Osm hrozných

Osmý film režiséra Quentina Tarantina je téměř tři hodiny trvajícím sněžným westernem, který se skoro celý odehrává nejprve v dostavníku a pak v jednom stavení uprostřed zuřícího blizardu. I přes očividnou (skoro až divadelní) komornost je ovšem Osm hrozných bez debat velkolepým Filmem s velkým F. Po vzoru klasického Hollywoodu ho Tarantino natočil dokonce v nadstandardně širokoúhlém formátu 70mm s tříminutovou hudební předehrou na začátku a dvanáctiminutovou přestávkou uprostřed (čehož se v našich kinech nedočkáme, viz níže).

8 hrozných 1

Protože jde o film Quentina Tarantina, tak určitě nepřekvapí, že:

  • Je nesmírně okázalý, stylový a zahleděný do sebe.
  • Je v něm spousta předlouhých dialogů.
  • Je v něm hodně krve a rozcáknutých mozků.
  • Je v něm hojně nadužíváno slovo „negr“.
  • Dochází v něm k překvapivým zvratům a situacím.

Příběh, rozdělený na šest kapitol, vypráví o několika postavách, zastižených sněžnou bouří, které se spolu někdy nepříliš dlouho po skončení občanské války v USA (tedy po roce 1865) setkají kdesi ve Wyomingu v horské chalupě zvané Minniina galanterie. Dostavníkem na místo dorazí lovec odměn John Ruth (Kurt Russell), který chce do města dovézt k popravě údajnou vražedkyni Daisy (Jennifer Jason Leigh) a vyfasovat za ni tučnou sumu. Spolu s ním cestuje další lovec odměn, černošský major Marquise (Samuel L. Jackson), jenž veze za stejným účelem několik mrtvých těl, a záměrně nesnesitelný jižanský otrapa Chris (Walton Goggins), který o sobě tvrdí, že je budoucí nový šerif. V doprovodu vozky se pak v chalupě seznámí se starým generálem (Bruce Dern), katem (Tim Roth), honákem (Michael Madsen) a jakýmsi Mexičanem (Demián Bichir), který má chalupu na starosti v době Minniiny dočasné nepřítomnosti.

Nejméně půl hodiny trvá, než dostavník s pěticí hrdinů k chalupě dorazí, a následnou nejméně hodinu se neděje nic jiného, než že si spolu různé postavy v různých kombinacích povídají a je velmi pomalu a velmi důkladně budováno napětí, atmosféra a divákova nejistota. Zbytek filmu si také povídají, ale už při tom na sebe neustále míří pistolemi a sem tam někdo vystřelí. Celou dobu film působí ohromně majestátně a pomalé tempo vyprávění mu přidává na vážnosti a důstojnosti, omílají se v něm zásadní témata (utrpení rasově znevýhodněných, morální oprávněnost zabití a pomsty…), ale zároveň je natočený jako žánrová zábava, v níž se nezapomíná na humor, hlášky a legračně stylizované násilí.

8 hrozných 2

Tarantino režíruje neuvěřitelně skvěle, nicméně připouštím, že při druhém zhlédnutí filmu bych se zejména v první polovině pravděpodobně dost nudil a víc si všímal hluchých míst a scenáristické topornosti (např. při uměle vytvářených důvodech k postupnému představování postav) a dějové nedotaženosti (místy příběh škobrtne na nějaké nelogičnosti) – Tarantinem napsaný scénář rozhodně nepatří k jeho nejlepším. Spoustě scén hodně přidává hudba Ennia Morriconeho, tak dramatická, že třeba pouhé vytyčování cesty ke kadibudce ve vichřici je asi třikrát osudovější, než by bylo nutné.

