Vidíme jen výjevy – X. (únor/březen)

Po tradičně slabším lednu se nakladatelé opět s vervou pustili do práce a zaplnili naše únorovo-březnové Výjevy spoustou lákavých novinek. V české fantastice se chystá jedna zajímavá knižní série, světlo čtenářského světa konečně spatří Zmije A. Sapkowského, v komiksu se vrátí Lobo, Usagi Yojimbo i Spider-Man a ve filmové sekci vás nový spolupracovník Výjevů Josef Horký pozve na hned osm žánrových a čtyři nežánrové snímky. To vše samozřejmě doplněné vyjádřením autorů, překladatelů či nakladatelů, zkrátka tím, co najdete jen v našich Výjevech. Dobrou zábavu!

Poznámka: Výjevy v žádném případě nejsou vyčerpávajícím výčtem všech připravovaných knih. Jen se snaží upozornit na to nejzajímavější. A občas nám vypadne i skutečná lahůdka – neexistuje nic nejistějšího než data vydání. Děkujeme za pochopení.

Vyberte si:

Domácí fantastika
Zahraniční fantastika
Komiksová fantastika
Filmová fantastika

DOMÁCÍ FANTASTIKA

Domácí tvorba je tentokrát kvantitativně nejslabším článkem Výjevů, to ovšem neznamená, že se nemáte na co těšit. Naopak – například v Brokilonu se chystají hned dvě knihy oblíbených českých autorů. V první z nich se vrátí na scénu Lota, jedna z hrdinek autorky Petry Neomillnerové. Po sbírce povídek Zaklínačka Lota se v knize Žár krve bude muset vypořádat hlavně s návratem zraněného, šíleného, a o to nebezpečnějšího Enna. Kniha by měla vyjít během března, o obálku se jako tradičně postará Lubomír Kupčík.

Druhou novinkou bude scifi detektivka Petra Heteši Ruská ruleta, jejíž zápletka je skutečně netradiční. Ostatně posuďte z anotace sami:

“Je tam hodně mrtvol. Ale to je způsobeno hlavně tím, že převážná část děje se odehrává v márnici.“

Krematorium Danilovského hřbitova v Moskvě je vybaveno špičkovou francouzskou technologií, ovšem přesto – jak se brzy ukáže – nezvládne spálit úplně všechno a úplně každého.

Řediteli Igoru Chomskému moc nesedí počty. Sem tam nějaké to tělo chybí, sem tam přebývá. A jak naznačují dramatické události vršící se jedna na druhou, dokonce to vypadá, že dalším přebývajícím tělem by se klidně mohlo stát jeho vlastní.

Problém ovšem nespočívá jen v nesouhlasících márničních počtech, ale také ve dvou absolutně identických soškách z doby 200 let před naším letopočtem, z nichž každá byla nalezena na opačném konci zeměkoule. Dva nesouvisející světy dvou nesouvisejících starověkých civilizací se společnými znaky.

Nalezení souvislosti mezi největší archeologickou záhadou a márnicí Danilovského hřbitova pak je odměnou pro každého otrlého čtenáře, který vydrží knihu dočíst až do konce.

A co ke knize dodává její autor?

“Ruská ruleta, jejímž hlavním hrdinou je správce krematoria danilovského hřbitova, vznikla hlavně díky tomu, že mi došel můj seznam anglických jmen a tak jsem se rozhodl použít ruská. Tím pádem jsem ovšem celý příběh musel pochopitelně přenést do Ruska, aniž jsem tušil, jak obrovské pole zcela nových a netušených možností se přede mnou otevře. Původní story měla být umístěna do Paříže nebo Baltimore, ale teprve Moskva (snažíc se západní metropole dostihnout) jí dodala zcela novou dimenzi a hlavně úplně novou poetiku, na kterou západní města prostě nemají. Vezmeme-li třeba New York a jeho krematorium, může z toho být slušný horor. Vezme-li ovšem Moskvu a krematorium, má to nepochybně ještě něco navíc. Ruský bonus v podobě zcela nových, mnohdy mrazivě komických situací, které by prostě v New Yorku nepřipadaly v úvahu. Ruská mrtvola je sice stejně studená jako ta newyorská, přesto o něco tajemnější. Zvláště pak když některá přebývá a některá naopak chybí. Nechte si to povyprávět od Igora Chomského, ten o tom ví nejvíc.“

Skutečně velkolepý projekt se připravuje v nakladatelství Zoner Press. V dohledné době by měl vyjít první díl jeho zbrusu nové série Kronika karmínových kamenů (pracovní název), kterou budou tvořit knihy žánru historická fantasy od předních českých spisovatelů. Víc už koordinátorka projektu Františka Vrbenská:

“Houštinou české historie od pravěku až po budoucnost putují krvavě rudé krystaly, zlomky z turmalínové drúzy. Kdo ví, jak se červené drahokamy z hlubiny šumavských skal dostaly na povrch, kteří zlatníci je zasazovali do vzácných předmětů, nebo kde zůstaly ležet neopracovány a zapomenuty. Občas se vynořují z času, aby zasáhly do života těch, kteří je vlastní. Nesou štěstí i zoufalství, nejednou změní běh dějinných událostí – a znovu beze stopy mizí. Nepochybně působí silnou magií.

Jejich návraty jsou natolik pozoruhodné, že neunikly pozornosti kronikářů dávných dob. Vzbudily zájem i současných autorů, kteří se rozhodli, že o jejich dramatických a záhadných osudech podají zprávu. Nabízí se jim bohatý prostor k pátrání, protože dějiny Čech a Moravy nejsou jen nudnou snůškou dat. Skrývají málo známá a nezřídka i dosud neprobádaná zákoutí, kde není nouze o akci, napětí či působivý příběh. Kromě toho se našinci odjakživa dostávali do celého světa a byli účastníky nebo dokonce hybateli významných událostí. Karmínové drahokamy cestovaly s nimi…

V nakladatelství Zoner Press tak vzniká nová ediční řada KKK – Kronika karmínových kamenů, románová fantastika z historie Čech a Moravy; nebo i světových dějin, pokud se do nich připletl hrdina z našich krajů. Není třeba pokaždé vymýšlet nové úchvatné světy, ten reálný, pozemský, poskytuje dostatečně barvité kulisy. A cokoliv se událo v minulosti, má svůj dopad na současnost… nebo sám zítřek. Putování časem a prvky scifi nejsou vyloučeny!

Zúčastnění spisovatelé, kteří se do projektu zapojili, vládnou osobitým literárním stylem, přístupem k historické látce i vlastními detektivními metodami, co se odhalování stop rudých turmalínů týká. František Novotný zahajuje sérii kontroverzně pojatým vyprávěním o ikoně české literatury, Boženě Němcové, a jejím zázračném prstenu. Anna Šochová zavede čtenáře na barokní Ašsko, kde do všedních dní šlechtické rodiny osudově zasáhnou kouzla. Vlado Ríša se s karmínovým kamenem dostane mezi elitní letce první světové války.

