NEDĚLNÍK: Fénixcon na hororové vlně

Česká pošta – náš vzor.V neděli pošlete, v pondělí dostanete!
Ale teď vážněji: naše drahá kolegyně Zuzka Hloušková se byla podívat na Fénixconu, a protože v Brně tentokrát nebyla ani trochu nuda, rozhodla se podělit se s námi alespoň o pár dojmů. A mezi námi: prý to byl tentokrát dost horor!
A pokud i vy máte co říct a nebojíte se hrábnout do klávesnic, pošlete nám své nedělníky na redakce@fantasyplanet.cz.
Přejeme příjemné počtení. Jo, a na fotografie nemáme autorská práva, GDPR a podobně, takže žádné nezveřejníme. Tečka!

Každý rok umírá, aby pak povstal z vlastního popela. Letošní Fénixcon jako ten pověstný pták povstal znovuzrozený a hrdý, ačkoliv se na první pohled nelišil od svých předchůdců. Jenže první pohled může někdy mást. Kouzlo je totiž v detailech. Populární hotel Vista (který soukromě pro jeho luxusní ceny přezdíváme podle jedné úsměvné povídky VilstaVile), až tak velkých změn nedočkal. Nepravidelná pravidla obsluhy i ohromné akvárko, jehož obyvatelé se stali nedobrovolně svědky (a někdy i kmotry) mnoha knih, které se před jejich zraky křtily, zůstali také beze změny. Vlastně bylo vše na svém místě a organizace conu skvěle běžela. Odpadl sice nedělní program, za to však přednášky probíhaly ve dvou liniích a jedna zajímavější než druhá. Za sebe jsem si užila především slavnostní galavečer na závěr samotného conu, protože do jeho náplně byly nově z tzv. salonku Prezident přesunuty všechny křty knížek. Místo nedůstojného hluku, který se prezentátoři předtím snažili marně překřičet, a pobíhajícího číšníka s tácem piv, občas zakrývajícího i výhled na vrcholný okamžik křtu, se tentokrát všichni dočkali báječné atmosféry v hlavním sale (pravda, museli jsme si počkat do pozdních nočních hodin – ale chytrý tah, jak hotelu přihrát nějaké hosty). Mnozí prezentující odměnili pozorné publikum snahou udělat ze křtů i předávání cen zábavnou šou. Zaujmout zajímavým rituálem, kostýmem nebo netradiční křtící látkou. V tomto směru rozhodně vedou křty slovenského nakladatelství Hydra, samozřejmě i díky nepřehlédnutelné osobě (i osobnosti) Marka E. Pochy. Na letošním Fénixconu toto nakladatelství, které se soustředí na původní fantastickou tvorbu a má za sebou i slušnou řádku povedených česko-slovenských antologií, představilo v čele se Soykou ve slušivé nádražácké čepici povídkovou sbírku Koleje smrti. Jelikož se většina hororově laděných příběhů odehrává ve vlaku či jiném vehiklu, který jezdí po kolejích, křtilo se drážními štípačkami, kterými v dřevních dobách průvodčí procvikával jízdenky (to už mladší generace nepamatují, ale za časů zlatého socialismu měly jízdenky podobu malých tvrdých kartiček a bylo potřeba speciálně upraveného přístroje, aby v nich dokázal udělat dírku). Proštípávat knihu si mohl i kdokoliv z publika a pár odvážlivců se i našlo, když však zazněla výzva, ať si na další křtěný titul přijde někdo plivnout, zavládlo v sále podivné ticho. A přitom mohl takto získat knihu zdarma… Nakonec se ze zadních řad přiřítil Zdeněk Rampas, na plivání sice nedošlo (to by asi bylo vykládáno různě), ale i tak byla knížka strašidelných drabble od Lenony Štiblaríkové jeho. S horory se ten večer vůbec roztrhl pytel (další křtila Anna Šochová a Hanina Veselá), až padaly dotazy z publika, jestli se nespletli a nezabloudili na úplně jiný galavečer. Protiváhu k temnému však tvořilo předávání nejrůznějších ocenění, v podobě nejrůznějších nosičů pozitivní energie. A tak si Jiřina Vorlová odnesla sošku Fénixe, Vlado Ríša velkou lahev mléka a výherce Daidala zase obálku plnou věcných odměn (ale až na podruhé, přímo při vyhlašování výsledků se na obálku zapomnělo). Předávání cen z různých soutěží vždycky trpí nepřítomností oceněných, a tak to Michael Bronec vyřešil po svém a přímo před diváky vítězům Žoldnéřů fantazie zatelefonoval. A když mu přeci jen nějaký šťaslivec dorazil, došlo na improvizované interview, škoda jen, že účinkující bylo slyšet jen tak do druhé řady… Ale tam jsem si chytře sedla já, takže jsem mohla zaregistrovat téměř všechny odpovědi, i ty, co se linuly z utrženého sluchátka. A když už jsme u mé maličkosti (která zas tak moc malá není), přidám i svou trošičku do mlýna. Neodpustím si zmínit loutkové divadlo na motivy středověké hry Smila Flašky z Pardubic (to je fakt pravé jméno, žádná sranda), nazvané Fantastická zvířecí rada, v němž jsem si střihla roli Autorky, naslouchající radám čtyř zástupců zvířecí říše – Lva, Sovy, Draka a Labutě (asi nemusím vysvětlovat, proč zrovna tito, ale musím podotknout, že loutky vlastnoručně vyrobila Františka Vrbenská). Asi chápete, proč jsem zmeškala valnou část přednášek – pozdní cesta do Brna, účast na literárním workshopu (jako betačtenářka, chraň mě ruka Alláhova něco napsat sama!) a generální zkouška na divadelní vystoupení – prostě na víc nedalo. Ale i tak bylo cítit, že do programu byly jednotlivé příspěvky vybrány promyšleně a s citem pro aktuální dění. Kdo mohl, nenechal si rozhodně ujít přednášku Kevina J. Andresona se simultánním překladem Dany Krejčové, pokoušející se bez ztráty zdravého rozumu přepínat mezi světy Star Wars, Akt X a Duny a svými vlastními.  Kromě toho se mohl člověk dozvědět, jak to bude dál s Akademií, nebo co se děje v Epoše, jak zabránit, aby z komické lodi nebylo smetiště mikrobů či s jakými podivnostmi se můžeme setkat v popisech bojových scén (s názornými ukázkami). Fandové si rádi vystáli frontu na Kotletu (mě osobně ale fronty na maso moc neberou, to už raději nějakou tu mimozemskou houbu). Ovšem to nejdůležitější – možnost potkat známé tváře, popovídat si a zapřít debatu na ožehavá témata české fantastiky – dostalo prostoru dost. Nelze tak Fénixconu upřít nic na jeho významu a přínosu pro celou SFFH komunitu. Pokud litujete, že jste letošní setkání propásli, tak tenhle můj text splnil svou glorifikační roli (ale není to předplacený PR článek, fakt ne!) a nádherně zastřel, že zajet si na Fénixcon není vůbec levná záležitost (a to vůbec nemám na mysli festivalový poplatek), ale počítejte se mnou: cestovní náhrady, ubytování, nákup křtěných knih (recenzentka nerecenzentka, stejně mě autoři skásnou), výživný pokrm v hotelové restauraci (jinak je široko daleko je jenom benzinka s oschlými bagetami nebo ještě dražší fastfood, a když hotelová kuchyně v devět večer zavře, můžete si na recepci pořídit předražené oříšky) a nedělní procházka po vánočních trzích, které mají v Brně neopakovatelný šmrnc (hlavně po těch turbomoštech má člověk tak povznesenou náladu, že si musí hned koupit další). A přesto se pousta lidí pokusí urvat od svých povinností, pracovních úkolů, studia, rodin, rozdělaných modelů letadlových lodí a rozehraných stříleček, aby mohli být u toho. Jen doufám, že se nebude termín konání posouvat ještě hlouběji do listopadu, protože by pak popel nestihl od Dušiček ani vychladnout a nový Fénix by se rodil trochu narychlo (možná by vyskočil rovnou z urny). Tak jo, nechám už těch horotových motivů a jdu si raději něco přečíst. Co jiného taky dělat v mrazivou neděli, kdy by ani Fénixe ven nevyhnal?

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď