Uctívači pokleslých žánrů, spočtěte si, kolik ročně vychází knih, jež byste si doma mohli zařadit do žánrové škatulky s tučně nadepsaným nápisem “Steampunk“. Sečtěte raději všechny za posledních pět let. Vystačí vám jedna ruka? Oddechněte, moji bratři, a s alespoň drobnou úlevou vztyčte další prst, zpod země se totiž valí Zemětřas americké spisovatelky Cherie Priestové.

Z volně propojené steampunkové série Cherie Priestové Mechanické století vyšla v češtině už pátá kniha, ve které se autorka vrací na první místo činu, zpátky do Seattlu. A je to výlet stejně dobrý jako ten úvodní – plný osobitých charakterů, zajímavého světa a akční zápletky.

Milovníci vůně páry, obdivovatelé ozubených koleček, velkých strojů, fanoušci alternativních historií, slyšte, slyšte: čtvrtá kniha ze světa Mechanického století, jež zove se zvučným a na jazyku lahodným jménem Ganymédes po vzoru Trójského prince, který svou krásou oslnil samotného vládce Olympu Dia, vám nedávno vyšla v ústrety.

Resuscitace. Stav pacienta Steampunk se v tuzemských nemocnicích pomalu, ale jistě zlepšuje. O knihy vonící párou a olejem z promazaných strojů je očividně zájem, takže se počet titulů spadající pod tento subžánr uspokojivě rozrůstá. Největší zásluhu na tom mají Scott Westerfeld (trilogie Leviathan) a právě Cherie Priestová, jejíž knihu Bitevník vydalo koncem září nakladatelství Triton jako třetí část cyklu Mechanické století.

Věta, že steampunku u nás vychází tak málo, že každý titul, který do této škatulky lze s trochou dobré vůle zařadit, přitahuje okamžitě pozornost čtenářstva, by byla banálním klišé, kdyby… Kdyby to nebyla pravda. V případě Cherie Priestové nadto konstatování o očekávání platí dvojnásob, neboť už svým předchozím titulem Zemětřas si autorka vysloužila velice pozitivní, až nadšené ohlasy kritiky i čtenářů.