Oheň a Led, Temnota a Lesní moudrost… Čtyři pradávné síly stály odjakživa proti sobě a mocní čarodějové v jejich zastoupení usilovali o nadvládu nad světem. Jen čas ukáže, zda se některé magické síle a jejím bytostem podaří zvítězit, nebo zda bude nastolena rovnováha sil a s ní přijde i čas smíru…
Tak zase jednou došlo na Pána prstenů. Her ze Středozemě se v současnosti potuluje po prodejnách hned několik, a tak jsme chvíli putovali a rozvažovali, která jedna vládne všem, která jim všem káže
“Čau, bolelo to když si spadla z nebe?” “Ani ne. A co tebe když si spadl na hlavu?” No, tak třeba takhle nějak to může vypadat když použijete fakt blbou balící hlášku. Ale co si trochu zatrénovat a ještě se u toho pobavit? S tím by vám mohla pomoc nová hra Blbý balící hlášky, tedy pokud uspěje v kampani na Startovači. A protože je nám tahle hra sympatická, požádali jsme jejího tvůrce, Petra Tomka, o pár slov a důvodů, proč byste měli téhle hře věnovat pozornost (a třeba ji i podpořit).
S testováním hry Monstrum jsme si dali na čas, ale jednoduše proto, že jsme se od ní nemohli odtrhnout. No ve které jiné hře můžete vylupovat hřbitovy, kupovat právě popravené a tu a tam někoho zavraždit pro orgány?
Vloni tomu bylo sto deset let, co začal, a sto let, co skončil provoz na tramvajové trati v Těšíně. Těšínští se rozhodli ji připomenout deskovou hrou – a po jejím prodejním úspěchu i výroční edicí. A ta už neujela ani nám…
Nevím, jak ve školách dnešních, ale když jsem je navštěvoval já, učitelé se sice často oháněli Komenským – a také do nás cpali jeho životopisná data -, ovšem aby uvedli do praxe jeho zásadu ‚škola hrou‘, s tím se moc nepředřeli.
Testování hry Kensington probíhalo na konci prázdnin, kdy počasí zatraceně připomínalo to anglické (ještě jednou: zatraceně), a tak cihlové zdi a protažená úzká okna vypadala na stole více na místě než kdy jindy. Zatraceně více na místě než jindy.
Za mých mladých let jsme takové hry jako Coatl neměli – a je to zatracená škoda, protože bych ji miloval a hrál donekonečna. Takhle jsem z ní „jen“ nadšen a hraní mi vydrželo pouze do té doby, než ji ze stolu vytlačila další hra na recenzi. Ale jako kluk… Ó jé!!
Ne že bychom v době lockdownocovidové neměli co hrát, to naštěstí díky (nejen) českým vydavatelům nikoliv, ale nová marvelovská verze nás ponoukla, abychom pro naše čtenáře vytáhli postarší, ovšem vůbec ne zaprášenou a tím méně zapomenutou hru Splendor.
Každý hráč to zná: nekonečné vteřiny táhnoucí se jako melasa a pomalinku tuhnoucí v minuty, během kterých se rozvážný soupeř rozhoduje o svém tahu, a když se už už dotýká své figurky / karty / žetonu, zas ruku stáhne a začne na partii nahlížet znova z jiného úhlu… Tak přesně to v Kyvadlu není!