Vidíme jen výjevy – VII. (srpen/září)

Kdo se bojí jít potmě na záchod, ať raději tento článek nečte. Opět jsme zapátrali u našich nakladatelů a nová várka knih, které budou vycházet v srpnu a září, je z velké části hororová, upíří, a veskrze temná. Vzhůru na lov temných bytostí!

Vyberte si:

Domácí fantastika
Zahraniční fantastika
Komiksová fantastika
Filmová fantastika

DOMÁCÍ FANTASTIKA

Česká fantasy

Vše začíná v českých luzích a hájích, kde také upíří plémě pevně zapouští své kořeny v srdcích českých čtenářů. Petra Neomillnerová přechází s Tinou Salo od Tritonu k Brokilonu a čtenáři dostanou v těchto dvou měsících dvojitý dárek, a to v podobě hned dvou knih o slavné pražské upírce. V srpnu vyjde Smrt u archanděla a v září pátý díl s názvem Vlci Sudet, který je napsán z pohledu upíra Kaye, což je vlastně autorčina premiéra s mužem v hlavní roli její knihy.

Anotace znějí opravdu lákavě:
Smrt u archanděla: Kdo spí v kostele Svatého Michaela archanděla? V okolí odsvěceného kostela umírají turisté a Tinu opouštějí přátelé. Horké léto v rozpálené Praze přinese mnohým netušenou bolest.
Vlci Sudet: Vraždou Kayovy příležitostné milenky začíná na Šumavě masakr, který má kořeny v časech dávno minulých. Tina je momentálně pryč a vyšetřovat zločiny jen v noci je zatraceně těžké…

Sama Petra Neomillnerová obě své knihy komentovala takto:
Smrt u archanděla a Vlci Sudet jsou texty, které tak trochu zabloudily, ne literárně, tam byly celkem bez problémů, vznikly docela spořádaně a příliš mě netrápily, ale chvilku kufrovaly na cestě ke čtenáři. Nakonec, díky dohodě nakladatelství Triton a Brokilon, zakotvily a teď už dobíhají do cíle, aby čtenářům aspoň trochu vynahradily zpoždění. Mohla bych chytře spustit šuškandu, že je Triton nechtěl vydat, protože byly příliš skandální, ale po pravdě, skandální jsou naprosto stejně, jako předchozí díly, to jen Tritonská nakladatelská politika se pomalu odklání od upírek k dílům méně frivolním. Každopádně doufám, že čtenáři na Tinu za tu dobu nezapomněli, a že jí i Kayovi, který je vypravěčem pátého dílu, poskytnou útulek ve svých knihovnách.

Co by to bylo za fantasy, kdyby v ní nebylo draků. Drak je jedním ze základních pilířů starých hrdinských příběhů a literární historie předvedla čtenáři vraždu draka na sto a jeden způsob. V nakladatelství Straky na vrbě vyjde v září povídková antologie s výmluvným názvem Legendy: Draci. Kniha bude obsahovat dvacet osm děl od autorů skutečně zvučných jmen, jako jsou třeba Pavel Renčín, Lucie Lukačovičová nebo Martin D. Antonín. Názvy povídek jsou různorodé a už podle nich lze odhadovat, že nepůjde jen o pouhé duely chlápka v plné zbroji s oheň chrlícím drakem.

A aby těch upírů nebylo málo, nakladatelství Epocha chystá ve své Edici Pevnost (jako přílohu zářijového a říjnového čísla časopisu) nový román Jany Rečkové, rozdělený do dvou dílů, pojednávající – jak jinak – o upírech. No, oni tedy tam hrají jen druhé housle, ale podstata zůstává stejná. První díl se bude jmenovat Věčný čas zubů (což na upírský román sedí více než zadek na nočník) a anotace toho slibuje mnoho:
Lesy na pomezí Spojených států a Kanady možná nejsou tak docela neprobádané, ale jsou… velké. Možná se v nich děje leccos, o čem snad neslyšeli ani ti, kteří žijí jenom o pár desítek kilometrů dál. A jestli slyšeli, nevěří. Pro jiné je však těsné soužití vlků a lidí skutečností, už proto, že si ho nesou v krvi. Kdysi se nejsilnější z nich spojili proti mnohem většímu zlu – a když bylo toto spojenectví zapomenuto, zlo se znovu probudilo…