Můžete se těšit na romány Leonarda Medka, Jiřího W. Procházky, Otomara Dvořáka, Lucie Lukačovičové, Jaroslava Mosteckého, Martiny Šrámkové, Míly Lince, Zbyňka Holuba, Jakuba D. Kočího.

Pokud zavítáte na letošní PragoFFest, vězte, že Kronice karmínových kamenů je věnována beseda s autory, v sobotu 5. února o 19. hod. Můžete sami navrhnout, které období našich dějin by vás, čtenáře, zajímalo – a zaměřit oním směrem bádání zmíněných autorů.“

A to je vše, přátelé. Dejme slovu zahraniční fantastice, kterou má pod taktovkou Lukáš Vaníček…

ZAHRANIČNÍ FANTASTIKA

Zahraniční sci-fi

Bratři Strugačtí jsou u nás neodmyslitelně zapsaní jako autoři kvalitní a velice zajímavé sci-fi. V nakladatelství Triton před několika dny vyšla kniha Les. V tomto novém vydání zachovává původní název, i když není zcela přesný. Více překladatel Libor Dvořák:„Les byla první próza bratří Strugackých, kterou jsem v životě překládal, a tak k ní chovám vztah obzvlášť vřelý. A vlastně také první velké spisovatelské jméno, k němuž jsem se jako překladatel dostal. Próza vznikala v dobách, kdy byli Strugačtí autoři doma téměř zakázaní. Arkadij Natanovič mi tehdy během jedné z mých tehdejších služebních cest do Moskvy diktoval, v jakém pořadí po sobě budou následovat kapitoly, protože tento malý román nejdřív vyšel časopisecky jako dvě samostatné novely – jedna věnovaná Perecovi, druhá Candidovi (ostatně takto vznikala řada textů bratrů).

Faktem je, že jde o text, v němž se člověk bez důvěrnějších znalostí sovětských reálií nemusí hned orientovat. Že se tu ale popisuje svět hodně absurdní, to jistě už po prvním čtení zjistil a zjistí každý.

Malá poznámka závěrem: Býval bych byl rád (a Strugačtí jistě taky), kdyby se česky tenhle román jmenoval jako v ruštině – ruské Ulitka na skloně se mi česky jevilo jako Slimáček (či Slimák) na úbočí, což zní tak trochu tajemně a zároveň romanticky. Tehdejší editor řady Omnia v nakladatelství Svoboda Ivo Železný, kde knížka vycházela, ovšem rezolutně řekl, že román se bude jmenovat Les, protože takhle ho čeští scifisté znají z polského překladu, jež se tu tehdy dost četly. Byl jsem Ivovi velmi vděčný, že mi tuhle překladatelskou šanci poskytl, a tak jsem se nehádal – i když líto je mi to dodnes…“Anotace: Na jedné straně existuje Les, kde je všechno jinak – nábytek, oděvy a věci denní potřeby tu vyrůstají ze země, hlína chutná a je výživná jako sýr, houba zaroste celé vesnice – je to tajuplný, nepochopitelný prostor, kde se pohybují mrtváci a kam se pozemšťan sám neodváží.

Na druhé straně si lidé sami vytvářejí stejně absurdní svět nesmyslných, protiřečících si byrokratických předpisů, zákazů a příkazů, které je nutí chovat se stejně nepochopitelně.“

Zahraniční fantasy

„Za Hordu život položím!“ křičeli čtenáři, když otevřeli a naplno se začetli do knihy Christie Goldenové Zrod Hordy, ve které Horda vznikla a prošla Portálem ze zdevastovaného mateřského světa Draenoru. Nyní v tom mohou pokračovat, jelikož nakladatelství Fantom Print chystá další knihu z oblíbeného světa Warcraftu, Příliv temnoty od relativního spisovatelského nováčka Aarona Rosenberga. A milovníci orků si budou skutečně libovat, protože nyní nastal čas orčího plenění Azerothu.

Geneze knihy byla poněkud složitější, zejména kvůli jejímu překladu. Víc prozradí její redaktor Jiří Popiolek:

„Příliv temnoty Aarona Rosenberga vypráví o bojích Aliance lidí, elfů a trpaslíků s orkskou Hordou, poté co prošla Portálem ze zdevastovaného mateřského světa Draenoru. Na jedné straně proslulý stormwindský rytíř s elfskou krví Lothar, na druhé Orgrim Doomhammer, další velice rozporuplná postava světa World of Warcraft, ork, který chce pouze zachránit svůj národ. Který z těchto dvou vojevůdců v nelítostném, smrtícím boji zvítězí?

Původně měl Příliv temnoty vyjít ještě před románem Arthas – Zrod krále lichů (jehož postava se mimochodem mihne i zde – ještě jako malý chlapec), protože mu dějově předchází, ale zdržel se překlad, a tak se tento „prostřední díl“ velice volné série objevuje až teď. Na druhou stranu je aspoň zajímavé porovnat, jak rozdílně se k příběhu i charakterizaci jednotlivých hrdinů postavili zkušená Christie Golden, která napsala oba předchozí romány, a víceméně nováček Aaron Rosenberg známý českým čtenářům jako autor nedávno vydaného „Starcraftu“ Královna čepelí.“

Fanoušci klasické fantasy, zajásejte. Nakladatelství Talpress se pouští do nového vydání epického eposu Píseň ledu a ohně od světoznámého a velice oblíbeného autora George R. R. Martina a začíná, samozřejmě, prvním dílem, románem Hra o trůny. Každý díl vyjde v jedné knize ve vázané úpravě a s novými obálkami od Martiny Pilcerové. Je tedy čas naostřit meče a znovu se vydat do skvělého světa připomínajícího temný středověk.

Nakladatel Vladimír Talaš k této novince řekl:

„Půjde o vázané vydání v jednom svazku, původní překlad je opraven, kniha má novou obálku. Pro velký zájem o paperbacky nabízíme fanouškům i tuto vázanou verzi v jedné knize. Je to příprava na uvedení TV seriálu Hra o trůny na HBO. Je to moje oblíbená kniha, protože Martin je skvělý vypravěč.“

Pro bližší informace ohledně seriálu se můžete podívat na stránku http://www.makinggameofthrones.com/ .

Nyní bude třeba přeladit na zcela jinou stanici, kde právě hrají hodně temný rock. Z Polska přichází nová, slibně vypadající kniha s názvem Dům u vycházejícího slunce, kterou napsala Aleksandra Januszová. Už podle anotace román vypadá na mix klasické fantasy a nových technologií (takový technomagicpunk), který se bude odehrávat na pozadí dnešní reality. Uvidíme, jak moc bude tvrdit muziku…

Nakladatel a zároveň i autor překladu této knihy Robert Pilch nám k ní napsal krátké vyjádření, v němž se zmínil i o tom, proč se do knihy pustil sám a nenajal si externího překladatele:

Dům u vycházejícího slunce se mi překládal moc dobře, už když jsem knihu četl v polštině, rozhodl jsem se, že ji prostě musím vydat. Je to tak trochu greenovská městská fantasy – současnost, městská zástavba atd. a do toho spousta magie a mnoho velmi zajímavých postav, jak hlavních, tak vedlejších. Navíc je z textu poznat, že je autorka (stejně jako já) velkou fanynkou rockové hudby, takže jsem se v prostředí knihy cítil jako doma.

Kdybych se měl znovu rozhodnout, jestli knihu překládat nebo ne, váhal bych jen kvůli jediné věci – časová vytíženost může za to, že Dům u vycházejícího slunce visel v edičním plánu tak dlouho – kdybych ho svěřil jinému překladateli, vyšel by mnohem dřív. Ale stejně bych si ho asi nakonec přeložil sám, líbí se mi až příliš na to, abych ho pustil z rukou.“

Pro doplnění uvádíme anotaci: První mágové přišli do města Farewell v dobách, kdy na parketech kraloval charleston a alkohol se dal koupit výhradně na černém trhu. Od té doby uběhlo téměř sto let, ale oni zde pořád jsou. Zdánlivě se ničím neliší od obyčejných lidí. Žijí na hranici dvou světů a chrání smrtelníky před neznámem.

Ve Farewell má každé zákoutí svůj příběh. Po soumraku se ze snu probouzejí bytosti, s nimiž se nikdo netouží setkat tváří v tvář – chrliči, vládci krys, neklidní mrtví. Pod skořápkou každodennosti se skrývají nepochopitelná tajemství. Odpovědi střeží rozsochatá Vrba, jejíž kořeny sahají až k srdci města.

Eunice Wightová – moderní mladá dívka – absolvuje první krůčky spletitého umění magie. Ještě úplně nechápe, čím je svět, k němuž začíná náležet. Vždy se však může spolehnout na pomoc starších mágů, přestože i oni mají dost problémů.

Mág-šermíř Lloyd se utká se svou temnou minulostí. Geniální informatik Timothy vkročí do virtuálního světa. Narcistický rocker Gabriel se konečně začne rozhodovat sám. Společně s řádovou sestrou Veronikou, prastarým Kryštofem a s nečekaným návštěvníkem ze vzdálených míst se postaví mýtickým i dávným – a také novým – nepřátelům.

Naleznou odpovědi na záhady, jež po sobě zanechala legendární Kaja Modrooká?
Vyjde Eunice vítězně ze zkoušky, kterou jí uchystal osud?

Dům u vycházejícího slunce je výpravou do hloubi světa, kde se vyplňují proroctví, uskutečňují sny i noční můry. Nikdy nevíte, kam vás zavede další odbočka a jaké překvapení se skrývá v následující uličce.

Kdo má rád Andrzeje Sapkowského, ať zvedne ruku. Kdo si oblíbil jen Zaklínače a jeho další tvorbu ne, může dát ruku dolů a následující dva odstavce přeskočit. Ale nedoporučujeme to. 🙂
Nakladatelství Leonardo chystá v březnu vydat úplnou novinku od mistra polské fantasy s názvem Zmije. Tato kniha, ač se to nezdá, je čistokrevnou fantasy a odehrává se v dnešním Afghánistánu, jehož minulost se promítá do budoucnosti. Spolu s hlavním hrdinou v podobě ruského vojáka bude moci čtenář prozkoumat zemi, kterou zná především z televize. Bohužel se nám nepodařilo vymámit bližší informace, takže se budeme muset spokojit jen s anotací:

AFGHÁNISTÁN
sedmý rok panování Alexandra Velikého
V bohy zapomenuté zemi umírají nejlepší synové Makedonie.
Aleksandros ho Trítos ho Makedón!
27. července 1880
V průběhu druhé britsko-afghánské války ztrácí 66. pěší pluk v bitvě u Maiwandu čtyřiašedesát procent svého početního stavu.
God Save the Queen!
15. února 1989
Ukončení sovětské intervence v Afghánistánu, během níž zahynulo více než třináct tisíc vojáků Rudé armády.
Da zdravstvujet Sovětskij Sojuz!
rok 2010
Znovu jsou tady. Ani šuraví, ani amerikáni, ale nějací další, šejtanem vyslaní nevěřící psi – aby je Alláh vyhubil.
Lá iláha illá-l-láh!

Zahraniční horor

Konečně se také objevila nějaká kniha, kterou můžeme zařadit do sekce horor. I když to je trošku sporné, podle názvu, anotace i překladatelky knihu Píseň kostí od Johna Meaneyho (připravuje nakladatelství Fantom Print) lze brát jako hodně zajímavý horor s příměsí mnoha dalších žánrů. Román potěší všechny, kteří mají rádi nové městské světy, temnou noční oblohu, černou barvu a noční procházky, kdy nesvítí měsíc.

Překladatelka knihy Kateřina Niklová ke knize napsala:

„Píseň kostí se dá jen velice těžko zařadit do jednoho určitého žánru, pohybuje se totiž na pomezí urban fantasy, sci-fi a hororu a odehrává se v alternativním světě, kde všechno napájí tzv. nekroflux. Svět, který John Meaney vytvořil, je naprosto fascinující a Tristopolis, město, kde se většina děje odehrává, čtenáři atmosférou připomíná Gotham City; všechno je neustále temné a ponuré, nebe fialové a z mraků prší rtuťový déšť.

V některých ohledech se kniha nepřekládala zrovna snadno, protože podstata světa, který Meaney vymyslel, se velmi liší od všeho, nač jsme zvyklí. Bylo třeba vymyslet spoustu nových názvů a přitom se pokusit co nejvěrněji zachovat ducha původního textu, což někdy nebylo právě jednoduché, obzvláště když doslovný překlad zněl naprosto směšně.

Osobně si myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení už kvůli atmosféře a originálnímu světu, který Meaney vytvořil.“

Anotace jako třešinka na hodně tmavém dortu: Ve spleti katakomb pod ulicemi Tristopolisu leží nespočet mrtvých. A generátory nekrofluxu z písně jejich kostí čerpají energii. Díky ní žije mnoho obyvatel města v luxusu a blahobytu. Jednou však za to budou muset zaplatit…

Poručík Donal Riordan je dobrý polda. Dost dobrý na to, aby mu svěřili ochranu operní divy, která se chystá navštívit město. Musí zajistit její bezpečnost, protože vraždy výjimečných zpěváků se v poslední době dramaticky množí. U geniálních umělců se pravděpodobnost násilné smrti rovná téměř jistotě!

Podaří se Donalu Riordanovi ve městě plném přízraků a zombií, ve městě, kde ovládat psychiku jiného je tak snadné, ve městě, které udržuje při životě sama smrt, uspět?

Nový román Johna Meaneyho je mimořádným spojením mysteriózního thrileru a temného hororu. V Meaneyho vesmíru jsou naše nejtemnější sny chladnou realitou a smrt je teprve začátek.

Slyšíte píseň kosti…?

KOMIKSOVÁ FANTASTIKA

Co si budeme povídat, násilí páchané na někom jiném je docela přitažlivé, zejména když je pácháno v komiksu postavou jako je Lobo. Kdo ho nezná, ať si jde provést rektální výtěr násadou od koštěte ústy. Tento überbrutální zabiják bez kousku cti, svědomí a lítosti je velice oblíbený mezi mnoha komiksovými fanoušky, o čemž svědčí množství samostatných sešitů, které o něm vyšly. Jak už to tak bývá, tak i Lobo začínal roztroušenými povídkami v časopise Crew, po nichž přišlo jeho první velké dílo v edici Modrá Crew. Bohužel, první povídky jsou vcelku těžko sehnatelné. Nakladatelství Crew však chystá na únor jejich nové vydání pod názvem Lobo: Kostěj nesmrtelný a další příběhy.

Nakladatel Jiří Pavlovský o sbírce říká:„V knižní podobě vychází soubor dávno vyprodaných dílů Loba. Najdete tu jak v Modré Crwi vydaného Kostěje nesmrtelného, tak Pěkně prsatý propadák, Gaunery a Lobo dobývá Hollywood z prvních Crwí. Pro ty, co jim tahle zásadní díla unikla, je to šance, jak svou chybu napravit. Pokud to neuděláte, tak se nikdy nedozvíte, kdo vyhrál Lobem porotcovanou soutěž o královnu krásy, zůstane vám zatajeno tajemství Lobovy minulosti, nebudete vědět, jak dopadl souboj s lidožravými slimáky a ani nespatříte pokus o zfilmování Lobova života!“

Nakonec nám odpověděl i na ultimátní otázku, jaké morální poselství obsahují sešity o Lobovi:

„Lobo je stále jeden z nejúspěšnějších komiksů nakladatelství Crew… asi pro jeho výchovnou hodnotu a jasné morální poselství. Lobo je v podstatě Mirek Dušín, jen zabíjející lidi hákem (Mirek Dušín to dělal mačetou). A jaké je to morální poselství, které vidíme v Lobových příbězích? Myslím, že zní: „Neserte Loba“.“

Slavný ušatý samuraj Usagi Yojimbo Stana Sakaie je zpět. Z vysoké trávy mu koukají jenom ušiska, ale jakmile se ozve svist katany vytahované z pochvy, je třeba rychle utíkat. K českým čtenářům se dostává nejenom úplně nový, v pořadí již čtrnáctý díl putování králíka, o němž ani jeho autor, natož pak nakladatelé netušili, jaký ve světě sklidí úspěch, ale rovněž dotisky prvních dvou dílů série, Ronin a Samuraj. Nový sešit se nazývá Maska démona a Jiří Pavlovský nám k němu řekl toto:

„Přiznáme se, že jsme u Usagi Yojimba ani zdaleka nečekali takový úspěch. Vydali jsme to s nadějí, že na tom snad moc neproděláme – a byl z toho hit. V Usagi Yojimbovi je evidentně něco, co čtenáře oslovuje. Možná jsou to ty japonské mýty a samurajské legendy. Možná je to právě ten věčný příběh potulného hrdiny. Možná prostě jen to, že má Usagi dobré příběhy, zajímavé detaily, sympatické hrdiny a navíc je to dobře kreslené. Co já vím. Ale důležité je, že se Usagi prodává a že tudíž můžou rychle vycházet další a další díly a dotiskovat ty vyprodané. A možná dojde i na Space Usagiho.“

Anotace závěrem: Usagi Yojimbo stále putuje světem a bojuje se zlem. Ať už jsou to přízraky na vesnickém hřbitově, tajemný maskovaný zabiják, pavoučí žena, nebo mladý dobrodruh, který trvá na tom, že ho bude Usagi učit svému bojovému umění. Další povídkový sborník ze života slavného králičího samuraje.

Zpívali o něm Ramones, točí se o něm filmy, milují ho miliony, a přitom pavouci patří k tvorům, kterých se lidé štítí nejvíc. Zajímavé. V komiksovém prostředí je jako doma a jeho červenomodrá uniforma je již notoricky známá i u nás. Všechny, kdo mají Petera Parkera a jeho alterego, které leze po stěnách, rádi, budou jistě nadšení z nového vydání dávno nesehnatelné knihy Spider-Man: Návrat, kterou na trh co nevidět vyšle nakladatelství Crew.

Jiří Pavlovský o tomto komiksu říká:

„Na Spider-Manovi jsem v podstatě vyrůstal, na sešitech dovážených z Polska (tehdy se ještě odjinud moc dovážet nemohlo). Měl jsem kliku, zrovna bylo to nejlepší období, ve znamení Todda McFarlanea a dalších borců. Spider-Man je – díky svým osobním problémům – jeden z nejzábavnějších hrdinů. Není dokonalý, má pochybnosti a obavy a občas leze svým kolegům na nervy. Je věčně švorc a ustavičně řeší nějaké rodinné trable – proto je tak snadné se s ním ztotožnit. V jeho případě ale hodně záleží na scenáristovi… a Spider-Man měl na dobré scenáristy štěstí. Od Stana Leeho, přes Davida Michelinia, Petera Davida až po mé oblíbence J. M. DeMatteise a M. J Straczynského.“

FILMOVÁ FANTASTIKA

Nejen četbou knih živ je fantazák, a proto se podívejme na přehled zajímavých žánrových filmů s premiérou stanovenou na nejbližší dva měsíce.

Gnomeo & Julie

Režie: Kelly Asbury
Scénář: Kelly Asbury, Mark Burton, Kevin Cecil a mnoho dalších
Mluví: Jason Statham, James McAvoy, Emily Blunt, Michael Caine, Patrick Stewart, Maggie Smith
Premiéra: 17. 2. 2011

Kombinace Shakespeara a Příběhu hraček. Znepřátelené rody porcelánových trpaslíků (kteří v lidské nepřítomnosti ožívají) – modré a červené – možná spojí ta největší banalita: zapovězená láska. Samozřejmě ve 3D. Režíruje Kelly Asbury, tvůrce druhého Shreka, takže můžeme čekat spíše odlehčenou podívanou plnou gagů.

Správci osudu

Režie: George Nolfi
Scénář: George Nolfi podle povídky Philipa K. Dicka
Hrají: Matt Damon, Emily Blunt, Anthony Mackie
Premiéra: 3. 3. 2011

Romantický sci-fi (bizarní kombinace) snímek podle povídky Philipa K. Dicka Adjustment team. Vztahu charismatického politika Davida a baleríny Elise brání prazvláštní záhadné síly. Dokážou se jim společně postavit? A dokáže George Nolfi vstoupit do světa velkého filmu pravou nohou?

Světová invaze

Režie: Jonathan Liebesman
Scénář: Christopher Bertolini
Hrají: Aaron Eckhart, Michelle Rodriguez, Bridget Moynahan
Premiéra: 10. 3. 2011Blízká setkání tak trochu natvrdo. Los Angeles je centrem mimozemské invaze. Má lidstvo šanci se ubránit? Doufejme, že nebude stačit jeden počítačový vir. To už by snad bylo lepší, kdyby prohrálo.

Máma mezi Marťany

Režie: Simon Wells
Scénář: Simon Wells, Wendy Wells, podle knihy Berkeleye Breatheda
Mluví: Seth Rogen, Joan Cusack, Elisabeth Harnois
Premiéra: 10. 3. 2011

Cti otce svého a matku svou, než ti ji Marťané ukradnou. Sci-fi animáč z dílen Walta Disneyho vypráví příběh Mila, který svoji maminku dostatečně nectil a svou vlastní hloupost si uvědomil, jak už tomu bývá, pozdě – když byla unesena mimozemskou lodí. Mars totiž potřebuje matky.

