Registrace K čemu to je?

George R. R. Martin
BOUŘE MEČŮ
Kniha třetí Píseň ledu a ohně
Část druhá

Chronologická poznámka
Píseň ledu a ohně je vyprávěna z hlediska postav, které jsou někdy stovky, ba dokonce tisíce mil daleko od sebe. Některé kapitoly popisují děj jediného dne, nebo dokonce hodiny, jiné pokrývají čtrnáct dní, měsíc, půl roku. Vyprávění s tak obšírnou strukturou nemůže striktně navazovat na sebe; někdy se odehrává mnoho důležitých věcí současně, byť tisíce líg od sebe.Laskavý čtenář nechť si v případě svazku, který drží v ruce, uvědomí, že úvodní kapitoly Bouře mečů nenavazují na závěrečné kapitoly Střetu králů, spíše se s nimi překrývají. Zahajuji své vyprávění líčením některých z událostí, jež se odehrávaly na Pěsti Prvních lidí, v Řekotočí, Harrenově a na Trojzubci v době, kdy byla v Králově přístavišti bojována Bitva na Černovodém proudu, a krátce poté...
George R. R. Martin

D A E N E R Y S
Dothračtí průzkumníci jí podrobně vylíčili celou situaci, ale Dany se chtěla o všem přesvědčit na vlastní oči. Ser Jorah Mormont jel po jejím boku, provázel ji březovým lesíkem a vzhůru do příkrého svahu pískovcového pahorku. „Už je to jen kousek,“ upozornil ji na hřebeni.Dany přitáhla klisně uzdu a pohlédla do dáli, kde se napříč přes cestu roztahovala yunkajská armáda. Bělovous ji už dávno naučil, jak nejlépe odhadnout počet nepřátel. „Pět tisíc,“ prohlásila po chvíli.„Také bych řekl,“ přitakal ser Jorah. „Ti na křídlech jsou žoldáci. Jízdní kopiníci a lukostřelci, vyzbrojení taktéž meči a sekerami pro boj zblízka. Na levém křídle Druzí synové, na pravém Bouřovrány. Obojí mají po pěti stech mužích. Vidíš jejich korouhve?“Yunkajská harpyje svírala v pařátech bič a železný obojek místo kusu řetězu. Žoldnéřům však plápolaly nad hlavami kromě praporců měst, jimž sloužili, také jejich vlastní korouhve: na pravé straně čtyři vrány mezi dvěma překříženými blesky, na levé zlomený meč. „Yunkajci tvoří střed,“ poukázala Dany. Jejich důstojníci byli na dálku navlas podobní astaporským – měli vysoké naleštěné přilbice a pláště pošité blyštivými měděnými destičkami. „Ti, v jejichž čele stojí, to jsou otroci?“„Většinou. Ovšem ani zdaleka se nemohou rovnat Neposkvrněným. Yunkai je známé tím, že v něm připravují postelové otroky, ne válečníky.“„Co myslíš? Jsme schopni porazit tuhle armádu?“„Snadno,“ přikývl ser Jorah.„Ovšem nikoli bez krveprolití.“ Hojnost krve vsákla do cihel Astaporu toho dne, kdy město padlo, třebaže jen málo jí patřilo Dany nebo jejím bojovníkům. „Mohli bychom tuhle bitvu vyhrát, avšak cena za dobytí města by byla příliš vysoká.“„Takové už je riziko, khaleesi. Astapor byl samolibý a zranitelný. Yunkai bylo předem varováno.“Dany chvíli přemýšlela. Otrokářská armáda vypadala ve srovnání s její vlastní malá, jenže žoldnéři byli na koních. Až příliš dlouho jezdila s Dothraky, aby měla zdravý respekt vůči tomu, co dokáže napáchat jízda v bitvě proti obyčejným pěšákům. Neposkvrnění by dokázali jejich útok odrazit, ale moji svobodní lidé budou povražděni. „Otrokáři rádi mluví,“ řekla. „Dej jim doručit vzkaz, že bych s nimi chtěla dnes večer hovořit ve svém altánu. A pozvi také kapitány žoldáckých spolků. Ovšem ne společně. Bouřovrány v pravé poledne, Druhé syny o dvě hodiny později.“„Jak si přeješ,“ řekl ser Jorah. „Jenže když nepřijdou –„„Přijdou. Umírají zvědavostí spatřit moje draky a vyslechnout si, co jim mám co povědět, a ti chytří to jistě budou považovat za šanci odhadnout moji sílu.“ Otočila stříbrnou klisnu. „Budu je očekávat ve svém altánu.“Břidlicově šedá obloha a svěží vítr provázely Dany na cestě zpátky k její armádě. Hluboký příkop, který se měl táhnout kolem celého tábora, byl již z poloviny vykopaný a les byl plný Neposkvrněných osekávajících větve březových stromů a vyrábějících z nich kůly s ostrými hroty. Eunuchové nemohli spát v neopevněném táboře, či na tom alespoň trval Šedý červ. Byl tam s nimi a dohlížel na práci. Dany na chvíli zastavila, aby s ním prohodila pár slov. „Yunkai si opásalo bedra do bitvy.“„To je dobře, Tvoje Výsosti. Tito jedni lační po krvi.“Když nařídila Neposkvrněným, aby si mezi sebou vybrali své důstojníky, v převážné většině se shodli v tom, že nejvyšší hodnost by měl zastávat právě Šedý červ. Dany pověřila sera Joraha, aby ho vzdělal ve velitelském umění, a exilový rytíř se vyjádřil v tom smyslu, že doposud byl mladý eunuch tvrdý, ale příjemný, neúnavný; prý se rychle učí a je naprosto nepolevující v pozornosti vůči detailům.„Moudří páni nám poslali vstříc armádu otroků.“„V Yunkai se otrok učí sedmi druhům vzdechů a šestnácti polohám rozkoše, Tvoje Výsosti. Neposkvrnění se učí, jak bojovat se třemi oštěpy najednou. Tvůj Šedý červ doufá, že ti to bude moci ukázat.“Jednou z prvních věcí, které Dany udělala po pádu Astaporu, bylo to, že zrušila zvyk dávat Neposkvrněným každý den jiná jména. Většina z těch, co se narodili jako svobodní, se vrátila ke svým rodným jménům – či alespoň ti, kteří si je stále pamatovali. Jiní sami sebe pojmenovali po hrdinech nebo bozích a někteří si dali jména zbraní, drahých kamenů, ba dokonce květin, což mělo za následek nemálo vojáků se jmény, která zněla Danyiným uším přinejmenším podivně. Šedý červ zůstal Šedým červem. Když se ho otázala proč, odpověděl: „Je to moje šťastné jméno. To, se kterým se tento jeden narodil, bylo proklaté. Bylo to jméno, které měl, když ho vzali do otroctví. Ale Šedý červ je jméno, které si tento jeden vytáhl v den, kdy mu Dany za bouře zrozená darovala svobodu.