Herci jsou většinou perfektní. Charismatickému Samuelu L. Jacksonovi, na Zlatý Glóbus nominované démonické Jennifer Jason Leigh a Kurtu Russellovi, který měl nedávno šanci oprášit pistolnické manýry v kanibalském westernu Bone Tomahawk, skutečně nelze nic vytknout. U jiných spíš zarazí míra přehrávání – Walton Goggins to s tím jižanským hýkáním a snahou být ze všech nejkomičtější už místy přehání a Tim Roth jakoby se ze všech sil snažil imitovat Christopha Waltze. Michael Madsen se naopak až příliš drží zkrátka a hraje pod svoje možnosti.

Sofistikovanost Tarantinových dialogů a míra, s níž odkazují na bůhvíco (ať už na všechny možné staré westerny nebo na jeho dosavadní tvorbu, přičemž sám autor film nejvíc srovnává se svým debutem Gauneři, ale našli bychom styčné prvky i s Nespoutaným Djangem a Hanebnými pancharty, tabák fiktivní značky Red Apple se zas vyskytuje i v jiných jeho filmech), se pohybuje na hraně, kdy už téměř není možné rozlišit, jestli jde o nějakou významnou citaci nebo prachobyčejnou vatu. Nekonečné debaty o válce Severu proti Jihu jistě mají své opodstatnění a rozmluvy na téma „výhody kata coby nezávislé osoby“ nebo motiv majorova osobního dopisu od Abrahama Lincolna mohou sloužit jako složité metafory či prostředky k dokreslení psychologie postav. U významného několikanásobného opakování některých celých vět nebo u poznámek typu „je prima zajet na Vánoce domů za mámou“ si tím už nejsem tak jistý.

Podobně jsou na tom i znejišťující prvky v podobě bonbonu zapadlého v podlaze nebo running gagu týkajícího se rozbitých vchodových dveří, které je potřeba po každém vykopnutí přibít kladivem. V průběhu filmu dojde k postupnému odhalování jistých skutečností a vyjde najevo, že ne všechny postavy jsou tím, kým se tváří být, a všechno to do sebe nějak zapadne, i když ne tak hladce, jak by bylo záhodno. Např. ten fór s dveřmi se skutečně ukáže být jen fórem, relativně zbytečným.

Také je na škodu, že některé z těch překvapivých zvratů lze předem odhadnout (film se je ani nesnaží příliš zakrýt a kromě vybočujícího pojetí čtvrté a páté kapitoly si ani moc nehraje s divákem), na druhou stranu jsou události v něm skutečně většinou nepředvídatelné a přestože je jasné, že někteří z hrdinů budou muset nutně zařvat, tak alespoň není moc předpokládatelné, v jakém pořadí.

8 hrozných 3

S drobným odstupem mi připadá, že Tarantino má za sebou lepší filmy, třeba Pulp Fiction nebo Hanebný pancharty. Přesto je Osm hrozných bezpochyby velkou událostí, kterou stojí za to vidět na co největším plátně, kochat se její stylovostí a výpravou, hudebním doprovodem, výbornou kamerou Roberta Richardsona, bravurními herci, vypiplanými dialogy a vtipnými krvavými efekty. Některé momenty jsou skvělé, některé méně, a od poloviny zábavnost prudce graduje. A Samuel L. Jackson tu vypráví dlouhou historku, v níž hraje značnou roli jeho velkej černej čů*ák, do čehož zní Tichá noc hraná na piáno Mexikáncem…

P.S. V našich kinech půjde verze dlouhá 167 minut, která je oproti oficiálním 182 minutám zkrácená o onu přestávku uprostřed a hudební úvod (takto byla promítaná jen v USA během prosincových roadshow – promítáních v omezeném počtu pro největší nadšence). Proto působí trochu divně začátek čtvrté kapitoly, v níž se najednou do věci vloží vypravěč (s hlasem Tarantina) a začne divákům rekapitulovat, co se stalo před čtvrthodinou.