Česká sci-fi

Co rozhodně stojí za zmínku, je poněkud nenápadná kniha od Jana Pohunka, která nese název Temní ilumináti. Kdo by v ní čekal nějakou fan fiction na díla Dana Browna, patrně bude zklamán, i když, kdo ví. V této knize totiž nebude nic jisté. Je to totiž: „Šílená parodie – místy v kulhánkovském stylu – nejprve srovná se zemí hrad Housku, a pak odstraní z tváře Prahy i Karlovo náměstí!“ Půjde o sci-fi, do které bude přimíchána esence magie a vše bude posypáno českou mytologií. Knihu jsme již ve Výjevech avizovali, tak snad se tentokrát konečně dočkáme.

ZAHRANIČNÍ FANTASTIKA

Zahraniční horor

Když jsme už nasadili temnou nótu, tak u ní také zůstaneme. Díky autorovi, který zde bude zmíněn, a jeho věhlasu vznikla dokonce tato netradiční a samostatná kategorie, která by měla být v každých Výjevech, ovšem kolik hororů stojících za povšimnutí vychází každé dva měsíce? Kolik vlastně kvalitních hororových autorů známe? Dobře, je tu King a… Dan Simmons. Autor, u kterého anotace na knihu Teror budila v náhodném čtenáři lehké mražení v zádech. Nyní vychází v nakladatelství Laser-books jeho další kniha s názvem Hladové hry. Co od ní čekat? No, napsal to Simmons, takže i bez znalosti anotace je jasné, že to bude komplexně propojená mozaika různých prvků a dějových linií, které spolu budou v perfektní harmonii, a otázka položená na začátku se neuvěřitelným způsobem zodpoví na konci. Navíc to napsal Simmons, takže kniha bude mít minimálně devět set stránek. A trefil jsem se?

Osm set osmdesát stran je slušná porce (skoro uhodnutá) a anotace odpoví na zbytek:
MINULOST… Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než nacisté…
SOUČASNOST… Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností „používat“ jiné lidi: číst jejich myšlenky, podrobovat je své vůli, vnímat jejich smysly, krmit se jejich emocemi, nutit je konat nepopsatelná zvěrstva. Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli… Saulovo pátrání má brzy dojít cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.

O tom, jak je tato kniha náročná, se přesvědčil i její překladatel Milan Žáček:
Takže: Hladové hry (mimochodem, nad názvem jsem přemýšlel po celou dobu překladu… chtěl jsem zachovat aliteraci originálu a mít něco, co by přitáhlo pozornost, vystihlo obsah díla a bylo jiné než otrocký překlad originálního názvu, kde se vyskytují klíčová slova útěcha a zdechlina, ale ve skutečnosti jsou jen poetickým úryvkem z docela neproniknutelné básně Gerarda Manleyho Hopkinse)…
Byla to nejrozsáhlejší kniha, jakou jsem kdy překládal… překlad mi trval snad půl roku, ale mezi tím jsem ještě odbíhal k povídkám ze Singularit a Viriconia (chystaná kniha v edici New Weird) a narodil se nám syn.
Smekám před Simmonsem, před tím, jakou má nad textem kontrolu, jak umně splétá řadu dějových linií, střídá klidné, vysvětlovací, romantické, akční, napínavé a hrůzostrašné scény…
Knížka je díky obrovskému kvantu informací v ní obsažených i poučná… Simmons nastudoval spoustu faktů o druhé světové válce, vyhlazovacích táborech, šachách, americkém Jihu a Filadelfii, ovládání bagrů, mozkových příhodách a kdovíčem jiném, a fakta velice rafinovaně kombinuje s fikcí…

Zahraniční sci-fi

A nyní již tedy k žánru nejklasičtějšímu. Kdo umí rusky, může zajásat, protože nakladatelství Argo vydává bilingvní knihu Stará spojení od dvou klasických mistrů ruské sci-fi Borise a Arkadije Strugackých (takový Cyril a Metoděj ruské sci-fi u nás). Oba autoři psali pod svým pravými jmény pouze tehdy, tvořili-li spolu, a psali tak, že seděli u jednoho psacího stroje a hádali se, zda hrdina zahne vlevo nebo vpravo. Tato knížka je souborem čtyř povídek a jednoho dalo by se říci scénáře.

Co si o této knize mysleli její autoři, si můžete přečíst z části ediční poznámky jednoho z editorů Libora Dvořáka:
Z průvodního slova Borise Strugackého vyplývá, že on sám se do knižního vydání příliš nehrnul: „Upřímně řečeno ani v tuto chvíli ne zcela chápu, jaký smysl má dávat veřejnosti v plen texty, jež sami autoři z toho či onoho důvodu za publikovatelné nepovažovali.“ Mladší z obou bratří k tomu dále vysvětluje, že „doposud nevydané z díla bratří Strugackých zbyly jen povídky, které ve své době napsal každý ze spoluautorů sám a jež pak společně posoudili jako pro další společnou práci nepoužitelné. (Výjimku tvoří jen Písečné šílenství a pak plážová legrácka Adarwinismus, která nikdy na nic neaspirovala.).“

Anotace je již jen doplněním zajímavé knihy:
Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi – bratři Arkadij a Boris Strugačtí – byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Že tomu tak nebylo vždy a od samého počátku, ukazuje tato malá knížečka. Najdete v ní pět malých próz, jež jsou tematicky svázány motivem „jiné paměti“. Mohli bychom je označit za Arkadijovy a Borisovy juvenilie, a také první pokusy o společnou tvorbu – s komentáři Borise Strugackého k tomu, jak se rodil mechanismus této mnohaleté tvůrčí spolupráce. Česko-ruské bilingvní vydání.

Zahraniční fantasy

Opět se budeme nořit do temných luhů a hájů. Nejprve se podíváme do nakladatelství Fantom Print, které chystá opět trochu upířiny a pak něco z úplně odlišného soudku.
Napsal jsem upířiny? Pardon, chtěl jsem říci vlkodlačiny. Těm, kteří krvesajné bestie nepřirostly příliš k srdci, nabídl Fantom Print alternativu, a to příběh, kde je hlavní hrdinka potetovaná kojotodlačka. V tomto nakladatelství vyšla již dvě pokračování a nyní vychází třetí. Fantom Print nám o této knize sdělil toto:

Zcela určitě skvělé překvapení připraví Fantom Print všem fanouškům Mercy Thompsonové, hlavní hrdinky stejnojmenného cyklu autorky Patricie Briggs. Rozhodl se totiž na základě nadšených čtenářských ohlasů zařadit do svého edičního plánu již na srpen (místo původně plánovaného října) třetí pokračování úspěšné série s názvem Železný polibek.

Anotace je již jen doplněk:
Mercy Thompsonová sice umí měnit podobu – její charakter je ale pevný. Když jejího bývalého šéfa a učitele zatknou pro vraždu a vlastní lid ho nechá hnít za mřížemi, je na Mercy, aby i navzdory jeho přáním očistila jeho jméno.
Mercyina věrnost je však vystavena zkoušce i z jiné strany. Vlkodlaci zrovna neprosluli trpělivostí, a pokud se Mercy nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži, k nimž chová city, Sam s Adamem by mohli rozhodnout za ni…

Zatím jsem se v tomto článku zmiňoval pouze o jedné straně barikády – upíři, vlkodlaci a podobná havěť, ale co ta slibovaná alternativa? Ta se jmenuje Pán čarodějnic, kterého do boje proti temným silám vyšle opět nakladatelství Fantom Print. André Wiesler je v německy mluvících zemích velice oblíbený autor a nyní jeho inkvizitor přichází do Čech.

Bude to počátek velké mystery série Kroniky Hagena von Stein, která se odehrává mimo jiné i v Zemích koruny české, v konkrétních historických reáliích. Temné spiknutí sahá od pozdního středověku až do přítomnosti. Děsivá tajemství si, pečlivě střežena před nezasvěcenými, naleznou cestu do našich časů. Protože děs se nikdy nestává minulostí – a má nekonečnou trpělivost… sdělili nám zástupci nakladatelství.

Anotace je lákadlo:
Moderní inkvizitor se vydává pátrat po pravdě. Německo v pozdním středověku – zuřiví rivalové bojují o královský titul; inkvizice zanechává po celé zemi krvavou stopu. Pradávné tajné spolky čarodějnic a vlkodlaků využívají svou moc, aby ovlivnily osud země. Osud, který má zpečetit mladý rytíř Hagen von Stein a který se odvíjí až do našich časů…

A to nejlepší na konec. Guy Gavriel Kay opět přichází mezi české čtenáře, nyní se svojí dilogií Sarantianská mozaika, kterou připravuje nakladatelství Talpress. První díl se bude jmenovat Plavba do Sarantia. Půjde o příběh plný historických reálií pozdně antického období a je třeba poznamenat, že obálka této knihy s obsahem skvěle koresponduje. Anotace neslibuje Kayovy oblíbené motivy osudů lidí předurčených k něčemu velkému, ale půjde spíše o mozaiku různých lidských příběhů, kterou dokáže uspořádat pouze autor Kayova formátu.

A čím kniha zaujala překladatelku Milenu Poláčkovou?
Jednak tím, že skutečným jádrem celé knihy na všech jejích rovinách je mozaika. Netvoří jen základ názvu a děje, ale je i základem celé struktury kompozice. Tak, jako dělá hlavní postavu Crispina skutečným mistrem mozaikářem jeho talent využít světla a naklánět kameny mozaiky tak, aby odraz světelných paprsků na nich vytvářel různé efekty, tak umocňuje autorovo vypravěčské mistrovství mozaikovitě poskládaný příběh, jehož jednotlivé kameny jsou také nakláněny různými směry a odrážejí úhel pohledu jednotlivých postav. Většinu epizod tedy vidí čtenář hned několikrát, pokaždé pohledem jiné zúčastněné postavy – a každý pohled je samozřejmě jiný. To potom vzbuzuje otázku, kde je „pravda“ a co je vlastně pravda. A to je další věc, kolem které se celá dilogie neustále točí – prolínání skutečného a neskutečného, toho, jak se věci jeví, a jaké jsou. A jestli vůbec jsou… Hranice mezi tím je nezřetelná a tajemná, jako ostatně skoro všechno v obou knihách.

Potom mě zaujalo to, s jakou lehkostí a přitažlivostí do sebe čtenář souká kvantum informací o světě pozdní antiky. Takové jsem si vždycky představovala ideální hodiny dějepisu – méně toho, kdo kdy vládl a jakou vyhrál nebo prohrál bitvu, a více toho, jak žili „normální lidé“. Tady se člověk doví velmi přitažlivým způsobem všechno o tom, jak fungovala na konci starověku císařská pošta, jak vypadaly hostince, jak to chodilo na hipodromu a ve veřejných lázních, jak lidé bydleli a oblékali se, co jedli a jak to vařili, jak to vypadalo v jejich neintimnějším soukromí, i jak vypadala jejich každodenní filozofie a vztah k bohu či bohům, atd. To všechno se čte jedním dechem, protože je to zabudováno do velmi napínavých epizod.

A ještě mě zaujala jedna věc. Pokud mohu soudit podle svého okolí, čtenáři beletrie se většinou dělí na ty, kteří fantasy milují a čtou, a na ty, kteří fantasy nemají rádi a ze zásady nečtou. Myslím si, že právě Kayova mozaikářská dilogie by mohla být bránou do světa fantasy pro ten druhý okruh čtenářů. Bez ohledu na věk a generační příslušnost. Čtenář, který je rád oběma nohama na zemi a nikde jinde, v ní najde velmi čtivý a dobrodružný příběh člověka, který hledá smysl života ve chvíli, kdy má pocit, že o něj ztrátou své rodiny jednou provždy přišel. Cesta za ním je velmi složitá a plná nástrah, a podobně jako u většiny hledání je otázka, jestli na jejím konci vůbec něco je… A čtenář, který na té pevné půdě pod nohama tolik nelpí, toho bude vidět mnoho. Od samého začátku Crispinovy cesty až po její konec.

KOMIKSOVÁ FANTASTIKA

Živí a mrtví: Míle a míle

Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard
Vydává: Crew

<img src= /…21_21_53.jpg align=left>Netrvalo to ani tak dlouho a už je připraven druhý svazek opěvovaného zombie komiksu, který tak docela zombie není. Idea dlouhotrvajícího příběhu zasazena do prostředí žánru zombie survival hororu zhmotněna základními stavebními prvky televizního seriálu, potažmo mýdlové opery. Tohle komiksovo-seriálové Frankensteinovo monstrum funguje pozoruhodně. O prvním svazku Staré dobré časy si můžete přečíst zde, o druhém připravovaném na následujících řádcích.

Skupina přeživších se postupně přesouvá do míst, kde by mohla být ještě nějaká civilizace. Podobně jako v prvním svazku rozbije menší tábor na farmě, kde se k nim přidá několik nových postav. V prvním svazku klesl počet putujících a atmosféra nepříjemně zhoustla. Kirkman se snaží příběh nakopnout hned od začátku, kdy zaplete čtenáře spolu s protagonistou Rickem Grimesem do půvabného, ale nelichotivého konfliktu. Libretista se zde uchýlil k zápletce známé spíše z telenovel, což ovšem neznamená, že musí příběh nutně degradovat. Již z prvního svazku víme, že příběh je více o lidech než o zombiích, které jsou spíše využívané jako nástroj sondy do lidské psyché. Grimes se musí začít vypořádávat nejen s životem v post-apokalyptické krajině, životem své ženy po dobu jeho komatu a neustávajícími konflikty s požírači mozků a psychicky nestabilními přeživšími. Živí mrtví zaujali naše zrakové receptory natolik, že ještě několik svazků je nespustíme z našich radarů.

Už se finišují korektury druhých Živých mrtvých, které se chystají na září. A příběh se začíná pořádně rozjíždět. Skupina přeživších se vydává na cestu. Dochází jídlo, v karavanu to začíná páchnout jako v žumpě a pokaždé, když už se objeví záblesk naděje, objeví se vzápětí i ohnilí mrtví. A lidi nevydrží všechno. Někdy se prostě musí zlomit. Jednička byla rozjezd – ve druhém dílu už se postapokalyptický příběh pořádně rozmachuje a naplno předvádí, proč se tak proslavil a proč už se podle něj natáčí televizní seriál. (anotace)

Hledání ptáka času

Scénář: Serge Le Tendre
Kresba: Régis Loisel
Vydává: Crew

Třikrát sláva evropskému komiksu. I když většinový podíl na komiksovém trhu drží americká produkce, nesmíme zapomínat na starý kontinent. Kromě britských tvůrců, které naverbovali Američané, si udržuje i střední Evropa zajímavé jména. Vyšla již u nás díla Enkiho Bilala i Serpieriho (Druuna: Morbus Gravis). S ptákem času se posuneme do minulosti, kdy v roce 1983 vyšel první svazek heroického fantasy komiksu Hledání ptáka času (La Quête de loiseau du temps). Pro tvůrce Le Tendreho a Loisela představoval tenhle počin začátek slibné kariéry a po letech se opět vrátili k mytologii Ptáka času v druhém (prequelovém) cyklu se svazky Přítel Javin (1998) a Grimoár bohů (2007). Nás ale momentálně zajímá první cyklus výpravy putující za vejcem ptáka času. V centru pozornosti se nachází sličná bojovnice Roxanne, kterou její matka vyslala pro vejce mytického zvířete, aby mohla spoutat prokletého boha Ramora, jenž představuje hrozbu všem v Akbaru. Roxanne doprovází pánská společnost, která kromě funkce eskorty se taky aktivně podílí na hledání vzácného artefaktu. Družina pozůstává z Bragona, vysloužilého hrdinu v penzi, bezejmenného maskovaného rytíře, jehož motivace je zavádějící, nájemného bojovníka Bulroga a mírně otravného ducha řeky Dol, Fol. Již z uvedeného vyplývá, že komiks bude spadat do žánru high-fantasy s typickými náležitostmi sword & sorcery fantasy (fantasy meče a magie). Kresba zapadá do evropského stylu, kreslíř Loisel později spolupracoval taky se studiem Disney na snímcích Atlantis a Mulan, takže některým čtenářům bude kresba rozhodně povědomá. Více evropských komiksů a sem s Incalem.

Hellboy: Pražský upír

Scénář: Mike Mignola
Kresba: Richard Corbin, P. Craig Russel, Mike Mignola
Vydává: Comics Centrum

Nové příběhy paranormálního vyšetřovatele, jenž zápasí s vlastní identitou, se brzy objeví na knižních pultech. Formát nejnovějšího hellboyovského dobrodružství se vrací ke stylu Spoutané rakve a Pravé ruky ďábla, tedy k formě krátkých příběhů sesbíraných do jednoho svazku. Duchovní otec lidumilného ďábla se vrací k stylu krátkých, ale úderných příběhů založených na různých folklórních a mytologických příbězích. Mnozí příznivci preferují z pera Mika Mignolu právě kratší příběhovou formu, jelikož jsou přesvědčeni, že ji libretista zvládá mnohem lépe. S Ruďochem se vydáme po stopách Malayského upíra, jenž praktikuje vskutku bizarní rituál. V povídce Hydra a lev je Hellboy přivolán na zkrocení hydry po čerstvě zesnulém Herkulovi, v následujícím příběhu se děj točí kolem matky a její obrovské touhy po dětech, kvůli nimž je schopna se uchýlit k méně ortodoxním a více okultním praktikám, učebnicový recept na paranormální problém. Stejný název sbírky nese i jeden její příběh pojednávající o patologickém karbaníkovi, který se nezdráhal požádat o partičku i samotnou zubatou, Experiment Dr. Carpa mapuje události dobrého doktora ve zlém domě. V povídce Ghúl se Hellboy musí vypořádat se stvůrou s vášní pro poezii a nejrozsáhlejší příběh Makoma se soustředí kolem legendy z černého kontinentu o hochovi posednutém ohnivým démonem. Obsah více než lákavý, v příběhu Makoma přepustil Mignola kreslířské práce Corbenovi, což je projev obrovské důvěry, který libretista doposud neuskutečnil (kromě spin-off komiksové série Ú.P.V.O), rovněž Pražského upíra ilustroval P. Craig Russel (u nás známý díky komiksové adaptaci Koralíny). Oba pánové nabízejí decentně odlišný styl od původní mignolovské kresby, ale fanoušci ho přijali pozitivně. Opět se máme na co těšit.

Kniha kratších povídek, které přímo nezapadají do hlavní hellboyovské ságy. Obsahuje povídky od Mikea Mignoly vytvořené pro hororové knihy od nakladatelství Dark Horse, dvousešitovku Makoma, kde si kresbu Hellboye vyzkoušel Richard Corben a jinde neuveřejněnou titulní povídku Pražský upír kterou podle námětu Mikea Mignoly nakreslil Craig P. Russell (Koralína). Knihu překládá Jan Kantůrek. (anotace)

FILMOVÁ FANTASTIKA

Poslední vládce větru

Režie: M. Night Shyamalan
Scénář: M. Night Shyamalan podle předlohy Michaela Danteho DiMartina a Bryana Konietzka
Hrají: Noah Ringer, Nicola Peltz, Jackson Rathbone, Dev Patel, Shaun Toub, Aasif Mandvi, Cliff Curtis
Premiéra: 19. 8. 2010 

Letošní letní sezona je chudá na zajímavé filmy. Proto byly do aktuálních Výjevů zařazeny snímky, na které se přímo netěšíme, jenom informujeme o jejich existenci. Z nouze ctnost. Prvním adeptem je Shyamalanův velkorozpočtový mega snímek Poslední vládce větru. Jedná se o adaptaci populárního seriálu oblíbeného u nižších věkových ročníků. Shyamalen se pokusil adaptovat celou první sezonu do 103 minutového celovečerního filmu. Příběh pojednává o vládci větru, posledním Avatarovi (neplést si s Cameronovým počinem), jenž byl nezvěstný posledních sto let. Mezitím byla rovnováha mezi čtyřmi národy (každý reprezentovaný jedním z elementů) narušena Ozaiem, vládcem ohně. Série konfrontací začíná po objevení Avatara Aanga o nastolení rovnováhy a harmonie.

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Diváci ani kritici nepěli ódy na nejnovější Shyamalanovo dítko. Vzhledem k rozsáhlosti projektu byl snímek přijat vlažně, někdy i negativně. Režisérovo megalomanství pochovalo film stejně, jak se to stalo u filmu Stalo se. Problémem není jenom to, že film není uzavřen, jelikož představuje jenom jednu třetinu z celého příběhu (otázkou je, jestli další části zamýšlené trilogie vůbec uvidí světlo světa), ale že slouží jenom jako prostředek pro opulentní grafické orgie. Snímek (respektive seriál) představuje směsici východního umění, mytologie a bojového umění a bude prezentován v klasickém formátu, ale i ve 3D (Real3D formát). Největší radost uděláte dětem, když je na juniorského Avatara pošlete a sami si půjdete vyvětrat hlavu na čerstvý vzduch.

Centurion

Režie: Neil Marshall
Scénář: Neil Marshall
Hrají: Michael Fassbinder, Dominic West, Olga Kurylenko, Noel Clarke, Dave Legeno a další
Premiéra: 26. 8. 2010 

Po chaotické a nekonzistentní směsici béčkových námětů zvanou Doomsday se Neil Marshall vrátil tam, kde začínal… k nezávislému filmu. Režisér, jenž se dostal do povědomí dnes už kultovním snímkem Dog Soldiers a překvapil mrazivým thrillerem Pád do tmy, si tentokrát bere na paškál legendu o Ztracené legii. V roce 117 se Římská říše táhne od Egypta do Španělska a na východ k Černému moři. Centurion Quintus Dias jako jediný přeživší smrtícího nájezdu krvelačných Piktů je zachráněn legií Tita Flavia Virilusa, která byla pověřena zabitím krále Piktů, Gorlacona.