“„Pokud dojde k bitvě, nechť Šedý červ prokáže nejenom svoji chrabrost, ale také moudrost,“ řekla mu Dany. „Ušetřte všechny otroky, kteří se otočí na útěk nebo odhodí zbraně. Čím méně jich zabijete, tím více se jich pak bude moci přidat k nám.“„Tento jeden na to bude pamatovat.“„Já vím, že bude. Dostav se v poledne do mého altánu. Chci tě tam mít s mými dalšími důstojníky, až budu jednat s žoldáckými kapitány.“ Dany pobídla stříbrnou a zamířila do tábora.V táboře Neposkvrněných byly stany rozestavěny do pravidelných řad, s jejím vlastním vysokým zlatým altánem uprostřed. Za tímto táborem se rozkládal ještě jeden, pětkrát tak velký, neuspořádaný a chaotický, bez příkopů, bez stanů, bez mužů na stráži a bez řad koní. Ti, kteří měli koně nebo muly, spali vedle nich, protože se obávali, aby jim je někdo neukradl. Mezi hordami žen, dětí a starců se volně pohybovali kozy, ovce a napolo vyhladovělí psi. Dany zanechala Astapor v rukou rady bývalých otroků, jíž předsedali léčitel, učenec a kněz. Všechno to podle ní byli moudří muži a spravedliví. Přesto daly desítky tisíc bývalých otroků přednost tomu, že ji následovaly do Yunkai, místo aby zůstaly v Astaporu. Dala jsem jim město, ale většina jich byla příliš vystrašená, než aby si je vzali.Tato nesourodá armáda svobodného lidu co do počtu o hodně převyšovala její vlastní, ale byla jí spíš na obtíž než ku prospěchu. Snad jen jeden ze stovky měl osla, velblouda nebo vola; většina z nich nesla zbraně ukořistěné z nějaké otrokářské zbrojnice, ale jen jeden z deseti byl v bojeschopném stavu a žádný z nich nebyl k boji vycvičený. Krajinu, kterou procházeli, vyjídali dočista, jako kobylky v sandálech. Přesto Dany nedokázala přimět sama sebe, aby je opustila, jak na ni naléhali ser Jorah a její pokrevní jezdci. Řekla jsem jim, že jsou svobodní. Nemohu jim říct, že nemají svobodu připojit se ke mně. Pohlédla na kouř stoupající z jejich varných ohňů a potlačila povzdech. Možná sice měla ty nejlepší pěšáky na světě, ale zároveň s nimi měla i ty nejhorší.Arstan Bělovous stál venku před vchodem do jejího altánu, zatímco Silný Belwas seděl se zkříženýma nohama v trávě poblíž a lovil z mísy fíky. Povinnost střežit ji padla za pochodu na jejich bedra. Jhogo, Aggo a Rakharo byli nejenom jejími pokrevními jezdci, ale každý z nich byl také její ko, a právě teď je potřebovala spíš k tomu, aby veleli jejím Dothrakům, než aby byli jejími tělesnými strážci. Její khalasar byl nepočetný, něco málo přes třicet válečníků na koních, a většinou to byli chlapci bez copů a věkem ohnutí staří muži. Přesto byli jedinou jízdní silou, kterou měla, a Dany se neodvažovala vyjet do bitvy bez nich. Neposkvrnění sice možná byli těmi nejlepšími pěšáky na světě, jak tvrdil ser Jorah, jenže ona potřebovala také průzkumníky a zvědy.„Yunkai dostane svou válku,“ řekla Dany Bělovousovi uvnitř altánu. Irri a Jhiqui pokryly podlahu koberci, zatímco Missandei zapálila tyčinku, aby provoněla prašný vzduch. Drogon a Rhaegal spali na hromadě polštářů, vzájemně ovinutí, ale Viserion se uhnízdil na okraji prázdné koupací kádě. „Missandei, jakým jazykem tihle Yunkajci hovoří, valyrijštinou?“„Ano, Tvoje Výsosti,“ odpovědělo dítě. „Odlišným dialektem než v Astaporu, a přesto dostatečně podobným, abys mu porozuměla. Otrokáři zvou sami sebe Moudrými pány.“„Moudrými?“ Dany se posadila se zkříženýma nohama na polštář a Viserion rozprostřel bílozlatá křídla a snesl se k ní. „Uvidíme, jak moudří budou,“ řekla a poškrábala draka na šupinaté hlavě vzadu za růžky.Ser Jorah Mormont se vrátil o hodinu později, provázen třemi kapitány Bouřovran. Na naleštěných přílbách měli černá vraní pera a tvrdili, že jsou si všichni rovni co do hodnosti a autority. Dany si je prohlížela, zatímco Irri a Jhiqui nalévaly víno. Prendahl na Ghezn byl robustní Ghiskarec s širokým obličejem a tmavými vlasy mírně prokvetlými šedí; Salloru Holohlavému se přes bledou qartheenskou líci táhla dlouhá zaoblená jizva a Daario Naharis hýřil barvami dokonce i na Tyrošana. Vous měl rozčesaný do tří hrotů a obarvený namodro, do stejného odstínu, jaký měly jeho oči a vlnité vlasy, které mu spadaly na límec; zpod límce a rukávů se mu vylévala pěna myrské krajky v barvě másla, kabátec měl pošitý mosaznými medailony ve tvaru narcisů a vzhůru po kožených škorních sahajících až na stehna mu šplhaly bohaté zlaté ornamenty. Za opaskem z pozlacených prstenců měl zastrčené rukavice z jemné žluté usně a nehty na rukou měl nalakovány modře.Byl to však Prendahl na Ghezn, kdo za žoldnéře nakonec hovořil. „Učinila bys dobře, kdybys tu svou chátru odvedla jinam,“ spustil. „Astaporu ses zmocnila zradou, ale Yunkai tak snadno nepadne.