80%
  • Režie: Quentin Tarantino
  • Scénář: Quentin Tarantino
  • Délka: 182 min/167 min
  • Kamera: Robert Richardson
  • Hudba: Ennio Morricone
  • Hrají: Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demian Bichir

Tuto recenzi, stejně jako další články nejen o sf&f titulech, si zájemci mohou přečíst na autorově blogu.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

22 komentářů

  1. videl jsem, jako fanda tarantina (za ktereho se povazuju) souhlasim ze je treba videt, nakopnul me zacatek, pak uz to byla dlouha nuda prolozena modlitbami at uz to proboha skonci, konec neprekvapil ale aspon trosku potesil, videl jsem

  2. Viděla jsem, skvělá hudba, nudné mi to nepřišlo (čekala jsem to horší) a herecké výkony skvělé. Není to extra pecka, ale nemůže točit pořád jen skvělé věci, občas výborný film stačí.

  3. Nesdílím (bohužel) nadšení recenzentovo a předkomentátorů. Nebyl jsem nadšen jako ctitel Tarantina, filmový fanoušek a už vůbec ne jako fanda a sběratel westernů. A tady vidím největší potenciální průser – westernů se obecně málo točí, ještě méně se jich dostane do zdejší distribuce, a pokud tohle snad pro nějakého teenagera bude první westernová zkušenost, bude zároveň dost možná i poslední. Nezpochybňuju bravurní režii, kameru, hudbu ani herecké výkony. Ale z hovna (totiž scénáře o ničem) bič (totiž dobrý tříhodinový film) prostě neupleteš. Doufám, že na Revenantovi si spravím chuť, tohle bylo fakt zklamání.

  4. Šel jsem, viděl jsem a doufám, že podruhé neuvidím…
    Jurij Ozerov – Boj o Moskvu 358 minut. A jak se tam ta Zoja houpala na tom špagátě… A ten Josef Vissarionovič, jaké měl charisma!

    Tím chci říct: “Bože, co je to s těmi Američany, že točí takové rozvláčné sračky?”

    Kde jsou ty časy Sedmi statečných, El Dorada, Texe a pána temnot – pardon – to je Itálie (Tex Willer e il signore degli abissi)?

    A ještě tak profláklej scénář, že snad není akčního seriálu, který by alespoň jeden díl neměl na podobném principu vystaven.

  5. to LOJR
    takhle ja se rozciloval u Hanebnych parchantu kde to podle mne az hanobilo pamatku padlych, mysleno ta radoby ironie…..
    ale pravdou je, ze to neni western, je to jen “Tarantino” zasazen do nejakeho prostredi, ktere bylo zrovna po ruce…..

  6. Tarantino začíná být obětí svého vlastního stylu režírování. A že jeho filmy mám velmi rád (vyjma slátanini Hanebný parchanti, což jen dokazuje že americký uvaděč v pornokině v LA by se do tématu z druhé světové už v životě pouštět neměl). Ona lehkost a zábavnost dialogů, které fungují i po mnoha letech (a že čas prověří kvalitu filmu nejvíc) je prostě pryč. Navíc to vše ještě dokázal zabalit do svižného příběhu. Mám pocit že na své filmové vzory jako Tenkrát na západě nebo Pro hrst dolarů se nedíval pozorně.

  7. to lastyle, TonyT
    Co vám tak vadí na Panchartech? Slátanina, hanobí památku padlých? Tomu moc nerozumím, režijně jsou velmi zručně uchopení a v jakém smyslu alternativní historie hanobí památku padlých?

  8. to Arach.No
    opravdu je prekrucovani historie brano jako alternativni?
    mozna jo, ale v tomto filmu se to neseslo s mym porozumenim, me to proste prislo nevhodne

  9. Jenom bych přidal – Osm hrozných určitě žánrově není western. Mnohem blíže mají podle mě ke klasické detektivce. Samozřejmě v Tarantinovském duchu, tj. mix s konverzačkou a gorem.

    A Pancharti jsou Tarantinův masterpiece – minimálně po režijní stránce.

  10. to lastyle
    Je to alternativni historie, protože se odehrávají ve stejném fikčním světě jako Tarantinovy ostatní filmy – znovu se v něm objevují cigarety Red Apple, Fassbenderova postava je potomek postavy Tima Rotha z Osmi hrozných… Tyto filmy (včetně Kill Bill atd.) tvoří vlastní tarantinovský svět, který je alternativou toho našeho.

