NEDĚLNÍK: O vyměklosti(?) české akční fantastiky

Dnešní nedělník se ponese ve znamení krve. Poslední dobou však její hladina povážlivě klesá – nebo máte jiný názor?
Tentokrát vám trochu pesimismu do žil nalije Martin Bečvář.

Poslední dobou si připadám jak v začarovaném lkruhu.

Vyhlídka na věčnost
Má česká akční fantastikaVyhlídku na věčnost?? Má!!

Ať dělám, co dělám, ať čtu co chci, vždycky nakonec skončím u české akční fantastiky, potažmo splatterpunku. I když…

Ono už vlastně není moc u čeho končit. Kulhánek údajně píše, jenže než ten bude spokojený a dá knížku k vydání, možná už proběhne v Čechách nějaká ta invaze mimozemšťanů nebo upírů. Tady bych zázraky nečekal.

Kopřiva už taky může psát jenom to, co ho baví. Pokud si dobře pamatuju, je jeho snem napsat dimorfní porno pro čolky (ať už je to cokoliv). A přitom zrovna od něj bych si něco přečetl sakra rád! Asfalt je pro mě král tohohle žánru. Problém je v tom, že Kopřiva si nehraje na intelektuála, on prostě chytrý je – i vtom největším braku od něj poznáte, že si ze čtenářů v podstatě dělá legraci. Jenže – je to literární hračička a už se taky dostal úplně jinam.

Žamboch šel kolem splatterounku víceméně omylem, a lidi mu za to, že píše jednoduchý konzumnky, dost nadávali. A tak si začal taky psát k radši věci, ke kterým ho srdce táhlo, třeba pohádky nebo nového JFK. Tady bych to taky moc na další výlet do krvelandu neviděl.

Poměrně nedávno se blýskl novinkou, tedy spíše dvěma, Drescher, a rozhodně to nebyl špatný pokus. Příběhy z Prolnutí jsou fajn. Jediná nevýhoda spočívá v tom, že bude chvíli trvat než se na obzoru objeví nějaká jeho novinka. A to ještě bůhví jak to bude, vždyť Světla v temnotách (jak se souborně dvě novinkové věci jmenují) měla být původně jen románem na pokračování pro Drescherův blog bez ambic na knižní zpracování.

A nakonec je tu Fuchs, nováček na scéně. Frost byl hodně kontroverzní – snaha nacpat všechno zábavné do jednoho kotlíku byla trochu křečovitá, ale svoje fanoušky si našel. A zanedlouho na nás čeká jeho druhý pokus (údajně mnohem lepší) – Hitokiri. Jenže i on je hračička, rád zkouší a testuje čtenáře, chce, aby jeho každá další knížka byla odlišná. A to je asi ten poslední hrdina, který bude ještě chvilku držet zplihlý prapor českého splatterpunku. Prozatím nevím o nikom nadějném na obzoru.

Když se tak pročítám těmihle řádky a přemýšlím, zda se ještě někteří z legendárních tvůrců vrátí na scénu, je mi trochu smutno.

Na druhou stranu – pokud se člověk vykašle na škatulky, pak stejně dobře poslouží třeba Kladivo na čaroděje a víru vkládám i v novinku od Petry Neomillnerové. Ba ne, budoucnost není zas tak černá, možná je chyba spíše ve mně.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď