John Ringo se vrací, stejně jako stará parta z knihy Za zrcadlem. A s nimi i pár nových tváří. Především vojín Eric Bergstresser, fanda do science fiction a všeho toho maulku, co se hrdinové navyváděli v jedničce. Všichni se potkají na palubě SER Vorpalový meč (dříve atomová ponorka Nebraska). Jo, nikdy nenechávejte Adary vybírat akronymy. Takových pravd nám ovšem Ringo naservíruje víc…

Stejně jako se dočkal posil hrdinský tým, posílil i tým autorský. Ringo se totiž rozhodl, že si tentokrát zablbne na trochu jiném písečku. Sice to bude pořád hodně military a bouchat bude minimálně o sto pět, ale celá série přehodila výhybku od Heinleina k Roddenberrymu (tedy ke Star Treku – pro ty později narozené). A ještě víc k tomu druhu science fiction, kde jde spíš než o děj o snahu přesvědčit čtenáře, že se dozvídá něco o zákonitostech vesmíru, fyziky a tak podobně.

Přivítejte tedy na palubě Travise S. Taylora – skutečného vědce, do značné míry podobného literárnímu Weaverovi. Když si přečtete, co tenhle pán v životě vyvádí, řeknete si, že to je docela síla. Ale taky nic úplně výjimečného. Osobně jsem si vzpomněl na jednoho archeologa, který na rozhovory přijížděl na kajaku, válčil proti nacistům v Rumunsku a ve volném čase dělal zlatokopa. Oni jsou prostě vědci podezřelá cháska.

Snažím se tím říct, že co se zábavnosti týče, můžete být bez obav. Popravdě: je to ještě lepší než jednička. K čistě akčním hláškám (různé potvory se opět nažerou produktů zbrojního průmyslu několika světů) se přidává i špičkování mezi vědci a vědci, mezi vědci a armádou, mezi vědci a lidmi (omluvte mě, jsem poznamenaný četbou stripů), mezi muži a ženami a lidmi a tím zbylým. Černý a notně drsný humor, kanadské žertíky a…

…a už minule navíc Ringo dokázal, že má svůj žánr rád a ještě raději o něm píše či na něj dělá narážky, takže hrátky se science fiction ve velkém. I zde vrazí svému čtenáři hned na prvních stranách skafandr a řekne mu: Běž! A tak čtenář běží. A kochá se. Bonusem jsou tentokráte odkazy nejen na literaturu, ale i na film a hudbu (Vetřelec v mnoha podobách a moji oblíbení Within Temptetation se také objeví vícekrát). Netřeba snad dodávat, že fanoušci Ringo a Taylor poslouchají skutečnou muziku, pro mariňáky, vědátory a jiný tvrdý homo sapijáky. Třeba country. :-)

A o co že tentokrát jde? Válka s Dreen je sice už pár let u ledu, ale nikdo nepochybuje o tom, že ten mimozemskej hnus tam venku pořád ještě někde je. Lidé a Adaři tedy rozvíjejí spolupráci a chystají první vesmírnou expedici. Tedy… USA a Adaři, aby bylo jasno. Jak jinak (ale co, autoři jsou Američani a jde o zábavu, nikoliv o politiku). Je přitom docela srandovní sledovat dopady adarské kultury na tu lidskou a lidské na adarskou.

Velmi rychle jsme však přeneseni na palubu Vorpalového meče a vyrážíme ke hvězdám. Zde následuje několik misí, během nichž se podrobně seznámíme nejen s problematikou získávání vody a vzduchu ve vesmíru, krabotnicemi, démony a rozvíjejícími se planetami (Mark Stone by měl ovšem smůlu, jedná se o činčiloidní civilizaci, takže by si nezasouložil a jen by makal…), ale i s tím, jak správně podrbat obří monstrum, které hrozí zlikvidovat celou vesmírnou ponorku, na místě, které má něco společného s rozmnožováním. Hrdinové maj těžkej život.

Z předešlého odstavce by mělo vyplývat, že tentokrát je hlavní dějová linie slabší, než tomu bylo minule.Jedná se prostě o záznam první plavby a několika zastávek, přičemž samozřejmě na tu poslední připadne největší porce akce. A i když během všech těch žůžo vědeckých dobrodružství zařve docela dost lidí, dokonce i těch, které známe jménem, tak to vlastně čtenáře moc nevezme.

Stejně se hned zase hrdinové špičkují a komicky plácají do čela. Ostatně: i první větší masakr postav, tedy střet s krabotnicemi a jejich velkým podmořským příbuzenstvem, je zakončený hodně groteskně, nikoliv pateticky a akčně. V tom je možná ještě větší rozdíl oproti minulému dílu. Když vezmeme v úvahu i obdiv vojína Bergstressera, který chová k Weaverovi a jeho příhodám, je jasné, že dvojka Zrcadla je opravdu primárně akční komedií.

„Prováděním těchto testů – jak před odletem na misi, tak po návratu – budeme schopni určit, jestli mimozemšťané převzali vládu nad vaším tělem a chtějí dobýt náš svět. Nebo přinejmenším to druhé.“ (s. 63) – aneb doktoři dokáží uklidnit, že?

„Hlavně na nás v ubikaci nevytahuj ten svůj rap, Ongere. Pamatuj, že ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet.“ (s. 101) – rap je zlo, ale ještě větší zlo je, pokud někdo tuhle narážku nepochopí.

„Můžeme aproximovat data a pak je superponovat na mapy systému hénon, to se mi líbí.“ (s. 170) – ne, nepochopil jsem to, ale na Star Treku jsem se naučil nezabývat se pitomostmi, důležité je, že se leze potrubím, pára syčí a světýlka blikají.

„Před odpozorováním bojiště se rozšíření architektury operativního nasazení nedoporučuje.“ (s. 296) – aneb armáda vrací úder nesrozumitelným vědcům.

„První sada nožů nedokázala rozříznout diamant, jak slibovali v reklamě. Tak jsem si objednal druhou, abych to zkusil znovu.“ (s. 313) – vždy je dobré vědět, že člověk (vlastně Adar), který udržuje vaši loď v chodu, je systematik.

„Aaaahg!“ „No a máme po geologovi. Tohle bude v mém závěrečném hlášení vypadat náramně dobře.“ (s. 317) – nikdy nespouštějte ze zřetele, že skutečná nebezpečí číhají v kanceláři.

„Ještě jsme nenarazili na magii. Neviděli jsme, jak se vesmírem vznášejí obrovské hlavy, neviděli jsme bohy a nic se nás nepokusilo sežrat nečekaným způsobem.“ (s. 338) – hrdiny knihy nerozhází sexuální ukojení ponorkožravého kraba, natož pitomá invaze nezničitelných nestvůr.

„My máme na palubě korálky a zrcátka?“ „Jistě pane. Stejně jako mnoho dalších předmětů pro kulturní výměnu.“ (s. 354) – Star Trek. je považován za kulturní zrcadlo, za ideál toho, jak se vypořádáme s výzvami kosmopolitní a tolerantní budoucnosti. Ale tradice má také něco do sebe…

A najdete i mnoho a mnoho dalších, schválně svoje oblíbené napište do komentářů…

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz