Ed Brubaker se za ta léta, co píše komiksové scénáře, etabloval zcela zaslouženě jako bezkonkurenčně nejlepší tvůrce kriminálních komiksů. Trilogie Criminal se zařadila do zlatého fondu tohoto subžánru a grafické romány Zatmívačka či pozdější Zabij, nebo budeš zabit, se k němu jistě brzo zařadí také. Ale každý slavný tvůrce nějak začínal, a tak nakladatelství, které u nás vydává jeho kompletní tvorbu, nyní logicky sáhlo po nejstarším a vlastně prvním Brubakerově kriminálním komiksu Místo činu.
Jason Bourne, James Bond, Soumrak, Atomic Blonde. To jsem vybral namátkou jen několik jmen z té dlouhé řady špiónů a tajných agentů, kteří zanechali v popkultuře svou stopu. Ale je jich samozřejmě mnohem víc. A nově se k nim řadí i Velvet Templeton, hrdinka komiksu Velvet z dílny Eda Brubakera a Steva Eptinga.
My, kteří čteme Parchanty z Jihu od začátku, víme, že Earl Tubb, který přijel do svého rodného města srovnat pozůstalost po otci, šlápl na kuří oko trenérovi místního fotbalového týmu Runnin‘ Rebs. A že jeho střetnutí s trenérem Bossem skončilo Tubbovou smrtí víme také. S napětím jsme očekávali, že když se na konci prvního dílu na scéně objevila zatím bezejmenná mariňačka, dojde v druhém svazku k vyřizování účtů. Bylo totiž jasné, že jde o Tubbovu dceru. Druhým dílem nám však Aaron trošku podrazil nohy, protože svazek s podtitulem Za trochu krve byl především retrospektivním vyprávěním o dosavadním životě trenéra Bosse. Zároveň jsme se seznámili se životní poutí nadějného hráče Runnin‘ Rebs Bouchače, kterého k sobě Boss připoutal tak silně, že jedinou cestou ze začarovaného kruhu ven byla pro tohoto trenérova nepostradatelného asistenta sebevražda. Ovšem k zúčtování mezi Tubbovou dcerou Bert a trenérem ani teď nedošlo. S velkou nadějí jsme se tedy upínali k třetímu svazku. Vždyť podtitul Návrat domů zněl více než slibně. I tentokrát však scénárista, který miluje svůj rodný Jih, vrazil našim očekáváním pár ran na solar. Není žádným spojlerem, když rovnou napíšu, že ani v tomto díle se střetu mezi Beth a Bossem nedočkáme. To však vůbec nevadí.
Komiksové nakladatelství CREW se soustřeďuje na vydávání zahraničních komiksů. V jeho portfoliu najdete velká díla Evropského komiksu, Mangu, superhrdinské série ze světů DC a Marvel. Ale ve světě kdy je těžké dostat děti ke čtení, myslí CREW také na nejmladší čtenáře. Na ty, kteří se možná díky komiksům z produkce CREW Kids časem dopracují ke čtení Aldise, Holdstocka nebo Tolkiena.
Je to tak, Ed Brubaker se rozhodl, že jeho výlet do rozpolcené mysli samozvaného mladého mstitele Dylana bude „jen“ dvoudílným příběhem, nikoli vícedílnou ságou. Bez mučení říkám: díky Ede za ten nápad, a hned vysvětlím proč.
Holky z Kamenitého potoka jedou do finále. Máca, Tiff, KJ a dokonce ani Erin nejsou žádná ořezávátka. Od doby, kdy rozvážely výtisky Clevelandského strážce toho díky válce cestovatelů v čase, kteří jim tak děsně zkomplikovali život, uběhlo hodně vody. Zatímco v díle prvním se dostaly až do apokalypsou zasaženého světa roku 2016 a ve druhém díle se propadly až do prehistorických časů, kdy byl Kamenitý potok jen pravěkou vesnicí, závěrečná kniha je zavede do Clevelandu daleké budoucnosti. A protože jde o díl závěrečný, všechny zamotané dějové linky se v něm hezky propojí a uzavřou.
Je to pták? Je to letadlo? Je to kosmonaut? Je to detektiv? Je to Superman? Je to Tarzan? Je to Darth Vader? Je to Bůh? Je to Ježíš? Ne! Je to vše dohromady! Ale hlavně je to nechutným chlapík v baloňáku, který rád ukazuje co má pod ním. A když myslím ukazuje, tak myslím tam dole. Naštěstí pro všechny zúčastněné předvádí jen svůj odporný… smysl pro humor!
Takemiči je průměrný kluk, který žije zbytečný život flákače v nevábném bytě s protivnou domácí. Vrcholem je nenáviděná práce, ve které je mnohem úspěšnější jeho o šest let mladší šéfová. Frustraci léčí demolováním luxusních aut a bezcílným nicneděláním. Náhlým vytržením z kruhu marnosti a nicotnosti je pro něj zjištění, že jeho bývá láska se stala jednou z mnoha obětí gangu Tokio Mandžikai.
Dylan je obyčejný kluk. Vysokou studuje tak nějak napůl, jeho nejlepší kamarádku a platonickou lásku Kiru mu „obdělává“ kluk (vlastně dobrý kamarád Mason), u nějž je v nájmu. A deprese jsou jeho denním chlebem. Zkrátka materiál pro psychiatra anebo drogového dealera. Toho prvního Dylan poslal k šípku už dávno. Ten druhý mu dodává nějaké ty podpůrné prostředky, které ale nijak extra nezabírají. Inu, nejvyšší čas skočit z okna – ostatně, rodinné předpoklady pro úspěšnou sebevraždu by tu byly, že? Jenže ani to se smolaři, jakým náš hrdina bezesporu je, nepovede na první dobrou. Takže skončí dolámaný a v ještě větších depresích než předtím.
Že byste chtěli spatřit bájnou Atlantidu na vlastní oči? Není nic jednoduššího! Ona se totiž vynořila poblíž amerického východního pobřeží. Jenže „někdo“ má zájem na tom, aby zase hooodně rychle zahučela zpátky ke dnu, proto vyslal na misi staré známé (i když – ne tak úplně) ze Sebevražedného oddílu. A královna Mera s Aquamanem budou mít plné ruce práce udržet na hladině Atlantidu i křehké vztahy se Spojenými státy.