O až tak oslňující náměť evidentně nejde, ani se nedočkáme historických faktů, jelikož sám režisér přiznal, že tuhle legendu si vybral, aby ji mohl hlouběji prozkoumat (tak to teda určitě!) a udělat z ní akční thriller (tak to spíše). Diváci můžou očekávat stylizované jatka legionářů a nadměrné užívaní gore efektů (první akce se objeví krátce po začátku filmu, kdy oštěp projede jednomu dobrákovi přes rozkrok – jau!).

Marshall nahnal před kameru několik známých tvář (Michale Fassbender z nezapomenutelného britského drama Fish Tank, Dominic West z 28 dní poté, 300 a Punisher: War Zone a ukrajinská Bond Girl Olga Kurylenko) spolu s vycházejícími britskými hvězdičkami. O své představě historického filmu nás Marshall poučil ve středověkém segmentu filmu Doomsday, takže je více než pravděpodobné, že obsah Centurionu se bude striktně držet hesla: “Řež a rubej do krve! “

Machete

Režie: Robert Rodriguez, Ethan Maniquis
Scénář: Robert Rodriguez, Álvaro Rodriguez
Hrají: Danny Trejo, Steven Seagal, Michelle Rodriguez, Jeff Fahey, Cheech Marin, Lindsay Lohan, Don Johnson, Jessica Alba, Robert de Niro a další
Premiéra: 30. 9. 2010

V roce 2007 se pokusil Tarantino spolu s Rodriguezem rehabilitovat způsob projekce a žánr grindhouse cinema, tedy dvojité promítaní béčkových a exploatativných snímků za cenu jednoho. Jelikož tahle tradice vznikla a udržovala se pouze na americkém kontinentě, byl pro ne-americké publikum projekt rozdělen a oba filmy, Planeta Teror a Death Proof (u nás stupidní distribuční překlad Auto zabiják), byl promítaný samostatně bez fiktivních trailerů (které dotvářely atmosféru grindhouse snímků).

Jedním z nich byl i Machete o drsném Mexikánovi, s kterým si není radno zahrávat. Režisér Sin City se nechal víckrát slyšet, že plánuje fiktivní trailer rozšířit na plnohodnotný snímek, jenž by v USA vyšel přímo na DVD, ale v zahraničí by šel do kin. Takže se Rodriguezovi za pomoci Maniquisa a Álvara Rodrigueze povedlo vzkřísit postavu Dannyho Treja. Bývalý ,,mexický federál“ se stane obětí komplotu pojednávajícího o přílivu nelegálních imigrantů do krajiny. Machete, najat na zavraždění senátora McLaughlina, se ocitne na mušce vraha místního podnikatele Benze. Po vyváznutí z atentátu prchá před zákonem a loví parchanty, kteří ho zradili.

Snímek Machete se pevně drží kánonu exploatativního filmu a figurují v něm samá zvučné jména jako Robert de Niro, Steven Seagal, Jessica Alba… Jednou z hlavních podmínek je explicitní béčkový charakter, jehož je dosáhnuto postavami jaké ztělesňuje Cheech Marin (faráře, kterému to jde dobře s požehnáními, ale lépe se zbraněmi) nebo Lindsay Lohan (jeptiška s pistolí). Zaručená béčkovost do morku kostí. Machete může být zábavným zpestřením v intencích brakového filmu.

Výjevy pro vás připravili:

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fantasyplanet.cz

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fantasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

6 komentářů

  1. Krása
    Tak konečně si Výjevy čtu čistě z pozice čtenáře, který se na nich nijak nepodílel a musím říct, že si tu na Fantasyplanet děláme o super věcech opravdu dobré věci 🙂

  2. Simmons! Těším se, těším…tahle kniha potřebovala nové vydání tajak prase drbání. Excelentní horor….

  3. Vedle Simmonse se ještě doufám objeví v tomto období i nový Abercrombie od Polarisu.Jinak to bohužel vypadá, že většina nakladatelství, která tady na začátku roku prezentovala své poměrně ambiciozní ediční plány, přesune dost titulů do dalšího roku.

Zveřejnit odpověď