Jak jsem prvně LARPoval

Tak nakonec i na mě došlo a zahrál jsem si svůj první, nefalšovaný LARP. Tedy tu odnož popkultury, o které jsem samozřejmě věděl, ale raději se od ní držel v uctivé vzdálenosti. Myslel jsem si, že tohle pro mě prostě není. A taky, že ti lidé, co se kolem LARPů točí, jsou trochu divní. Takoví divnolidé.

Pevnost LARPA pak to přišlo a část redakce časopisu Pevnost se dohodla, že tedy poprvé ten LARP, jehož evangelium mezi námi dlouho hlásal apoštol Leoš Kyša, vyzkoušíme, abychom zjistili, nakolik ten zážitek dokáže nabourat naše stereotypní představy. Dohodli jsme termín, usnesli se, jaký typ hry si chceme zahrát, a nervózně se těšili. Volba padla na Moon, komorní hru ze světa seriálu Firefly, který všichni milujeme. Takže dobré.

Rozebrali jsme si postavy (vybral jsem si kněze Josepha – jo, to abych si nemusel pamatovat jméno) a v několika posledních dnech před samotnou hrou jsme pro jejch pochopení a uchopení dostali podklady – minulost, motivace, zásady, vztah k jiným postavám. Kněz Joseph mě na první pohled zaujal vnitřním konfliktem, o němž jsem si myslel, že jako LARPová prvnička jej přeci nemůžu přesvědčivě uhrát a dirigovat. A co mě děsilo především:

– dokážu se do té postavy vžít, nebo budu já i nadále… já?

– nezkazím to špatným sehráním ostatním hráčům?

Pro jistotu jsem si podklady k postavě několikrát přečetl a udělal si i další přípravu – správný kněz přeci cituje pasáže Bible, tedy jsem si pár těch nejzajímavějších vyhledal a sepsal. A pár čínských sprosto-hlášek z Firefly k tomu. Rovněž pro jistotu.

Sešli jsme se v prostorách nakladatelství Epocha u Staroměstského náměstí, chvíli si přátelsky povídali. Přeci jen jsme se takřka všichni velice dobře znali, což s sebou přinášelo i nesporné pozitivum – nebudu se tolik stydět. Ale jak tomu tak bývá, souviselo s tím nejspíše i jedno negativum, ke kterému se dostanu později.

Poté trochu „přituhlo“, když jsme si po jednotlivcích šli pro poslední instrukce k postavám. Hra mohla začít.

Pokud jsem to pochopil správně, účelem LARPu není projít hrou bez konfliktů, smířlivě, přátelsky a jednohlasně, bez dramatu. V takovém případě jsme hráli správně. Postavy se hádaly, snažily se najít uvnitř sebe odpověď na zapeklitá témata a tu pak podpořit dalšími lidmi na své straně. Hádky, konflikty, politika a intriky, třenice, zrady… Taková Hra o trůny v prostředí sci-fi, bez sexu a bez zabíjení.

Překvapilo mě, jak se člověk i bez LARPových nebo divadelních zkušeností do postavy nejen vžije, ale zároveň v její kůži rychle nalezne cestu k vyřešení nějakého vnitřního konfliktu. Zároveň jsem však záhy dospěl k dvojímu poznání:

– skutečně nejsem moc dobrý (a necítím se moc komfortně) v konfliktních situacích, u ostřejších hádek jsem vydržel tak dvě-tři argumentační kola a pak raději utichl

– je trochu těžší nevnímat v těch postavách kolem sebe své přátele – jak překvapivě dobře hrají, jak suverénně působí, jak těžké je být s nimi v přeostřených konfliktních situacích. V tomhle směru by možná neznámí spoluhráči a protihráči byli „přívětivější“. Možná.

Hra skončila, postavy z nás postupně opadávaly, dostavila se i jakási katarze v momentě, kdy jsme si o hře a svých nových zážitcích vášnivě povídali. Jaké scény se nám líbily, co nás překvapilo, co naše postavy cítily v závěru, jakou postavu bychom si vybrali, kdybychom měli Moon hrát ještě jednou, dohodneme se na další LARP?

Naprostá většina z nás tam u Staroměstského náměstí přišla o svoje LARPové panenství a panictví. A jak se o prvním sexuálním styku říká, že stojí většinou za pendrek, pro LARP tohle neplatí. Že Moon nebude poslední hrou, kterou jsme si zahráli, bylo rozhodnutí prakticky jednohlasné.

Tímto se omlouvám všem divnolidem. Stereotypní představy padly jako domeček z karet.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

5 komentářů

  1. Já jsem to někdy kolem roku 2002 vzal poměrně hopem 🙂 Jednak jsem se vypravil na tzv. dřevárny s mečem obaleným kobercovou páskou a štítem stlučeným s prken. Druhak jsem vymetl třeba

    http://petrsimcik.cz/dokumenty/templaty/under-old/index.html což už byla poměrně komorní upírská akcička poblíž prahy v roce 2004. A následně jsem si řekl – co kdybych něco zorganizoval 🙂 a přivlastnil jsem si noční Prahu 1 pro larp Nikdykde http://petrsimcik.cz/dokumenty/templaty/nikdykde.petrsimi.org/index.php – konal se nakonec jen jednou, protože pak se mi narodil svišť a už nebyl čas, ale know-how je k dispozici.

  2. Předem upozorňuju, že upirátěné Nikdykde které se na stránkách kdysi válelo už tam nenajdete 🙂

  3. Blahoslavení chudí duchem, neb jejich bude Království Nebeské!

  4. Zkušenost vám závidím. LARP mám v merku už hodně dlouho, ale až na jeden takový prapodivný pokus s bandou skoro-známých se mi zatím nepoštěstilo. V mém okruhu se to moc nepěstuje a vyrazit mezi neznámé lidi a hned se mezi nimi výrazně projevovat mi příliš nejde (to si ke smůle svého okolí nechávám na později xD). Snad někdy v budoucnu…

  5. TSal: odvahu 🙂 Zkus nejdřív nějakou větší akci, tam se snáz připojíš k nějaké partičce. Netuším zda se ještě konají Zlenice, Cormaleon, BPA, a asi už budou jiné než tenkrát ale v tomhle ne 🙂

Zveřejnit odpověď