Když už o něčem chcete psát, měli byste mít problematiku nastudovanou. Gina Agatha Renotière je toho důkazem. Nejspíš byste to do ní neřekli, ale na moři je jako doma, snad jen to přepadení piráty ještě nezažila. Ale jinak si z ní neberte rozhodně příklad – v rozhovoru prozradila, že její prvotina Třináct vlajek vznikala z velké části během školní výuky!

Občas se nám na Fantasy Planet podaří kapitální úlovek srovnatelný s fotkou lochnesky nebo piknikem s mimozemšťany. Tentokrát jsme si dovolili vytáhnout na chvíli z jeho introvertní bubliny Petra Rušeba, autora knihy Světelné (k)roky – protože když se jeho kniha dostala na longlist v prestižní ceně Magnesia Litera, určitě musí člověk s trochou té mediální pozornosti počítat. A tak jsme ho pomučili pár všetečnými dotazy…

S editorem polsko-českého sborníku Poslední výstřel Leošem Kyšou jsme mluvili nejen o jeho antologiích, ale i psaní a jeho budoucnosti. A schválně, tipnete si podle které z jeho knih se chystá seriál?

Od dluhů, slepých uliček a nakladatelských omylů až po Brokilon, který si za ta léta vybojoval pevné místo na scéně, vede cesta, na které se člověk naučí, že láska ke knihám sama o sobě nestačí. Robert Pilch v rozhovoru mluví otevřeně o tvrdé realitě nakladatelské profese, o snech, které pořád stojí za to mít, i o tom, proč by autoři i nakladatelé měli hlavně méně blbnout a víc spolu mluvit. A protože u knih se člověk dřív nebo později stejně dostane i k lidem, dojde řeč na Egona Čierneho, Jiřího Kulhánka, Tomáše Němce i na to, co vlastně drží člověka nad vodou, když se všechno začne sypat.

Od úspěšného prvního ročníku přes covidové zákazy až po dnešní vyprodaný fenomén urazil Comic-Con Prague pořádný kus cesty. Pavel Renčín v rozhovoru vzpomíná na jeho začátky, vývoj fanouškovské komunity i na to, proč je tahle akce především o lidech, kteří se tu konečně cítí mezi svými. Také se zamýšlí nad tím, jakou cenu si tahle radost na pořadatelích občas vybírá.

Od zapomenutých historek kolem Jaroslava Velinského přes první kulhánkovskou autogramiádu pro pět lidí až po vznik fenoménu jménem Kotleta vede tahle debata přesně tam, kde to mezi knihami a fandomem bývá nejlepší, tedy k lidem, kteří u toho skutečně byli. Komár v rozhovoru vzpomíná na staré časy, literární zákulisí i proměnu české žánrové scény, a mluví tak, jak se na knihkupeckou legendu sluší, bez pózy, s nadhledem, humorem a pamětí, která sahá zatraceně daleko (i přesto, že je to stále mladík :)). A protože knihy nejsou jen zboží, ale taky osudy, přijdou na řadu i Tomáš Němec, Egon Čierny, Neff, Procházka a otázka, proč to všechno člověk vlastně dělá, i když ho to občas stojí víc, než vydělá.

Petr Heteša v rozhovoru mluví o psaní bez iluzí, o slepých uličkách tvůrčího procesu, v nichž nemá cenu zůstávat, i o tom, proč se člověk knihami většinou neuživí, ale může si jimi zachránit rozum. Dojde ale i na Kulhánka, pondělní depky, Facebook, hudbu při psaní a na nové Brno 28, kde místo Jacka Danielse teče Kahan a brutalitu totality ředí studenti, kteří stejně nikdy nic neberou úplně vážně. Nechybí autorův nadhled, životní zkušenost ani chuť dělat si z reality legraci, i když občas stojí za starou belu.
Jo, a není z Prahy.