Tvrdím, že Temnou věž je třeba brát jako celek a nikoliv jako souhrn samostatných románů. Pokud bych však měl některý z dílů vyzdvihnout, byl by to Čaroděj a sklo. Podle mého názoru jednu z nejlepších Kingových prací vůbec. V samotném středu série zde stojí dílo, které dokonale využívá již řečeného, stejně jako očekávání věcí příštích. Především se však jedná o román, který se skutečně obrací k srdci – postav i čtenářů.

Pamatujete se na Zelenou míli? Ne to vázané vydání, ale těch pár útlých brožovaných knížeček. Kingův pokus o psaní na pokračování. V jedné z Předmluv se český čtenář mohl poprvé seznámit s Rolandem a Temnou věží. Pravda, pouze zprostředkovaně, ale i tak. Mohli se dočíst hrozbu neznámého fanouška, že pokud King nevydá další Temnou věž, jistý plyšák chcípne… Myslím, že nejsem sám, kdo té hrozbě dobře rozuměl. Temná věž je droga. A definitivně se jí stala v Pustinách…

Podle údajů v tiráži jsou Tři vyvolení o celých pět let mladší než Pistolník. Uvědomíme-li si, že podle Kingových vlastních slov byla jejich část napsána již v době publikování prvního svazku série, máme zde důkaz hned pro dvě tvrzení. První: dveře do Rolandova světa se vždy obtížně hledaly. Druhé: King nemohl jinak a prostě je najít musel. Pistolník by mu rozuměl…

Pistolník, první díl monumentální Kingovy série Temná věž, vyšel v českém překladu poprvé v roce 1999. Ve své době vzbudil když ne rovnou odmítavé, tak tedy minimálně rozporuplné ohlasy. Přeci jen jsme v české kotlině byli od Mistra zvyklí na jinačí typ knih. Jenže ty časy jsou už naštěstí pryč. Pojďme se na celou sérii nyní podívat blíže. Po jednotlivých knihách, ale především tématech…

Přichází závěrečný díl Temné věže a našeho povídání o této sérii (i když nikdy neříkej nikdy). Probrali jsme jazyk knih, způsob, jakým na sebe navazují, hrátky s citacemi slavných děl a práce autora s postavami i čtenářem. Dokonce i jeho komentář. Zbývá už jen málo. Mýtina na konci stezky je hned za dalším ohybem.

Se šestým dílem Temné věže je potíž. Po Vlcích, kteří perfektně fungují i samostatně, přichází díl, který je jejich naprostým opakem. Nelze jej číst bez znalosti předchozích, a i s nimi v zádech je třeba počítat s tím, že se tentokrát nebude jednat o žádnou jízdu. Ale má to své důvody…

Po krátké odbočce v podobě románu Christina se opět vracíme na stezku Paprsku k našemu oblíbenému pistolnickému ka-tet. Přestávka to byla poměrně logická, protože Čaroděj a sklo bylo dosavadním vrcholem série (a podle mnohých nepřekonaným) a před závěrečným triptychem je potřeba se naposledy nadechnout, zvolnit před cílovou rovinkou…