Obřad

Režie: Mikael Hafström
Scénář: Michael Petroni, Matt Baglio
Hrají: Colin O’Donoghue, Anthony Hopkins, Alice Braga
Premiéra: 17. 3. 2011

Příběh inspirovaný skutečnou událostí vypráví o skeptickém studentovi kněžského semináře věnovaného exorcismu, jenž v něj ale nevěří. O opaku ho přesvědčí ostřílený exorcista s tváří Anthonyho Hopkinse.

Jsem číslo čtyři

Režie: D.J.Caruso
Scénář: Alfred Gough, Miles Millar, Marti Noxon na základě novely Jobie Hughese a Jamese Freye
Hrají: Alex Pettyfer, Timothy Olyphant, Teresa Palmer, Kevin Furane
Premiéra: 17. 3. 2011

John je poněkud neobyčejný teenager, nepochází totiž z planety Země. Ta jemu a osmi dalším tvorům jeho druhu slouží jako skrýš před nepřátelskou rasou Mogadorianů. Mimozemšťané obdaření schopnostmi mají přisouzena čísla od jedné do devíti a existuje pravidlo, že musejí být zabiti pouze se vzestupným charakterem. John je čtvrtý. První tři jsou mrtví.

Všemocný

Režie: Neil Burger
Scénář: Leslie Dixon podle novely Alana Glynna
Hrají: Bradley Cooper, Robert De Niro, Anna Friel
Premiéra: 24. 3. 2011

O tom, že svůj mozek nevyužíváme naplno, vypráví další snímek. Eddie Spinola je neúspěšný spisovatel, jemuž se do ruky dostane naprostý div – droga MDT-48, díky níž může využít naplno potenciál svojí hlavy. Daří se mu na burze, se ženami, jednoduše všude. Jenže jeho dealer je zabit a zásoby drogy se tenčí. Je čas na absťák.

Sucker Punch

Režie: Zack Snyder
Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya
Hrají: Emily Browning, Abbie Cornish, Jean Malone, Jamie Chung
Premiéra: 31. 3. 2011

Film o dívce, kterou otec umístil do sanatoria k podstoupení lobotomie. Útěky do imaginárních světů dívce přinášejí jistou útěchu a také naději – dovede díky svým fantaziím utéci? Ve filmu Zacka Snydera pravděpodobně nepůjde hlavně o příběh – tento tvůrce je natolik pokrokový, že jenom sledovat trailer představuje malý vizuální orgasmus. Rozdílné světy, perfektní kamera, zpomalovačky, spousta akce a sada „křehkých“ slečinek. Mňam.

Pokud však máte chuť i na nějaké nežánrové filmy, únor a březen přinesou několik skvostných kousků. Od 3. 2. budeme moci vidět 127 hodin, drama Dannyho Boylea (Trainspotting, Milionář z chatrče, Sunshine) natočené podle skutečné události – Aron Ralston (James Franco) uvízne v odlehlých skalách Canyonlands.

Drama/thriller z prostředí světa baletu Černá labuť v režii Darrena Aronofskyho (Requiem za sen, Wrestler) s dokonalou Natalií Portman v hlavní roli uvidíme 10. února.

O týden později do kin přijde western Ethana a Joela Coenových (Tahle země není pro starý, Fargo) Opravdová kuráž s příběhem o pomstě rodičů. Mstí se čtrnáctiletá slečinka. Hrají Jeff Bridges, Matt Damon, Josh Brolin.

Velkolepé britské historické drama Králova řeč vypráví o koktavém britském králi Jiřím VI., jedné z nejdůležitějších postav anglického odboje během druhé světové války. Hrají Colin Firth, Geoffrey Rush a Helena Bonham Carter. Premiéra je 10. 2.

A teď už zbývá jen jedna jediná otázka – na co se těšíte nejvíc a co vám v našem přehledu chybí? Zapojte se do diskuze, komentáře jsou tu pro vás. 🙂

Výjevy pro vás připravili:

Pavla Lžičařová (šéfredaktor)

pavla.lzicaro­va@fantasypla­net.cz

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fantasyplanet.cz

Josef Horký (redaktor)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

46 komentářů

  1. Třemi slovy a pár vykřičníky – Na královu řeč !!!!!

  2. hmm
    asi vážně stárnu. děsí mě filmy, které jsou jen vizuálními orgiemi s plytkými zápletkami. možná ještě víc mě děsí, když jsou tvůrci takových filmů považování za “pokrokové”.

  3. Ááááááá, nové vydání Martina, vázané…chjo, ještěže se u Talpessu dá nakupovat s výraznou slevou 🙂 A na Zmiji se taky těším. Z filmů jednoznačně nejočekávanější jest Sucker Punch….já se na takovéto vizuální orgie naopak velice těším 🙂

  4. bylo by fajn opravit
    Nechci tu být za hnidopicha, ale ten král byl britský (ne anglický) a jmenoval se Jiří VI. Za Jindřichem VI. bychom museli do středověku…

  5. dotaz na Talpress (pokud se tu někdo z něj objeví 🙂
    u Hry o trůny znamenaji slova: “…původní překlad je opraven,” že i v prvních třech dílech budou jména postav přeložena do češtiny, jako tomu bylo znáhla v dílu čtvrtém? (mám na mysli např. Hightower jako Vysokověžský a podobě).

  6. to Regis
    vizuální orgie a plytký dej, právě si popsal Holywood 🙂 Já se osobně těším na Sucker Punch, vypadá to na šílenou slátaninu, která buď dopadne dobře anebo moc moc špatně

  7. to Shadowlf
    Spousta hollywoodských filmů od režisérů jako Nolan, Fincher nebo Mann je co děje naopak velice sofistikovaná. Podle všeho žiješ v zastaralých stereotypech.

  8. Plytkost
    Regis, Shadowulf, Sartori: to je delší diskuzi, ale pokud to vztáhneme jen k tomu Snyderovi… dokázal už dakrát nakopnout něco, čeho se další chytli (adrenalinové zombie filmy, graficky stylizovaná filmařina 300), takže asi pokrokový je. Druhá věc je ta, že s plytkostí zápletky bych byl hodně opatrný – on ten Nolan, mezi náma, když to shrnete do dvou tří věc, tak zní jako ještě větší kravina než Sucker Punch a i když si z toho filmu neustříkávám, tak dopadl velmi dobře. Přes “plytkost” zápletky. To samé Fincher… u Manna si moc filmů nevybavím, ale to co si pamatuju, tak platí taky. prostě: každá zápletka je plytká, jde o to, co z ní (a jakými prostředky) ten který tvůrce vyseká

