Za obzorem: Bourneův odkaz

V roce 2002 se na plátnech kin objevil nenápadný snímek představující divákovi akčního hrdinu pro nové tisíciletí – Jasona Bournea. S kratším odstupem se z filmu stal hit. Následovalo pokračování (již pod taktovkou Paula Greengrasse) a slavné zakončení trilogie filmem Bourneovo ultimátum před pěti lety. Nebyl by to však Hollywood jak ho známe, aby z uzavřené trilogie, bez původního režiséra a dokonce i bez titulního hrdiny nedokázal natočit „pokračování“ a vymámit tak z diváků nějaké ty penízky navíc. Paula Greengrasse na režisérské sesli vystřídal scénárista Tony Gilroy a na světě je Bourne nový. Avšak když dva dělají totéž…

Bournelegacyposter

Vskutku by se mohlo zdát, že Bourneův odkaz je rebootem původního Agenta bez minulosti. Jen si to vyslechněte. Aaron Cross (Jeremy Renner) je elitní vládní agent/zabiják. Stane se nepohodlným. Šéfové ho chtějí zabít. On uniká…a cestou nabalí i nějakou tu kost (v tomto případě vědkyni v podání Rachel Weisz). Teoreticky nám tedy vše do sebe krásně zapadá a nemá se co pokazit. Jenže…z několika důvodů Bourneův odkaz jako komplexní snímek nefunguje. Aaron Cross sice nemá díry v paměti, zato má značné díry v osobnosti a motivacích.

Selhání č. 1: hlavní hrdina

Aaron Cross je součástí vládního experimentu na výrobu dokonalých agentů („Nikdy nebyl jen jeden.“). Aaron Cross je z blíže nespecifikovaného důvodu vyslán na Aljašku, aby přelezl zamrzlé kopce a holýma rukama pozabíjel pár vlků. Aaron Cross musí být za každou cenu zlikvidován. Aaron Cross je závislý na práškách zvyšujících jeho inteligenci. Aaron Cross chce být součástí vládních experimentů…bez prášků by z něj byl idiot a co s takovým životem?! Dům se však musí vypálit i se základy.

Chybí vám v předešlém odstavci nějaká vnitřní logika? Tak to jste na správné cestě k proniknutí do podstaty filmu.

Divák je zde nucen dvě hodiny sledovat závod o život postavy, ke které nemá a ani nemůže mít žádný vztah. Alespoň základy pro něj se film snaží vybudovat s pomocí několika krátkých flashbacků, avšak zdá se, jako by si všechny trumfy nechával až do potenciálních dílů budoucích. V divákovi tak zůstane dojem jediný; Aaron Cross je psychotický feťák a navíc – teď opravdu pozor – Matt Damon byl mnohem větší kruťák než Jeremy Renner.

Selhání č. 2: Tony Gilroy

Že je Tony Gilroy schopný scénárista asi bude po úspěchu Jasona Bournea zpochybňovat málokdo. Jako režisér se už také předvedl dramatem Michael Clayton. A opravdu i u Bourneova odkazu mu z čistě technického hlediska vyčítat mnoho nelze. Děj snímku se vkusně podařilo zasadit do původního univerza a příběh Aarona Crosse se tak odehrává paralelně s dějem Bournova ultimáta (na kterýžto snímek je zde několik podstatných odkazů, tedy doma povinně zopakovat). Film se už od prvních minut dělí mezi dvě dějové roviny – akční, ve které divák sleduje pouť Aarona Crosse a konverzační, která mu nabízí pohled na tajné vládní konspirace pod vedením Edwarda Nortona, jehož postava je v celém filmu jedinou zajímavou.

Tyto dvě linie se nedaří funkčně propojit. Zatímco na scéně špionážní konspirace Gilroy režijně i scénáristicky exceluje, jakmile dojde na akci, je divákovi předložena jen suchá napodobenina Greengrassova stylu. Gilroy pouze recykluje původní trilogii (honička na motorkách, běh po střechách…) a v kombinaci s nezajímavým střihem tak snímku chybí jakákoli dynamika.

Ve výsledku je Bourneův odkaz jen dobře vypadajícím, ale zbytečným apendixem k příběhu s Mattem Damonem, marně se snažící přinést do staré trilogie nový potenciál. A vzhledem k otevřenému konci si nejspíš (nejen) producenti od tohoto snímku slibovali opravdu hodně. Pokud by se jednalo o pokračování, za mě osobně říkám: raději ne. Jednou tato dvouhodinová nuda (jejíž závěr musí rozčarovat snad každého, kdo kdy Jasonu Bourneovi držel palce) bohatě stačila.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentářů

  1. nesouhlas
    Viděl jsem všechny tři Bournovské filmy a líbily se mi. Viděl jsemi Bourneův odkaz a zklamaný jsem z něj nebyl. Může to být samozřejmě tím, že jsem nenáročný divák, tím, že jsem tenhle film nesrovnával s předešlými, ale bral jsem ho jako “něco jakou filmy s Bournem”, nebo to může být něčím úplně jiným.
    Každopádně i na čsfd má tenhle film ucházejících 70%, takže taková hrůza to asi nebude.
    Ale samozřejmě respektuji že kolik lidí, tolik chutí, jen jsem k poměrně negativní recenzi chtěl za sebe přidat poměrně pozitivní názor :o)

  2. souhlas s recenzí. Osobně mě na plátno už takhle dlouho žádný film nenaštval. Totální odpad – nudné, bez emocí, bez fungující chemie mezi hrdiny. Gilroy měl zůstat u klávesnice a ke kameře se vůbec nepřibližovat

Zveřejnit odpověď