Život umí být pes. A pro lidi bez domova a střechy nad hlavou to platí dvojnásob. Po hororově laděném Šumavském Děsu: Paměti okultní (2022) přichází Václav Votruba s knihou, ve které se do popředí dostávají českobudějovičtí bezdomovci.
Archiv rubriky: Literatura
Potoky fialové krve
Jméno Kristiny Haidingerové je spojeno s žánrem hororu, který úspěšně propaguje. Každoročně pořádá oblíbené HorrorCony. Vydává povídkové sborníky, do nichž přispívají známí spisovatelé, a také básnické almanachy – protože i v hororovém žánru lze tvořit výbornou poezii (naopak, inspirace zde bývá velmi silná). Publikuje vlastní povídky a knihy. Očistec, její opus magnum, jaké se jen tak nepodaří tuzemskému autorovi překonat, čítá více než sedm set stran strhující četby. Ve sféře hororu jde o mimořádný jev, skrývá v sobě totiž tři romány. Vícedílné příběhy se vyskytují běžně ve fantasy, objeví se ve sci-fi, ale ukažte mi hororovou sérii!
Kagen Prokletý
Lovecraftův mýtus Cthulhu je notoricky znám jako základ kosmického hororu, odkud během let prorostl popkulturou i mimo svou původní škatulku. Mohou ale Prastaří ovládnout i fantastiku? Mohou, stačí trocha brutality a kulty věrných stoupenců.
O lovcích monster z Azylu píšu vlastně proto, abych mohla psát o monstrech, přiznává s úsměvem Lucie Lukačovičová
Již třikrát jme měli možnost podívat se mezi lovce monster organizace Azyl. Lucie Lukačovičová totiž ví o monstrech, přízracích, bestiích a nadpřirozených silách téměř vše (a co neví, to si vymyslí) a nebojí se o tom napsat. A tak jsme se rozhodli při příležitosti vydání audioknihy Chrám Azylu, třetího dílu Lucčiny „monstrságy“, autorce položit pár otázek.
Rozhovor s Marií Domskou o psaní, temných elfech i střetu kosmických civilizací – část II.
Druhá část rozhovoru se bude motat hlavně kolem mimozemského “sympaťáka” Kchrata – jak jeho příběhy vznikaly a proč by si je čtenáři měli přečíst? Kolik bude mít cyklus dílů a kdy vyjdou? A je čtvrtý díl prokletý? Ale své řeknou i temní elfové a na samý závěr dojde také na epickou bitvu.
Rozhovor s Marií Domskou o psaní, temných elfech i střetu kosmických civilizací – část I.
Ačkoliv jméno Marie Domské rezonuje literárním světem už nějaký ten pátek, její romány začaly vycházet teprve nedávno. Navíc se málokterému autorovi povede, že by jeho první dva komerčně vydané romány byly zcela odlišné – epická fantasy Sivá krev a psychologické sci-fi Nejasné hranice jsou doslova dva odlišné vesmíry. Takže – palba otázek za tři.. dva.. jedna…
Nejasné hranice: Diplomacie balancující na hraně (ne)důvěry
Diplomacie. Křehké umění balancovat na hraně. Jenže když náhoda postaví do rolí diplomatů lidskou ženu a mimozemské monstrum až příliš podobné „hrdinovi“ populárního hororového filmu, může být cesta k porozumění a překonání vzájemných bariér ještě mnohem trnitější.
Italský gambit
Jaké to je, když si renomovaný autor drsných fantasy a postapo příběhů odskočí k detektivce a zasadí její děj do rudolfínské Prahy?
Slzy zítřka: Neplačte, zítřek nepřijde
Povídkový soubor Slzy zítřka přináší osm příběhů, odehrávajících se v nepříliš vzdálené budoucnosti. Co příběh, to vhled do příštích, neradostných časů. Lidmi stále lomcuje touha po moci a bohatství a řídí se heslem „urvi, co můžeš“. Uroňte symbolickou slzu a užijte si skvělý svět borců s bouchačkama.
Požírači duchů: I mrtví rádi smaží, ale zábava s nimi rozhodně není
Co kdyby vám někdo řekl, že můžete znovu vidět své mrtvé blízké? Stačí k tomu jen prázdný dům a pilulka s blíže nespecifikovaným obsahem. Možná k tomu ještě přiberte pár kamarádů, ať na tenhle záhrobní trip, pardon, seanci, nejste sami. Odhodláte se? Ale pozor, následky mohou být trvalé.