Monochrome a.s. vám umožní zahrát si na četníky a zloděje bez četníků, respektive bez kohokoliv, kdo by vás honil, včetně hodinových ručiček. Zjistili jsme, že to je jistou kontroverzí, nicméně v redakci jsme se shodli, že u hry přeci není třeba neustále kvaltovat…
Her z Catanu i Katanu se v Česku vystřídalo mnoho, a zdaleka ne všechny jsme v redakci hráli, nicméně klidně se s kýmkoliv vsadíme, že žádná by nám nepřišla lepší než Hvězdoplavci.
Máte rádi sběratelské karetní hry? Rádi si zahrajete ve volných chvílích s kamarády u dobrého pití nebo naopak preferujete hraní výhradně po síti v pohodlí domova a karty vás vůbec nezajímají? Přišel čas objevit Scratch Wars, protože tahle hra má co nabídnout každému. Stačí jediné – mít chuť (si) hrát a objevovat.
Vydavatelství Dino přivezlo, počeštilo, nabídlo – a mimochodem v únoru na Comic Conu předvedlo – dvě od pohledu krásné hry. O Fotosyntéze jsme již psali, teď přišla řada na Planetu.
Nebudeme zastírat, že na Fotosyntézu jsme byli zatraceně zvědaví, protože nás prostě zaujala na první pohled. Ono při které hře vám na stole vyroste les, že? A žádná monokultura, ale pěkný smíšený, listnáče s jehličnany, od semínek po velikány vhodné na pilu.
Do třetice jsme se v redakci pokusili uniknout, tentokrát z hrobky faraona Tutanchamona, a přiznáváme, nepovedlo se nám to. Snad faraonovo prokletí, snad naše hloupost byly toho příčinou, že jsme v pyramidálním bludišti dokonale zabloudili…
Málokdy jsem generační rozdíl pociťoval tak palčivě, jako při hodnocení hry Farao: Tajemství prastaré hrobky, ale marná sláva, dítětem už nikdy nebudu, leda zase za mnoho desítek let, a tak dlouho byste na recenzi asi čekat nechtěli. Nu což, s chutí do toho, půl je hotovo, a pak honem od toho, jak říkával Rychlonožka.
Shadow Master je na trhu už nějakou dobu, ale přesto jej řada lidí ještě nezná. A protože kdo jej pozná, oblíbí si ho (alespoň podle našich zkušeností), pojďme se trochu vrátit v čase, do šalebné hry světla a stínů.
Kombo Afrika patří ke hrám, které klamou tělem.
Na první zběžný pohled vypadá jako dětská hra pro malé, na druhý jako taktická hra pro velké, a nakonec zjistíte, že pravda je někde mezi.
A jestli je to dobře? Proč by nemělo?
Máte rádi klasické béčkové horory o opuštěné chatě v lesích a partě mladých lidí, kteří ještě netuší, že po probdělé noci nebudou mít ráno strašnou kocovinu, ale potěší žaludky příšer z okolí? A co byste řekli za možnost zahrát si tuhle vyvražďovačku jako deskovku – a navíc právě za ona monstra lovící nevinné oběti?