Paříž byla krásné město. Jenže pak přišli Smnörgové, mimozemšťané podobní přerostlým kudlankám, část lidstva (nejen v Paříži) vyhladili, část zotročili… No, zotročili, spíš „zmazlíčkovali“, protože být poslušný pejsek přerostlé kudlanky není tak úplně to samé co otroctví, a rozhodně je to lepší než smrt. Ale jak z téhle šlamastyky ven?

Když tak nad tím přemýšlím, Žoldnéři fantasie jsou skoro nejdéle knižně vycházející literární soutěž české fantastiky. Ano, je tu Cena Karla Čapka (a s ní spojený sborník Mlok), která má, pravda, tradici ještě delší, ale když k Žoldnéřům připočteme předchozích deset ročníků Drakobijců, je to tradice, byť s krátkou přestávkou, trvající něco přes čtvrtstoletí. Ale tradice, netradice, nakonec záleží na tom, co se ve sborníku sejde, tak se na to pojďme podívat.

Lidský život je omezený nejenom fyzickými limity tělesné schránky, nýbrž a především jeho omezenou dobou trvání na tomto světě. Ovšem co by pro jedince znamenalo, pokud by byly tyto limity změněny a zákonitosti vyrušeny? A jaký dopad by to mělo na celou společnost, ve které by se napříč věky takovýto nadpřirozený jedinec pohyboval? Čím by mohl obohatit anebo změnit chápání lidské historie a jaká tajemství by si nesl v nitru?

Jay a Marley nechtěli zase tak moc. Žít svůj klidnej život, vobrážet kluby, dealovat drogy a uživat si nočního života se vším, co k tomu patří. A pak šlo všechno rychle do háje, protože podvedli špatnýho týpka, a to spustilo kolotoč událostí, kterejm by člověk nevěřil ani v tom nejdivočejším rauši. Vítejte v okrajový čtvrti metroplexu Praha, vítejte v džungli tak hluboký, že by se tam neodvážil ani Tarzan s ochrankou!