NEDĚLNÍK: Young Adult Fantasy vs. já vs. zbytek světa

V dnešním nedělníku brojí Adéla Uliňáková proti literárním předsudkům.
Takže povinně přečíst,přátelé!
A pokud máte potřebu reagovat, vyjádřit se, nebo dokonce chcete stvořit nějaký vlastní nedělník, naše emailová adresa redakce@fantasyplanet.cz je Vám plně k dispozici.

Jakmile se řekne YA fantasy, většina si zřejmě představí takovou obdobu červené knihovny v žánru fantasy. Nikomu to nemám za zlé, ba dokonce i souhlasím, protože některé výtvory by si mohly samy pro sebe uzurpovat první příčky v Hrozný a ještě horší.

Přesto mě stále dokáže překvapit reakce některých lidí. Uvedu příklad, kdy jsem měla sraz s kamarádkou a táhla s sebou nejmenovanou knihu z YA fantasy. Bylo to příjemné čtení, příběh nijak náročný, některé situace lehce předvídatelné, ale mělo to šmrnc a vtip. Kamarádka se zděsila, co za hovadinu (mírně napsáno) to čtu, jaká je to ztráta peněz, a že jsem si mohla za ty peníze koupit něco jiného, lepšího. Samozřejmě následovala přednáška s její vzpomínkou, kdy si pár let nazpátek v knihkupectví koupila knihu na základě obálky (pfff, prosim vás…) a vyklubal se z toho totální propadák (překvapivě). Od té doby je veškeré YA fantasy fuj.

Já vím, že se říká nesuď knihu podle obalu a neházej všechny do jednoho pytle, ale občas je to těžké. Obzvlášť, když máte štěstí a narážíte na jednu knihu za druhou, které prostě za moc nestojí a v některých věcech jsou si tak setsakramentsky podobné.

Když jsem poprvé slyšela, že existuje něco jako Young Adult fantasy (a že to není tak dlouho nazpátek), jako první mě samozřejmě napadlo co to sakra má být? Knihy pro lidi v rozmezí osmnáct až pětadvacet let? A co ohledně příběhu – je tam víc popsaný sex? Nebo se víc nadává? Autoři barvitě popisují useknuté hlavy a vyvrhlé vnitřnosti? Zabíjí se tam koťátka a pejsci? Čím se to liší od normálních fantasy knih?

Vůbec jsem netušila, co od toho čekat. A pak mi to došlo. Spletitost a náročnost děje možná nesahá ani po kotníky Martinově Písně ledu a ohně, Eriksonově Malazské knize padlých nebo Tolkienovu Pánovi prstenů, ale některé příběhy jsou docela originální nebo alespoň mají originální prvky (ne, tady se opravdu nepočítá, že se z upírů na slunci stává disko koule). Hlavní postavy se občas mohou zdát ploché a téměř bez vývoje (co si budeme povídat, všude nějaká taková postava je), ale ten zbytek na tom tak hrozně není a je docela i dobře popsaný s dobrou a zajímavou historií.

Jednoduše to jsou příběhy, které vás složitostí neskolí, ale odpočinete si u nich a nějakou tu trilogii/sérii si možná i oblíbíte.

Přesto, že se v knihách vyskytuje magie a magická stvoření, žádný z autorů se nevyhne otřepaným frázím a tématům, to nepopírám. I tak se čas od času objeví nějaký myslitel, který si tyto otřepance podrobí a dá jim nový kabát nebo se jimi nechá lehce inspirovat. Zkrátka záleží na tom, jak autoři naloží se svojí fantazií a svými nápady. Existuje ale pár věcí, které jsou pro tento žánr dost specifické a z nějakých osmdesáti procent se ukážou v každé knize.
Například ať už je hlavní postava žena nebo muž, většinou jim je v rozmezí od šestnácti do nějakých dvaceti let (někdy se ten věk samozřejmě liší) a jedno z hlavních témat zní tragédie v životě, nefunkční rodina nebo oboje dohromady. Pokud jsou v pubertálním věku, potýkají se s problémy, které souvisí s dospíváním, aby se s nimi mladší čtenář lehce ztotožnil.
Další věcí je milostný trojúhelník, který má za úkol příběh trochu zpestřit. Upřímně jsem za ty roky narazila na malé množství autorů, kteří zvládnou tohle téma zpracovat čtivě a tak, aby mi zúčastněné osoby nezačaly lézt po chvíli na nervy. Často se stává, že ukřivděná osoba z trojúhelníku potom dostane vlastní knihu, v horším případě rovnou sérii – a to je potom hrůza.

Je mi jasné, že plno z vás by namítalo, jak x procent YA fantasy není originální a jsou to vykrádačky nejtěžšího kalibru (alespoň třeba ty první díly trilogií a sérií), ale ruku na srdce – co je dneska stoprocentně originální? V jaké knize neuvidíte jedinou věc, která by neměla původ v jiné?

Osobně jsem si tohle béčkový fantasy docela i oblíbila, alespoň ty výtvory, které za to stojí. Když nechci moc přemýšlet (nebo ne tolik), sáhnu po něčem takovém a jsem relativně spokojená. Dalšími faktory jsou, jak moc mi sedne hlavní postava, jaký je příběh, jak poutavě umí autor psát a tak vůbec, ale to je vedlejší, ne? Každý občas potřebujeme změnu i v té náročnosti.

Vsadím se, že i nečtenáři YA fantasy o některé té známější sérii slyšeli. Stmívání od Stephanie Mayerové, Hunger Games od Suzanne Collins (ta odstartovala dystopický podžánr), Nástroje smrti od Cassandry Clare nebo Harryho Pottera z pera Rowlingové – toho známe všichni, ať se nám to líbí nebo ne. V posledních letech tento žánr hodně stoupl v oblibě, ale je pravda, že není všechno zlato, co se třpytí (to platí všude). V Americe je každá druhá kniha označená za bestseller, ale když se dostane k nám na pulty, z bestselleru se stává co jsem si to sakra koupila a jak tohle může někdo vydat. Někteří se řídí při koupi anotací, o které si říkají, jak je sakra dobrá a zajímavá, při listování knihou zrovna narazí na část, kde se něco děje. Někteří se zase řídí obálkou – když to má pěknej obal, tak to zas tak hrozný nebude, no ne? No, a někdo se zase řídí podle recenzí, ale to je taky sporné – každý jsme jinak náročný čtenář.

Co se snažím tedy říct ­­­– kolikrát máte v ruce knihu od méně známého autora, která se vám líbí a může patřit mezi YA fantasy. Chápu, že některé příběhy jsou fakt hodně špatné, některé zase psané nezáživně nebo jednoduše nesedne styl autorova psaní – to všechno je možné. Nic však nemění to, že jsou to knihy a součásti autorovy fantazie, kterou převedl na papír pro nás – čtenáře. A už jen za tu snahu si zaslouží šanci, stejně jako autoři jiných žánrů, jiných knih.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď