Každý autor nosí v hlavě příběhy, které by rád svým čtenářům vyprávěl. Tad Williams nebyl výjimkou, a právě na popud čtenářů a milovníků jeho díla vzniklo Srdce ztraceného – epická fantasy novela o zbytečné válce, ve které jsou jen poražení.

Každý prostě nemáme na to, abychom se starali o své blízké ve chvíli, kdy je trápí závažná nemoc. Někdy je raději odlifrujeme do speciálních zařízení, která se jim budou moci věnovat dvacet čtyři hodin denně. Jenže co když teprve tam čeká ta pravá hrůza?

Šestice mladých lidí se snaží z dobroty srdce zachránit svět před absolutním zhroucením – další ohraný příběh s větším množstvím postav na papíře; přesto tu něco nehraje. Ona zmíněná šestka to totiž rozhodně nedělá z dobroty srdce a nikdo z nich ani dobrý člověk není. Jsou ti nejhorší z nejhorších, snad nejprolhanější a nejprotřelejší ze všech obyvatel Ketterdamu. Někdy se snaží navzájem zabít, ale víc se snaží spolu vycházet. Koneckonců – co by pro peníze neudělali?

Když se ztratí významný a především zatraceně bohatý člověk v obrovském bojovém robotu, je to vážný problém. Záchranná výprava na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat. Ale proč sakra někdo vybral bandu, která má se svojí výbavou šanci na přežití zhruba jako sněhulák na Sahaře?

Záhrada evokuje drinu vo vlhkej hline. Niektorí si ju spájajú s oddychom po dobrom nedeľnom obede. No Zahrada Jany Richterové je všetkým týmto predstavám na hony vzdialená. Teraz prichádza druhá časť, ktorá je nie len o lovcovi, ale najmä o koristi.

I s blbým jménem sedá udělat štěstí, nebo aspoň štěstíčko. Jarmil Mařák, pilot bojových robotů, by vám mohl vyprávět. Jenže nebude. Momentálně má totiž tenhle chlapík trochu jiné starosti. Těží vesmírně krápníky na planetě plné nepřátelských tvorů, a během téhle otročiny ještě navíc musí vymýšlet, jak z téhle díry v zadnici vesmíru utéct.

Telepatka jménem Magnolie z dílny Haniny Veselé je již pro mnohé čtenáře a milovníky světa zvaného Asterion známou postavou. Tentokrát však dostane konečně pořádný prostor k seberealizaci – román Krev teče vždycky červená má totiž 640 stran, takže si téhle zrzavé telepatky užijete opravdu do sytosti.

Znáte legendu o Jánošíkovi? Jak ho naháněli, až mu jakási dobrá žena nasypala hrách pod nohy… Tak na tuhle tradiční verzi zase rychle zapomeňte, protože Svetozár Olovrant si Jánošíka upravil po svém. Oblékl mu steampunkový kabátek a vyslal ho do světa bojovat se zlem.

Dobré věci se vracejí. A Nádraží Perdido Chiny Miévilla je proklatě dobrá věc, protože se k nadšeným českým čtenářům vrátilo už mnohokrát. Tentokrát toto kultovní dílo vydalo znovuzrozené nakladatelství Laser – navíc s osmi vloženými grafickými listy podtrhujícími barevné ladění příběhu.