Štěpán Kopřiva se snad už konečně tak trochu rozjel. Jako jasně, je to velký hlas kulhánkovské generace, o které se bude za pár let učit ve školách vedle generace lumírovské, ale zatím spíš jen tak někde zakřičel, že žije, a pak si šel zase po svých. Což je taky důvod, proč mluvíme o generaci kulhánkovské a ne kopřivovské, i když tu byl dřív, heč. No, to zase tak moc nevadí. Učitelé holt budou slyšet narážky na kulhavku a ne na kopřivku a my si prostě jeho knihy vychutnáme o to víc, že nejsou zrovna běžné (že by průvodní znak generace? :-)).

Předem je totiž třeba říct, že Kopřiva je, na rozdíl od toho Kulhoše, docela renesanční člověk. Komiksy, scénáře, prznění nevinných a distribuce klasických kreslených grotesek… Je docela div, že má ještě čas na romány. Však taky hned jak Holomráz otevřete, tak zjistíte, že nemá. Je to totiž sbírka povídek, kde ovšem ta titulní by rozsahem románem klidně být mohla.

A oproti Asfaltu a Zabíjení to není tak zběsilá akční řežba. Ostatně, jak chcete trumfnout skoro dokonalou týmovku o Welkém Wykydlení Pekla? Wolrichova dobrodružství jsou pořád akční, ale tentokrát se tam nestřílí a nebouchá to… teda, až na pár výjimek. Hrdina je ovšem pořád akční – ve smyslu, že se zuby nehty snaží splnit nějaké úkoly. Navzdory těžkým omezením.

Jako chovanec sirotčince se v útlém věku snaží dostat ke svému otci, který po letech opět navštívil město. Jako již slavný mág pronásleduje skrz město plné svých fanoušků (a jednoho pitomečka asistenta) zloděje s bednou, v níž je jeho dusící se (asi)láska. A coby (ne)důstojný kmet čelí invazi neporazitelné armády a revmatu.

Vyjma posledního příběhu tedy spíše komorní záležitosti, ale co, když jsou až po okraj, po poslední písmenko narvané napětím, cynismem a především krutostí světa, v němž se odehrávají, a postav, které v něm vystupují? Docela to vystihuje noticka z prvního příběhu o dvou chybějících chovancích sirotčince – jedním je samozřejmě náš hrdina, tím druhým jistý Kuguár, který byl do té doby prezentován jako pro příběh dosti důležitá postava. Jeho osud je však náhlý, brutální, odporný… a vtipný. Docela bych si přidal, abych parafrázoval knihu.

Prostředí by si možná zasloužilo rozpracovat, ale o to ani tak moc nejde. Jsme prostě v jakémsi fantasy světě, kde se hlavní hrdina, profesionální lhář, vydává za nejlepšího kouzelníka světa a čelí potížím, do nichž se dostane povětšinou vlastní vinou, aby na jejich konci skončil živý, ale stejně vlastně totálně tam, kde záda ztrácejí své dobré a poctivé jméno.

Kopřiva tu není od toho, aby svým postavám a čtenářům dopřál nějaký hepáč. To spíš grupáč a kremáč a totální ojebáč. Ostatně, blíže se o tom rozepisuje Jiří Pavlovský ve svém doslovu (mimochodem asi nejlepším, jaký kdy velký JP napsal – a to započítávám i ty palahniukovské). V podstatě k tomu není co dodat, takže stručně:

Kopřiva rád experimentuje a své texty má zcela pod kontrolou, on nepíše, ale provádí řízenou textovou vivisekci, pravděpodobně s fanatickou jiskrou za cvikrem, a vypráví příběh, který je prostě depresivní, depresivní a ještě jednou depresivní. A my ho za to máme rádi, protože ho píše stylem vybroušeným, plným hlášek, hříček (černějších než humor z koncentráku) a s poučením z tvorby scénářů. Přehlednost a jen to, co je důležité. Na sto dvacet procent, prosím pěkně.

Takové psaní bez odboček potřebuje krom schopného autora už jen jedno: postavu. Hrdinu nebo hajzla, každopádně ale někoho s velkým há. Což Wolrich splňuje. Jeho zábavnost spočívá v tom, že ani jedno „há“ být moc nechce, ale okolí, události a nakonec i on sám se vycepoval tak, že jedním být nechce a druhým zase prostě být musí. Jenže kdesi hluboko v něm je pořád malá dušička někoho, kdo touží po objetí, míru a lásce.

Jo, zní to blbě, ale hlavně to blbě končí. Pro Wolriche. My se můžeme bavit a užívat si, že někdo dostává takovou sodu. Osobně jsem romantik, ale uznávám, že jednou za čas potřebuju něco, kde je vykopání střev z kamarádského pejska tím nejmenším. Lidi jsou a) zvrácení, b) hnusní, c) podrazáčtí, d) krutí, e) bestiální, f) úchylní a tak dál.

Mimochodem, když už jsme u toho, že Wolrichova dobrodružství jsou fantasy (říznutá thrillerem), tak schválně – pamatujete si na Mýtus R. Asprina? Na jeho druhý díl? Ten, jak Skeeve stojí proti armádě? No, tak tady se dozvíte, jak by to dopadlo ve skutečném světě. Hip hip hurá a krve pár bazénů. Hlavně jsem ovšem chtěl poznamenat cosi o tom, že Asprin se podle vlastních slov inspiroval u starých komedií a ta inspirace byla v jeho sérii jasná. To samé platí i tady, jenže Kopřiva holduje trochu jinému žánru. Drsné, ba nejdrsnější škole.

Jako bonus k Wolrichovým příběhům obsahuje kniha tři minipovídky, které jsou zasazeny do našeho světa. Všechny dokazují, že Kopřiva je mistrem jazyka a že není prostředí, v němž by si neporadil. Vlastně mám sto chutí napsat, že bonusem je Wolrich a až tohle je ten správný nářez. Nelítají zde střeva, gejzíry krve, neprovozuje se kanibalismus ani otcovraždy a bestiální mučení… Ale je to zatraceně silný, a i když už předchozí příběhy mají silné pointy, tady jsou takové, že vám vyrazí mozek z hlavy a ještě donutí zamyslet se nad světem.

Tedy, nad knihami, ale všichni víme, že literatura a popkultura světem jsou, že? Takže Den, kdy zemřel Richard Stark je brilantní poctou jednomu z Kopřivových srdcových autorů a zároveň zamyšlením nad fungováním paměti, kultury a toho, jak může lidské vnímání ovlivnit světa. Trochu to připomíná Gaimana a jeho Sen tisíce koček nebo onu roztomilou povídku o dni, kdy všechny děti zmizely… ale jen trochu. Tohle je Kopřiva.

Tajnější než ilumináti, mocnější než zednáři je plivancem do středostavovského myšlení o světě, dětech a morálce. Plivancem balisticky dokonalým, s plošným dopadem. A Literární bomba roku je pointou na druhou. Svou vlastní i celé knihy.

Holomráz není takovým adrenalinovým zážitkem jako Asfalt, ale rozhodně je to kniha, nad níž se, možná proti své vůli, budete nejen tlemit cizímu neštěstí, ale i se zamyslíte a řeknete si: Ok, Kopřiva nechce psát další kydlení, ale sakra, i když je to škoda, tak se těším, až se pořádně obuje do našeho světa.

Ano, ten démon prý má takové plány. Dítě i otce (jak zvrácené!) kulhánkovské generace vezme v plen mainstream a věřte, u toho masakru chcete být i vy a utlouct si svého Peňáse cvočky okovaným Holomrazem.

• Autor: Štěpán Kopřiva
• Formát: paperback
• Počet stran: 288
• Cena: 219 Kč
• Nakladatel: Crew, 2010

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz