Říká vám něco pojem drabble? Ano, řeč je o těch krátkých povídkách v rozsahu maximálně jedno sto slov. A jak název knihy Jedno sto skořápek napovídá, dostanete jich v knize Pavla Skořepy naráz rovnou stovku! Sto krátkých textů, sto literárních jednohubek v jednom balení. Pojďte si zobnout, nebudete zklamáni!
Veronika Bachová je na prvý pohľad obyčajná mladá žena, no zdanie klame. Matka z neznámeho dôvodu rodinu opustila už dávno, otec sedí vo väzení a Veronika sa stará o seba aj svoju mladšiu sestru Elišku sama. Takých rodín je veľa, poviete si. Ale to nie je všetko čo sestry Bachové odlišuje od ostatných ľudí. Ony sú čarodejnice. Dokonca sú potomkami starého a vznešeného čarodejníckeho rodu a dedičky vlastného mestečka chráneného pred očami obyčajných smrteľníkov mocnými čarami…
Alternativní historie je čtenářsky vděčné téma, a když se do ní pustí odborníci na slovo vzatí, je radost podobné knihy číst. A přesně to je případ Úsvitu černého slunce: příjemná a čtivá polit-fiction, která je navíc díky práci pánů Bandžucha a Skřipského v mnoha bodech historicky věrná. Třetí říše pevně drží Čechy ve svých spárech, ale boj nekončí. Tajné služby se přetahují o prastará tajemství a vítězství ve válce se ukrývá za branou.
Pokud máte rádi pohádky, ve kterých vítězí rozum a dobro, ale už jste trochu odrostlejší, pak zbystřete. Mágové a šarlatáni jsou totiž tou pravou knihou pro vás. Pohádkový nádech s lehce filozofickým přesahem totiž nabízí hravost i námět k zamyšlení, to vše je navíc zabaleno do líbivého jazyka.
Sametová revoluce nikdy neproběhla, nebo možná byla brutálně potlačena, a Československá socialistická republika pod vedením KSČ kráčí dál ke světlým zítřkům. Tak tuhle premisu zná každý fanoušek alternativní historie, či čtenář některých knih Davida Šenka, Dalibora Váchy nebo Aleny Morštajnové. Nejinak je tomu u Tomáše Lipnera a jeho románu Hvězdolet Vltava. I on vychází z předpokladu, že jdeme dál se Sovětským svazem na věčné časy. Ale na rozdíl od všech výše jmenovaných své hrdiny nežene do bitev na matičce Zemi, ale ve vesmíru.
Cesty do silně sugestivních vizí někoho takového jakým byl H. P. Lovecraft mohou být velice zrádné, přímo až nebezpečné svou návykovostí. Po překročení pomyslného Bodu zvratu se návrat z toulek po nich stává již zhola nemožným. Své by o tom mohl vyprávět, a vlastně také vypráví, ve svých příbězích S. T. Joshi.
Pokud někdo naslouchal zlým jazykům, že upíři vyšli ze stylu a nové knihy s nimi stojí za starou belu – jste na omylu! Do světa vyrazila Říše upíra, která neobsahuje „vegetariánské“ upíry nebo disko koule, zato je plná ostrých zubů, krve, nadávek a sem tam i nějaké té vraždy. Mistr prvních vět a cliffhangerů se vrátil… a nezklamal.
Znáte to: pokud chceš rozesmát bohy, řekni jim o svých plánech. A přesně to byl případ Taua. Chtěl vstoupit do armády, nechat se zranit, vrátit se domů a žít svůj spokojený život se statutem vojenského vysloužilce. Jenže když šlechtici zabili jeho otce, stala se smyslem Tauova života pomsta, a té se rozhodl podřídit úplně vše!
Na počátku byli čtyři uprchlíci, jejichž osada byla napadena a oni padli do otroctví. To byl však jen počátek jejich velkolepé cesty, na které čekala mnohá dobrodružství a osudová setkání. Ze čtveřice se pomalu stává družina čelící bok po boku dobrému i zlému, i když do legend a písní bardů zatím mají stále daleko.
Co si budeme namlouvat, Eliáš mezi piráty byla pecka. Příběh sirotka Eliáše, který se chce stát pirátem. Nikdo ho ale nechce vzít na palubu (kdo by stál o jednorukého plavčíka), až jednoho dne narazí na Angeliku, pirátskou holku, která se jen s kuchařem Krevetou vydala najít svého ztraceného otce, slavného kapitána Flinta. Kniha plná neotřelých nápadů, vtipných eskapád a krásných ilustrací Jany Moskito si získala srdce nejen fanoušků stejnojmenného loutkového představení divadla Kubko, ale všech kluků a holek lačnících po dobrodružství od osmi let výš. Proto není divu, že se její autorka, Veronika Krištofová, vrátila na palubu škuneru Albatros podruhé. Tentokrát však přece jen v trošku jiném stylu.