemie zaplavila celou Zemi a zabarikádovat se ve Wallmartu by byla ta největší stupidnost, jakou by mohli protagonisté udělat. V jednu chvíli Robert žil skvělý život se svou rodinou a najednou – BANG! – zírá na spoustu hnijících tlam. Mise je jasná, najít svou rodinu a při překonávání nespočtů peripetií odhaluje temné zákoutí lidství… Vynikající je hláška z anotace: ,,Ve světě ovládaném smrtí se konečně musíme naučit žít!“ Díky černobílému provedení se objevují nové sešity v krátkých intervalech a celý příběh stojí na postavách, což jenom umocňuje punc komiksového seriálu.

Kolik hodin má den, když jich půlku nestrávíte zíráním na televizi?
Kdy naposled kdokoli z nás DOOPRAVDY pracoval, aby získal něco, co chtěl?
Jak je to už dlouho, co kdokoli z nás doopravdy POTŘEBOVAL něco, co CHTĚL?
Ve světě, jemuž vládnou mrtví, teď musíme konečně začít žít.
Svět, který jsme znali, je pryč.
Svět komerce a uspokojování zbytečných potřeb byl nahrazen světem přežití a zodpovědnosti.
Epidemie apokalyptického rozsahu zachvátila celé lidstvo a přinutila mrtvé povstat a požírat živé.
Společnost se rozpadla během několika měsíců.
Žádná vláda, žádné supermarkety, žádná pošta, žádná kabelovka.

Tolik zadní strana obálky. A teď slovo vydavatele. Proč Živí mrtví?

Za prvé, je to zombiárna. A my vyrůstali na Noci, Úsvitu a Dni živých mrtvých, Braindeadu a dalších bijácích s oživlými mrtvolami, obvykle italských. A většina těch nejlepších měla jedno společné. Nebyli o zombiích. Byli o lidech, kteří se s nimi musí potýkat. Někdy to byla spíš satira, někdy postkatastrofické drama, ale zombie vždycky byly hlavně katalyzátor, pod jehož vlivem se hroutila nebo upevňovala (ale spíš hroutila) několikačlenná maketa společnosti, která se zoufale snažila dožít se konce filmu.
Ty filmy měly jedinou nevýhodu. Byly příliš krátké. Obvykle se mohla rozehrát jedna krizová situace, zaostřit na jeden ksicht lidské společnosti a už byli všichni v nemrtvém žaludku.
Proto jsou tu Živí mrtví, kteří zombiárnu pojednávají jako epickou postkatastrofickou ságu, která vykresluje svět, sleduje vývoj hrdinů, jejich morální volby, dobrá a špatná rozhodnutí, boj s mrtvými i s živými (kteří jsou, jak už to bývá, mnohem nebezpečnější). Je to příběh dost nelítostný a Kirkman se svými hrdiny moc nemaže. Nikdo není v bezpečí.
Živí mrtví je jedna z věcí, o které jsme přemýšleli už dávno, ale zatím jsme si ji netroufli vydat. Ne kvůli brutalitě, ale spíš proto, že je to opravdu epický příběh, který k vám nepřiskočí a nezačne vás mlátit pěstí do obličeje, ale spíš vás pozvolna vtahuje do bažiny. Během prosince vyjde první kniha, která přináší seznámení (a v některém případě i rozloučení) se základními postavami (aspoň prozatím), a už se začíná pracovat na druhé. Díky tomu, že je kniha černobílá, dá se tahle série vydávat poměrně rychle, takže by čtenáři neměli na další díly nikdy moc dlouho čekat. A cena je taky velmi dobrá – 299 korun!

Sandman 7: Krátké životy – Gaiman, Thompson, Locke, Vozzo

Vydá Crew, počet stran 256, cena 499 Kč, brož.

Ke konci roku přijde on, našeho srdce šampion, Morfeus. Sága o Nesmrtelných zarezonovala i u tuzemských čtenářů a Vládce snů se stal brzy kultovní záležitostí. Již tradičně se vrhneme na nového Sandmana jako nadržená školačka na rockovou hvězdu. Zahraniční ódy jenom zvyšují hormonální i neurální hyperaktivitu, která se nás zmocňuje s prodlužujícím čekáním.

Neil Gaiman nám spolu se svým kreativním týmem naservíruje božskou dávku mytologie v epickém příběhu Sna a jeho sestry Delirium na pouti za dávno ztraceným bratrem, Rozkladem. Ten své původní řemeslo opustil a věnuje se zcela opačné činnosti – tvoří. Na odysei potkává Vládce snů svého syna, Orfea, a příběh začíná nabírat na obrátkách. Krátké životy jsou kvalitativně porovnatelné s Údobím mlh, pro někoho budou možná nezapomenutelnější. Sandman si udržuje vysokou kvalitu, a proto nebudeme váhat a s otevřenou náručí ho vítáme v našich knihovnách.