  11. KarelC
    Musel jsem se podívat ,co je to Tex a pán temnot, to fakt radši ne:-) Dobré spaghetti westerny bych spočítal na prstech jedné ruky a tenhle film můj osobní příslušný výčet pravděpodobně nikdy nerozšíří. Ty další dva mezi TOP 50 ale rozhodně patří, o tom žádná.

    lastyle: Já se nerozčiloval, nýbrž byl zklamán. Zklamání beru jako nenaplněné očekávání a jsem si vědom, že Tarantino za moje nenaplněné očekávání není zodpovědný. Dalo se to čekat, protože už Django nebyl nic moc, co si budeme povídat.

  12. to LOJR
    Teď nevím, jestli jsi Texe viděl, nebo jsi jen o něm něco četl. Je to podle komiksové předlohy – pro Itala je Tex, něco Jako Asterix pro Francouze. Za mne jedna z nejlepších kombinací westernu a fantasy. Děj nemá jediné hluché místo – napínavé od začátku až do konce.

  13. 2 KarelC
    Jen něco četl. Westerny podle komiksů mě nikdy nebraly, a to z evropské (napadá mě Lucky Luke nebo Blueberry) ani duhé strany zeměkoule (Jonah Hex, případně ta hrůza s Deppem). Ale dobrá, jestli na to někdy někde narazím, dám tomu šanci, aby byl překonán hned můj dvojí předsudek, totiž proti westernovým komiksovým adaptacím i spaghetti westernům. Už jsi viděl Revenanta? Já že bych druhé zklamání tak rychle po sobě už nemusel unést:-)

  14. Nejlepší Tarantinův film z těch co jsem viděl, je Nespoutaný Django. Oni by možná ani ty ostatní nebyli špatné, kdyby Tarantino pochopil, že film má mít prostředek, začátek a konec, v tletom pořadí 🙂 Nechápu, co tím přehazováním začátků a konců sleduje. Osm hrozných jsem ještě neviděl, biograf u nás ve vsi je mimo provoz, opilí mužici rozbili všecko zařízení, když se promítal Samuraj Gonza! Ale na Revenanta se těším, to bude jiné kafe!

  15. …”prostředek, začátek a konec, v tletom pořadí” – já měl dojem, že víceméně takhle to Tarantino mívá, či ne? (Pravda, soudím pouze podle Pulp Fiction a Gaunerů, víc jsem od něj neviděl. Ne, že by mi vadily ty zpřeházené děje, ale jeho humor není mým humorem: u tolik chváleného PF jsem se ukrutně nudil a Gauneři, vidění až poté, byli lepší pouze v tom, že byli svižnější.)

  16. to KarelC
    ono rozcilovani neni uplne presne slovo, spis brano v prenesenem smyslu slova, nemam dar presneho vyjadrovani jako ty (zavist 🙂 ), jinak naprosty souhlas.
    o viku byl krasny western (aspon pro mne)… Hombre, to sem si ujit nenechal

  17. to Tlustý zlý strýc Leonard
    No ba 🙂 S tím Pulp Fiction a Gaunery souhlasím, ono je to taky tím, že dnešní reklamníci vše tak přepálí, že člověk čeká bůhví co, a ona se z toho nakonec vyklube obyčejná detektivka, a k tomu ještě se zpřeházeným dějem! To je samé “kultovní”, “dechberoucí”, “geniální”, tleto a tamto a skutek utek!

  18. Tak jsem se konečně dostal na Revenanta. Diskuzím o Osmi hrozných se musím smát, Revenant je tak o minimálně dvě třídy výš, a to úplně ve všem. Vřele doporučuju, tím spíš, že další nový western bude v kině kdovíkdy.

  19. videl jsem jen trailer, cetl jsem popis a mam z toho akorat obavy

  20. Viděli jste Bone Tomahawk? Kam se hrabe nějaký Django nebo Osm hrozných!

Zveřejnit odpověď