  9. Ad Plytkost
    To Nihil: tady bych rozlišil dvě věci: plytkost zápletky a plytkost děje. Nevím, který Nolanův film měl plytkou zápletku – mohl byste nějaký uvést, ať to není střelba slepými? Druhá věc je, jak se dá “plytká” zápletka rozvinout v zajímavý děj. A v tomto případě je Nolan vynikající. Michael Mann měl i své slabší chvíle (třeba film Miami Vice byl slabý), ale některé jeho kousky jsou dodnes nepřekonané, byť stojí na jednoduché (odmítám slovo plytké) zápletce (chlápkovi rupne v bedně a jde domů, elitní detektiv honí elitního lupiče).
    Zack Snyder se narozdíl od obou výše zmíněných režisérů příliš nepředvedl. Kde je nějaká “pokrokovost” ve filmu Dawn of Dead, remaku Romerova stařičkého Úsvitu mrtvých z roku 1978? V tom, že použil digitální triky? Kde je nějaká pokrokovost ve filmu 300? V tom, že dokázal v roce 2009 převést komiksová políčka na filmová, a ještě nepřesně? V tomto ohledu byl daleko pokrokovější Peter Jackson s Pánem prstenů, když dokázal vizualizovat Středozem, včetně velkolepých bitev, v letech 2001 až 2003?
    Jediné, co se Snyderovi docela povedlo, bylo zfilmování Strážců. Je to pokrokové v době, kdy Nolan točí vlastní variaci na Batmana, kdy bylo zfilmováno Sin City a kdy se po městě proháněl tu Spiderman, tu Hulk nebo dokonce Hellboy?

  10. Proč ignorujete
    Zajímalo by mě proč ve výjevech byla ignorována produkce na únor a březen tak důležitých nakladatelství jako je Laser-books, Polaris, Talpress, Argo.

  11. Plytkost
    Zápletka, děj použil nepřesně Lukáš, původně se mluvilo o zápletce, takže o ní mluvím i já. Plytká zápletka je třeba Počátek: parta chlápků se snaží někomu vnuknout myšlenku a vleze mu do hlavy, když spí. Souběžně si jeden z nich řeší osobní trauma. Batman začíná: týpek si řeší osobní trauma a rozhodne se stát bojovníkem proti zločinu. Temný rytíř: bojovník proti zločinu zjišťuje, že může mít osobních traumat víc a lidi ho nemusí mít rádi. Dokonalý trik: dva kouzelníci se nemají rádi, řeší si osobní traumata a dělají si naschvály…
    Chápeš? Zápletka je z podstaty věci vždycky plytká, to v jaký děj nebo film (dosaď si co chceš) vykvete, to je věc druhá a předem dost těžko odhadnutelná, takže Regisův povzdech neuznávám a ironii Lukáše beru na vědomí.
    Jinak Snyder: podle mého jsou to právě jeho zombíci, kteří dali žánru nový impulz, v mnoha ohledech je to taková zombie bourne. A 300 je skvělá v tom, že na rozdíl od Sin City funguje jako film, na rozdíl od Spider-mana nemá kolísání v tempu a propojení digitálních složek s hranou nepůsobí jako oživené ilustrace, ale opravdu jako součást fikčního světa.

  12. to Pepa
    na světelné se upozorňovalo v minulých Výjevech

  13. Ignorace neignorace
    Obecně: Výjevy nejsou nafukovací a vždy záleží na uvážení a vkusu toho, kdo je zrovna dělá, když se člověk podívá na starší, určitě nelze říct, že bychom byť jen jedno ze zmíněných nakladatelství zanedbávali. Další věc je ta, že je začátek roku, nemusí být hotové edičáky (to berte jako možnost, tentokrát jsem se na tom nepodílel), případně je prostě pauza a žádná pecka ve sledovaném období nebude. Nebo bude, ale už bya zmíněná dřív a prostě se nestihla v původně ohlášeném termínu. Takže abych to shrnul: nikdo ignorován není a přště tady bude třeba dotaz na tři jiné nakladatelství.

  14. to Pepa
    jak říkal Nihil, výjevy nejsou nafukovací, ale to neznamená že s danými nakladatelstvími nekomunikujeme! Martin Šust se omluvil, že na příští dva měsíce neví jistě, co vydají, Polaris s námi nekomunikuje od začátku, Talpress ve výjevech JE – stačí jen pozorněji číst a od Arga asi nebylo nic zajímavého. Jen připomínám, že Výjevy jsou částečně subjektivní, takže záleží i na vkusu redaktora, co tam zařadí.

  15. Polaris
    Polaris nekomunikuje? Škoda. Samozřejmě to nevím jistě, ale podle toho, kdy jsem dodal překlad dalšího Neala Ashera, soudím, že by se “Agent Řádu” mohl někdy v březnu objevit.

  16. Protože se tady „objevil“ další Pepa a tak, aby nedocházelo k nějakým případným nedorozuměním, stávám se Pepou 62.Pokud jde o tyto Výjevy, tak možná trochu paradoxně, se nejvíce těším právě právě na ty nežánrové filmy.Ty mají navíc oproti knihám tu výhodu, že mají pevně stanovené termíny „vydání“. Je opravdu škoda, že nakladatelé nejsou schopni určit termín vydání ani s tolerancí několika týdnů.Pak se možná oprávněně může někomu zdát, že nabídka titulů pro nadcházející dva měsíce, představených ve Výjevech, je poměrně „slabá“.Ve skutečnosti pak vyjde spousta zajímavých a leckdy i zajímavějších titulů.

  17. Pepa: Pán ledové zahrady nebyl zmíněn proto, že my sami jsme si nebyli v době přípravy Výjevů jisti, že kniha skutečně “odejde do tisku”. Na dotaz redaktora FP na chystané novinky přednostně uvádím výčet titulů, které už v tisku jsou a je tedy jisté, že skutečně v daném období vyjdou – v tomto případě to byla pětice novinek (McCaffrey, Strugačtí, Bakker, Cafrey a Farmerová). Říkala jsem si, že PLZ 3 zmíním pak v komentářích dodatečně. Takže v tomto případě za to skutečně redaktor FP nemůže, že PLZ 3 nedostal větší prostor. Nálepka “odfláknuté” je dle mého názoru příliš silné slovo. Například březnové tituly ještě v tisku nejsou a přesto se nějaký ten březnový titul určitě objeví, ale slíbit konkrétní titul v tuhle chvíli stoprocentně nemůžu ani já. Myslím, že situace, kdy by tady byly prezentovány tituly, z nichž by třeba polovina v daném období nevyšla ať už vlivem zdržení tiskáren, či předělávání obálky nebo jiných problémů, by byla vůči čtenářům více nekorektní, než když se informace o tom, že vyjde také netrpělivě očekávaný titul objeví tady v komentářích – ale to už je čistě i záležitost redaktorů jednotlivých nakladatelství, jestli ho v komentářích zmíní dodatečně nebo ne.

  18. To Pepa
    Milý Pepo, než se začneš křičet, že nám tu chybí knihy, buď tak laskav a nejdříve se podívej do předchozích dílů výjevů. Zrada v zime i kolumbus už ve Výjevech byly! A navíc musíš také brát v potaz, že článek se nějakou dobu tvoří – nejdřív se otravuje vydavatel, pak překladatel, než se to všechno sejde, než se to napíše a za 14 od začátku psaní článku do jeho vydání se toho může leccos změnit.
    Prosím, už sem nepiš takové bláboly, že je článek odfláknutý, když o něm prakticky vůbec nic nevíš.

  19. třeba by si mohl milý Pepa nějaký ten článek napsat, aby věděl, co je to za makačku. Opravdu takové čtenáře, kteří akorát rýpou, zbižňuju

  20. to Nihil
    Ještě dodatečná otázečka, existuje tedy podle vás vůbec nějaký film, který má dobrou zápletku? 🙂

  21. zápletka
    Sartori: jak jsem napsal výše – zápletka je z podstaty věci VŽDYCKY plytká. Což neznamená, že by nemohla být dobrá. Trochu komplikované, že? Prostě: jakékoliv dílo, když ho shrneme do pár vět, když vyjádříme tu jeho zápletku, bude prostě plytké – stačí dát správně důraz, zvolit jedno dvě slovíčka. Pán prstenů, Mrtvý muž, Sedm samurajů, Metropolis, Jméno růže… KAŽDÉ DÍLO. Zápletka neurčuje kvalitu díla.

  22. Pána Prstenů ani Jméno růže bych sem netahal – jedná se o adaptace. A nechápu, co má Nihil proti Nolanovi. Jedná se o jednoho z nejlepších filmových tvůrců a v dnešní době, kdy se dělají předělávky klasik, točí se podle knížek, her, komiksů… je nádherné vidět, když někdo jako Nolan udělá originální příběh, který nemá žádný podklad. A je docela blbost Batmanovi vyčítat: ” týpek si řeší osobní trauma a rozhodne se stát bojovníkem proti zločinu. Temný rytíř: bojovník proti zločinu zjišťuje, že může mít osobních traumat víc a lidi ho nemusí mít rádi.” vždyť o to tu jde. A opět – je nádherné vidět, že Nolan neadaptuje komiksy, ale využívá je jen pro sestavení univerza na filmovém plátně. A je také hloupost vyčítat Dokonalému triku: “dva kouzelníci se nemají rádi, řeší si osobní traumata a dělají si naschvály…” jedná se o adaptaci literárního díla, kde tento prvek hraje svou roli. A je blbost vyzdvihovat Snydera, který prakticky ještě nic nedokázal. Remeak Úsvitu mrtvých? hezký, ale co s tím? 300: rozpohybovaný komiks, který stejně jako Sin City nic nenabízí. Strážci – to samé, byť se na to hezky kouká. Prostě Snyder se má ještě co učit, byť vizuálně jsou jeho snímky povedené. Každopádně bude zázrak, když nepohřbí Supermana. Ale jak se říká, jeden rád vdolky, jiný zase holky. Proti vašemu vkusu nic nemám, ale s Nolanem jste mě prostě dopálil.

  23. ach jo
    Dex: tady někdo něco nepochopil. Já neříkám, že Nolanovy filmy jsou špatné, já říkám, že dokonce ani JEJICH zápletky se nedají označit za NE-PLYTKÉ. A už vůbec se mi tu nejedná o nějaký problém adaptace – mimochodem, Pán prstenů a Jméno růže, nevyjádřil jsem se jasně a to je moje chyba, jsem měl na mysli knihy… Pán prstenů je pro mě víc než Bible, ale chápu, že někdo o něm řekne, že má plytkou zápletku (nemusím nic vymýšlet, stačí odkázat na Clerks II). Diskuze vznikla, že byl jeden film odsouzen na základě toho, že má mít “plytkou zápletku” a stavět na vizuálu, což je podle mého neobhajitelné, protože takhle dopředu můžeme odstřelit každý film na jaký si jen vzpomeneme. Jo a mimochodem, doufám, že je každému jasné, že “mé” nolanovvské zápletky byly ironie?

  24. plytkost
    já bych se tu Nihila zastal – když si vezmeme, tak každá zápletka je ve svém jádru již tisíckrát použitá předtím, nepřináší tedy něco nového a objeveného, a tedy může být označena za plytkou. Záleží už pak na tvůrcích filmu, jak dobře s ní – pomocí různých technik – naloží – třeba Nolan to zvládá perfektně. Ta plytkost podle mě není myšlena jako urážka, ale jako konstatování…

  25. To Nihil
    Upřímně, doufal jsem, že ty “nolanovské” zápletky byly stejnou ironií, jako moje “mannovské”. Ovšem odmítám hodnotit zápletku jako plytkou (z podobných důvodů, jako vy) v situaci, kdy není uveden jediný příklad “neplytké” zápletky. Pokud žádná “neplytká” zápletka neexistuje, pak tento přívlastek nemá smysl a působí zbytečně negativně. Řekl bych ovšem, že pro další diskuzi bychom si měli definovat pojem “zápletka”, jinak nemá smysl toto dál rozebírat.
    Kde má smysl přívlastek plytký uvádět, je děj filmu, který se ze zápletky vyvine. Ten může být plytký nebo neplytký, tam se pozná kvalita režiséra.
    K Zacku Snyderovi – to je režisér, který se vždycky sveze na momentálně módní vlně – zažívá žánr zombie filmů návrat? Nač něco složitě vymýšlet, když stačí natočit remake Úsvitu mrtvých. Jsou “in” komiksové adaptace? 300 a Watchmen, to bude mít úspěch. Společným jmenovatelem tohoto postupu Snydera je snaha vydělat těžký háky a přitom se nepředřít. Tudíž jeho jedinou devizou v tomto směru je, že vybírá již prověřené náměty, které měly již v minulosti úspěch, resp. získaly statut “kultovního díla” a tyto následně zfilmuje. Tohle ale není pokrok, to je tupá komerce, nevyčnívající z řady podobně laděných filmů.
    Skutečně “pokrokový” režisér se neveze na vlně, ale sám novou vlnu začne. Takže až přijde Snyder s něčím skutečně originálním, tak uznám, že se alespoň snaží být pokrokovým. Jenže k tomu mu chybí buď odvaha riskovat, nebo kreativita.

  26. Aj, JaJ
    Ad JanaJ: To je mně líto, že jsem anglického Jindru neviděl: čekat až na komentáře se zjevně nevyplácí, musím to příště mít na paměti. Ovšem “jedné z nejdůležitějších postav anglického odboje během druhé světové války” je taky úžasná formulace. Jestli by nebylo lepší pod hlavičku “Filmová fantastika … přehled zajímavých žánrových filmů” ty nežánrové prostě necpat, když už nejde vyhodit celého nového spolupracovníka; předešlo by se tím takovým spojením jako “z prostředí světa baletu” – rozdíl mezi novelami a romány mu bude muset redakce vysvětlit.

    A musím říct, že přesun Petra Heteši z USA do Ruska taky zjevně bude něco; jen by si měl lépe hospodařit se jmény, aby nemusel brzo pokračovat třeba do Nigérie – má to teda za hrdinu Chomského, nebo Gromského? (Podobně ani redaktoři nezvládli napoprvé správně opsat Meaneyho jméno.)

  27. zápletka
    Acidburn: tak jsme se hezky shodli a zopakovali jsme i už párkrát řečené. Až na toho Snydera. Pro mě je výjimečným tvůrcem – on se na vlně zombie filmů ani komiksových adaptací nesvezl, on to první znovu oživil (v té době po zombie neštěkla ani čivava) a v tom druhém si našel svojí pozici, kde je neochvějně nejlepší. Jinak neplytkou zápletku by měl zmínit Regis, na kterého jsem prvně reagoval – podle tvého komentáře jsme se, jak píšu výše, evidentně shodli.

  28. Jane Vaňku jr. ty chceš kvalitu po těch děckách co to tu připravují?

  29. to Surveyor
    Docela by mě zajímalo, jak bys viděl srovnání, případně kdo je ti bližší z dvojice Asher/Reynolds, které jsi oba v poslední době překládal.Je určitě fajn, že Polaris pokračuje ve vydávání Ashera, ale po vynikajícím Stahovači to už podle mého názoru šlo s kvalitou dolů a například Pradorský měsíc jsem dočítal silou vůle.Asher sice chrlí román za románem, nakonec podobně jako Reynolds,ale cítím z toho příliš řemeslo, jede podle osvědčené šablony. Z tohoto pohledu se mi zdá Reynolds zajímavější a proto u mě na body vyhrává.

  30. To Pepa
    Zajímavá otázka. Zpočátku mě určitě víc oslovil Reynolds, však taky mě mrzelo, že jsem ho nepřekládal, ale myslím, že jsem v Asherovi našel dosti adekvátní náhradu. Reynolds, je skvělá new space opera, ale některé jeho poslední věci u mě zůstaly trochu za očekáváním, určitou překombinovaností a trochu až odtažitostí, ale pořád si ho jako SF užívám. Asherovi se dá vytknout, že píše vlastně pořád stejně, což je sice z jednoho pohledu nevýhoda, ale z druhého má člověk jistotu, co dostane (Pradorský měsíc je trochu zvláštní kapitola, byla to speciální objednávka a výsledek je spíš novela než plnohodnotný román, to souhlasím). Navíc u Ashera sleduji určitý autorský vývoj. Na Pavučině bylo vidět jistou začátečnickou daň, ale pak byla každá další kniha o cosi složitější, propracovanější. Jistě, je to řemeslo, ale už jen proto, že jsou to součásti jednoho cyklu, pokračujícího příběhu, bych nečekal, že každá kniha bude propastně jiná a originální. Možná je škoda, že se zatím nedostalo na samostatný Cowl, zajímavě vypadají i nové věci mimo vesmír Řádu – The Departure a Zero Point. Takže se snažím vidět to pozitivně – myslím, že málo autorů může nabídnout tak vyrovnanou sérii – a těším se, že mě Asher ještě něčím doopravdy překvapí. Ale totéž můžu říct o Reynoldsovi. Závěr – Ashera bych doporučil těm, kteří chtěj mít jistotu akční NSO, Reynoldse těm, kteří hledají víc pestrosti.

  31. To Nihilova depka
    Mě se zdá, že tady někomu rozhodím sandál. O jakých “děckách” to mluvíte? To, že průměrný věk redaktorů FP je nízký neznamená, že je nízká taky úroveň jejich práce.

  32. Acidburne skoč si do lesa uříznout klacek a běž se mečovat s děckama co si hrajou na elfy. A předtím si zobni pilulku a nech se vyšetřit…

    O nízké úrovni zdejšího webu si cvrlikají fanové na conech…

  33. Prskání
    To Jedlak: fajn, tak mi ukažte české weby, které jsou lepší, včetně poznámky, v čem jsou lepší. Na conechc se cvrliká o kdečem, to pro mne není argument. Co se týká zbytku vaší reakce, když nejsou argumenty věcné, tak je čas na osobní útoky, ještě ke všemu blbé, protože o mé osobě nevíte vůbec nic.
    Na LARPu jsem nikdy nebyl, přesto bych je takto paušálně neodsuzoval. Určitě se mezi nimi najdou kvalitní akce. Slovo “mečovat” jsem slyšel naposledy ve čtvrté třídě ZŠ. To jen abyste věděl, na jaké úrovni se vlastně nacházíte.

  34. děcka? jaká děcka? zdejším redaktorům je od 18 a víc a za krátkou dobu toho dokázali víc než zbytek jejich vrstevníků, kteří akorát chlastají, a flákají se, dohromady

  35. FP je podle mě nej web o fantastice, ale copak je takový problém článek po sobě přečíst? Jan Vaněk už to zmínil, ten Meaney opravdu bije do očí. Samo že to jsou chyby z nepozornosti, ale jinak dobrý článek chyby a občas divný sloh narušují.

  36. Už aby byl červen. Your Highness (oficiálně Princ a pruďas aneb jak zabít slovní hříčku) bude doufám o něco vděčnější téma ke konverzaci, než současná scéna, kde za vidění stojí pravděpodobně Obřad (nicméně, kolik takových filmů už bylo – a bude – natočeno…) a Správci osudu, pokud ovšem Nolfi na svojí režisérské prvotině nevybouchne. Plus klasičtí Coeni, kterým se doufám zadařilo lépe než v k uzoufání neplynoucímu Serious man.
    Jinak Sapkowski a Neomylně erotická Neomillnerka všema deseti.

    Upřímně příliš nechápu, proč tě tak zjevná provokace vůbec nadzvedává, Acidburne. Ekvivalentním kravinám je záhodno se snad pouze shovívavě pousmát.

  37. to Surveyor
    Díky za postřeh a nakonec uvidíme, jak si Agent Řádu respektive Prefekt povedou. Teoreticky by se sice ještě letos mohl objevit Asherův Orbus a Transport ledu od Reynoldse, ale …

  38. No…vyzera to tak, ze sa NSO na cesko-slovenskom trhu moc nedari…zial. Celkovo dobra SF, hard SF ci space opera kapanek stagnuje, co uz. Idem si objednat rychlokurz anglictiny a huraaa na originaly…

  39. depka: To jistě ne; ale aspoň nějakou konzistenci.

    Apu: Zjevně je, zejména v tom chvatu, v němž to chystali – viz např. futurum “Od 3. 2. budeme moci” u článku vydaného den nato.

  40. to Vaněk
    Při vaší nekonečné inteligenci, Holly, bych čekal více logiky. Každý z nás odevzdával svůj díl článku jindy (já například na konci ledna – futurum tedy bylo vhodné).

  41. Dlja Josefa
    Už jsme to probírali vedle: logické je přizpůsobovat se pohledu čtenářů a datu vydání; třeba když v dnešním deníku stojí “ve včerejší televizní debatě”, psali to ještě v neděli, ale mysleli taky tu. Samozřejmě že pokud vás šéfredaktor neinformovala, kdy přesně to vyjde, bylo zeditovat text její zodpovědnost; o tom právě mluvím.

  42. Tolkien
    Ubohy pan profesor Tolkien!
    Vedet, ze nekdy nekdo bude LOTRa povazovat za knihu hodnotnejsi Pisma svateho, nikdy by ji nevydal.
    Byl totiz zboznym katolikem.
    Ale to jen tak na okraj k hlouposti a preferencim nekterych.

Zveřejnit odpověď