Bylo jich sedm.
Sedm Věčných, kteří ovládali sedm aspektů lidského života.
Už jich je jen šest.
Jeden z božské rodiny zmizel a jeho obraz v galerii zeje už tři sta let prázdnotou. Nikomu to nevadí, nikdo se ho nesnaží hledat. Jenže to se má změnit. Nejmladší z Věčných, šílená sestra Delirium, se rozhodne vydat po stopách dávno ztraceného bratra. A jediný, kdo je ochotný jí doprovodit, je melancholicky cynický bratr Sandman, který celý výlet bere jen jako únik před depresí z rozpadlého vztahu. Netuší, že během cesty začnou umírat lidé. Netuší, že cesta bude nebezpečnější, než si myslel. Netuší, že najde mnohem víc, než čekal. Že cestou objeví něco, co pro něj bude mít nedozírné následky.
Krátké životy je nejepičtější příběh z celé Sandmanovské série. Je to příběh o ztrátě, o pracném hledání, o neúprosnosti změny a o důležitosti paměti a zapomínání. Je to příběh o mluvících psech, mystických cestovních kancelářích a uříznutých hlavách.

Vyjádření nakladatele

Co k tomuhle říct? Sandman je zavedená značka a je u nás oblíbenější než placené volno. Po minulé povídkové knize (u nás rozdělené do dvou dílů) přichází zase pořádný špalek, který posouvá děj dál a otvírá cestu k dramatickému finále (ke kterému dojde po další, opět povídkové knize). Ano, už se se Sandmanem blížíme do finiše. A několik faktů na závěr: 256 barvených stran, cena 499 korun.

Kromě toho ještě v prosinci vyjde nová Crew, už číslo 26. Po dlouhém namlouvání, které připomínalo obřadní tanečky při páření termitů, se nám konečně podařilo ukecat firmu Rebellion, která zastupuje nakladatelství 2000 AD, ke spolupráci, díky čemuž vyjdou nejen knihy Soudce Dredda a Sláinea, ale i v Crwi se začnou objevovat povídky z tohohle časopisu, obdařené skvělou kresbou, černým humorem a černým hororem. Taky vyjde ponurý příběh ze světa Spider-Mana: Poslední Kravenův lov a samozřejmě nemůžeme zapomenout na jeden z nejslavnějších stripů Calvina a Hobbese. A tak dále a tak dále.

Bažináč 2: Láska a smrt – Alan Moore, Steve Bissette

Vydají Crew BB/art, váz.

Na konec roku se chystá ještě jedna lahůdka. Rok bude uzavírat rostlinný elementál Bažináč, jehož autorem je legendární Alana Moore. S touto kultovní postavičkou jsme se seznámili v prvním svazku. Ve druhém nás čekají mnohá překvapení. Tentokrát přiložil ruku k dílu i Neil Gaiman a jeho přínos je patrný. Láska a smrt pokračuje tam, kde prvním svazek skončil. Zlo na sebe nenechá dlouho čekat a černokněžník Anton Arcane ušije krutou pomstu na Bažináče a jeho srdcovou dámu, Abby. Krátce na to se Abby ocitne v nejneperspektivnějším místě v celém kosmu, v Pekle. Komiksoví čtenáři si určitě ihned vzpomenou na Morfea a jeho pouť napříč Peklem. Moore nejteplejší místo na světě vykresluje na základě Pekla z Danteho Božské komedie. Místo křesťanské mytologie naplno využívá mytologii vydavatelstva DC/Vertigo a čtenáři se tak setkají s postavami jako Deadman, The Spectre, Etrigan nebo The Phantom Spectre. Libretista nemá problémy ani s intimnostmi a výsledkem je halucinogenní-sex trip na který se vydá Bažináčova milenka. Když vycházel Bažináč poprvé, udělal Moore radikální krok – psal mainstreamové příběhy výhradně pro dospělé čtenáře. Jsme mu za to přirozeně dnes vděční. Bažináč je sázka na jistotu.

Vyjádření nakladatele

Pro všechny, kterým se líbila první kniha (i pro ty, kterým se nelíbila) brzy vyjde druhý svazek hororových zkazek Alana Moora: Swamp Thing – Bažináč. A tentokrát už máme představování za sebou, takže může Moore dupnout na plyn a pořádně rozjet makabrickou atmosféru. Mrtví lidé i šílení zástupci vegetace, jižanská magie i atomové bomby, to všechno vás čeká v druhé knize. Alec Holland je mrtvý. Uhořel. Jeho duše však žije dál. Příběhy zeleného monstra se z akčních dobrodružství změnily v atmosférické a ponuré horory, v „Sandmana z bažin“. Monstra z dětských kreseb ožívají, po zemi kráčí ďábel a dává lidem rady do života a mrtví kráčí po zemi. A jediné, co stojí proti zlu, je něco, co možná kdysi bylo člověk. Americký jih nikdy nebyl nejdokonalejším místem k životu – teď se však stává dokonalým místem pro smrt.

——
Lahůdky z domácí, světové i komiksové fantastiky pro vás vybírala opět trojice Pavla Lžičařová, Boris Hokr a Martin Kudláč.