“„Pět stovek vašich Bouřovran proti deseti tisícům mých Neposkvrněných,“ řekla Dany. „Jsem ještě mladá dívka a nerozumím způsobům válčení, avšak tento poměr sil mi připadá prapodivný.“„Bouřovrány nestojí v poli samy,“ namítl Prendahl.„Bouřovrány vůbec nestojí. Letí, a to při prvním náznaku hromu. Možná byste měli uletět už teď. Slyšela jsem, že žoldnéři jsou notoricky známí svou neloajálností. Jaké dobro vám to prokáže, když sami zůstanete věrní, zatímco Druzí synové přeběhnou na mou stranu?“„To se nikdy nestane,“ trval na svém Prendahl, nepřesvědčen. “A i kdyby k tomu došlo, nic se nezmění. Druzí synové nejsou sami o sobě ničím. My bojujeme po boku statečných mužů z Yunkai.“„Bojujete vedle postelových otroků vyzbrojených oštěpy.“ Když otočila hlavu, dva zvonečky v jejím copu tiše zacinkaly. „Jakmile dojde k bitvě, už nebudeš moci žádat o milost. Avšak připoj se ke mně ihned a budeš si moci ponechat zlato, které ti zaplatilo Yunkai, a kromě toho si ještě zabrat podíl z kořisti, s tím, že mnohem větší odměna by tě očekávala později, až usednu na trůn ve svém království. Bojuj za Moudré pány a tvou odměnou bude smrt. Myslíš si snad, že Yunkajci otevřou brány svého města, až vás budou moji Neposkvrnění vraždit pod jejich hradbami?“„Ženo, hýkáš jako osel a tvoje řeči jsou planými žvásty.“„Ženo?“ Zasmála se. „Mělo to od tebe být míněno jako urážka? Vyťala bych ti políček, kdybych tě ovšem považovala za muže.“ Dany se střetla s jeho pohledem. „Jsem Daenerys za bouře zrozená z rodu Targaryenů, Nespálená, Matka draků, khaleesi pro Drogovy jezdce a královna Sedmi království Západozemí.“„Jediné, čím jsi,“ opáčil Prendahl na Ghezn, „je koňácká děvka. Až tě porazíme, spářím tě se svým hřebcem.“Silný Belwas tasil při jeho slovech svůj arakh. „Silný Belwas hodí jeho ošklivý jazyk k nohám své malé královny.“„Ne, Belwasi. Zaručila jsem se, že se těm mužům nic nestane.“ Usmála se. „Povězte mi jedno – jsou Bouřovrány otroci, nebo svobodní lidé?“„Jsme bratrstvo svobodných mužů,“ prohlásil Sallor.„Dobrá.“ Dany vstala. „Vraťte se ke svým bratřím a povězte jim, co jsem vám řekla. Možná že někteří z nich lační spíš po zlatě a slávě než po smrti. Vaši odpověď budu chtít znát zítra.“Kapitáni Bouřovran vstali jako jeden muž. „Naše odpověď je ne,“ řekl Prendahl na Ghenz. Jeho druhové ho následovali ze stanu…, ale Daario Naharis se na odchodu ohlédl a pokývl jí hlavou v zdvořilém pozdravu.O dvě hodiny později se dostavil velitel Druhých synů, a přišel sám. Ukázalo se, že je to vysoký Braavosan se světle zelenýma očima a rozježeným rudozlatým vousem, který mu splýval až téměř k pasu. Jmenoval se Mero, ale říkal si Titánův bastard.Mero jedním lokem vyprázdnil svůj vinný pohár, otřel si ústa hřbetem ruky a pohlédl na Dany. „Mám takový dojem, že jsem v jednom domě rozkoše u nás doma ošoustal tvoje dvojče. Nebo jsi to byla ty?“„Myslím, že ne. Nepochybuji o tom, že muže takové velkoleposti bych si pamatovala.“„Přesně tak. Není na světě ženy, která by kdy zapomněla na Titánova bastarda.“ Braavosan natáhl ruku s prázdnou číší směrem k Jhiqui. „Co bys řekla tomu, kdyby sis sundala šaty a šla se mi posadit na klín? Když mě uspokojíš, možná přejdu s Druhými syny na tvoji stranu.“„Když přejdeš se svými Druhými syny na moji stranu, možná tě nedám vykleštit.“Velký muž se dal do smíchu. „Děvčátko, jistá žena se jednou pokoušela vykleštit mě zuby. Ona je teď bez zubů, zato můj meč je dlouhý a silný jako vždycky. Mám ho vyndat a ukázat ti ho?“„Není třeba. Až ti ho moji eunuchové uříznou, budu si ho moci prohlížet, jak dlouho budu chtít.“ Dany se napila vína. „Pravda je taková, že jsem ještě mladá dívka, neznalá způsobů válčení. Vysvětli mi prosím, jak máš v úmyslu porazit deset tisíc Neposkvrněných se svými pěti stovkami mužů. Přestože jsem nezkušená, tyto počty mi připadají nanejvýš podivné.“„Druzí synové už čelili větší přesile a vyhráli.“„Druzí synové už čelili větší přesile a dali se na útěk. V Qohoru, kde si svoje pozice ubránily tři tisíce Neposkvrněných. Nebo to snad popíráš?“„To bylo před mnoha a ještě více lety, předtím než Druhé syny vedl Titánův bastard.“„Takže to z tebe čerpají svou odvahu?“ Dany se otočila k seru Jorahovi. „Jakmile začne bitva, zabte ho jako prvního.“Exilový rytíř se usmál. „S radostí, Tvoje Výsosti.“Dany se obrátila zpátky k Merovi. „Také byste se samozřejmě mohli dát znovu na útěk. My vám bránit nebudeme. Poberte svoje yunkajské zlato a běžte.“„Kdybys někdy viděla Titána z Braavosu, ty jedno bláznivé děvče, věděla bys, že nemá ocas, který by stáhl mezi nohy a utíkal.“„Pak tedy zůstaň a bojuj za mne.“„Stálo by za to bojovat za tebe, to je pravda,“ řekl Braavosan, „a já bych tě rád nechal políbit svůj meč, kdybych mohl. Jenže jsem vzal yunkajský peníz a zavázal se svatým slovem.“„Peníze lze vrátit,“ namítla. „Já ti zaplatím stejně dobře a ještě víc. Je mnoho dalších měst, která chci dobýt, a půl světa odsud na mne čeká celé království. Služ mi věrně, a Druzí synové už nikdy nebudou muset hledat nikoho, kdo by si je najal.“Braavosan se zatahal za hustý rezavý vous. „Stejně tolik a ještě víc, a kromě toho možná polibek? Nebo víc než pouhý polibek? Pro muže tak velkolepého, jako jsem já?“„Možná.“„Myslím, že chuť tvého jazyka se mi bude líbit.“Dany vycítila hněv čišící ze sera Joraha. Mému černému medvědovi se tyhle řeči o líbání nelíbí. „Přemýšlej o tom, co jsem ti dnes řekla. Mohl bys mi zítra doručit svou odpověď?“„Mohl.“ Titánův bastard se zasmál. „A mohl bych dostat džbán toho dobrého vína, který bych odnesl svým kapitánům?“„Můžeš ho mít celý sud. Je z vinných sklepů Dobrých mistrů z Astaporu a já ho mám plné povozy.“„Pak mi tedy dej jeden vůz. Jako závdavek dobré odměny, která nás u tebe čeká.“„Máš velkou žízeň.“„Já jsem celý velký. Také mám mnoho bratrů. Titánův bastard nikdy nepije sám, khaleesi.“„Dostaneš celý povoz, když mi slíbíš, že ho vypiješ na moje zdraví.“„Slibuju!“ zaburácel. „A slibuju a slibuju. Třikrát ti připijeme na zdraví a zítra ráno při slunce východu ti doručíme svou odpověď.“Když ale Mero odešel, Arstan Bělovous řekl: „Tenhleten má špatnou pověst, dokonce i v Západozemí. Nenech se zmýlit jeho chováním, Tvoje Výsosti. Dnes v noci ti třikrát připije na zdraví a zítra tě s radostí znásilní.“„Tentokrát má starý muž výjimečně pravdu,“ přitakal ser Jorah. „Druzí synové jsou starý spolek, a rozhodně jim nechybí odvaha, ale pod Merovým velením se z nich stala téměř stejně zlá chátra, jako jsou Chrabří kumpáni. Ten muž představuje nebezpečí pro svoje druhy, stejně jako pro svoje nepřátele. Proto jsi ho taky nalezla zde v poli. Žádné ze Svobodných měst by si ho už nikdy nenajalo.“„Mně nejde o jeho pověst, ale o pět stovek jeho vojáků. Co Bouřovrány, myslíš, že je zde nějaká naděje?“„Ne,“ odpověděl ser Jorah bez okolků. „Ten Prendahl je krví Ghiskarec. Pravděpodobně měl v Astaporu nějaké příbuzné.“„Škoda. Nu, možná ale přece jen nebudeme muset bojovat. Počkejme a vyslechněme si, co nám řeknou Yunkajci.“Vyslanci z Yunkai se dostavili, když slunce začalo zapadat; padesát mužů na nádherných vraných koních a jeden na velkém bílém velbloudu. Přilbice měli dvakrát tak vysoké jako hlavy, aby se jim nepomačkaly bizarní spirály, věže a jiné tvary, do kterých měli vyčesané naolejované vlasy pod nimi. Lněné sukénky a tuniky měli nabarvené do odstínu hutné žluti a jejich pláště byly pošité měděnými destičkami.Muž na bílém velbloudu se jmenoval Grazdan mo Eraz. Byl štíhlý a pevně stavěný, měl zářivě bílý úsměv, stejný, jakým se holedbal Kraznys, než mu Drogon sežehl tvář dočerna. Vlasy měl vyčesané do tvaru rohu jednorožce, který mu vyrůstal z čela a jeho tokar byl olemovaný zlatou myrskou krajkou. „Prastaré a vznešené je Yunkai, královna měst,“ řekl, když ho Dany přivítala ve svém altánu. „Naše hradby jsou mocné, naše šlechta hrdá a ohnivá, náš lid beze strachu. V žilách nám proudí krev prastarého Ghisu, jehož impérium bylo staré, když Valyrie byla ještě vřeštícím nemluvnětem. Moudře činíš, když se chceš posadit a pohovořit si, khaleesi. Zjistíš, že naše město se nedobývá snadno.“„To je dobře. Moji Neposkvrnění uvítají trochu toho válčení.“ Pohlédla na Šedého červa, který přikývl na souhlas.Grazdan netečně pokrčil rameny. „Pokud je to krev, po čem prahneš, pak ať teče. Bylo mi řečeno, že jsi svým eunuchům darovala svobodu. Svoboda znamená pro Neposkvrněné asi tolik jako klobouk pro tresku.“ Usmál se na Šedého červa, ale eunuch jako by byl vytesaný z kamene. „Ti, co přežijí, budou znovu zotročeni a využiti k tomu, aby opětovně uchvátili Astapor z rukou lůzy. A nepochybuj o tom, že bychom mohli učinit otrokyni i z tebe. V Lysu a Tyroši jsou domy rozkoše, kde budou muži platit tučné sumy, aby se mohli vyspat s poslední Targaryenkou.“„Ráda slyším, že víš, kdo jsem,“ řekla Dany mírným hlasem.„Honosím se znalostí hloupého divošského západu.“ Grazdan rozpřáhl ruce ve smířlivém gestu. „Avšak pročpak bychom spolu měli rozmlouvat tak nevlídně? Je sice pravda, že ses v Astaporu dopustila masakru, ale my v Yunkai umíme odpouštět. Tvoje věc se nás netýká, Tvoje Výsosti. Proč bys mrhala svou armádou pod našimi mocnými hradbami, když budeš potřebovat každého muže, co máš, aby sis pro sebe mohla opětovně zabrat trůn svého otce v dalekém Západozemí? Yunkai ti v tomto snažení přeje jen dobré. A abychom prokázali pravdivost našich úmyslů, přinesl jsem ti dar.“ Zatleskal a dva z mužů jeho doprovodu popošli kupředu, v rukou těžkou cedrovou truhlici opásanou obručemi z bronzu a zlata. Postavili ji Dany k nohám. „Padesát tisíc zlatých marek,“ řekl Grazdan uhlazeně. „Jsou tvoje na znamení přátelství Moudrých pánů z Yunkai. Zlato nabízené svobodně je zajisté lepší než plundr koupený krví, nemyslíš? A tak ti říkám, Daenerys Targaryen, vezmi si tuto truhlici a odejdi.“Dany otevřela víko truhlice nožkou obutou v trepce. Byla plná zlatých mincí, přesně jak vyslanec řekl. Nabrala jich plnou hrst a nechala si je propadat mezi prsty. Zářivě lesklé mince se převracely ve vzduchu a padaly; většina jich byla nově vyražená, se stupňovitou pyramidou na jedné straně a harpyjí Ghisu na druhé. „Moc hezké. Říkám si, kolik takových truhlic najdu, až se zmocním vašeho města?“Uchechtl se. „Žádnou, protože něco takového se ti nikdy nepodaří.“„Já pro tebe mám taky dar.“ S prásknutím truhlici zavřela. „Tři dny. Ráno třetího dne vyšlete z bran města svoje otroky. Všechny do jednoho. Každému muži, ženě a dítěti dáte zbraň a tolik jídla, oblečení, peněz a věcí, kolik unese. Budou si je moci svobodně vybrat z majetku svého pána, jako platbu za léta služby. Až odejdou všichni otroci, otevřete brány a dovolíte mým Neposkvrněným vstoupit do města a prohledat je, aby se ujistili, že nikdo nezůstal v otroctví. Když to uděláte, Yunkai nebude vypáleno ani vydrancováno a nikomu z vašich lidí se nic nestane. Moudří páni budou mít mír, po kterém touží, a ukáže se, že jsou vskutku moudří. Co mi na to řekneš?“„Mohu říct jen to, že jsi šílená.“„Já že jsem šílená?“ Dany pokrčila rameny a řekla: „Drakarys.“Draci odpověděli. Rhaegal zasyčel a vydechl kouř, Viserion natáhl krk a chňapl a Drogon vyplivl vířící rudočerný plamen, který se dotkl nařasené látky Grazdanova tokaru. Hedvábí v okamžení vzplanulo. Vyslanec ve spěchu zakopl o truhlici a zlaté mince se vysypaly na koberec. Grazdan nadával a mlátil kolem sebe rukama, dokud po něm Bělovous nevychrstl džbán vody, aby uhasil plameny. „Přísahala jsi, že zaručíš mou bezpečnost!“ vřískal yunkajský vyslanec.„To všichni Yunkajci takhle vyvádějí kvůli sežehnutému tokaru? Koupím ti nový…, když mi do tří dnů pošlete vaše otroky. Jinak ti Drogon dá vřelejší políbení.“ Nakrčila nos. „Pokálel ses. Vezmi si svoje zlato a jdi. Postarej se o to, aby si Moudří páni vyslechli můj vzkaz.“Grazdan mo Eraz na ni namířil prst. „Své arogance budeš ještě litovat, děvko. Tyhle malé ještěrky ti bezpečí nezajistí, to ti zaručuju. Jestli se jen přiblíží na lígu od města, zaplníme vzduch šípy. Myslíš, že je tak těžké zabít draka?“„Těžší než zabít otroka. Tři dny, Grazdane. Vyřiď jim to. Na konci třetího dne budu v Yunkai, ať už otevřete brány nebo ne.“Než Yunkajci odjeli z jejího tábora, snesla se na svět tma. Vypadalo to na nevlídnou noc: bez měsíce, bez hvězd, s chladným vlhkým větrem vanoucím od západu. Nádherně černá noc, pomyslela si Dany. Všude kolem hořely ohně, malé oranžové hvězdy rozeseté po kopcích a polích. „Sere Jorahu,“ řekla, „svolej moje pokrevní jezdce.“ Uvelebila se na hromadě polštářů, aby na ně počkala, se svými draky kolem sebe. Když se dostavili, řekla jim: „Jedna hodina po půlnoci by měla být dostatečně vhodnou dobou.“„Ano, khaleesi,“ řekl Rakharo. „Dobou vhodnou k čemu?“„K zahájení útoku.“Ser Jorah se nechápavě zamračil. „Řekla jsi žoldnéřům –„„– že chci zítra slyšet jejich odpověď. Neslibovala jsem jim nic ohledně dnešní noci. Bouřovrány se budou dohadovat kvůli mé nabídce. Druzí synové budou opilí vínem, které jsem dala Merovi. A Yunkajci věří, že mají tři dny na rozmyšlenou. Napadneme je pod příkrovem tmy.“„Budou mít na hlídce zvědy, kteří je na nás upozorní.“„A ve tmě budou vidět stovky táborových ohňů,“ řekla Dany. „Pokud vůbec něco uvidí.“„Khaleesi, „ ozval se Jhogo, „já si s jejich hlídkami poradím. Nejsou to jezdci, jen otroci na koních.“„Přesně tak,“ souhlasila. „Myslím, že bychom měli zaútočit ze tří stran. Šedý červe, tvoji Neposkvrnění je napadnou zprava a zleva, zatímco moji koové povedou dothrackou jízdu na výpad v klínu přes jejich střed. Otročtí pěšáci nikdy neobstojí před Dothraky na koních.“ Usmála se. „Samozřejmě, jsem jenom mladá dívka a vím toho o válčení málo. Co si o tom myslíte, pánové?“„Já si myslím, že jsi pravá sestra Rhaegara Targaryena,“ řekl ser Jorah s prohnaným poloúsměvem.„Tak,“ přitakal Arstan Bělovous, „a taky královna.“Trvalo hodinu, než svou strategii propracovali do detailů. Teď začíná ten nejnebezpečnější čas, pomyslela si Dany, když se její kapitáni vzdálili, aby stanuli v čele svých jednotek. Mohla se jen modlit, aby tma noci skryla jejich přípravy před nepřítelem.Nedlouho před půlnocí se vylekala, když si cestu kolem Silného Belwase protlačil ser Jorah. „Neposkvrnění chytili jednoho z žoldnéřů, který se pokoušel vplížit do tábora.“„Zvěd?“ To ji vyděsilo. Pokud chytili jednoho, kolik jim jich možná proklouzlo?„Tvrdí, že přišel, aby přinesl dary. Je to ten žlutý blázen s modrými vlasy.“Daario Naharis. „Ten? Vyslechnu ho.“Když ho k ní exilový rytíř přivedl, v duchu se ptala, zda by se od sebe mohli dva muži víc lišit. Tyrošan byl světlý, tam kde byl ser Jorah snědý; pružný, tam kde byl rytíř statný; okrášlený rozevlátými kadeřemi, tam kde ten druhý již plešatěl, a přesto s hladkou kůží, tam kde byl Mormont zarostlý. Její rytíř se oblékal prostě, zatímco vedle toho druhého by i páv vypadal šedě, třebaže si na tuto návštěvu oblékl přes svůj jasně žlutý šat silný černý plášť. Přes rameno měl přehozený plátěný pytel.„Khaleesi,“ zvolal. „Přináším ti dary a dobré zprávy. Bouřovrány jsou tvoje.“ Když se usmál, v ústech se mu zaleskl zlatý zub. „A tvůj je též Daario Naharis!“Dany byla na pochybách. Pokud Tyrošan přišel na zvědy, jeho prohlášení nemuselo být ničím víc než jen zoufalým pokusem zachránit si hlavu. „Co na to říkají Prendahl na Ghezn a Sallor?“„Málo.“ Daario obrátil pytel a na koberec v jejím altánu se vykutálely hlavy Sallora Holohlavého a Prendahla na Ghezna. „Moje dary pro dračí královnu.“Viserion přičichl ke krvi prosakující z Prendahlova krku a vyplivl zášleh plamene, který zasáhl mrtvého muže naplno do obličeje, sežehl dočerna a zpuchýřovatěl jeho bezkrevné tváře. Drogon a Rhaegal se při pachu pečeného masa rozhýbali.„To jsi udělal ty?“ zeptala se Dany, které se při pohledu na uťaté hlavy zvedl žaludek.„Nikdo jiný.“ Pokud vyvedlo chování jejích draků Daaria Naharise z míry, nedal to na sobě v nejmenším znát. Podle toho, jakou jim věnoval pozornost, to docela dobře mohla být tři koťata hrající si s myší.„Proč?“„Protože jsi tak krásná.“ Ruce měl velké a silné a v jeho tvrdých modrých očích a velké skobě nosu bylo něco, co připomínalo divokost a vášeň úchvatného dravého ptáka. „Prendahl tolik mluvil, a přitom řekl tak málo.“ Na jeho oděvu bylo navzdory jeho okázalosti patrné, jak často je nošen: sůl vyžrala skvrny na kožené obuvi, lak na nehtech měl oprýskaný, krajkoví bylo znečištěno potem a lem jeho pláště se místy třepil. „A Sallor se dloubal v nose, jako by jeho holubi byli ze zlata!“ Stál tam s rukama zkříženýma na zápěstích, s dlaněmi spočívajícími na hruškách svých zbraní – zaobleném dothrackém arakhu na levém boku a myrské dýce na pravém. Měly totožné jílce ve tvaru zlatých žen, nahých a smyslných.„Umíš s těmi pěknými meči zacházet?“ zeptala se ho Dany.„Prendahl a Sallor by ti to řekli, kdyby mohli mrtví mluvit. Považuji den za nežitý, pokud jsem v něm nemiloval ženu, nezabil nepřítele a nepojedl chutnou krmi… a dnů, které jsem prožil, je tolik jako hvězd na obloze. Zabíjení je pro mne uměleckým dílem a mnoho akrobatů a ohnivých tanečníků plakalo a prosilo bohy, aby byli jen zpoloviny tak rychlí a ze čtvrtiny tak graciézní jako já. Pověděl bych ti jména všech mužů, které jsem pozabíjel, jenže než bych byl s tím výčtem hotov, tvoji draci by byli velcí jako hrady, hradby Yunkai by se rozdrolily v žlutý prach a zima by přišla a odešla a znovu přišla.“Dany se zasmála. Chvástání Daaria Naharise se jí líbilo. „Dobrá tedy. Tas svůj meč a odpřisáhni mi věrnost.“Daariův arakh byl v okamžení venku z pochvy a jeho gesto na znamení podřízenosti bylo stejně okázalé jako všechno ostatní na něm – vzletná úklona, při které dal hlavu až k jejím chodidlům. „Můj meč patří tobě. Můj život patří tobě. Moje láska patří tobě. Moje krev, moje tělo, moje písně, to všechno nyní vlastníš. Budu žít a zemřu na tvůj rozkaz, krásná královno.“„Pak tedy žij,“ řekla Dany, „a bojuj za mne dnes v noci.“„To by nebylo moudré, moje královno.“ Ser Jorah si Daaria změřil chladným, tvrdým pohledem. „Ponech ho zde pod dohledem stráží, dokud nebude bitva vybojována a vyhrána.“Okamžik to zvažovala, pak zavrtěla hlavou. „Pokud nám dá Bouřovrány, pak je překvapení jisté.“„A pokud tě zradí, výhoda překvapení je ztracena.“Dany znovu pohlédla na žoldáka. Obdařil ji takovým úsměvem, že se začervenala a odvrátila pohled. „Neudělá to.“„Jak si tím můžeš být tak jistá?“Ukázala na kusy zčernalého masa, které polykali její draci, sousto po krvavém soustu. „Tohle bych nazvala důkazem jeho upřímnosti. Daario Naharisi, postarej se o to, aby tvoje Bouřovrány byly připravené napadnout yunkajský týl, jakmile zahájíme útok. Dokážeš se dostat bezpečně zpět?“„Pokud mne zastaví, řeknu, že jsem byl na výzvědách, ale nic jsem nezjistil.“ Tyrošan vstal a s úklonou se vytratil do noci.Ser Jorah Mormont se ještě zdržel. „Tvoje Výsosti,“ řekl, až příliš troufale, „to byla chyba. Nic o tom muži nevíme –„„Víme o něm, že je to velký bojovník.“„Velký mluvka, chtěla jsi říct.“„Převede na naši stránu Bouřovrány.“ A má modré oči.„Pět set prodejných vojáků nejisté loajality.“„V časech jako tyhle je nejistá jakákoli loajalita,“ připomněla mu. A já budu ještě dvakrát zrazena, jednou pro zlato a jednou pro lásku.„Daenerys, jsem třikrát tak stár jako ty,“ připomněl jí ser Jorah. „Viděl jsem, jak proradní umějí lidé být. Jen málo je jich hodno důvěry, a Daario Naharis mezi ně nepatří. Dokonce i jeho vous má falešnou barvu.“To ji rozčililo. „Zatímco ty máš poctivý vous, tohle mi chceš naznačit? Jsi snad jediný muž, kterému bych měla důvěřovat?“Jeho výraz ztvrdl. „To jsem neřekl.“„Říkáš to každý den. Pyat Pree byl lhář, Xaro pletichář, Belwas chvastoun, Arstan je úkladný vrah… Myslíš si snad, že jsem nějaká naivní panna, která není schopna slyšet slova za slovy?“„Tvoje Výsosti –„Nepustila ho ke slovu. „Jsi mi lepším přítelem než kdokoli jiný, koho jsem kdy znala, lepším bratrem, než mi kdy byl Viserys. Jsi prvním rytířem mé královské gardy, velitelem mé armády, mým nejcennějším rádcem, mou pravou rukou. Ctím tě a respektuji a mám tě v lásce – ale netoužím po tobě, Jorahu Mormonte, a už mne unavuje, jak se snažíš odehnat ode mě každého jiného muže, takže musím pořád spoléhat na tebe a jenom na tebe. K ničemu to nevede a rozhodně mě to nepřiměje milovat tě o něco víc.“Když Dany se svým výlevem začala, Mormont se červenal, ale než skončila, byl jeho obličej opět bledý. Stál tam nehybný jako kámen. „Když moje královna poroučí,“ řekl stroze a chladně.Dany byla naopak rozpálená za oba. „Poroučí,“ řekla. „Poroučí. Jdi dohlédnout na svoje Neposkvrněné, sere. Máš před sebou bitvu, kterou je třeba bojovat a vyhrát.“Když odešel, Dany se vrhla na polštáře vedle svých draků. Neměla v úmyslu být na sera Joraha tak příkrá, ale jeho nekonečné podezírání konečně probudilo draka v ní.Však on mi odpustí, ujišťovala sama sebe. Jsem jeho královna. Zjistila, že přemýšlí o tom, zda měl pravdu ohledně Daaria. Zničeho nic se začala cítit velmi osaměle. Mirri Maz Duur ji ujistila, že nikdy neporodí živé dítě. Rod Targaryenů mnou vymře. To ji rozesmutnilo. „Vy musíte být moje děti,“ řekla drakům, „moje tři divoké děti. Arstan říká, že draci žijí déle než lidé, a vy budete žít dál i poté, co já budu mrtvá.“Drogon svinul krk a chňapl jí po dlani. Měl velmi ostré zuby, ale nikdy jí neporanil kůži, když si s ní takto hrál. Dany se zasmála a komíhala mu krkem dozadu a dopředu, dokud nezařval a nemrskl ocasem jako bičem. Už je zase o něco delší, než byl před nedávnem, a zítra bude ještě delší. Rostou teď rychleji, a až budou velcí, budu mít i já křídla. Usazená na drakovi bude moci vést svoje muže do bitvy, tak jak to udělala v Astaporu, ale zatím byli ještě příliš malí, než aby unesli její váhu.Půlnoc přišla a odešla a v jejím táboře panoval klid. Dany zůstala v altánu se svými služebnými, zatímco Arstan Bělovous a Silný Belwas stáli na stráži. To čekání je nesnesitelné. Když musela sedět v táboře, zatímco její bitva byla bojována bez ní, připadala si opět napůl dítětem.Hodiny se na želvích tlapách pomalu plazily dál. Přestože jí Jhiqui promnula ztvrdlou šíji, byla Dany příliš nepokojná, než aby mohla spát. Missandei se nabídla, že jí zazpívá ukolébavku Mírumilovných lidí, ale Dany zavrtěla hlavou. „Přiveď mi Arstana,“ řekla.Když se starý muž dostavil, byla schoulená pod kůží z hrakkara, jejíž zatuchlý pach jí připomínal Droga. „Nemohu spát, když pro mne muži umírají,“ řekla. „Pověz mi něco víc o mém bratru Rhaegarovi, jestli můžeš. Líbil se mi ten příběh, který jsi mi vyprávěl na lodi, o tom, jak se rozhodl, že se musí stát válečníkem.“„Tvoje Výsost je laskavá, že to říká.“„Viserys tvrdil, že náš bratr vyhrál mnoho turnajů.“Arstan uctivě sklonil bílou hlavu. „Nepřísluší mi, abych popíral slova Jeho Veličenstva…„„Ale?“ řekla Dany zostra. „Pověz mi, co máš na srdci. Nařizuji ti to.“„Statečnost prince Rhaegara byla nesporná, avšak zřídkakdy vjel na kolbiště. Nikdy nemiloval píseň mečů tak jako Robert nebo Jaime Lannister. Bral to jako svou povinnost, jako úkol, který před něho svět postavil. Vykonal jej dobře, protože on dělal všechno dobře. Měl to prostě v povaze. Jenže z toho neměl žádnou radost. Lidé říkali, že mnohem víc než kopí miloval svoji harfu.“„Na některých turnajích jistě zvítězil,“ řekla Dany zklamaně.„Když byl mladý, Jeho Výsost jela brilantně na turnaji v Bouřlivém konci, kde porazila lorda Steffona Baratheona, lorda Jasona Mallistera, Rudou zmiji z Dorne a tajemného rytíře, o kterém nakonec vyšlo najevo, že je to nechvalně známý Simon Toyne, velitel psanců z Králolesa. Toho dne zlomil dvanáct kopí proti seru Arthuru Dayneovi.“„Stal se tehdy šampionem?“„Ne, Tvoje Výsosti. Ta čest připadla jinému rytíři Královské gardy, který shodil prince Rhaegara ze sedla v závěrečném klání.“Dany nechtěla slyšet o tom, jak byl princ Rhaegar shozen ze sedla. „Ale na kterých turnajích můj bratr zvítězil?“„Tvoje Výsosti.“ Starý muž zaváhal. „On vyhrál ten největší turnaj ze všech.“„A který to byl?“ dožadovala se Dany.„Turnaj, který pořádal lord Whent v Harrenově vedle Božího oka v roce falešného jara. Pozoruhodná událost. Kromě klání se tam konala pranice ve starém stylu, kde se mezi sebou utkalo sedm skupin rytířů, stejně jako soutěž v lukostřelbě a vrhání sekery, koňské závody, turnaj zpěváků, herecké představení a mnoho dalších slavností a zábav. Lord Whent byl nejenom bohatý, ale také štědrý. Nadité měšce, které přislíbil odměnou, přilákaly stovky vyzývatelů. Dokonce i tvůj královský otec se dostavil do Harrenova, byť předtím neopustil Rudou baštu mnoho let. Toho turnaje se zúčastnili ti největší lordi a nejmocnější šampioni ze Sedmi království, a princ z Dračího kamene byl mezi nimi tím nejlepším ze všech.“„To byl přece turnaj, kde korunoval Lyannu Stark královnou lásky a krásy!“ řekla Dany. „Jeho manželka princezna Elia byla taky přítomna, a můj bratr přesto dal korunu tomu Starkovu děvčeti, a později ji ukradl jejímu snoubenci. Jak to mohl udělat? To se k němu ta dornská žena chovala tak špatně?“„Takovým jako mně nepřísluší říkat, co bylo či nebylo v srdci tvého bratra, Tvoje Výsosti. Princezna Elia byla laskavá a půvabná dáma, třebaže její zdraví bylo vždy poněkud křehké.“Dany si přitáhla lví kůži těsněji k ramenům. „Viserys jednou říkal, že to všechno byla moje chyba, protože jsem se narodila příliš pozdě.“ Horlivě to popírala, jak si vzpomínala, a zašla až tak daleko, že Viserysovi řekla, že to naopak byla jeho chyba, protože se nenarodil jako děvče. Krutě ji za takovou nestydatost zbil. „Říkal, že kdybych se byla narodila ve vhodnější čas, Rhaegar by se oženil se mnou místo s Eliou a všechno by dopadlo úplně jinak. Kdyby byl Rhaegar šťastný se svou ženou, nikdy by nezatoužil po tom Starkovu děvčeti.“„Možná máš pravdu, Tvoje Výsosti.“ Bělovous se na okamžik odmlčel. „Jenže si nejsem jistý, zda bylo Rhaegarovi vůbec dáno, aby byl kdy šťasten.“„Podle tvých slov to byl nenapravitelný morous,“ protestovala Dany.„Ne morous, to ne, ale… v princi Rhaegarovi ustavičně prodlévala melancholie, pocit…„ Starý muž opět zaváhal.„Dopověz to,“ naléhala. „Pocit…?“„… zkázy. Narodil se v žalu, moje královno, a ten stín nad ním visel po všechny jeho dny.“Viserys hovořil o Rhaegarově narození jen jednou. Možná ho ten příběh příliš rozesmutňoval. „Byl to stín Létohradu, který jej pronásledoval, že ano?“„Ano. A přesto byl Létohrad místem, které princ nadevše miloval. Čas od času tam přijížděl a společnost mu přitom dělala jen jeho harfa. Dokonce ani rytíři Královské gardy ho na to místo nedoprovázeli. Rád spával ve zbořené síni, pod hvězdami a měsícem, a kdykoli se odtamtud vrátil, přivezl s sebou píseň. Když jej člověk slyšel hrát na jeho harfu se stříbrnými strunami a zpívat o soumracích, slzách a skonech králů, nemohl si pomoci, ale cítil, že zpívá o sobě a o těch, které miloval.“„A co Uchvatitel? Ten taky hrával smutné písně?“Arstan se uchechtl. „Robert? Robert miloval písně, které ho dokázaly rozesmát, čím košilatější, tím lépe. Zpíval, jen když byl opilý, a pak to bylo určitě něco jako ‚Sud piva’ nebo ‚Čtyřiapadesát beček’ nebo ‚O medvědovi a krásné panně’. Robert byl velice –„Jeden z jejích draků zvedl hlavu a zařval.„Koně!“ Dany vyskočila, svírajíc lví kůži v rukou. Slyšela, jak Silný Belwas venku něco huláká, a pak další hlasy a zvuky mnoha koní. „Irri, jdi se podívat, kdo…„Plenta stanu se odhrnula a dovnitř vstoupil ser Jorah Mormont. Byl celý uprášený a potřísněný krví, ale jinak mu nic nebylo. Exilový rytíř před ní poklekl na koleno a řekl: „Tvoje Výsosti, přináším ti vítězství. Bouřovrány převlékly pláště, otroci se rozprchli a Druzí synové byli příliš opilí, než aby mohli bojovat, přesně jak jsi předvídala. Dvě stovky mrtvých, většinou Yunkajci. Jejich otroci odhodili oštěpy a dali se na útěk a jejich žoldnéři se vzdali. Máme několik tisíc zajatců.“„Naše vlastní ztráty?“„Tucet. Pokud vůbec.“Teprve tehdy si povolila úsměv. „Povstaň, můj dobrý, statečný medvěde. Byl zajat Grazdan? Nebo Titánův bastard?“„Grazdan odjel do Yunkai, aby vyřídil tvoje podmínky.“ Ser Jorah vstal. „Mero uprchl, jakmile si uvědomil, že Bouřovrány přešly na naši stranu. Poslal jsem za ním muže, aby ho chytili. Neměl by uprchnout příliš daleko.“„Dobře,“ řekla Dany. „Žoldák či otrok, ušetřte ty, kteří mi odpřisáhnou věrnost. Pokud se k nám připojí dostatečné množství Druhých synů, ponechte spolek nedotčený.“Příštího dne odpochodovali poslední tři lígy do Yunkai. Město bylo postaveno ze žlutých cihel místo z rudých; jinak jako by to byl znovu Astapor se stejnými zvětralými zdmi, vysokými stupňovitými pyramidami a velkou harpyjí usazenou nad bránou. Hradby a věže se hemžily lukostřelci a práčaty. Ser Jorah a Šedý červ rozestavili muže, Irri a Jhiqui vztyčily její altán a Danny se posadila a čekala.Ráno třetího dne se městská brána otevřela a začala z ní proudit řada otroků. Dany vysedla na svou stříbrnou, aby je pozdravila. Zatímco procházeli kolem ní, malá Missandei jim říkala, že vděčí za svou svobodu Daenerys za bouře zrozené, Nespálené, královně Sedmi království Západozemí a Matce draků.„Mhysa!“ křikl na ni muž s hnědou kůží. Měl na rameni dítě, malou holčičku, která tenkým dětským hláskem vykřikla stejné slovo. „Mhysa! Mhysa!“Dany pohlédla na Missandei. „Co to volají?“„Je to v ghiskarštině. Znamená to ‚matka’.“Dany ucítila podivnou lehkost v hrudi. Nikdy neporodím živé dítě, vzpomněla si. Rozechvěle zvedla ruku nad hlavu. Možná se i usmála. Musela, protože muž se zazubil, vykřikl to slovo znovu, a záhy se k jeho křiku přidali další. „Mhysa!“ volali. „Mhysa! MHYSA!“ Všichni se na ni usmívali, natahovali k ní ruce, poklekali před ní. „Maela,“ volali na ni někteří, zatímco jiní jásali „Aelalla“ nebo „Qathei“ nebo „Tato“, ale v jakémkoli to bylo jazyce, stále to znamenalo totéž. Matko. Všichni mne zvou matkou.Provolávání nabývalo na hlasitosti, šířilo se na všechny strany, sílilo. Zesílilo až natolik, že vyděsilo jejího koně. Klisna začala couvat, pohazovat hlavou a mrskat stříbrným ocasem. Jásot stále sílil, dokud se nezdálo, že rozechvívá žluté zdi Yunkai. Z brány se bez ustání hrnuli další otroci a jak přicházeli, přidávali svoje hlasy k volání. To už k ní běželi, strkali se, zakopávali, chtěli se dotknout její ruky, pohladit hřívu jejího koně, políbit jí chodidlo. Chudáci její pokrevní jezdci nebyli schopni odstrkovat je všechny, a dokonce i Silný Belwas cosi nesouhlasně mručel a vyjeveně se mračil.Ser Jorah na ni naléhal, aby odjela, ale Dany si vzpomněla na sen, který se jí zdál v Domě Neumírajících. „Oni mi neublíží,“ pověděla mu. „Jsou to moje děti, Jorahu.“ Zasmála se, pobídla patami svého koně a rozjela se k nim, se zvonečky ve vlasech vyzvánějícími o sladkém vítězství. Jela lehkou chůzí, pak klusem, nakonec cvalem a její cop za ní jen vlál. Na svobodu propuštění otroci se před ní dělili. „Matko!“ volali ze stovky hrdel, z tisíce, z deseti tisíců. „Matko!“ zpívali a dotýkali se jejích nohou, když letěla kolem. „Matko, matko, matko!“